Co dokáže jeden bod. Do českého fotbalu přitečou stovky milionů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ten zápas vstoupí do historie. Nikoli předvedenou hrou plnou fotbalových pamlsků ani dramatem útočícím na aorty přítomných. Bezbranková remíza přinesla českému fotbalu vytoužený bod, který ho posouvá mezi nejlepší evropské státy podle koeficientu klubové úspěšnosti.

A to má spoustu výhod. Tou největší je, že vítěz domácí soutěže z příštího ročníku postoupí do luxusní společnosti Ligy mistrů přímo, bez zatěžující a většinou pro české vyslance nevydařené kvalifikace.

Plzeňský bod uhraný na slavném italském klubu AFC Fiorentina bude přinášet hodnoty ještě dlouhou dobu.

Poprvé ve čtvrtfinále některé evropské soutěže, silný protivník, docela dost zdecimovaný kádr. V záplatované základní sestavě, možnost střídání nebyla moc široká, nastoupil i pětatřicetiletý obránce Radim Řezník, jenž řadu měsíců nehrál soutěžní zápas.

Výchozí situace Viktorie Plzeň nebyla jednoduchá. Ale zvládla to, všichni věděli, že nehrají jen sami za sebe, ale i za ostatní kluby.

Ostatně trenér Miroslav Koubek to po utkání přiznal. Jak se blížil závěr a cíl byl na dosah, jeho tradičně přísné čelo se ještě více zachmuřovalo. Lépe řečeno soustředilo. „V tuto chvíli jsem na ten český koeficient myslel, to byla ta radost,“ připomněl, jak byla remíza jeho svěřenců s Fiorentinou důležitá pro celý český fotbal. „Měli jsme to v hlavě,“ nepopíral stoper Robin Hranáč.

Do Štruncových sadů mířily pohledy ze všech sídel prvoligových klubů a tlačily Viktorii vpřed. Vlastně vzad, bod stačil, prvotní bylo neinkasovat. Závěrečný hvizd izraelského rozhodčího Orla Grinfeelda přinesl úlevu a radost.

Gratulace letěly západním směrem. „V evropských soutěžích hrajeme v jenom dresu,“ vyzdvihl sounáležitost na svém účtu X Jaroslav Tvrdík, nejvyšší představitel Slavie Praha. „Díky neskutečnému výkonu Viktorie Plzeň skončíme jako země na desátém místě koeficientu UEFA. Díky tomu půjde do vysokých předkol UEFA soutěží pět klubů,“ zdůraznil přínos tohoto výsledku.

A vypíchl i ten největší. „Jeden přímo do základní skupiny Ligy mistrů,“ konstatoval radostně zástupce vedoucího týmu FORTUNA:LIGY, jehož se to může bezprostředně týkat. „Viktorii by měl český profesionální fotbal poděkovat mimořádným způsobem. Jsem šťastný, že jsem mohl fandit,“ vyjádřil vděk.

Český klubový fotbal pronikl mezi elitu. Mezi nejlepší deset států starého kontinentu. Námitka, že z politických důvodů vypadlo Rusko, které by s nejvyšší pravděpodobností stálo na lepší příčce, je opodstatněná, avšak nic nemění.

Patří však do této společnosti? Není to jen náhoda, souhra příznivých okolností a možná i štěstí? „Určitě i to se na postupu mezi desítku vyvolených podepsalo,“ zvažuje bývalý reprezentant Pavel Horváth. „To však k fotbalu patří,“ přijímá to. „Ale výkonnostní vzestup tu je,“ nepopírá.

Příslušnost ke spolku vyvolených nepovažuje za nahodilou ani úspěšný trenér více prvoligových klubů Jaroslav Hřebík. „Když si proberu letošní dosažené výsledky, tak odpovídají realitě,“ probírá. „Patříme tam,“ dodává s hrdostí. Připouští, že někdy napomohlo štěstí. „Ale byla tu i smůla,“ poukazuje na jiné duely.

