Na úvod Eura sestřelil Švýcary, pak dal košem týmu z Ruska a zůstal v Baníku

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až v pátek naplno propukne zahajovacím zápasem domácího Německa se Skotskem fotbalové mistrovství Evropy, Václav Svěrkoš si zase oživí, jak v roce 2008 v prvním utkání turnaje v Basileji před 40 tisíci diváky rozhodl o české výhře nad Švýcary.

„Výrazný moment kariéry. Ten gól teď na mě znovu vyskočil,“ vypráví. Ve 40 letech se už někdejší útočník Ostravy, Mönchengladbachu, či Sochaux za míčem nehoní, šampionát bude sledovat jako fanoušek a majitel hráčské agentury.

Doufal jste, že zraněného Michala Sadílka nahradí v české nominaci jeho bratr Lukáš Sadílek, váš klient?

Doufal jsem už před nominací, protože závěr sezony měl on i Sparta dobrý. Bohužel trenér si vybral jiné hráče, ale to k tomu patří. Trošku mě to mrzí. Stejně tak, že tam není Filip Panák. Stopera s takovou rozehrávkou v Česku nemáme. Například proti Gruzii, kdy bude potřeba výstavba odzadu, by mohl pomoci. Ale je třeba to respektovat.

Filip Panák má za sebou výbornou sezonu ve Spartě, reprezentační trenér Ivan Hašek řekl, že s ním počítá dál, ale těžko očekávat, že bude lepší než teď v 28 letech…

Chápu, že pro někoho se zdá riziko, že měl Filip trápení s kolenem, ale celou sezonu odehrál v rytmu čtvrtek–neděle. Hrál evropské poháry proti top týmům, o víkendu pak ligová utkání. Zápasové volno neměl v sezoně vůbec, obavy byly zbytečné. Filda naději v sobě měl, rád by se tam podíval, Euro je fajn turnaj, i když nezasáhnete do hry. Jen se účastnit té atmosféry s mančaftem je pro kluky velká zkušenost, někomu se to nepovede za celou kariéru.

Škodí Panákovi nálepka hráče, který potřebuje kvůli kolenu v tréninku úlevy?

Tohle ho limituje v možnosti udělat větší přestup do zahraničí, top ligy jsou na to opatrnější. Ale co se týče Eura, Filip v sezoně prokázal, že by to zvládl s přehledem. Hraje se co čtyři dny. Zaregistroval jsem trenérovo prohlášení, že Filipa si váží charakterově. Byl by to krásný příběh, kdyby se tam dostal.

Už to, že se stal po zdravotním martyriu oporou Sparty, je krásný příběh.

Je tomu tak. Zase to není tak dávno, kdy jsme řešili, jestli Filip bude vůbec pokračovat, jestli ještě kopne do balonu a bude vůbec normálně fungovat. Nakonec se to povedlo, a jak říkáte – patří ke stavebním kamenům týmu, k tahounům. Když Krejčí nehraje, tak je i kapitán. Spartě důvěru vrátil. Vždycky když jsme na utkání se skauty zahraničních klubů, tak všechny zaujme. To není tak, že bych jen já o něm tvrdil, že je nejlepší. Myslím, že široká veřejnost jeho výkony oceňuje.

Bude po odchodu Krejčího do Girony pro Spartu ještě důležitějším hráčem, anebo se také brzy posune dál?

S Tomášem Rosickým komunikujeme ohledně Sádi i Filipa. Řekli jsme si, co by si Filip představoval. Ale jak jsem říkal – některé věci hrají proti tomu, aby jej angažoval tým třeba z Bundesligy, nebude chtít riskovat větší částku, když neví, jak to bude. Ale stát se může všechno. Filip by si rád vyzkoušel zahraniční angažmá, ovšem ve Spartě je velmi spokojen. Dvakrát po sobě vyhráli titul, zapadlo to. Myslím, že další sezonu ještě ve Spartě bude.

Máte k Filipovi i lidsky blíž tím, že jste oba ze Slezska?

Asi je to i tím, že jsme z regionu, ale hlavně tím martyriem, které se mu stalo tehdy po operaci, že měl zdravotní problémy, ležel v nemocnici. Prožívali jsme to s jeho rodinou a nejbližšími. Bylo mi z toho hodně smutno. S kolenem jsem měl taky problémy, ale pak se dostal do fáze, že už to nebylo o koleni, ale měl potíže s játry, byl na dialýze. Nevypadalo to vůbec dobře.

