Doplácel jsem na nečeskost, říká Černý. Ptali se, proč jdu zrovna do Rangers

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vánoční klid musel téměř oželet. Na pohádky a hraní s devítiměsíční dcerkou moc času nebylo. Ještě když dostala virózu jeho paní. „Je to brutální,“ odfrkne nad nabitým programem skotské ligy fotbalový reprezentant Václav Černý.

Po Štědrovečerní večeři hrál s Rangers dva zápasy za tři dny a do nového roku vletí ve čtvrtek derby mačem proti prvnímu Celtiku. Rivalovi budou chtít ukrojit z náskoku v čele tabulky, vrátit se do boje o titul a oplatit penaltovou porážku z finále Ligového poháru.

O tom všem sedmadvacetiletý dravý křídelník vypráví v rozhovoru pro Seznam Zprávy cestou na trénink v dobrém rozmaru, neboť na hostování z Wolfsburgu září. Se sedmi góly je druhým nejlepším střelcem skotské Premiership a další tři zásahy přidal v Evropské lize. Usadil se také v sestavě národního týmu, se kterým prahne po mistrovství světa.

Užil jste si aspoň trochu vánoční pohody s rodinou?

Je to hektika. Každý den jsem minimálně šest hodin na klubu a připravuji se na zápasy. Trénink jsme měli na Štědrý den i na první svátek vánoční. I na Nový rok, protože druhého hrajeme se Celtikem. Je to pro nás takové zvykání, ale snažíme si to vynahrazovat momenty, kdy jsme spolu. Máme tady na návštěvě rodinu, takže žena není s malou sama, za to jsem rád.

Dovolil jste si mezi zápasy bramborový salát a nějaké to cukroví?

Našel jsem si cestičku. Cukroví samozřejmě ne, ale udělali jsme salát i rybu, po zápase jsem si našel malý prostor na porci.

Jsou Vánoce ve Skotsku odlišné od těch, co jste zažil v Nizozemsku nebo Německu?

Řekli jsme si, že kdekoli budeme, oslavíme Vánoce počesku. Takže klasika, jak ji známe z domova, tradice si držíme podle nás.

Překvapivá porážka se St. Mirrenem v nastaveném čase nabourala vánoční atmosféru?

Umím doma přepnout, i když uvnitř to je. Ale to ani jinak nejde. V tom je pozitivní, že máme zápasů hrozně moc. Hned se soustředíte na další. Doma si to nenechám pokazit.

Ale když kolos Rangers zakopne, tak je z toho ve Skotsku haló, ne?

Velké haló, ale už jsme na to nějakým způsobem zvyklí. Bohužel to patří k tomu. Nemůžeme si dovolit ztrácet body. Akorát jsme si přitížili. Teď je důležité se vrátit na vítěznou šňůru.

Celtic je na prvním místě bodově odskočený. I kvalitou?

Odskočený je bodově, ale kvalitou vůbec ne. Když jsme viděli finále Ligového poháru, tak nesouhlasím, že by byli odskočení od nás. Mají velký náskok tím, že jsme tolik bodů ztratili. Soutěž se ještě vyvrbí. Nám by hrozně pomohlo, kdybychom je teď porazili. A pak ještě máme v lize proti nim dva zápasy. Může se to zamíchat. Řekli jsme si, že se teď budeme soustředit na nás, nesmíme klopýtat s ostatními.

Jste druhým nejlepším střelcem soutěže. Skotská liga vám tak sedla?

Sedla, hraji všechno. Vybudoval jsem si dobrou pozici v týmu. Snažím se být důležitým článkem a splácet důvěru trenéra. Tohle bych si chtěl podržet celou sezonu.

Hostování z Wolfsburgu splňuje účel do puntíku?

Nechci předbíhat. Vážím si situace, jaká teď je. Nějakým způsobem si za ni můžu i sám, protože hraju tak, jak umím. To jsem přesně potřeboval –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prostor, podium. Klub je obrovský. Moc jsem rád za to, že to jde tak, jak to jde. Hlad po tom, aby to takhle zůstalo dál, je velký.

Když jsem viděl, jak proti Dundee pelášíte z půlky na brankáře, říkal jsem si, že budete přihrávat volnému spoluhráči, ale udělal jste blafák a poslal míč do sítě. Je znát, že herní sebevědomí máte vysoké.

