Dravec pro reprezentaci. Návod, jak uspět na hřišti, si nechal napsat na kůži

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Do fotbalové reprezentace na zápasy Ligy národů v Gruzii a s Ukrajinou se mladoboleslavské křídlo Vasil Kušej dostal až kvůli zranění slávisty Matěje Juráska, avšak to nic nemění na tom, že na svém druhém srazu s národním týmem je právem, neboť formu na startu sezony má vskutku výstavní. Ve 12 soutěžních zápasech v domácí soutěži a předkole Konferenční ligy zapsal čtyři góly a šest asistencí.

„To jsou snová čísla,“ říká čtyřiadvacetiletý ofenzivní dravec v rozhovoru pro Seznam Zprávy, ve kterém vypráví také o náhlé změně trenéra v Mladé Boleslavi, evropské výzvě, lákavých nabídkách i mentálním nastavení.

Když jste byl v listopadu poprvé a dosud naposledy nominován do české reprezentace, zaujal jste kurážným výkonem proti Moldavsku. Máte na co navazovat?

Jsem za tu příležitost hrozně vděčný a rád, že se to povedlo, byť kvůli zranění Matěje Juráska, což je nepříjemné a přeju mu brzké uzdravení. Reprezentovat je čest, dojmy jsou skvělé a chtěl bych na to navázat.

Mrzelo vás, že jste se nedostal na mistrovství Evropy?

Doufal jsem, že se tam dostanu, že se mi jaro povede jako podzim, kvůli tomu jsem zůstával v Boleslavi, abych o Euro zabojoval. Vím, že konkurence je obrovská, že máme na můj post skvělé hráče. Pořád jsem o to chtěl bojovat, věděl jsem, že musím nejen pravidelně hrát, ale mít také čísla, což se nepovedlo. Jaro bylo ode mě špatné, takže jsem to s respektem a pokorou vzal. Sám jsem uznal, že na Euro musí jezdit ti nejlepší, hráči s formou, a tím jsem nebyl.

Trpěl jste u televize?

Myslel jsem si, že z toho budu smutný, ale na kluky jsem koukal a fandil jim. Seděl jsem u každého zápasu.

Před rokem jste byl jednou nohou v Utrechtu. Nemohlo se to na vašich výkonech nějak podepsat?

To vůbec nesouviselo, Utrecht byl na podzim, který jsem odehrál se zraněním. Pak jsem se z toho dostal a stalo se mi další zranění před nároďákem. Polovinu zimní přípravy jsem byl zraněný, nebyl jsem s týmem, to mě dohnalo. Kluci měli víc natrénováno a já se potom do toho nedokázal dostat.

Co vás trápilo?

Nejdřív zánět chodidla a pak jsem si udělal menší trhlinu v třísle, se kterou jsem hrál čtvrt podzimu.

Jak blízko vlastně byl přestup do Utrechtu?

Fakt blízko. Trénoval jsem v tu dobu v Boleslavi jen tak, abych se nezranil, protože pro mě i pro klub to byl větší přestup. Já doufal, doufal, doufal… Už jsem měl zabalené věci. Posledních deset dní jsem se ale už připravoval na to, že nic nebude, že se to táhne. Přitom jsem měl původní info, že jakmile přijde zítra papír, letíme. Ale odvolali trenéra a to jsem věděl, že to bude těžké.

Taky zkušenost.

Přítelkyni jsem říkal, že ve fotbale je to tak, že se může o něčem tři týdny říkat, že to dopadne, máme se připravit, zabalit a pak to nedopadne. Přestup se může udělat během pár hodin, je to ošemetné a hráč musí být pořád připravený reagovat na všechno. S Utrechtem se čekalo nejdřív jen na schválení transferu, pak byla maličkost doladit podmínky, které byly připravené.

Ofenzivní nizozemská soutěž by vám mohla sedět.

Asi jo, ale mám vysněnou jinou ligu.