Jak velkou roli hrají v českém fotbale vztahy, třeba agentů s trenéry?

Věřím, že jsme už dál, ale víc bych to nekomentoval. Agenturu mám sedmý rok, nějaké věci jsem se naučil. Lidé v klubech, kteří hráli venku, třeba Tomáš Rosický, fungují tak, jak by to mělo fungovat v západní Evropě. Jsme kamarádi, ale vždycky je to o práci, přes to nejede vlak. Věřím, že je to tak ve většině případů, i když některé věci, co se dějí… To vidí více lidí, ale takhle nechci přemýšlet. Nejsem typ, abych někomu volal, aby mi vzal hráče na Euro. Věřím, že se to neděje.

Jak vás práce agenta naplňuje?

Moc. Ze začátku to bylo náročné, protože jsme začínali s mladšími hráči. Postupem času se k nám ale přidali i známější fotbalisté jako Stronati, Panák, Sadílek, což nám velmi pomohlo. Jedním z klíčových momentů bylo spojení s agenturou Vida 11, která zastupuje hráče především v Bundeslize a španělské lize. Kontakt s tak velkou agenturou je pro nás obrovským přínosem. 

Také se snažíme posouvat v marketingu. S mým agenturním společníkem Ondřejem Mikou se řídíme heslem „naši klienti jsou naše rodina“, což vystihuje naši filozofii. Brzy oznámíme nového agenta v týmu, který bude působit v Praze, z toho mám velkou radost. Ještě zkvalitníme služby pro mladé hráče, zejména co se týče zaměření na detail, podporu růstu výkonu mimo tréninky v klubu. Posílíme i kontakty v zahraničí na zajímavé trhy, jako je Nizozemsko nebo USA, kde v minulosti nepůsobilo tolik českých hráčů, kolik by dle mého názoru mělo.

Zápasový adrenalin vám už nechybí?

Po konci hráčské kariéry mi chyběly emoce – radost z gólu nebo z výhry. Nyní mi to nahrazují úspěchy našich hráčů. Když vidím, jak se Filip Panák po tom všem, čím si prošel, dostal zpět na hřiště a hraje skvěle, zahřeje mě to u srdce. Samozřejmě je tato práce i byznys, ale největší radost mi přináší, když se mladým hráčům daří a dostávají se do reprezentace.

Jak zahřejí vzpomínky na Euro 2008 ve Švýcarsku a vaši trefu proti domácímu výběru v zahajovacím mači turnaje?

Je to jeden z nejvýraznějších momentů, kdy si mě někdo v Evropě všiml. Přece jen na mistrovství se koukají všichni. Zrovna včera to na mě vyskočilo na instagramové stránce 433…

Kterou sleduje 73 milionů lidí.

Bylo to fajn, krásný zážitek. Bohužel to dobře nedopadlo. Měli jsme přitom mančaft, který – kdyby prošel ze skupiny – mohl pomýšlet vysoko. Jenže tam byl ten smolný zápas s Tureckem, vedli jsme 2:0, vše nasvědčovalo našemu postupu, ale během 15 minut se všechno zhroutilo.

Ke čtvrthodině zkázy se ještě dostaneme, ale popořádku. Trenér Karel Brückner vás na turnaj vzal z Ostravy coby nejlepšího střelce ligy. Cítil jste se ve formě?

Cítil jsem se skvěle. Do té doby jsem v nominaci nebyl, protože tam byli velmi kvalitní útočníci, bylo těžké se tam dostat. Když bylo mistrovství světa v Německu o dva roky dřív, tak já už dával góly v Bundeslize, ale byl jsem v podstatě rád za nominaci v jednadvacítce. Konkurence byla obrovská. Troufám si tvrdit, že to bylo těžší než dneska, i když také máme kvalitní útočníky.

Ale ne Kollera s Barošem.

A ještě hrál dobře i Vráťa Lokvenc. Na Euro mě ale vzali. S Baníkem jsme skončili třetí, já vyhrál krále střelců a všechno zapadlo. Byla to velmi dobrá sezona, později jsem přestupoval do Francie.

Byť jste byl na Euru nováčkem, měl jste za sebou i povedenou štaci v Mönchengladbachu, takže jste se nemusel ani v konkurenci bombarďáků cítit jako vyjukaný zajíc, ne?