Když jsme tu akci viděl na videu, tak možnost přihrávky do prázdné byla mnohem jednodušší, než obejít brankáře. Ale v ten moment jsem přemýšlel jen nad kličkou. Přiznávám, že kdyby to nedopadlo, tak bych to dostal hodně sežrat. Ale cítil jsem to jinak a udělal jsem to podle intuice. Bylo to spíš momentum, že řeším situace tak, jak jsem byl vždycky zvyklý. To se projevuje i v malých věcech, že vychází a padá mi to tam. V tom je to příjemné.

Jako křídelní hráč už máte deset branek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sedm v lize a tři v evropských pohárech. Dáváte si metu?

Ani ne, prostě bych chtěl mít dvojciferné číslo, to už se mi podařilo v půlce sezony. Zkrátka dát co nejvíc gólů, co nejvíc na ně přihrát, pomoct týmu v každém zápase a čísla potom přijdou sama.

Domácí zápasy hrajete před padesátitisícovou kulisou. Užíváte si gólové oslavy o to víc?

Ten klub je obrovsky prožívaný. Každé klopýtnutí se nese těžko, v tom to je velice specifické, ale to by od velkého klubu, jako je Rangers, mělo být žádané. Tlak je ohromný, neustálý. V něčem je to i hezké.

V Evropské lize držíte osmé místo, tedy poslední příčku zaručující přímý postup. To je cíl?

Určitě, když se teď takto ligová fáze vyvrbila. Chtíč zůstat v top osmičce je velký. Máme skvěle nakročeno v pohárech přezimovat, ale máme to rozjeté i na osmičku.

Ve Skotsku chytával krajan Tomáš Černý. Neptají se vás, zda nejste příbuzní?

Jeden legendární fyzioterapeut a masér Rangers se mě na to ptal, ale je to jen shoda jmen.

Rangers nejsou mezi českými fanoušky zrovna oblíbeným klubem, ať už kvůli brutálnímu faulu Roofea na brankáře Koláře, nebo nařčení z rasismu Slavie i Sparty. Dotklo se vás to nějak?

Já se snažím mít co nejlepší sezonu a pomoct Rangers. Jestli mi budou lidé v Česku fandit, když hraji za Rangers, tak budu rád, to je na nich, mě se ty kauzy netýkaly. Ale i kvůli tomu jsem dostal nějaké zprávy.

Vážně?

Po podpisu s Rangers probíhaly zprávy typu, proč si vybírám tento klub. Nikdo si nedomyslel, že s tím nemám co společného. Na jednu stranu je to vtipné.

Rangers poznáváte zevnitř. Co vás nejvíc zaujalo?

To je těžké popsat. Tradice, zázemí, je to gigant. Je hrozně hezké tohle zase po Ajaxu zažívat. Krásná zkušenost pro kariéru.

A co se týče soutěže a její intenzity?

Intenzita je obrovská. Venkovní zápasy se hrají na menších stadionech a hřištích, méně kvalitních trávnících. Je to den a noc se zápasy doma. V tom jsou venkovní zápasy hezké. Jde o kvalitu, jakou ukážeme. Jak se popereme s tím, že týmy jen brání a hrají na brejky. Znám to z Holandska, kdy jsem hrál za Ajax.

Dobýváte obranné bloky, držení míče máte často přes 70 procent, hledáte skulinky. Tohle vám vyhovuje jako hráči, co má udělat obejitím soupeře rozdíl?

V těchto zápasech jde hlavně o to vytvořit moment překvapení, přečíslení, něco kreativního, že rozbijete obranu, to je většinou klíč. Teď se cítím tak, že se tyto momenty hodně daří. Tohle nastavení mysli si chci podržet.

Důležité také je, jak vás podrží trenér Philippe Clement. Že ví, že když se vám průnik čtyřikrát nepovede, tak popáté může skončit gólem a týmu to vrátíte.

Jednoznačně souhlasím. To je věc, kterou po mně trenér vyžaduje. Chce, abych se soustředil po každém nepovedeném momentu na ten další a udržel si mentalitu. Pokračoval dál, než se to povede, než se stane něco, co zápas může změnit, otevřít. Toho si obrovským způsobem vážím. Chce po mně kreativní věci, to je pro mě hrozná svoboda.

Uleví vám pak něco dozadu, nebo i tam vyžaduje stejné maximum?

Křídlo je náročná pozice jak v presinku při napadání, tak potom s vracením. To už mám v sobě. Kolikrát si musím v zápasech odvést obranné věci první, pak přijde fotbal a útok.

Často vydržíte celý zápas, což u křídel není úplně obvyklé. Kondičně se i v nabitém programu cítíte dobře?

