David Douděra - rychlík s drtivými voleji

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve 36. minutě utkání se slavným AC Milan na kultovním stadionu San Siro v osmifinále Evropské ligy napálil těsně za pokutovým územím balon odvrácený po rohovém kopu a s pomocí tyče srovnal na průběžných 1:1.

Nádherný gól ocenili i fanoušci soupeře. „Okamžitě jsem se rozhodl, že vystřelím,“ přiznal po zápase. „Samozřejmě asi všichni vědí, že tyhle střely miluju. Dát tenhle gól na San Siru, to asi přebíjí jakékoliv zážitky v životě. Utkví mi v paměti do konce života,“ uvedl šťastný střelec, jehož trefa se uchází o poctu gól týdne v Evropské lize.

A všichni věděli, že to nebyla náhoda, že tyto voleje poctivě cvičí a vyhledává. Do zápasu však vložil i další hodnotu – neustálým nabíháním ve sprintu trhal soupeřovu obranu, dostal se do dalších dvou střeleckých příležitostí.

Snoubí v sobě dvě vzácné fotbalové schopnosti – rychlost a účinnou střelbu z prvního dotyku.

Získá míč v hloubi vlastního pole, za okamžik se řítí do zakončení. Slávistický záložník vyniká neobyčejnou rychlostí. „Má ji vrozenu, ta se natrénovat do takové míry nedá,“ poukazuje Pavel Hoftych, jenž Douděru vedl při jeho angažmá v Mladé Boleslavi.

„Má ji po otci,“ prozrazuje Miroslav Držmíšek, současný sportovní ředitel Bohemians Praha, jenž v této funkci prošel více kluby. Douděrova otce Františka poznal při společném hráčském působení ve druholigovém Xaverově. „Byl ještě rychlejší než syn,“ odhaluje. „Ale velký palič. Ze čtyř šancí jich zazdil pět,“ nadsazuje s úsměvem.

Rychlost má český reprezentant tedy v genech. „Přidal k ní ovšem i vytrvalostní složku,“ odhaluje další hodnotu Hoftych. Když spoluhráči i protivníci už únavou tahají nohy, vydává se na zteč ve vražedném tempu.

Tomu se těžko čelí. Je nezastavitelný, nevyčerpatelný.

Fotbal se však neměří na vteřiny, ale hraje se na góly. Ty také dávat umí. „Jsou hráči, hodně třeba afrického původu, kteří jsou nesmírně rychlí, ale zakončit nedovedou,“ rozebírá uznávaný odborník Hoftych. „Douděra góly dává,“ upozorňuje.

Na jeho vzestupu má svůj podíl, vedl ho v Mladé Boleslavi, kam v létě 2019 přestoupil z Dukly Praha. „Přišel jako krajní obránce, posunuli jsme ho výš, na záložníka, protože jsme v něm viděli ohromný útočný potenciál,“ vrací se Hoftych do středočeského klubu.

Na novém místě se mladíčkovi líbilo. „Náramně mu vyšlo jaro 2022, kdy vstřelil osm gólů a vlastně si zajistil přestup do Slavie,“ říká Hoftych.

Za novou posilu zaplatil pražský klub podle uznávaného portálu transfermarkt odstupné ve výši 530 tisíc eur (asi třináct a čtvrt milionu korun), ale vyplácí se.

Nová tvář si v Edenu brzy vydobyla silnou pozici, jak je ve slávistickém kolektivu zvykem, zvládá více rolí. Vždycky je však ochotný zapojit se do útočné akce, sprintovat k soupeřově brance a snažit se o zakončení.

Dokáže však naplňovat i další požadavky náročného trenéra Jindřicha Trpišovského. „Trochu mne i překvapilo, jak rychle a bez potíží se dokázal zapojit do klasické slávistické kombinace,“ bere si Hoftych opět slovo. „Jindra tohle po svých svěřencích chce, takové jeho prostrkávačky, ťukačky, David to zvládá,“ chválí svého bývalého svěřence.

A dává i nádherné góly. Na San Siru se trefil už potřetí v evropských pohárech.

Otec František, jinak trenér mládeže a manažer více klubů z nižších soutěží, je na svého syna pochopitelně pyšný, vychutnává si každý jeho zásah. Těžko se však odváží označit ten nejlepší. „Každý má nějakou hodnotu, je důležitý,“ rozebírá diplomaticky.

