Důvody titulu Slavie: Faktor Tykač dodal stabilitu, která rozhodla

Po celou sezonu v lize nebyl tým, který by podával konzistentnější výkony. I když byla utkání zvlášť zkraje ročníku a v některých fázích jara dost těžko koukatelná, Slavia stejně dokázala díky ustáleným herním vzorcům, stabilní sestavě a vysoké intenzitě hry přebít drtivou většinu soupeřů.

To vše byl základní stavební kámen slávistických úspěchů pod Jindřichem Trpišovským vždy. Rozdíl mezi touto sezonou a těmi předchozími je ale v tom, že tentokrát ke svému fotbalu konečně měla ideální podmínky.

Díky finanční stabilitě ze strany majitele Pavla Tykače si mohla dovolit podržet klíčové hráče jako Lukáše Provoda. A zároveň přivést opory přímých rivalů o titul - Jindřicha Staňka či Tomáše Chorého. Navíc doplnila kádr o drahé staré známé, byť v případě Davida Zimy to vyšlo mnohem lépe než třeba u Ondřeje Lingra.

Ustálila se díky tomu notoricky nepředvídatelná základní sestava ze strany trenéra Jindřicha Trpišovského. Nejsilnější jedenáctka byla dopředu známá, což v dřívějších letech rozhodně nebývalo zvykem.

Není divu, že i klubový šéf Jaroslav Tvrdík na síti X po utkání v Olomouci vyzdvihl právě Tykačovu úlohu.

Pohled do tabulky svědčí o monstrózní dominanci Slavie v rámci české ligy. A nejvíc vysvítá při pohledu na její senzační hru v defenzivě. Náročný způsob bránění jeden na jednoho vyžaduje značný fyzický fond a záložníci Oscar s Christosem Zafeirisem v tomto ohledu učinili spoustu neviditelné práce pro stopery, kteří byli v soubojích maximálně zodpovědní a silní.

Slavia navíc hrála i do ofenzivy tak, aby maximálně eliminovala riziko chyb. Doplňovala vápno ve velkém počtu, pořád to nebylo tak, že by hrála spekulativní fotbal. Ve chvíli ztráty míče ale byla připravená okamžitě eliminovat akce soupeře už v zárodku. A když už ztráty přišly, nebyly pro ni v nebezpečných prostorech.

Směrem do obrany je ale třeba vyzdvihnout to, jak zodpovědná byla defenziva i po individuální stránce. Zvlášť trojice Tomáš Holeš, Igoh Ogbu a Jan Bořil, ke kterým se přidávali i další, si za celou sezonu připsala absolutní minimum jakýchkoliv kiksů.

A nejvíc se naprosté odhodlání uspět a nechybovat zhmotnilo ve velkých zápasech. Tam, kde Slavia v minulých letech nejvíc strádala a nejvíc kupila hrubky, které ji stály tituly. Po cestě za titulem nezvládla jen jediný duel, a sice jarní derby na Letné. V té době už ale měla nastřádán tak vysoký náskok, že ani porážka se Spartou ji nemohla ohrozit.

Podzimní střetnutí s Plzní i Letenskými však proběhly ze strany Slavie v naprosto neohroženém módu. A také jarní duel ve Štruncových sadech opanovali sešívaní nemilosrdně.

A to taky díky někdejší hvězdě Viktorie Tomáši Chorému. Jeho příchod do Edenu byl trpěn s velkou nevolí slávistických fanoušků. A ano, útočník v sezoně taky pár šancí spálil, mohl nasázet ještě víc gólů.

Ale zaprvé se svým odhodláním přidal k lídrovskému jádru týmu, i když jeho startovací pozice byla hodně složitá. A především když bylo potřeba, potvrdil nálepku hráče pro velké zápasy. Je až neuvěřitelné, jak v této úloze exceluje jak za kluby, tak za národní tým - dotáhl Slavii do play off Ligy mistrů, vybojoval dva klíčové góly v duelu s Plzní a pomohl udělat poslední krok v Olomouci.

I když to Slavii v některých fázích herně drhlo, neuhnula z cesty a dokázala se naladit na mód, kdy jsou pro ni výsledky v lize důležitější než cokoliv jiného. Šestadvacet výher z 31 zápasů je monstrózní úspěch, který svědčí o psychické vyspělosti a odolnosti týmu.

Lídrovství je přitom jeden z faktorů, který v minulých sezonách Jindřichu Trpišovskému v týmu silně chyběl. Staré opory odcházely, anebo byly zraněné a nemohly se zapojit do hry a ovlivnit tým na hřišti.

Mladší hráči, byť s velkým potenciálem, zase ještě úplně nedorostli do rolí, kdy by na sobě zvládli unést tíhu zodpovědnosti. „Šestnáct hráčů z našeho kádru ještě nevybojovalo titul, občas to bylo v sezoně znát,“ upozornil trefně po výhře v Olomouci Jindřich Trpišovský.

V minulých letech se tým často měnil vlivem odchodů opor do zahraničí, anebo příchodů hráčů, kteří byli spíš perspektivnější než zkušení. Slavii proto chybělo víc vazeb a kabina nebyla tak psychicky silná a jednotná. Navíc realizační tým Jindřicha Trpišovského notoricky rád zkouší spoustu hráčů na soupisce, což mělo vliv i na hierarchii a role v kádru. Zkrátka nebylo úplně jasné, kdo má jakou pozici.

To se ale s novou sezonou zcela změnilo. Už loni na jaře byl jasný příklon k hráčům, kteří mají s českou ligou a mentalitou větší zkušenosti. V sestavě se objevovalo víc Čechů, potažmo Slováků. A v této sezoně byl posun směrem k českému jádru markantní.

Obrovský vliv na tým měl takřka zázračný návrat Jana Bořila po těžké artróze v koleni. Kapitán Slavie týmu dodal život a emoce, které sešívaným dřív chyběly. Zatímco dřív občas sešívaní na hřišti pracovali, funěli, fárali, ale chyběl jim zápal a přesvědčení, s Bořilem uměl tým působit neohroženě. A výrazně mu v tomto ohledu pomohli i další válečníci Tomáš Chorý nebo Igoh Ogbu, stejně jako neohrožená klidná síla Tomáše Holeše a Lukáše Provoda.

Stejně by si ale na začátku sezony nikdo nemyslel, že Slavia tento ročník opanuje tak suverénně. Zvlášť když se třeba v Liberci těžko protrápila k vítězství 1:0 parádní trefou El-Hadjiho Malicka Dioufa. Ten se vrátil do sestavy trochu nečekaně, stejně jako dostal zprvu nezamýšlenou šanci i brankář Antonín Kinský.

Z obou mladých nadějí Slavie se ale stali herní tahouni celého týmu a nakopli ho po stránce výkonů zvlášť na podzim do jiné dimenze. Především odvetný zápas play-off Ligy mistrů s Lille, ačkoliv pro Slavii dopadl velkým zklamáním, ukázal, čeho může být tým stále schopný. Že se nemusí spoléhat jen na funkční, ale dost těžkopádný fotbal, ale zvládne hrát s obří intenzitou.

Kinský i Diouf v tom byli klíčoví, posunuli zase hru Slavie na evropskou úroveň. Kinský svou parádní rozehrávkou zrychloval tempo hry. A Diouf svou komplexností a neotřelou typologií na levého beka byl zvlášť na podzim nesmírně produktivní - hlavičkami, střelami i centry. Postupně do famózní formy vyrostl i Lukáš Provod, který herně převyšoval celou ligu, klid při hře s míčem zase dodával Oscar.