Co Slavia potřebuje zlepšit v boji o titul. Boleslav dala tipy soupeřům

Konečné těsné vítězství Slavie i nervózní průběh utkání trochu maskují, jakou převahu zvlášť ve druhém poločase tým Jindřicha Trpišovského měl. Sešívaní si vytvořili řadu velkých šancí, přestříleli soupeře 21:7 a v očekávaných gólech podle dat Livesportu zaznamenali výši 2,29 oproti 0,32 ze strany Mladé Boleslavi. Což by mělo značit jasnou záležitost ze strany domácích.

Mladá Boleslav ale v prvním poločase ukázala pár taktických tipů, jak se přístupu Slavie dá slušně odolávat. Vyplývá to z typického herního pojetí týmu Jindřicha Trpišovského při zakládání útoku soupeře. Sešívaní si důsledně rozeberou každého protivníkova hráče a zůstávají do poslední chvíle za ním. Tak, aby mohli couvat při nakopávaných míčích vzduchem nebo soupeře předskočit ve chvíli, kdy se k němu dostane míč – viz screen z utkání.

Extrémní slávistická forma bránění jeden na jednoho je velmi riskantní. Vyžaduje maximální komunikaci, součinnost a hlavně odpovědnost každého hráče. Protivníkům se špatně eliminuje, když je slávisté fyzicky převyšují.

Technické a takticky vyspělé týmy se ale umějí adaptovat na složité podmínky. A Mladá Boleslav zkusila poměrně zajímavou strategii. Vzhledem k tomu, že každý hráč Slavie při výstavbě hry soupeře zůstává za svým hráčem, pro útočné trio Středočechů dávalo smysl zkusit trhat obranné řady.

Konkrétně Matyáš Vojta, na kterého hrál většinu času Igoh Ogbu, zaujímal pozice co nejblíže Jindřichu Staňkovi nebo se pokoušel stahovat na kraje hřiště, aby nutil hosty do alternativních řešení. Ogbu tak musel couvat nebo přenechávat Vojtu spoluhráčům.

Trenér Boleslavi Andreas Brännström to na dotaz Seznam Zpráv potvrdil i na tiskové konferenci. „Hra Slavie je extrémně založená na bránění jeden na jednoho, takže jsme chtěli zůstávat vysoko a snažit se dostávat hráče soupeře mimo své pozice. A dokud jsme měli čerstvé nohy, tak nám to šlo,“ prohlásil švédský kouč.

Slávistická defenzivní linie tak zůstávala poměrně hluboko a hra domácích byla roztažená po větší ploše hřiště, než by bylo vhodné pro efektivní bránění. Hráči Mladé Boleslavi jsou navíc na české poměry velmi slušně technicky vybaveni – a Tomáš Ladra si výborně hledá prostory mezi řadami na kombinaci.

„Je typologicky nepříjemné na ně hrát,“ potvrdil po utkání i kouč Slavie Jindřich Trpišovský. „Pokud je chcete dostat pod tlak, musíte je dobře dostoupit. Dobře pracují s tím, že když třeba Vojta chodí za obranu, Ladra padá dolů a z toho potom vybíhá Ševčík. Potřebujete špičkovou fyzickou výkonnost, abyste se na ně dobře napojili a ubránili je.“

Kouč Trpišovský si dobře uvědomuje, že týmy postupně najdou taktická řešení. Slavia tedy na soustředění v Marbelle zkoušela v různých fázích variovat mezi přepínáním z osobní obrany jeden na jednoho do poziční, zónové – a naopak. Tento styl hry klade vysoké nároky na vzájemnou sehranost a porozumění, v každém případě Slavii může větší variabilita jen svědčit, a to i v evropské konfrontaci.

Mladoboleslavská ofenzivní trojice Matyáš Vojta, Michal Ševčík a Tomáš Ladra navíc obstojně pracovala i při rozehrávce Slavie. Realizační tým hostů si poměrně správně identifikoval, že po odchodu Antonína Kinského Slavia nebude tak rychlá v otáčení hry od brankáře, tedy v rozehrávce do krajů.

Jindřich Staněk se postupem času v sešívaném dresu projevil jako zdatnější hráč s míčem, než se od leckoho čekalo. Kinský je však v rozehrávce na světové úrovni, nahradit ho by tedy bylo v jakémkoliv případě těžké.

V Edenu tedy ofenzivní trio Boleslavi důsledně zůstávalo na stejné horizontální úrovni blízko u sebe, aby hráči eliminovali rychlé přihrávky středem od Oscara a Christose Zafeirise. A protože byla rozehrávka Slavie do krajů obrany o chlup pomalejší, ofenzivní hráči Boleslavi se relativně stíhali přesouvat do těžiště hry a zamezit výstavbě hry týmu Jindřicha Trpišovského.

