Co dnes znamená být sparťanem a slávistou. Fanoušků přibývá, ale rozdíly slábnou

Bude už 313. v historii. Což znamená další věc - že derby mezi Spartou a Slavií je nejstarší na evropském kontinentu. Rivalita mezi pražskými ‚S‘ v průběhu let odrážela mnohé. Sociální rozdíly mezi pracující třídou a inteligencí. Slávisté pak během komunistické nadvlády vnímali Spartu jako klub, ke kterému byl i proto režim přátelštější - státní podnik ČKD mu vytvořil příznivější podmínky.

A také po revoluci, zvlášť v 90. letech, ještě dlouho Sparta platila za klub, který má na růžích ustláno. Třeba díky příklonu rozhodčích, za který se svého času Slavii omlouval i někdejší klubový šéf Sparty Adam Kotalík. Sparta v každém případě dominovala českému fotbalu a připravila příznivcům i nezapomenutelné zážitky v Lize mistrů. Mnozí fanoušci tak inklinovali k tomuto úspěchu. Na druhé straně návštěvnost na Letné za posledních deset let stoupala a byla výrazně vyšší než 90. letech, ačkoliv se úspěch dlouho nedostavoval.

„Jsem dítě devadesátek a přestože jsem vyrůstal ve Slezsku, můj otec studoval v Praze a odtamtud přivezl náklonnost ke Spartě. Ta tehdy měla dresy s třemi bílými Adidas pruhy a znakem OPEL na hrudi. Pro mě to byl vrchol moderního designu, strašně se mi to v kombinaci s mulletem Horsta Siegla líbilo. Sparta a Siegl, Chovanec, Frýdek, Brabec, Novotný, Mistr pro mě byla prémiová značka, něco velkého a nedosažitelného, neporazitelného. To mi jako malému imponovalo,“ líčí pro Seznam Zprávy Michal Samir, režisér a autor podcastu Vládci Prahy ACS.

Slávisté si zase mnohdy budovali ke klubu cestu z opačné strany. „Slavii jsem začal fandit jako dítě, pořádně si nepamatuju kdy. Intuitivně jsem na to šel očima, takže jsem si vybral podle dresů a předváděné hry. Vždycky mě oslovovala underdog mentalita, která se pro mě ve Slavii projevuje jednak v opozici vůči (jednobarevné) dominantní Spartě a jednak v příbězích hráčů jako Dřížďal, Škoda nebo Souček,“ popisuje svou cestu k sešívaným barvám hudebník a spoluautor podcastu Swag Zdeněk Kosík.

Derby je místo, kde se protichůdné hodnoty a klubové příslušnosti na devadesát minut zhmotňují. „Rivalita se Slavií je jedním ze základních stavebních kamenů českého fotbalu. Derby je jako nejlepší album vaší oblíbené kapely. Ta vydala spoustu skvělých singlů a desek, ale to nejposlouchanější album je zkrátka jen jedno,“ pokračuje Kasík.

Přesto se oba kluby v průběhu let mění. A není to jen česká tendence. Hodnoty, které kluby historicky představovaly pro své fanoušky, se postupně proměňují i v západní Evropě.

Barcelona nechce být jen „víc než klubem“ pro Katalánce. Už chce víc odrážet představu o krásném fotbalu pro globální publikum. Chelsea také nemá zájem být mezi veřejností vnímána jako klub, ke kterému tíhnou spíš konzervativní vrstvy a má malý, ale hlasitý podíl krajně pravicových fanoušků. A tak třeba pro probíhající sezonu představila svůj „punkový“ dres. I Celtic a především Rangers z Glasgow výrazně ubraly ze svých důrazů na příklon ke katolicismu, respektive protestanství.

Jde o celosvětový paradox ve sportu. Čím konkrétněji by si kluby (ale i samotní individuální sportovci či jiné organizace) vymezovaly své hodnoty, tím spíš si odcizují potenciální nové příznivce. Jakékoliv nové směřování tedy musí být dostatečně přístupné pro všechny.

Tento trend je dvojsečný. Na jedné straně není pochyb o tom, že se nové strategie pozitivně podepisují na vzrůstajícím počtu fanoušků a na atmosféře i podmínkách na stadionech. Hlas fanoušků je kluby i autoritami respektovanější, když ho neartikulují pouze ultras, s nimiž je cesta k důvěře oboustranně mnohem složitější.

