Co by za něj dnes Sparta dala. Sběratel titulů získal další trofej

Nebýt jeho a úžasné střelecké schopnosti Patricka Schicka, možná by se Češi na loňském Euru do čtvrtfinále nedostali. Tomáš Vaclík vyrostl ve spolehlivého reprezentačního gólmana, který má ale také unikátní klubovou sbírku. Nejnověji do ní přibyl titul z Řecka.

Třiatřicetiletý rodák z Ostravy, odchovanec vítkovického klubu je členem Klubu ligových brankářů týdeníku Gól, vychytal tedy v nejvyšších soutěžích nejméně sto nul, zápasů, kdy nedostal branku.

Fanoušky klubů, kde se během bohaté kariéry představil, však nejvíce upoutal svou bezprostředností a vlídností, brzy se stal jejich oblíbencem. I nyní v Řecku, kam přešel v loňském červnu po skončení smlouvy ve španělské Seville. „Český brankář Tomáš Vaclík je jedním z nejúspěšnějších přestupů Olympiakosu za poslední roky,“ sděluje s uznáním přední řecký novinář Dimitris Samolis. „V průběhu sezony předvedl několik fantastických zákroků a pomohl Olympiakosu vyhrát ligu. Jeho smlouva byla automaticky prodloužena o další rok,“ dodává.

Přitom výchozí pozici neměl český reprezentant jednoduchou. „Jeho portugalský předchůdce José Sá, který nyní hraje v anglickém Wolves FC, byl opravdu skvělý a mnoho lidí si dávalo otázku, zda bude Vaclík schopný nahradit ho,“ odkrývá Samolis. „Po sezoně můžeme říct, že to dokázal,“ přiznává, že si český legionář získal srdce fanoušků i odborné uznání.

Upozorňuje na jeho charakterové vlastnosti: „Tomáš je kromě výborného brankáře i výborný člověk, fantastický rodinný muž,“ zdůrazňuje řecký publicista. „Po každém utkání se usmívá na všechny lidi a v rukou drží své dcery. Mohl bych říct, že je to jedna z nejlepších postav v klubu, ne-li nejlepší,“ skládá obdiv českému gólmanovi. „Postupem času byl stále lepší a jsem si jistý, že je velmi spokojený téměř se vším, co ho v klubu potkalo. Mám pocit, že není nikdo, kdo by na něj řekl byť jednu špatnou věc,“ dokládá, že se stal Vaclík miláčkem tribun.

Přitom všechno začalo docela nepříjemnou komplikací. Jako reprezentant mládežnických výběrů – v roce 2009 chytal za tým do 20 let na mistrovství světa v Egyptě, o dva roky později se zúčastnil evropského šampionátu jednadvacetiletých v Dánsku, kde český tým vedený trenérem Jakubem Dovalilem došel až do semifinále – se v létě 2011 poohlížel po zahraničním angažmá. Žižkovský poklad se snažil ulovit nizozemský VBV De Graafschap. Neprošel ovšem zdravotní prohlídkou.

„Našli mu při ní Vpv syndrom,“ vzpomíná Vaclíkův hráčský agent David Nehoda. Wolffův–Parkinsonův–Whiteův syndrom je porucha srdečního rytmu, při které je vzruch ze srdce na komory převáděn mimo AV uzel, tedy útvar, který zajišťuje efektivní stažení srdečních síní. Mladý talent šel na operaci, kterou provedl doc. Michael Želízko z pražského IKEMu.

Šlo dle odborníků o minimální zákrok. „Konzultovali jsme to s docentem Želízkem i lékařem české fotbalové reprezentace MUDr. Petrem Krejčím, oba nás ujistili, že to nebude mít vliv na jeho sportovní kariéru,“ prozrazuje Nehoda. „Ale v Holandsku se toho zalekli, nechtěli jít do rizika,“ přiznává agent, že z odchodu do vyspělé evropské soutěže sešlo.

Ostatně se proslýchalo, že malá operace byla jen výmluvou. Nizozemský klub neměl peníze, rozprodával mužstvo, zájmem o českou brankářskou naději si chtěl uchlácholit fanoušky. Ale zdravotní stav vyhlédnuté posily byl proti tomuto záměru.

Nicméně Vaclíka nález v rozletu nijak nezabrzdil. „Už v zimě přestoupil do Sparty a začal sbírat tituly, nejen u nás,“ upozorňuje Nehoda. De Graafschap o rok později sestoupil…

Vedení Sparty si vyhlédlo Vaclíka jako náhradu za Jaromíra Blažka, bronzového medailistu z Eura 2004 v Portugalsku, legendu letenského klubu, kterému už nechtělo prodloužit smlouvu. Vysoký (190 centimetrů) brankář se do koncepce vysloveně hodil, záhy se stal jedničkou, když odsunul Milana Švengera.

Vrchol přišel v ročníku 2013/2014, kdy Sparta pod vedením trenéra Vítězslava Lavičky dobyla svůj zatím poslední český ligový titul a k tomu přidala i triumf v českém poháru. Velký podíl měl na tom i Vaclík, odchytal všechny zápasy, z toho čtrnáctkrát udržel čisté konto. Rudí slavili už ve 27. kole v Teplicích, kdy poprvé v ročníku prohráli (1:3).

Vaclík konečně dosáhl na vytoužené zahraniční angažmá, přestoupil do švýcarského FC Basilej 1893.

V něm prožil velice úspěšné období ověnčené třemi mistrovskými tituly. Našel v něm duši spřízněnou, krajana. Půl roku před ním na hostování ze Spartaku Moskva zamířil bývalý slávistický kapitán Marek Suchý, stříbrný medailista z mistrovství světa do 20 let v roce 2007 v Kanadě. Někdejší protivníci si náramně porozuměli, Suchý organizoval obranu, Vaclík za ním zlikvidoval, co prošlo.

Výsledkem byly tři mistrovské tituly po sobě, celkem jich klub z Basileje nasbíral osm v jedné řadě. V závěrečném roce Vaclíkova působení ho ale na trůnu vystřídal celek Young Boys Bern a po jeho odchodu další ligové prvenství už nepřidal. Basilej už v Švýcarsku nevládne.

Vrchol kariéry zažil Vaclík ve španělském klubu FC Sevilla, kam přestoupil ze švýcarského FC Basilej v červnu 2018 za šest milionů eur (přibližně 150 milionů korun). Na španělský titul nedosáhl, trio mocných – Real Madrid, FC Barcelona a Atlético Madrid – se jeví pro andaluský klub jako nepřekonatelné.

Ale přišel největší klubový úspěch, triumf v Evropské lize v ročníku 2019/2020. V kontinentální soutěži však dostával víc přednost jeho konkurent, marocký brankář Jasín Bono. A v říjnu 2020 odsunulo českého reprezentanta zranění do pozice dvojky.

Když mu vypršel tříletý kontrakt, přijal nabídku od řeckého Olympiakosu Pireus. „Byly to krásné tři roky, na které nikdy nezapomenu,“ poznamenal při loučení, které proběhlo po duelu proti Deportivu Alavés . A místní tisk dodal – Vaclíkův poslední zápas byl hodně emotivní, tekly mu po tvářích slzy. Stal se totiž oblíbencem fanoušků.

Nyní válí za řecký Olympiakos Pireus. A těší se znovu na vystoupení v Lize mistrů, kde ho v ročníku 2014/2015 server goal.com zařadil do ideální jedenáctky základních skupin, když švýcarský klub postoupil do osmifinále na úkor anglického giganta Liverpool FC.