Nesmíme zapomenout, že ještě není ani půlka sezony a mám odehraných 33 zápasů.

Šílené číslo.

Je to i tím, že jsem odehrál všechno za nároďák, Evropskou ligu, do toho ještě Ligový pohár. Hrál jsem ve čtyřech soutěžích všechno. Tohle jsem nezažil, 33 zápasů bývá na konci sezony a já to stihl před novým rokem. Je to nápor na tělo. Tréninků je málo, je to jen o tom připravit tělo na zápas. Zaplaťpánbůh jsem na tom kondičně dobře. Hlavně zdraví bych si chtěl podržet.

V Rangers hostujete bez opce na přestup. Existuje možnost, že by si vás Wolfsburg stáhl už teď v zimě, když se vám tak daří?

Hostuji sezonu bez opce, musím říct, že jsem se od toho úplně oprostil. Extrémně si to tady užívám. Nechci přemýšlet nad tím, co bude. Na to bude čas ke konci sezony, až se začnou věci vyvrbovat. Po této sezoně mám ještě dva roky smlouvu ve Wolfsburgu. Jestli pak začne přetahování, to už nemám ve svých rukou. Ve svých rukou mám to, jestli dám dvacet gólů, na dalších dvacet přihraju. Pak se otevřou další možnosti.

Fanoušci Rangers žádají klub, ať vás vykoupí. A vaše přání?

Byl jsem přesvědčený, že své místo ve Wolfsburgu jsem si vybudovat mohl. Přál jsem si ukazovat kvalitu ještě ve větším klubu, než je Wolfsburg. Momentálně se to daří. Vím, jak funguje fotbal a že se to pak může obrátit k pozitivnímu světlu, když se sezona povede podle představ. Vím, jaká je situace Rangers, jaké jsou možnosti. Ale není na mně, abych se k tomu takhle brzo vyjadřoval. Musím jen odevzdat maximum na hřišti a pomoct klubu sbírat úspěchy.

Nemotá se kolem vás už teď víc klubů, nebo ani tyto zprávy od vašeho agenta nechcete řešit, abyste měl čistou hlavou na hřišti?

Přesně ta druhá část vaší věty sedí, soustředím se jen na fotbal, rodinu a život v Glasgow, což je hektické samo o sobě. Nechtěl bych si kazit hlavu přemýšlením nad něčím, co stejně nemohu ovlivnit.

Jak se žije v Glasgow?

Na tréninkové centrum to mám dvacet minut. Snažím se udělat své rodině takové zázemí, abychom byli všichni šťastní. Máme krásné bydlení. Naše denní náplň je jednoduchá –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ všechno se točí kolem malé. Chodíme na procházky v parku a snažím se užívat první rok naší dcerky.

Nechá tátu vyspat?

Jo, zaplaťpánbůh je hodňoučká. V tomhle nám pomáhá.

Jste nastavený tak, že chcete vydržet v cizině hrát fotbal co nejdéle, nebo kdyby přišla nabídka z větších českých klubů, tak byste ji zvažoval?

Tohle ještě v žádném případě není v plánu. Je mi dvacet sedm, ale ve fotbale nikdy nevíte, co se stane, všechny možnosti musí být otevřené. V každém přestupovém období se může stát cokoli. Já už nepřemýšlím jen o sobě, ale také o mé rodince. Uvidím, jak to půjde fotbalově. Ještě bych chtěl v zahraničí pokračovat.

Když jste přestupoval z Příbrami do Ajaxu, bylo vám šestnáct…

A rok a půl předtím jsem tam už byl. Říkám, že v patnácti jsem šel z domu.

Což je obrovský krok. Váš táta byl tehdy šéftrenérem mládeže Příbrami, teď už je skautem ve Spartě. Zpětně můžete říct, že jste se rozhodli správně, třebaže jste moc pozitivních příkladů kluků, kterým tato cesta vyšla před vámi, neměl.

Tehdy se tomu nedalo vyhnout. Kdybych nešel do Ajaxu, šel bych do Juventusu, Arsenalu, nebo do Chelsea. Vědělo se, že ven půjdu. Šlo o to vybrat s tátou správnou cestu, kterou jsme chtěli jít. Ajax byla skvělá volba. Nikdy na to nedám dopustit.

Ajax je vyhlášená továrna na talenty. Byl jste jak v Jiříkově vidění?