Negativní jevy typu rasismu, vandalismu či násilí na stadionech jsou v Česku stále méně tolerované. Stadiony jsou vlídnějším místem pro nové skupiny fanoušků, typicky pro děti a ženy. Třeba ty už podle klubových průzkumů tvoří přes čtvrtinu fanoušků Sparty.

Ostatně šéf Slavie Jaroslav Tvrdík byl před dvěma lety jedním z hlavních motorů na úrovni vysokých představitelů, který se zasazoval o lepší podmínky ve venkovních sektorech. Dodnes artikuluje i řadu argumentů na podporu odstranění plotů či vstřícnější regulaci pyrotechniky, což jsou tradičně témata ultras.

A počet fanoušků jednotlivých klubů se v průběhu let zvyšuje, včetně zájmu o derby. Televizní stanice O2 TV sport eviduje nárůst sledovanosti o 13 % oproti minulé sezoně. Podzimní derby, které Slavia ovládla 2:1, na jejím kanále sledovalo rekordních 532 tisíc fanoušků.

Oba kluby si svá data pozorně střeží. Nicméně s fanoušky pracují cíleně na základě dotazníků, ověřují si jejich spokojenost se směřováním klubu. Mají příznivce rozděleny do clusterů, tedy typů publika. Obvykle tyto clustery něco sdružuje svými vlastnostmi, v případě fanoušků to může být typ fandění (ultras vs. umírnění), věk, sociální status, místo bydliště apod.

„V kontextu tohoto tématu je asi nejpříhodnější rozdělení cílových skupin na dvě kategorie: fanoušci klubu a (ne)fanoušci klubu / potenciální fanoušci. U první kategorie se soustředíme na upevnění vztahu ke klubu, identifikaci s klíčovými představiteli Sparty (zejména hráči A-týmu, trenérem A-týmu) a na sledování fanouškovských i zákaznických nálad v publiku,“ vyjmenovává Kasík za Spartu.

Právě upevňování vztahů s fanoušky je velmi podstatné i pro oba trenéry pražských ‚S‘. Prakticky není tisková konference, na které by Jindřich Trpišovský či Lars Friis nevyzdvihovali podporu ze strany fanoušků.

„Strašně miluju naše fanoušky. A fakt to myslím vážně pokaždé, když to zmiňuju na tiskovkách. Máme nejlepší fanoušky v republice. Protože to, čím vším si prošli v minulosti, a stejně pokaždé přijdou a podporují vás… Co pro nás dělají venku i doma, to je neskutečné. Jedna věc, která mi pokaždé přivodí husí kůži, je hymna Sparty před výkopem. To je pro mě výjimečná věc. A budu ji mít vždycky uloženou v mobilu,“ líčí hlavní trenér Lars Friis pro Seznam Zprávy.

„Hodně se bavím s kolegy, kteří o historii klubu vědí víc než kdokoliv jiný. A vzdělávají mě hned od začátku, jak se věci mají, co znamenáme pro různé vrstvy fanoušků i v porovnání s jinými pražskými kluby,“ říká pro Seznam Zprávy hlavní trenér Sparty Lars Friis. „Nejvíc mě ale zajímá Sparta, takže když se procházím okolo stadionu a vidím ty obrázky, dýchne na mě hodně historie. Mám to hrozně rád, vyrůstal jsem jako obrovský fanoušek anglického fotbalu, kde to máte víc než jinde na světě.“

Velkým milovníkem anglického fotbalu je i Jindřich Trpišovský, který už má se Slavií a jejími fanoušky také vytvořeno velmi silné pouto. Byť ze začátku jeho angažmá se na něj někteří příznivci dívali skrz prsty kvůli minulosti ve sparťanské mládeži. V klubu ale po sedmi letech stále zůstává i kvůli tomu, co pro něj znamená úspěch v Edenu. Na podzim po celostadionovém choreu fanoušků v Edenu prohlásil, že pro něj šlo o možná nejsilnější moment v klubu.

„Někdy jsou chvíle, kdy toho člověk má fakt dost. Jako teď ke konci podzimu. Ale vždy stačí pár dní. Je to hlavně o klubu. Spíš přemýšlím i tak, jestli by mě to vlastně někde jinde bavilo tak jako ve Slavii. Jestli by mi ta práce dávala takový smysl,“ řekl přednedávnem Trpišovský v rozhovoru pro SZ.

