Dánsko sestřelil na Euru během tří minut. Radost z výhry ale neměl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V období federálního výběru se na dvou mistrovstvích Evropy trefil jen Zdeněk Nehoda – na zlatém v roce 1976 v Jugoslávii v semifinále proti Nizozemsku a na bronzovém v roce 1980 v Itálii proti tomuto soupeři skóroval rovněž a ještě se prosadil proti Řecku.

V období české samostatnosti, kdy je účast na kontinentální scéně úplná, se dvakrát prosadil Karel Poborský (ME 1996 proti Portugalsku a ME 2000 proti Francii), reprezentační rekordman Jan Koller (ME 2004 proti Nizozemsku a ve čtvrtfinále proti Dánsku a na ME 2008 proti Turecku).

Posledním členem této luxusní společnosti je Patrik Schick, jenž k pěti gólům na ME 2020, které mu nasadily královskou korunu střelců, přidal letos přesný zásah proti Gruzii. A vzhledem ke svému věku 28 let se může zúčastnit i příštího šampionátu, kde by mohl dorovnat svou bilanci na tři šampionáty.

Zatím je Šmicer jediný. Ke dvěma drahým kovům – stříbro z Eura 1996 v Anglii a bronz z Eura 2004 v Portugalsku – vkládá do své pokladnice i tento šperk.

Byl to zápas odstrčených. Dánsko i Česko zápasy s mocnými soupeři ve skupině D na Euru 2000 s domácím Nizozemskem a světovým mistrem (zároveň budoucím evropským) Francií prohrály, vzájemný duel byl jen o čest a slávu. Tehdy na šampionátu vystupovalo jen 16 vyvolených, i třetí místo ve skupině znamenalo cestu domů.

Utkání v Lutychu na Stade Maurice Dufrasne však mělo pro Šmicera zvláštní půvab. Trefil se v něm dvakrát, byl to jeho střelecky nejúspěšnější zápas na evropském šampionátu.

Své dva zásahy vměstnal do rozmezí tří minut. Nejprve mu Poborský „namazal“ míč před prázdnou branku, poté vyhrál Koller hlavičkový souboj s urostlými dánskými obránci, hbitý útočník běžel sám na Petera Schmeichela, lstivě si ho obhodil a podruhé zasunul míč do prázdné branky. Legendární skandinávský brankář jen kroutil nevěřícně hlavou…

Přitom Dánové byli v utkání lepší, na autora obou gólů se v prvním poločase, kdy nebezpečně vystřelil jen jednou ve 37. minutě, valila kritika, až zloba a trenér Jozef Chovanec byl fanoušky vyzýván, ať ho vystřídá. Naštěstí to neudělal.

Česká výprava letěla domů hned po utkání, na Ruzyni přistála v neobvyklý čas – před třetí hodinou ráno. „Bylo lepší, že jsme přiletěli takhle pozdě, protože nemáme co oslavovat,“ přiznával Šmicer. „Přesto si myslím, že jsme ostudu neudělali,“ konstatoval.

Přestože šlo o jeho nejvydařenější gólový zápas na evropském šampionátu, radost z toho neměl. Obhájci stříbrných medailí se vraceli po základní skupině se svěšenou hlavou.

Na Euru 1996 v Anglii vstřelil Šmicer jediný gól, ale nesmírně důležitý. Vlastně osudový, otevřel cestu za stříbrným snem. Ve „skupině smrti“ podlehl výběr trenéra Dušana Uhrina staršího nejprve Německu, s nímž se střetl až ve finále, pak senzačně porazil Itálii.

Ve třetím zápase vedl nad Ruskem už 2:0, ale protivník skóre otočil. Porážka by znamenala vyřazení. Šmicer, který vyběhl na kultovní stadion Anfield Road v Liverpoolu v 69. minutě místo Pavla Kuky, dvě minuty před koncem utkání a tři minuty po vedoucím ruském gólu vyrovnal.

Naběhl si na Kubíkův dlouhý pas a trochu se štěstím – inu, Štístko –, kdy prošel míč mezi nohama obránce Jurije Nikiforova, trefil volný roh Čerčesovovy branky. „Zachytil jsem přihrávku soupeře, nevím už koho, viděl jsem nabíhat Šmícu a Poboráka na druhé straně,“ popisuje Luboš Kubík akci. „Vyslal jsem Šmícu a byla to dobrá volba. Trefil to,“ pochvaluje si i po letech.

Na gól v roce 2004 v základní skupině proti Nizozemsku, stejně jako na první v roce 2000 proti Dánsku, mu nahrál Karel Poborský. Skvostně, před zcela odkrytou branku, zasunout míč do sítě by zvládlo i malé dítě.

Šlo o památný moment, výběr trenéra Karla Brücknera tím dokonal neskutečný obrat, kdy už po 19 minutách prohrával o dva góly. Vzdát to však nechtěl, už ve 23. minutě přichází útočník Šmicer místo obránce Zdeňka Grygery. A nakonec korunuje ofenzivní smršť. Po nezištné Poborského přihrávce.

Přitom se Poborský ocitl také v nadějné pozici, sám před brankářem Edwinem van der Sarem, byť poněkud z úhlu. Mohl se přesto pokusit zakončit sám. Měl na kontě rovněž trefy z předchozích dvou evropských šampionátů, do historických análů – gól na třech ME – mohl vstoupit on.

Poslal do nich však spoluhráče. „Vůbec jsem při tom na něco takového nemyslel,“ směje se této statistické kalkulaci. „My byli hlavně hrozně moc šťastní, že jsme zápas otočili a zajistili si tak postup ze základní skupiny bez ohledu na poslední střetnutí s Německem,“ vrací se do portugalského malebného městečka Aveira.

Viděl lépe postaveného kolegu, tak přihrál. „Šmíca to proměnil a bylo,“ připomíná.

Na klubové úrovni Šmicer spíše rozhýbával obrany a přihrával spoluhráčům, mezi obávané zakončovatele rozhodně nepatřil. Ve 346 ligových zápasech v Česku, Francii a Anglii skóroval 61krát, průměr 0,176 branky na zápas.

V reprezentačním dresu se proměňoval v nenasytného draka. Šmicer se v 81 startech prosadil 27krát (průměr 0,333 branky na zápas), v historické tabulce obsazuje osmou příčku, za ním jsou vyhlášení kanonýři Adolf Scherer, Tomáš Skuhravý, Ladislav Vízek i Josef Bican (ten stihl ale jen 16 zápasů).

Ohnivou slinu chytil na Poháru FIFA v roce 1997 v Saúdské Arábii, kde si připsal tři góly proti Spojeným arabským emirátům a dva proti Jihoafrické republice, s pěti zásahy byl druhým nejlepším střelcem po brazilském kouzelníku Romáriovi, mistru světa z roku 1994 v USA…