Bylo to strašně velké. Byl jsem už obohacený zkouškami ve velkých klubech, kde mě pozvali. Pro kluka z Příbrami bylo neskutečné najednou být ve slavné akademii Ajaxu, kde se kolem mě motali bráchové De Boerové, Overmars, Bergkamp, Jong. Měl jsem tu čest sedět u jednoho stolu a dostat přání k narozeninám od pana Cruyffa. Najednou to byla realita, ve které jsem žil dennodenně. Všichni ze starší generace asi pochopí, jaká čest to je, když se o vás starají taková jména.

To teda.

Něco neuvěřitelného. Když jdu z rukou svého táty, které byly fantastické, do těchto rukou, tak to nemohlo být o moc horší. Pro můj vývoj skvělé.

A odbočka do Utrechtu?

Vracel jsem se po prvním křižáku. Ajax byl tehdy v semifinále Ligy mistrů, já se vracel v té sezoně do áčka. Ten Hag mi řekl, že momentálně je pro mě minimální místo, bylo mi devatenáct, dvacet. Bylo to logické. Utrecht byl top čtyři v Holandsku. Byl to krok, který nevyšel, naštěstí za půl roku vyšlo Twente a byly z toho nádherné čtyři roky. Vybojoval jsem si důležitou pozici v klubu. Utrecht byl můstek a Twente mě vrátilo zpátky. Z toho vyvrcholil vysněný, krásný přestup do bundesligy. Cestu jsem měl zraněními těžkou, ale vždycky jsem si cestu zpět našel.

Vnímáte se jako svým způsobem nečeský fotbalista, jehož mentální nastavení a zdravé sebevědomí formovala akademie Ajaxu? Moc českých křídelních hráčů vašeho ražení, schopných kličky, navedení míče na střed do zakončení, v lize neběhá. Snad jedině Vasil Kušej, který vyrůstal v Drážďanech.

Myslím si, že jsem to nastavení měl už předtím, než jsem do zahraničí šel. Systém Ajaxu 4-3-3, křídlo jako útočník, jít jeden na jedna, centrovat, nebo jít dovnitř, to mám zažité. Nikdy se v tom nechci měnit. Samozřejmě jsem na to také nějakou dobu doplácel. Všichni víme, že v nároďáku jsem na to doplácel dlouhou dobu. I když jsem s tím nesouhlasil, ale tak je to v Česku nastavené. I tak jsem se přes to dostal a pozici si také v nároďáku vybudoval.

Teď mi přijde, že ji máte za trenéra Ivana Haška silnou.

A znovu si myslím, že je to tím, že se daří v klubu, že tam mám silnou pozici, že dávám góly a přihrávám na ně. Klíč je, abych si to udržel. Všichni v nároďáku vědí, že můžu pomoct.

Vykopat mistrovství světa konečně.

Věřím tomu moc, že tým, který máme, nejen hráčů, ale i lidí kolem nás, ví, za čím jdeme. Je to sen nás všech a musíme ukázat, jak moc ho chceme.

Mimochodem, co říkáte na Patrika Schicka, který se v bundeslize zase rozstřílel?

Patrik si udělal svoji volbu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ soustředit se hlavně na klub a své zdraví. V posledních zápasech se mu zase začalo dařit. Myslím si, že i pro něj je důležité, aby to bylo takhle konstantní celou půl sezonu, co přijde, aby vydržel zdravý a hrál.

Vás teď čeká bitva se Celtikem. Chcete mu oplatit penaltovou porážku v Ligovém poháru?

Určitě. Je to velký zápas. Chceme stáhnout bodovou díru a ukázat všem, že pořád máme o co hrát.

Dá se glasgowské derby plné fanouškovské i náboženské vášně k něčemu připodobnit?

Věřte mi, že ani Ajax–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Feyenoord není takový zápas. A to si vážně dávám pozor na to, co říkám. Tohle derby nejde k ničemu přirovnat. Co se stane s městem, s lidmi, jak se to rozloží na dva tábory, jak moc je to velké. Je nádhera tohle zažívat. Za půl roku, co jsem tady, jsem měl tu čest hrát dvě tyto derby a ještě minimálně dvě nás čekají. Ne-li tři, nebo čtyři. Je to svátek.

V lednu vás čeká ještě jeden svátek. V Evropské lize na proslulém Old Trafford se poměříte s Manchesterem United.

Další velký zápas po Tottenhamu, který jsme zvládli skvěle. A hlavně pro nás důležitý, abychom si upevnili pozici v osmičce. Další velká zkouška.