Často se zmiňuje, že pro mnohé zahraniční hráče či aktéry v českém fotbale je těžké pochopit, co znamená hrát v české lize. A specificky derby. Lars Friis se však vědomě snaží pracovat s významem Sparty i derby pro fanoušky. „Tím, že jsem se tady nenarodil a nevyrostl, nemám v sobě zakořeněnou nějakou vyloženou nenávist vůči Slavii. Ale strašně ji chci porazit. Pokaždé,“ říká Friis.

V těchto ohledech se tedy oba kluby neliší. Rozdíly tvoří jiné věci - slávistické publikum obvykle z větší části než na Spartě tvořili dojíždějící a mimopražští diváci. Sparta mezi počtem fanoušků historicky více převládala v samotné Praze. Byť přímo z místa svého působiště, na Letné, potažmo na Praze 7, se poměrově zase tolik příznivců nerukrutuje.

„Mezi potenciální fanoušky řadíme zejména nastupující generaci, mladé lidi v teenagerském a mladším věku. Je sem ale možné řadit například i expaty a další zahraniční návštěvníky Prahy (fanshop na letišti, předzápasový spot v angličtině),“ popisuje Kasík.

Pro oba kluby je ale mnohem důležitější než dříve inkluzivita a otázka sociální odpovědnosti a udržitelnosti. Díky těmto důrazům jsou Slavia a Sparta schopny oslovovat mladší, vzdělanější a movitější publikum, mnohdy tedy i to městské. Cílí tedy na podobnou strukturu potenciálních fanoušků.

Mnozí příznivci sice ke Slavii a Spartě tíhnou z různých částí republiky, nicméně v Praze je stále velký nevyužitý divácký a fanouškovský potenciál. Na prvoligové fotbalové a hokejové stadiony si v průměru najde cestu něco málo přes 4 % pražské populace. To je v porovnání s jinými ligovými a extraligovými městy zhruba polovina.

Oba kluby už dnes běžně vyprodávají své sektory na stadionech a činí reálné kroky pro rozšíření kapacity stadionu, potažmo výstavbu nového stánku. Stejně tak je pro klubové partnery zásadní pravidelný dosah na publikum. A statisíce sledujících v televizi i odběratelů na sítích jsou pro ně zásadní přínos.

„V současnosti intenzivně vnímáme jako klíčové hodnoty klubu také udržitelný rozvoj a společenskou odpovědnost. To je pro moderní Spartu extrémně podstatné a je to posun oproti minulosti,“ líčí pro Seznam Zprávy ředitel komunikace pražské Sparty Ondřej Kasík. „Moderní Sparta se prezentuje jako otevřený klub pro všechny bez rozdílu. Bez ohledu na národnost, barvu pleti, sexuální orientaci či vyznání. Sparta stojí na respektu ke každému jednotlivci.“

Do stejných vod směřuje i etický kodex Slavie. „Slavia, jakožto multikulturní fotbalový klub, ctí lidská práva a základní svobody, odmítá a netoleruje žádné druhy diskriminace založené např. na příslušnosti k rase, etniku, pohlaví, sexuální orientaci, státu, náboženství. Slavia odmítá jakékoli projevy nesnášenlivosti, rovněž netoleruje jednání, při kterém by se kdokoli mohl cítit omezován, ponižován nebo obtěžován,“ uvádí klub.

Zároveň veškeré sbližování marketingových trendů a přístupných hodnot znamená i jisté otupení hran rivality. Ostatně v loňském dvojrozhovoru pro deník Sport kluboví šéfové Slavie a Sparty Jaroslav Tvrdík a František Čupr popisovali své fanoušky velmi podobně - jako ty, kteří klubem žijí a dědí svou příslušnost po generace, nehledě na výsledky.

A tím, že se oba kluby snaží oprostit od negativních jevů, si mají příznivci stále méně co vyčítat. „Ze Sparty se stává další z mnoha klubů, čímž mi je lhostejnější. A to je škoda. I když si to třeba často nechceme připustit, identity našich klubů jsou od sebe částečně odvozené,“ uvědomuje si Kosík.