„Mnohem důležitější však je, abychom se na výsluní udrželi a vzestup kvality potvrdili,“ nadhazuje zásadní otázku Horváth. „Musíme zachytit moderní trendy a hlavně podle nich postupovat při výchově hráčů a tréninku,“ přidává úkol Hřebík.

V minulosti se říkalo, že pro úspěch českého klubového fotbalu na kontinentální scéně je nutné, aby si dobře vedly dvě vlajkové lodi Slavia a Sparta a k nim se přidal aspoň jeden další. Pak to může přinést nějaké šťavnaté plody.

Jako třetí se pochlapila v posledních letech Viktoria Plzeň a dá se říci, že mnohokrát přebírala i úlohu lídra. Slavia v nedávné době své ekonomické krize dokonce ani na mezinárodní scéně nevystupovala, Sparta ještě nedávno vypadávala v prvních kolech a její přínos byl mizivý.

Nyní jsou tu tři. „Jsou to stabilizované kluby, které prokazují svou výkonnost v mezinárodním měřítku,“ tvrdí Hřebík, jenž seděl na lavičce všech tří. Jako hráč je rovněž poznal Horváth. „Můžeme se o ně opřít a to je dobrá výchozí pozice,“ pochvaluje si.

I když ve fotbale je situace dosti proměnlivá a dolů se padá rychle, konsolidovanost těchto tří týmů je nadějí, že si český fotbal pozici udrží.

Měl by se však přidat někdo další. V probíhajícím ročníku český fotbal reprezentovali také Bohemians Praha, kteří se do evropské soutěže podívali po dlouhých čtyřiceti letech. Body však po dvou porážkách s norským Bodö/Glimt nepřidali.

Najít schopného partnera pro trio vyvolených však není jednoduché. Zvláště když už příští rok vyšle Česko pět zástupců, a body se tak rozmělní. „Rýsovalo se Slovácko, ale šlo s formou dolů, Baník nyní prožívá chvilkovou euforii, ale pořád je to nestabilní, Mladá Boleslav má lepší roky za sebou,“ listuje ligovým pelotonem Horváth.

Jeden nápad však má: Slovan Liberec. „Už v minulosti prokázal, že proniknout do Evropy a obstát v ní umí, nyní s novým majitelem by mohl jít opět nahoru,“ věří Horváth trojnásobnému českému šampionovi. „Liberec to zatím není,“ odmítá tento názor Hřebík. Ale nevylučuje, že se to může změnit. Časem.

Je nutné hledat dále, ještě raději nalézat.

Poskočení v koeficientu nepřináší jen sportovní slávu, ale především peníze. A nejde jen o lukrativní zisky z Ligy mistrů. „Každý klub české ligy, který se nedostane do základní skupiny UEFA soutěží, dostane skoro dvacet milionů korun. Český fotbal získá od UEFA stovky milionů korun,“ vypočítal Tvrdík na svém twitterovém účtu.

Peníze leží na evropském stole. Fanoušci proto navrhují, že je lepší podržet silné kádry a dojít si pro ně než pouštět klíčové hráče byť za slušné částky. „Pro Spartu či Slavii v jejich rozpočtech to lze,“ poukazuje Horváth na miliardářské pozadí majitelů pražských klubů Daniela Křetínského a Pavla Tykače. „Ale už i pro Plzeň je dvacet milionů slušná suma, která pokryje část chodu klubu,“ říká.

Na druhou stranu právě evropská scéna umožňuje, že se čeští hráči (či lépe řečeno hráči z české ligy) zviditelňují. „Pro každého je snem hrát v zahraničí, v silných klubech,“ upozorňuje Hřebík. „Držet je násilím a sebrat jim motivaci také nelze,“ ví z vlastní zkušenosti.

Postup mezi elitní desítku přináší i takové starosti. Ovšem ty jsou příjemné.