Právě při výstavbě hry Slavie je klíčový neustálý pohyb, lehkost a náběhy ofenzivních hráčů. A útočná trojice sešívaných v prvním poločase ještě zdaleka nebyla kondičně a běžecky ve špičkovém rozpoložení.

Spolupráce Mojmíra Chytila a Tomáše Chorého příliš nefungovala, druhý jmenovaný střelec vítězného gólu se jinak zápasem spíš protrápil a spaloval šance. A Lukáš Provod se ještě po preventivním vyšetření a restu kolena musí dostat do ideální fazony.

Na svém fyzickém vrcholu zjevně není velká část slávistického týmu. To je na jedné straně klasický průvodní jev začátků jara Jindřicha Trpišovského. Pokud nebudeme brát v potaz specifický covidový ročník 2020/21, v každé sezoně kromě ročníku 2022/23 přišla ze strany Slavie v prvních kolech v novém roce ztráta s papírově slabším soupeřem.

A teď je problém ještě znatelnější po sérii viróz, kterými si prošel na soustředění v Marbelle prakticky celý tým. Trpišovský si tedy netroufal odhadovat, kdy bude jeho tým kondičně na špičkové úrovni.

„Neumím to odhadnout. Nemám ještě k dispozici data, ale opticky bylo vidět, že to nebylo ono. Intenzita nám v některých fázích u některých hráčů chyběla. Je to dáno virózami, ale hráčům nejvíc pomůžou samotná utkání, kdy se dostanou do zápasového režimu. Nejsme spokojeni s tím, jak vypadáme, na druhou stranu máme dlouhé týdny a můžeme na tom pracovat. Málo hráčů je na svém stropu, kde momentálně vidíme třeba El Hadjiho Malicka Dioufa. Pro nás je to největší téma,“ potvrdil na tiskovce trenér Slavie.

O to cennější je pak pro Slavii široký kádr, díky kterému sešívaní dostřídají vysoce kvalitní hráče. Znát to bylo třeba po příchodu Ivana Schranze, který dodal týmu novou energii, správný výběr místa a trpělivost ve finální fázi. A díky ní se Slavia dočkala vítězného gólu.

Ostatně když už jsme zmínili Jindřicha Staňka, jeho návrat do brány po sedmi měsících vleklého zranění ramene na Euru je pochopitelně velké téma. Tím spíš, že vyjádření Jindřicha Trpišovského nevyznívala v duchu, že by měl být brankář Slavie v naprostém fyzickém topu. Tedy podobně jako mnozí další.

U gólmanské jedničky sešívaných je ale situace o něco specifičtější v tom, že ještě potřebuje posílit problémové rameno, byť v zásadě je na zápasovou praxi připraven a absolvuje veškerou práci s týmem. Momentálně tedy podle informací SZ není důvod vyhlížet negativní scénáře jako operace a podobně.

„Je v nějakém stavu, kdy mohl chytat a který bude v dohledné době dalších pár měsíců pořád stejný. Za 14 dní nebo tři neděle by tam nebyl posun. Šlo jedině o test toho, zdali jeho rozsahy a zdravotní stav jsou stoprocentní, což byly. Nemělo cenu na to (jeho nasazení do sestavy) čekat. Důležité ale je, že on se cítí na to, že je připravený jít do brány, což bylo rozhodující,“ prohlásil Jindřich Trpišovský. „Střela na pravou ruku pro něj byla těžká a mířila vedle, ale pro jistotu si otestoval i ten pád a pravou ruku,“ doplnil později.

Je tedy vidět, že přes jisté rezervy má realizační tým v loňskou posilu z Plzně pevnou důvěru. Ta je o to patrnější, že si Slavia může vybírat z celé řady kvalitních brankářů. K dispozici jsou třeba Aleš Mandous, který se velmi slušně vypořádal se zápasy v Evropské lize. Nebo třiadvacetiletý Jakub Markovič, jenž má za sebou skvělý podzim v Baníku.

Nabízí se tedy úvaha, jestli Slavia u perspektivního Markoviče neopakuje podobný scénář jako s Antonínem Kinským. Situace je však v lecčems odlišná na jednu i na druhou stranu. Ačkoliv Kinský měl v zimě odchytáno minimum zápasů v lize, stejně jako Markovič by naskakoval do rozjetého boje o titul, ve kterém jsou odolnost a zkušenost klíčové vlastnosti. A Staněk už je v Plzni velmi silně prokázal. Pokud nenastane nic nepředpokládaného, dá se čekat, že jasnou ligovou jedničkou do konce sezony bude právě on.