„Posledních pár let jsem skoro přestal sledovat světový fotbal právě kvůli tomu zkorporátnění. Identity klubů pomalu mizí a nahrazuje je utilitární a zaměnitelná marketingová komunikace. To, co byl Manchester United, najednou může být Manchester City. Sterling vystřídal skoro všechny kluby v Anglii a je to trochu jedno. Sancho je zatím ve třetím,“ líčí Kosík.

„Dnes, kdy do toho vidím mnohem zevrubněji, nejen díky podcastu o Spartě, který děláme, a práci na dokumentu o Slovanu Liberec pro VOYO, respektive Oneplay, vnímám víc než dřív, že to je ve své podstatě firma,“ shoduje se Samir.

„Je řízená v západním stylu, někdy trochu korporátní, ale stále naše. Stále je to klub, se kterým se identifikuji a souzním. A líbí se mi, že i přes své neúspěšné období je to stále největší klub v Česku, který zajímá nejvíce lidí, a líbí se mi, že jsem součástí něčeho, co zde po společenské stránce nemá konkurenci,“ soudí Samir.

„Zkorporátněním fotbalu a střídáním všech možných pochybných lidí ve Slavii ve mně tahle naivní ideová složka trochu ustupuje. Důležitější je pro mě teď fanouškovská komunita, chození na stadion a tak dále. A tam si myslím, že je na tom Slavia skvěle. Působí na mě jako zdravá komunita, která se dokáže sama regulovat, staví se za správné věci a je aktivní a pozitivní,“ doplňuje Kosík.

Až je někdy příznačné, že si oba tábory svou vzájemnou nepřízeň čím dál víc personifikují a promítají do jednotlivých osobností. Navzájem si vyčítají, jak by netolerovaly podobné lidi v klubových strukturách, ať už jde o hráče, členy realizačního týmu či funkcionáře. Nezávisle na sobě to trochu úsměvně dokumentují i hlasy oslovených fanoušků Kosíka a Samira.

„Sparta je pro mě zlo, oportunismus a arogance. Když to zjednoduším, jaký typ člověka si dobrovolně vybere k fandění klub, co nejvíc vyhrává? Koho tohle přitahuje? A taková je pro mě primárně sparťanská mentalita. Určitě nechci jít na pivo s Horstem Sieglem a jakýmkoliv Frýdkem kromě Christiána. Nenalhávám si, že součástí Slavie jsou samí bezproblémoví lidé, ovšem zatímco sparťanská obec ve většině určitý typ chování přímo adoruje, u nás ho spíš trpíme. Myslím, že postoj sparťanských fans vůči Janu Kuchtovi a slávistických vůči Tomáši Chorému, nebo třeba i Jaroslavu Tvrdíkovi je dobrým příkladem,“ líčí Kosík s typickou mírou nadsázky a sarkasmu.

„Slavii vnímám jako klub řízený úplně opačně, než jak je řízená Sparta,“ kontruje Samir. „Ve slávistickém vedení sedí i dnes lidé, se kterými se má problém lidsky identifikovat i spousta slávistů, což je něco, co by mi vadilo. Po několika návštěvách Edenu mohu říct, že tam cítím jistou militantnost a nepřátelství, ale zároveň obrovskou vášeň za svým klubem stát a dělat pro něj nemožné. Na Spartě to tak není, tam je atmosféra o poznání příjemnější, ne tak vyhrocená, jde více o společenskou událost než válku. Postoj Slavie chápu, přináší úspěchy, ale jsem rád, že můj klub takový není. Přesto pana Trpišovského považuji za nejlepšího českého trenéra. Toho jediného bych tenkrát do Sparty bral. Jeho a Bořila, samozřejmě,“ směje se Samir.

A jak vůbec vnímají svého soupeře samy kluby? „Mluvíme o sobě mnohem víc než o druhých,“ říká za Spartu Kasík. „Jedním z principů práce ve Spartě je soustředění se na vlastní témata a projekty, analyzování vlastních kroků a péče o své fanoušky.“

„Jsme Sparta a Slavia, to jsou dva kluby, které se z podstaty ve sportovní výkonnosti musí trochu na hřišti nenávidět. Bylo by nenormální, kdyby tomu tak nebylo,“ prohlásil loni v rozhovoru pro deník Sport Jaroslav Tvrdík. „Táhne to fotbal a vyvolává to pozornost. Derby bez rivality a korektní nenávisti by nebylo normální.“