Diagnóza: Zázračný osud fotbalisty Eriksena

Sloupek si můžete také poslechnout v audioverzi.

Stalo se to před třemi lety při zápase minulého mistrovství Evropy ve fotbale. Hvězda dánské reprezentace Christian Eriksen upadla u postranní čáry a nehýbala se. Ostatním chvíli trvalo, než pochopili, že to, čeho jsou svědky, je zcela něco jiného než tradiční fotbalové polehávání a simulování. Ten člověk ležící na trávníku měl totiž zástavu oběhu.

Během následujících minut už probíhal boj o jeho život včetně elektrické defibrilace, která navrátila jeho srdci správný rytmus, a díky tomu se krev v jeho oběhu opět začala pohybovat a fotbalista se vrátil nejen zpátky do života, ale rychle se mu vrátilo i vědomí. Když ho odnášeli ze hřiště, tak divákům už dokonce zamával.

Pro všechny fanoušky sportu to byla připomínka přinejmenším dvou věcí. Tou první je pomíjivost. Lékaři pracující s kardiovaskulárními chorobami ji znají velmi dobře. Teď jste, ale za minutu už ne. Smrt dohání ty starší, ale nejen je. Za určitých okolností i ty úplně mladé a zdánlivě zcela zdravé, jako byl právě Christian Eriksen.

Druhým a mnohem důležitějším aspektem jsou zcela praktické konsekvence, které by takové příhody měly mít. U takto mladých lidí se sice vyskytují s frekvencí jednoho až tří případů na sto tisíc lidí za rok, ale čím je člověk starší, tím je pravděpodobnost vyšší. V první fázi života ho totiž ohrožují především vrozená a dobře zamaskovaná onemocnění, kdežto s přibývajícími léty se žezla ujímá ischemická choroba srdeční. Při ní se aterosklerotickým procesem zužují srdeční tepny a při nedostatku prokrvení určité části srdce může dojít ke vzniku poruchy srdečního rytmu, která svého nositele okamžitě usmrtí.

Právě proto by jednou ze znalostí vyučovaných již na základním stupni škol měla být resuscitace, která oběh krve udrží aspoň do té doby, než přijede odborná pomoc. Samozřejmě ještě lepší alternativou je používání automatických externích defibrilátorů, které jsou dnes už rozmístěny na všech veřejných místech, kde se předpokládá větší koncentrace lidí.

A co nastane poté, když člověka navrátíme do života? Musíme ho dobře vyšetřit a pokusit se najít důvod, který tuto poruchu srdeční akce způsobil. Pokud ho lze léčit, pak to uděláme. Každopádně pacienty zajišťujeme malým přístrojem velikosti krabičky od sirek, který se mu nejčastěji našije pod kůži v oblasti pod levou klíční kostí. Z něj je žílami veden do srdce tenký drát, pomocí něhož se srdeční akce pacienta nejen monitoruje, ale v případě potřeby mu přístroj (defibrilátor) může dát elektrický výboj, který ho může vrátit zpět do života.

Velkou novinkou posledních let je benevolentnější přístup, který k pacientům po srdeční zástavě v mladém věku máme. Už jim totiž ve většině případů nezakazujeme sport, jak tomu bylo v minulosti. Opatrnost je sice namístě, ale v mnohých případech jsou přínosy fyzických aktivit větší než jejich riziko.

Až se tedy budete na fotbalovém Euru dívat na hlavní fotbalovou hvězdu dánské reprezentace s číslem deset na zádech, vězte, že to je ten muž, který už chvilku byl na pomyslném druhém břehu. Před třemi lety ho zachránili členové zdravotnického týmu a nyní ho hlídá malý počítač v jeho hrudníku.

Neřekli byste, že to je zázrak?