Španělskou, neboť máma tam chtěla k moři?

Přesně tak.

Pokud si udržíte formu, nemusí to být nereálné. Změnil jste něco v přípravě?

V přípravě, ale i v zimě, kdy jsem byl zraněný, jsem makal na fyzičce. Když jsem se vrátil, dostal jsem menší důvěru, než mám teď. Bylo to znát na herní pohodě. Nyní jsem to od začátku přípravy hodil za hlavu, byl jsem nastavený na to, že to nebudu balit, že se chci vrátit tam, kde jsem byl. Dostal jsem větší volnost i důvěru. Snažím se každý zápas to splácet a ukazovat, že na to mám a že to byl jen takový menší zkrat.

Teď záříte, s produktivitou musíte být spokojený.

Je to ještě snovější start, než jsem měl minulý rok. Je to něco neskutečného, když si to uvědomím, je to fakt dobré. Jsem strašně rád, že to lepí mně, týmu i Tomáši Ladrovi. Táhneme teď za jeden provaz jako tým, kabina je zdravá, držíme, co jsme si stanovili. Je to o tom, že když budeme makat jako tým, budou vyčnívat i jednotlivci. Na to jsme teď najeli.

Naposledy vaše dvě asistence v Teplicích byly výstavní. Máte z nich podobnou radost jako z gólů?

Děkuji. Gól je pro útočníka vždy něco jiného, ale poslední tři roky mám víc asistencí než gólů. Jsem rád za každý kanadský bod. Chci to potvrzovat každý zápas. Jestli je to asistence, nebo gól, je vcelku jedno, ale je potřeba, abych čísla měl a pomáhal tak týmu.

Má zdravá kabina souvislost s nečekanou výměnou trenéra, když Davida Holoubka nahradil Švéd Andreas Brännström?

Od začátku přípravy jsme najeli na trošku nový režim, těšili jsme se na fotbal, na poháry. To nás víc stmelilo, věděli jsme, že máme šanci postupovat dál a dál. Poháry nám hodně pomohly k tomu, že máme takovou pohodu v kabině. Je to o něčem jiném, než když prohráváme. Jsme na vítězné vlně a jsme správně nastaveni. Tím nemyslím, že bychom předtím byli nastaveni špatně, ale někdy přijdou lepší a jindy horší chvilky. Teď i když prohráváme, je to o něčem jiném. S příchodem nového trenéra to ale zatím nemá nic společného. Je u nás pár dní, uvidíme, jak to bude vypadat dál. Každá změna má něco negativního a něco pozitivního. Těším se na to.

Odvolání trenéra Holoubka před klíčovým zápasem v Paksi o postup do Konferenční ligy působilo překvapivě. Byli jste i vy v kabině zaskočeni, nebo příchod zahraničního kouče byl připravený nějaký čas?

Indicie jsme neměli, i když vždycky se něco proslýchá. Ale nic jsme netušili. Přišlo to úplně zničehonic. Když jsme ráno přišli do kabiny, tak jsme byli překvapeni všichni. Ale věděli jsme, že to nesmíme řešit, že nás to nesmí zasáhnout, že nás čeká důležitý zápas, který jsme zvládli. A to je hlavní.

Museli jste být profíci, ale nebylo vám trenéra Holoubka líto?

Trenér nám napsal do skupiny zprávu, všichni jsme mu poděkovali a museli to vzít tak, jak to je. Samozřejmě jsme to mezi sebou v kabině řešili, ale čas na to byl minimální. Museli jsme se soustředit hlavně na nás, abychom byli připraveni jako tým. A jestli by tam stál ve čtvrtek ten trenér, nebo ten, stejně to bylo především o nás.

Kouč Brännström toho nemohl moc změnit za tu chvíli.

Byl velice klidný a pokorný. Ukazoval nám jen nějaké principy, taktiku, změnil rozestavení. Ale jinak nechal skoro všechno stejné, co jsme měli zažité, aby nepřišla ještě větší rána. Víceméně je to podobné, jde o menší detaily.