Co se týče pohlednosti, ještě do trefy v Miláně považoval za zlatý gól, kterým vlastně rozhodl finále Mol Cupu na jaře loňského roku v derby se Spartou na její půdě. Volej, na který byl brankář Matěj Kovář krátký. „Jenže se Spartou hraje Slavia každý rok několikrát, s AC Milán se utkala poprvé v historii,“ vyzdvihuje ojedinělou možnost střetnout se s týmem světového věhlasu.

Syn už má ve střeleckém výkazu i reprezentační úder, na podzim v kvalifikaci o postup na letošní evropský šampionát v Německu načal v rozhodujícím duelu Moldavsko, kdy skóroval po rychlém naběhnutí.

Nešlo o nijak spektakulární gól, proto se v rodinném albu nevyjímá na úvodní stránce. „Šlo o způsob provedení,“ vysvětluje Douděra starší, proč reprezentační zásah není na prvním místě.

Volej je považovaný za jeden z nejtěžších kopů, kdo ho zvládne, je mistr svého řemesla. Vyžaduje léta pilného cvičení. „Ale my ho nijak zvlášť nepilovali, nezůstávali jsme po tréninku na hřišti a neposílali mu jeden centr za druhým, “ vyvrací otec tento předpoklad.

I když vlastně ne. „Kdykoli byla možnost, tak se o něj pokoušel,“ upozorňuje Hoftych. Takže umění přicházelo mimoděk. „Pořád se o to snažil,“ potvrzuje otec. „Takže jednou, dvakrát, desetkrát, při dalším tréninku opět, nakonec jsou z toho desítky, stovky pokusů,“ vypočítá.

To by bylo, aby při takové píli něco nevyšlo. I když se často kop nevydaří a autor je pak skoro po smích. Musí najít odvahu. „Jako loni proti Bohemce,“ vzpomíná otec. „Nabral to levačkou, mnozí ho od toho zrazovali a jaký to byl kousek,“ připomíná parádu ve vršovickém derby.

Pobyt na hřišti vykonal své. „Je to především vášeň k fotbalu, ochota mu obětovat všechno a on to pak vrátí,“ věří otec na spravedlnost a poctivost.

Ke všem těmto ctnostem přidává možná tu nejdůležitější – bojovnost a zarputilost. Odmítá se smířit s porážkou, rve se o výsledek do posledního dechu. I to má vrozené.

Několikrát se jako žáček, ať v dresu Viktorie Žižkov či Dukly Praha, představil na prestižním mládežnickém turnaji All Stars Cupu se silnou mezinárodní účastí (Barcelona, Paris Saint-Germain, Palmeiras Sao Paolo aj.). „Ještě nevynikal kopací technikou, ale rychlostí a bojovností ano,“ povšiml si ředitel turnaje Jaroslav Novák.

Stejně bojovně působí i v pozápasových rozhovorech. To se prokázalo i po utkání v Miláně. „Jsem na tým strašně pyšný, jak se zachoval takhle v deseti. To je neskutečné, to se jen tak nevidí takhle se kousnout. Předvést takový výkon na San Siru v deseti, to chce koule. Myslím, že jsme je ukázali,“ holedbal se.

A burcuje ostatní i směrem k odvetě. „Ve skupině jsme v Římě prohráli 0:2 a doma jsme potom zvítězili 2:0. Teď je to zase o dva góly, je to otevřené. Vůbec bych se nebál,“ praví odhodlaně.

Slibuje za sebe i ostatní, že se v Edenu o zápis v podobě vyřazení tak slavného klubu porve, co mu síly stačí.

Přitom David nemusí být jediný nositel jména Douděra, který se prosadí na vrcholné fotbalové scéně. V Dukle, jde tedy podobnou cestou, už zraje jeho o čtyři roky mladší bratr Martin. „Je trochu menší postavy, proto bude muset spoléhat na jiné dovednosti,“ srovnává otec své ratolesti.

Rodinné geny má v sobě i další zajímavý prvoligový fotbalista – Lukáš Červ. „Je to syn mé sestry Kláry, jsou tedy s Davidem bratranci,“ odhaluje vazby František.

Synovec vyrůstal ve Slavii, která ho dávala po hostováních, slušné renomé si vydobyl ve Slovanu Liberec. V lednu se pak stal součástí vyrovnání za reprezentačního brankáře Jindřicha Staňka a přešel do Viktorie Plzeň, kde si drží pevné místo v základní sestavě.

Krev skutečně není voda.