Víte co, atmosféra prvního Eura je taková, že jsem nervózní byl. Mančaft mi ale pomohl, většinu jsem znal z dřívějška. Měl jsem formu, tak jsem neřešil, že střídám Honzu Kollera a jdu do prvního zápasu Eura proti domácímu Švýcarsku.

Na zahajovací zápas turnaje je upřena pozornost celé fotbalové Evropy.

Švýcaři to pořádali s Rakouskem, tlak byl cítit. A co si vybavuju, tak lepší jsme nebyli. Petr Čech zachytal velmi dobře, podržela nás obrana. Pro domácí byla naše výhra dost nešťastná. Navíc se jim zranil útočník Alexander Frei, urval si křížový vaz. Nevyšlo jim to celkově. Bylo znát, jak tím celé Švýcarsko žije, bylo to peklo, diváci je hnali. Zvládli jsme to se štěstím.

Kollera jste střídal v 56. minutě a v 71. jste rozhodl. Vybavíte si, jaké vám dal trenér Brückner pokyny?

To si nevzpomenu, už je to nějaká doba. Asi mi říkal: Svěrky, dej gól!

Gólovou střelu proti brankáři Benagliovi jste trefil, jak jste chtěl, nebo vám skákající míč sjel po nártu?

Sjelo mi to z toho důvodu, že obránce mi v nápřahu trošku štrejchl o patu. Chtěl jsem to trefit prudce nártem, zdálo se mi, že už jsem blízko ve vápně, ale jak se mě na poslední chvíli snažil zablokovat, pomohl mi k tomu, že to nebyl nárt, ale šajtle.

Hlavně že jste nespadl.

To by byla penalta.

Tomáš Galásek vás hlavičkou hledal za obranou záměrně, anebo jen balon vracel naslepo?

Já si myslím, že to tam náhodně vracel, ale udělal to skvěle. Byl to takový oblouček, že jsem mohl vyběhnout z druhé vlny, nebyl jsem v ofsajdu. Ideální míč. Oni byli v pohybu dopředu, já se musel vrátit a vyplaval jsem tam sám. Spíš přemýšlím nad tím, že i když jsem dal branku, v dalších zápasech už jsem nedostal ani minutu. Proti Turecku se to přitom nabízelo. Vpředu hrál Honza Koller, na lavici jsem byl s Milanem Barošem. Dino už toho měl plné zuby, na brejky tam mohl jeden z nás jít…

To jsou ta kdyby. Marek Heinz mi líčil, jak byl v semifinále Eura 2004 proti Řekům už čtyřikrát svlečený z rozlišováku, ale také jej tam trenér Brückner nehodil…

Ano, to jsou ta kdyby… Mrzelo mě, že jsme se tam nedostali a nedali třetí, pojišťovací gól. Ale věci se asi dějí tak, jak se dít mají.

Brankář Petr Čech moc chyb za celou kariéru neudělal, leč proti Turecku si to vybral v nejhorší chvíli. Nepřipadal jste si na lavičce jako při sledování hororu?

Opravdu udělal jednu z mála chyb v kariéře a pak to ten Turek trefil ještě v nastavení takovým způsobem, že s tím nemohl dělat nikdo nic – prostě vymetl spojnici.

Nihat Kahveci se jmenuje, svým druhým gólem za tři minuty totálně změnil emoce na stadionu.

Zápas se vyvíjel tak, že bychom neměli mít ani náznakem problémy. Ale chyba Čechína je posadila na koně. Po zápase to bylo těžké, Turků bylo všude plno i mezi kabinami. Bylo těžké to unést. I pro fanoušky muselo být těžké vydržet se koukat na Turky, jak se radují ve městě.

V české šatně bylo hrobové ticho, nebo Karel Brückner něco vzteky rozkopal?

Ticho, velké zklamání, hlavy dole. K takovému průběhu není moc co říct. Sbalili jsme se a odjeli.

Vy konkrétně do Ruska, kde jste měl podepsat smlouvu se Saturnem, ale nepodepsal. Proč?

Chytal tam Tonda Kinský, nám se zrovna narodila dcera Nina. Přiznám se, že když jsem přijel, tak cesta z letiště do Moskevské oblasti na bázu mě úplně nenadchla, že bych si řekl: Hele, tady bych chtěl hrát fotbal, bydlet a vůbec fungovat. Peníze byly skoro na stole a bylo jich dost, ale na poslední chvíli jsem z toho utekl. Byli celkem naštvaní, svedl jsem to nějak na manželku, že se musím kvůli ní vrátit.

