Jak esemeska z Čech pomohla fenomenálnímu střelci procitnout

Ten gól může posunout slavný italský Inter Milán do finále Ligy mistrů. V prvním duelu v městském derby s nesmiřitelným sokem AC Milán se v 8. minutě po rohovém kopu krásným volejem z hranice brankového území trefil levou nohou bosenský útočník Edin Džeko.

Stal se v sedmatřiceti letech a devíti měsících druhým nejstarším hráčem v historii této soutěže, který se v semifinále gólově prosadil. Prvenství drží waleský útočník Ryan Giggs, jenž to v ročníku 2010/2011 svedl ještě o tři měsíce starší.

Vítězství 2:0 „venku“ – oba milánské kluby využívají stadion Giuseppeho Meazzy, známý také jako San Siro, – hodně posílilo naděje modročerných na postup do finále nejprestižnější fotbalové klubové soutěže na světě.

Úspěšný střelec se nikdy netajil, jak důležitou roli v jeho kariéře sehrálo angažmá v severočeských Teplicích s půlročním odskokem do Ústí nad Labem. A s českou stranou udržuje kontakty i nadále.

Bylo by skoro prapodivné, kdyby Džekova parádní trefa do sítě místního rivala neměla přímého českého dohlížitele. „Byl jsem na San Siru si Edinův gól náležitě vychutnat,“ odkrývá osobní přítomnost v ochozech Petr Procházka, ředitel fotbalového klubu FK Ústí nad Labem. „Ale jen jako fanoušek,“ zdůrazňuje, že příjemná cesta do italské Lombardie nebyla zatížena služebními povinnostmi.

Mohl tak v klidu sledovat, jakou má Džeko pozici mezi vyhlášenými italskými tifosi. „Přímo skvělou,“ pronáší Procházka s nadšením. „Když dal gól, celým stadionem, tedy sekcí, kde pobývali fanoušci „hostujícího“ Interu, se nesl chorál: Ééédin Džéééko,“ dolehla na českého vyslance bouřlivá atmosféra.

Bosenský útočník je ozdobou mnoha klubových suvenýrů. Dresů, triček, hrníčků, přívěsků a dalšího zboží. „Ale to jsou všichni hráči, není výjimkou,“ podotýká Procházka, že fanoušci si váží všech členů kádru a kupují předměty s jejich podobiznou. Podle chuti.

Ostatně památku na bosenského rekordmana v počtu gólů za reprezentační tým, když jako mladíček nabíral dech v českém fotbale, mají i v Ústí. „Visí tu na chodbě dres s jeho podpisem z doby, kdy hrával za AS Řím,“ sděluje asistentka vedení společnosti severočeského klubu Lenka Jirečková. „A další dres mají trenéři u mládeže,“ dodává.

Nikdo nezapomíná na rok 2005, kdy byl Džeko na jednu sezonu v ústeckém azylu na hostování z Teplic. „Moc si vážíme, že u nás hrál,“ skládá mu poctu Procházka. „A moc mu přeju, aby Inter postoupil do finále Ligy mistrů a on dával další góly,“ věří, že odveta proti městskému rivalovi dopadne dobře.

Odlesk české stopy se dá najít i na semifinálové trefě. Otiskl ho trenér Jiří Plíšek, který vlastně Džeka objevil pro velký fotbal, když pečoval o akademii bosenského klubu Željezničar Sarajevo. „Píšeme si či voláme několikrát do měsíce,“ odtajňuje frekvenci vzájemných kontaktů.

Asi před dvěma týdny obdržel účastník mistrovství světa 2014 v Brazílii (tým nepřešel ze základní skupiny) od bývalého českého učitele povzbudivou esemesku. „Edin se už nějakou dobu trápil, že nemůže dát gól,“ rozkrývá její obsah Plíšek. „Tak jsem mu napsal, ať se nestresuje, nemyslí na to a ono to přijde samo,“ prozrazuje.

Trefa do sítě AC Milán byla výstavní. „Bylo ukázkové, jak si v té situaci počínal,“ osvojuje si na ní Plíšek i malou zásluhu.

V derby samozřejmě fandil svému bývalému svěřenci a jeho týmu. „Inter byl takticky na soupeře skvělé nachystaný,“ chválí Plíšek práci svého kolegy, italského kouče Simone Inzaghiho. „Ale je to jen poločas, první dějství,“ varuje před přílišným optimismem. „Odveta bude těžká,“ předpovídá Plíšek.

Ale i v odvetě bude Džeko pod přísným, ale i laskavým českým dohledem, dokonce nejvyššího stupně. V utkání bude delegátem UEFA Rudolf Řepka, rovněž člen disciplinární komise evropské fotbalové asociace, jinak ředitel klubu FK Teplice, odkud bosenský útočník vyrazil dobývat fotbalové výšiny. „Jenom si zamáváme,“ upozorňuje Řepka, že větší vstřícnost mezi hráčem a delegátem striktní protokol ani nedovoluje.

Jinak ale v kontaktu jsou a pravidelným. Nejen telefonickém, vysoká pozice na UEFA českému funkcionáři umožňuje poměrně často i osobní setkání. „Kdykoli se potkáme, pohovoříme, zavzpomínáme si,“ popisuje předmět rozhovorů. „Když k nám do Teplic trenér Plíšek skoro před dvaceti lety Džeka přivedl, byl jsem vedoucí mužstva, poznali jsme se hodně zblízka,“ poodhaluje Řepka úzké vztahy.

A nikdo je nemusí ani moc šmírovat, protože z oficiální angličtiny přecházejí do češtiny. „Musím Edina pochválit, jak si naši řeč udržel, mluví stále velice obstojně,“ skládá hold velkému světoběžníkovi s dovětkem, že bosenština a čeština jsou si jako slovanské jazyky dosti příbuzné.

Další setkání nebude ovšem tak nezištné. „Edin i nám slíbil do naší síně slávy svůj dres z doby, kdy hrával za Manchester City,“ těší se Řepka na vzácný úlovek.

Námitku, že v Ústí, kde Džeko jen hostoval, tento cenný artefakt už dávno mají, přijímá Řepka s nadhledem. „Inu, krajské město,“ zná dobře hierarchii v regionu.

Džeko se trefil na nejvyšší úrovni v sedmatřiceti letech, tedy ve věku veterána, kdy mnozí už píší paměti. On připojuje další skvostné kapitoly ještě na hřišti. Kde se v něm vzala ta dlouhověkost? „Novináři se mne občas ptají, nedávno jeden italský deník, jestli jsem tušil, že bude Edin tak dobrý, když jsem ho v akademii piplal,“ přiznává Plíšek. „Odpovídám, že ne, netušil jsem, jakou bude mít nádhernou kariéru, ale bylo v něm něco zajímavého,“ připomíná český trenér.

Když sledoval Džekův vzestup, došel Plíšek k přesvědčení, že tento borec vydrží na evropské scéně hodně dlouho. „Má vysloveně profesionální přístup, poctivě trénuje, hlídá si životosprávu i zdravotní stav, dbá na kondici,“ vypočítává jeho přednosti. „A hlavně fotbal nesmírně miluje,“ vyzdvihuje tu největší. „Ještě nekončí,“ prorokuje mu další krásné zápasy.

Tím může být finále Ligy mistrů, pakliže Inter uspěje proti městskému rivalovi v odvetě. Přivítá ho 6. června turecký Istanbul. A může mít účastníka, který má otisk české stopy.