Barák je po selhání snadný terč. Problémy českého fotbalu jsou ale jinde

V kabině ukryl hlavu do dlaní, zpytoval svědomí, věděl, co napáchal. Přitom před kruciálním mačem o postup ze skupiny mistrovství Evropy proti Turkům záložník fotbalové reprezentace Antonín Barák nabádal: „Budeme si určitě muset dávat pozor i na disciplínu, abychom se nenechali k něčemu vyprovokovat. Ba naopak, třeba tohle využít i v náš prospěch.“

Jenže…

Už když hlasitě odzpíval před zápasem českou hymnu, vypadal Barák pořádně nažhaveně. V létě prodělal oboustranný zápal plic a skončil v nemocnici a také na turnaji dostal lehkou virózu, kvůli které naskočil proti Gruzii až na poslední minuty. Teď se vrátil do základní sestavy jako její klíčový muž, co má vymyslet rozdílovou akci, jež posune národní tým dál.

Leč za 20 minut odcházel z trávníku jako spráskaný pes, padouch, co to všechno pokazil.

V 11. minutě na polovině soupeře úplně zbytečně držel za dres Kadioglua tak vytrvale, až si vykoledoval první žlutou kartu. Nikoli přísnou, nýbrž přesně podle pravidel. „Nic to neřešilo, jenže hráče fauloval snad třikrát a dlouho, zasloužená žlutá karta,“ řekl bývalý reprezentační záložník Tomáš Hořava.

Za dalších devět minut přebíral Barák ve středu pole míč od Coufala, měl dostatek času, aby jej vrátil do volného křídla, avšak situaci vyhodnotil špatně, otočil se na druhou stranu mezi tři Turky, a když chtěl hrozící brejk uhasit a špičkou kopačky míč posunout spoluhráči, došlápl nešikovně na Özcana. Znovu žlutá karta, bez pochyb. Barákovi uškodilo, co jej zdobí – příliš velké sebevědomí, fotbalovost.

„Smolný okamžik, nechtěl to udělat, ale pramenilo to z toho, že měl být obezřetnější a nepouštět se do driblinku, když měl kolem sebe tři soupeře. Vím, že se to stát může, ale je hrozně blbé, když se to stane v tak důležitém zápase,“ povzdechl si Hořava.

Břitká kritika se teď povalí, kdekdo připomene Brichtovu píseň Barák na vodstřel. „Sám se potrestal, není mu příjemně. Musí se z toho dostat, takové věci se mohou stát. Určitě je mu to líto, už se s tím bohužel nedá nic dělat,“ pravil reprezentační trenér Ivan Hašek.

Už v zápasovém studiu České televize legendární český záložník Karel Poborský k nešťastnému vystoupení záložníka Fiorentiny, hrajícího tradičně v proklatě nízkých štulpnách, jež sotva zakryjí holenní chránič, bez zbytečného obalu pověděl: „Tonda takový fotbal hraje, nevím, jestli je tento post vůbec pro něj. Chybí dynamika, rychlost, dopadlo to bohužel tak, jak muselo.“

A další expert ČT Tomáš Pešír kývl: „Do těch situací se dostal naprosto sám. V první se mu nechtělo bránit. A ve druhé: Osm doteků někde na půli, takhle se to prostě nehraje.“

Pešírova kritika rezonuje více, neboť může působit i tak, že si sám s gustem myje záda, jelikož dělal manažera reprezentace v kvalifikaci, ve které přestal Baráka tehdejší trenér Jaroslav Šilhavý nominovat. „Tým máme založený na soudržnosti. Prezentujeme se tím pořád, výsledky na mistrovství Evropy, kde jsme došli do čtvrtfinále, toho byly důkazem. Tým je pro nás nejvyšší hodnota. Z tohoto důvodu není v nominaci. Chování v týmu z pohledu Tondy nebylo vždy úplně správné,“ vysvětloval Šilhavý.

Jeho nástupce Hašek ovšem vzal Baráka na milost stejně jako Coufala s Kuchtou, kteří vyrazili před rozhodujícím kvalifikačním zápasem na diskotéku, čímž definitivně zlomili postavení Šilhavého.

„My jsme byli kritizováni za to, že jsme Baráka nebrali, protože je to kreativní, zkušený, dobrý hráč. Ale přesně v těchto zápasech má tu zkušenost mladému týmu předat,“ vyprávěl Pešír v ČT. „Když jsme dělali rozhodnutí, že nebude s námi Tonda Barák jezdit, byl u toho i předseda asociace Petr Fousek, šéf nároďáku. A řekl: Ano, Tonda tam nebude. A pak se podepíše pod to, že přijde nový trenér, vezmou ho zpátky a ještě mu dají roli lídra. To je špatně.“

Ať už s Pešírem souhlasíte, nebo ne, špatně by hlavně bylo, pokud by se české fiasko na Euru hodilo lacině na Baráka, jenž zbytečnými fauly připomněl na stejném stadionu v Hamburku vyloučení Jana Poláka na mistrovství světa v roce 2006 v bitvě o postup ze skupiny proti Itálii. Jistě pamatujete.

„Je teď velice jednoduché se do Tondy Baráka strefovat, že nemá dynamiku, že je pomalý, ale má jiné přednosti, svou kvalitu dokazuje a dělá dobré jméno českému fotbalu. Bylo by unáhlené jej odepisovat, kritizovat přes míru. Fotbalista je to velice dobrý, i když není tak rychlý,“ nabízí Hořava širší pohled.

Český fotbal a logicky i reprezentaci sužují palčivější problémy. Třeba ten, že roky nedokáže vychovat, až na výjimky, technické hráče schopné drze obejít soupeře. I Gruzínci s míčem na kopačkách vypadali kurážněji. Barákův zkrat nesmí zakrýt skutečné potíže při práci s talenty, které se do ligy leckdy tahají nahodile, a nikoli koncepčně a včas jako v cizině. Zatímco fyzicky vypadá český fotbal silně, technicky nadále strádá.

Kritika dopadne i na hlavu trenéra Haška, byť neměl dost času a hráče v ideální formě, aby tým posunul výkonnostně, ovšem když si připomeneme kauzu s tříkolkami, zranění Sadílka před turnajem a následné lhaní reprezentace, pak se ani v disciplíně zrovna neposunul.

Ve vší úctě k Haškovi, na základě jakých výsledků za posledních 15 let vlastně dostal možnost vést reprezentaci? Nebyl jen k mání? Neměl se šéf Fousek rozhlédnout na západ, jako to udělali například Slováci, kteří se těší na osmifinálový zápas s Anglií? Bylo by to drahé? Nepohodlné? Nekamarádské?