Baník to přivítal, nebo už chtěl kasírovat?

Měl jsem dobrý vztah s panem Peterou i Kahounem. Řekl jsem jim, že pokud nepřijde nabídka z lepší ligy, kde bude i lepší zázemí pro rodinu, tak chci ještě půl roku vydržet. To se i stalo. Odcházel jsem až v zimě do Sochaux. A to už bylo také o tom, že jsem nechtěl z Baníku odcházet zadarmo, jelikož mi za půl roku končila smlouva. Baník peníze dost potřeboval.

Francouzská liga s urostlými africkými obránci je pro útočníky složitá. Nechtěl jste spíš zpátky do Německa, kde jste už ukázal, že Bundesliga by vám mohla sedět?

Když nad tím přemýšlím, mohl jsem se víc kousnout, víc se o to poprat. Byl jsem na hostování v Berlíně a ve Vídni. Když jsem se vracel, tak Mönchengladbach spadl do druhé ligy. Už jsem byl v kontaktu s Baníkem, návrat se mi povedl, ale říkám to i dnes, že Bundesliga je pro české hráče nejlepší liga. Je kousek, Němci nás mají rádi, spousta hráčů tam udělala českému fotbalu dobré jméno. Na 2. Bundesligu chodí 50 tisíc diváků, tréninkové zázemí je skvělé, s financemi nebyl nikdy problém. Do dneška tam s rodinou rádi jezdíme podívat se na utkání. Po Ostravě je to druhý domov.

Na hattrick v Německém poháru proti tehdy silnému Stuttgartu se nezapomíná, což?

Krásné, úžasné. Stuttgart hrál Ligu mistrů, trénoval ho Felix Magath. Tři dny před naším zápasem porazili Manchester United 2:1.Top mančaft. Hráči jako Lahm, Soldo, Kurányi, Hildebrand v bráně. Nejzvláštnější na tom bylo, že potom o víkendu jsme hráli na Schalke a trenér Holger Fach byl po zápase za mnou a řekl mi, že jsem ještě mladý hráč, že ví, že teď všechny kamery budou upřeny na mě, a že mě od toho chce chránit. Řekl jsem si, že kdy jindy tam chce dát útočníka, než když dá tři góly? Ale měl jsem 20 let, respektoval jsem to.

Jak dobrý tým má česká reprezentace v Německu?

Není špatný. Máme kluky, co hrají venku, a také ti ze Slavie, Sparty nebo Plzně mají kvalitu. V bráně jsou Staněk i Kovář top. Je potřeba udělat dobrou chemii a stát se může cokoli. Bylo by fajn neprohrát první zápas s Portugalci, pomoct si výsledkem nebo hrou a pak s Gruzií vyhrát, aby byl klid a kluci si věřili, že mohou projít další fází. Věřím, že se to podaří. Patrik Schick je speciální hráč, další mu musí pomoct. Standardky by měly být naše síla.

Schick je skvělý útočník, ale potřebuje větší servis. Není typ jako třeba Chytil, který to odjezdí i bez míče.

Je pravda, že Chytil se mi strašně líbil v derby v poháru proti Spartě. Umí za to vzít, neztratit balon. Máme dobré hráče. Když jsem teď viděl, jak hokejisté slavili na náměstí, tak mi přijde trošku líto, že se tam už dlouho neobjevili naši fotbalisté. Bylo by to fajn.

Mimochodem, jak si coby baníkovec považujete návratu do evropských pohárů po 14 letech?

Doma se moc nevyhrávalo, proto byla nějaká kritika, lidé chtějí odcházet spokojení, ale zase z venku Baník vozil body jako už dlouho ne. Pomohlo i to, že Slovácko a mančafty za námi to nezvládly. To však nic nemění na tom, že je to po delší době úspěch. Věřím, že Baník bude mít štěstí na los a minimálně jedno kolo zvládne. Dostat se do skupiny by byl sen, ale to je hodně složitá cesta.

Kopnete si ještě někdy na hřišti?

Ne, vůbec. Není to o tom, že bych nechtěl, ale to koleno… Jsem rád, že si zajdu na golf nebo si v tenise zahraju čtyřhru. Dostat se z Ostravy do Prahy autem dá zabrat. Když vystoupím, musím koleno nahodit. Mrzí mě to, ale mám dvě dcerky a život není jen o fotbale.