Brännström působil v AIK Stockholm, jako asistent také v Hajduku Split. Můžete prozradit něco z jeho herních principů?

Je to o soudržnosti, o týmu, musíme na sebe hodně koukat a spolupracovat, být na sebe v ofenzivní fázi navnímaní. Defenzivní fáze je o vysokém presinku a intenzitě, ale to je spojené i s chytrostí hlavy a na balonu, hledat možnosti, kdy jít do presinku a kdy ne, nebýt v tomhle vyjukaní a mít jasnou strukturu a cíl, za kterým chceme jít. Je založený na hlavě, mentalitě. Je znát, že je v tomto jiný než čeští trenéři.

V kabině je úředním jazykem angličtina?

Jo, musíme se s tím sžít. Mohla by to být dobrá příprava pro hráče, kteří by chtěli jít do zahraničí, abychom věděli, jak to tam funguje, a byli na to připraveni. Mohlo by nás to posunout.

Mladá Boleslav působí jako tým s velkou ofenzivní silou, ale zároveň i jako tým, který dokáže klopýtnout s každým. Na co si v sezoně věříte?

Celou dobu říkám, že jsme hodně silný tým, že máme dobrou kabinu. Naše přednost je fakt dobrá ofenziva, taková trošku volnost. Na jaře nám byla ubrána, ale to bylo spjaté s tím, že jsme dostávali hodně gólů. Je potřeba to mít v rovnováze. Ale teď šlapeme dopředu, je to dobré, nedostáváme moc gólů.

Je znát, že vás to na hřišti zase baví.

Přesně, ale je potřeba fungovat jako tým. Pak jsme moc silní.

Bavit vás budou také zápasy v Konferenční lize, do hlavní pohárové části se Boleslav dostala po 17 letech. Čekají vás zajímaví soupeři v čele s Realem Betis.

Dělali jsme si s kluky losovačku a Betis jsem si přál.

Ale nebylo by lepší hrát v Seville, ať to máte se vším všudy?

To právě ne, já jsem takový, že chci skupinu, abychom postoupili dál, a ne mít jen výlety. Za tuhle skupinu jsem docela rád. Každý zápas bude náročný, ale i my máme kvalitu, když jsme se tam dostali. Když při nás bude stát štěstí, tak věřím, že bychom mohli uhrát nějaké body a poprat se třeba o postup.

A ukázat se nejen španělským agentům?

Souhlas. Jsem rád, že máme Betis doma, že bychom je mohli potrápit a třeba i porazit. Jsem ve všem optimista, věřím, že dokážeme porazit každého, s tím jdu do každého zápasu.

UEFA schválila žádost o výjimku pro stadion, takže budete hrát domácí zápasy opravdu doma. Je to důležité?

Domácí kuchyň je domácí kuchyň, mohlo by nám to hodně pomoct. Fanoušci si zaslouží tyto zápasy vidět v Boleslavi. Je to pro ně odměna a my přidáváme vzkaz, že je potřebujeme a že chceme, aby na fotbal chodili.

Diváci v Mladé Boleslavi jsou téma, respektive nízké návštěvy. Ale na pohárové zápasy kotel fanoušků za vámi cestoval.

Jsme vděční za každého fanouška, který nás podporuje, ať už na výjezdech, nebo v domácích zápasech. Kritiku za malou návštěvnost čtu, ale většinou ji píší lidé, kteří fandí Spartě nebo Slavii a srovnávají to. To je vůči klubu trošku neuctivé. Snažíme se hrát, fanoušci fandit a zasloužilo by si to větší respekt. Snažíme se hrát co nejlépe, aby lidé chodili, a ostatním ukazovat, že Boleslav není taková, jak píší a myslí si.

Jak jsem viděl na videu po postupu v Paksi, tak byste se i s megafonem v kotli uplatnil.

To jsou momenty, pro které to děláme. Postoupili jsme do Konferenční ligy, pro někoho to může být vrchol kariéry, životní šance. Je potřeba si to užívat a vážit si toho, když to je. Byl jsem rád, že jsem megafon dostal, zařvali jsme si a oslavili to. Pak jsme se už zavřeli do kabiny a soustředili se na Teplice.

Emoce na hřišti k vám patří. Když jste dal krásný gól v Olomouci, něco jste pak od plic zařval směrem k divákům. Potřeboval jste si ulevit?

Na Sigmě to byl pro nás náročný zápas po té cestě, bylo strašné vedro, nenastoupili jsme do toho dobře, takže jsem si trošku ulevil. Emoce dávám rád najevo. Netajím se tím, patří to k tomu sportu. Po zápase už je to zase o něčem jiném.

Vasil na hřišti a mimo hřiště, to jsou dva odlišní lidé?

Ano.

Vybavíte si i teď na reprezentačním srazu, jak jste ještě před dvěma lety kopal druhou ligu v Prostějově a Zlín za vás nechtěl dát ani milion korun, protože jste prý měl nadváhu?

To jsou ty chvíle, na které si vzpomenu, jak jsem dva roky zpátky hrál druhou ligu a teď hraju Konferenční ligu. A tohle ještě není můj konec. Chci ještě víc. Je potřeba vždycky chtít víc, i když jste pokorný a nohama na zemi. Prostě brát to, jak to je. Ne všechno je hned. Jdu krok po kroku. Dalším cílem je třeba Evropská liga, Liga mistrů. Ale je potřeba na tom každý den makat, aby se to splnilo, a ne jen čekat, jestli to přijde, nebo ne.

Inspirací vám může být i spoluhráč Marek Matějovský, který hrál v Premier League, v reprezentaci, ve Spartě a také ve 42 letech je na hřišti stále platný.

Je něco neuvěřitelného, co on na hřišti ještě dokáže předvádět. Je potřeba si vážit toho, že ho máme v týmu. Víme, že nám dokáže vždycky pomoct, že kvalitu má a je pro nás strašně důležitý.

Na těle máte vytetované různé motivační citáty. Například: Ušel jsem dlouhou cestu, ale ještě nejsem tam, kde budu. Kde byste chtěl být?

Odvíjím se od momentální situace. Důležité teď je, abychom hráli dobře v lize, abych byl produktivní, jak jsem, abychom dobře vstoupili do Konferenční ligy, abych se udržel v nároďáku nebo trenérům minimálně ukazoval, že na to mám a že o mně mohou uvažovat. To jsou momentální cíle. Byl bych rád, kdyby se podařil přestup do top ligy a tam se prosadil.

Další kérka na ruce: Přes překážky ke hvězdám. Bez překážek to v životě nejde?

Největší překážka pro sportovce je on sám. Pokud chce něco dokázat, musí sám sebe překonávat každý den. Forma má vždycky pokles a záleží na něm, jestli to zvládne, ustojí to a vrátí se zpátky, nebo ne. Mně se to povedlo. Tohle mě žene dál. Takovou mentalitu mám nastavenou.

Na noze máte vytetováno: Vzpomeň si, proč jsi začal. Máte v hlavě, proč jste začal s fotbalem?

Mám své rituály. Odmalička si je říkám, a když jdu na hřiště, tak si vzpomenu, jak jsem byl malý a říkal si, kde chci hrát, kde chci jednou být. To si připomínám pořád, abych o tom věděl, abych se na zápasy připravil a srovnal si to v hlavě.

A poslední citát na těle: V životě neexistují obyčejné chvilky. Je těžké si uvědomovat, že každá chvíle je dar?

Přesně tak. Nikdy nevíte, co kdy může skončit, kdy se zraníte nebo neprobudíte. Je potřeba život žít a užívat si každý den, co můžete. Každá situace je výjimečná, každého momentu na hřišti i mimo něj je potřeba si vážit. O tom to je.