Peníze z ropy poplynou do fotbalu dál. Katar by ale mohl dostat stopku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Klimatické změny, globální konflikty i ekonomické krize mění svět tak rychle jako nikdy dříve. Dynamickým rozvojem prochází i světový fotbal, stačí se podívat na současný boom v Saúdské Arábii.

O platech, které tam dávají mnohdy stárnoucím hvězdám, se ani štědře placeným hvězdám až dosud ani nesnilo.

Seznam Zprávy vám přinášejí nový seriál o budoucnosti světového fotbalu.

Na otázky jeho financování, na vznik možné evropské superligy nebo právě na saúdskoarabský boom se ptáme osobností z různých oborů, nejen z fotbalu.

V prvním dílu se podíváme na tzv. Green Deal (evropskou Zelenou dohodu), která by měla v příštích letech výrazně ovlivnit prakticky každou součást života občanů Evropské unie. Špičkový fotbal je ale nyní z nemalé části financován penězi z ropných monarchií, po ruské invazi na Ukrajinu se už kluby musely zbavit peněz ruských (Chelsea FC, Schalke 04 Gelsenkirchen).

EU má svůj Green Deal a je zde trend odklonu od fosilních paliv. Co to může do budoucna udělat s fotbalem, který je plný peněz ze Saúdské Arábie a Kataru? Dokážete si představit, že tyto „špinavé“ peníze a peníze diktátorů z něj vymizí?

Ivan Hašek: Já na špinavé peníze moc nevěřím. Peníze, které jsou ve fotbale, se používají k tomu, aby se fotbal rozvíjel. Ten, kdo je do fotbalu dává, je tam nedává s tím, že všechno prodělá, ale aby se mu také nějakým způsobem vrátily.

Petr Zahradník: Myslím si, že fotbal a globální sporty obecně jsou až hodně vzadu v řadě mezi odvětvími a aktivitami, do kterých se propíše dopad Green Dealu (možná paradoxně, přestože se jedná o sport, a jeho rozměrem by mělo být zdraví a zdravý životní styl, o což jde i důsledkům zelené transformace). Žádnou taxonomii ani přímý zákaz podpory fotbalových týmů ze strany společností aktivních ve fosilní oblasti v tomto smyslu neočekávám.

V horizontu, řekněme příštích pěti, šesti let se můžeme snadno dočkat situace, že v Evropě bude pod vlivem Green Dealu fosilních společností ubývat (a touto cestou, nikoliv přímým zákazem financovat fotbal, tato možnost zmizí). A navíc, v roce 2026 EU zavádí uhlíkové clo, což může vést k tomu, že si někdo řekne, že když nebude možné dovážet do EU výrobky, v jejichž cenách není dostatečně zohledněn uhlík, tak nebude možná ani reklama či podpora takovýchto firem, tak v rámci EU vyvine snahu tomuto zamezit. Analogii zde vidím například v zákazu tabákových firem provádět reklamu a tím i financovat sport. Ale EU není UEFA, natož FIFA, takže předpisy EU se neotiskují do pravidel fotbalových asociací tak snadno a rychle.

Každopádně se nedomnívám, že by v dohledné době někdo zakazoval investorům a společnostem ze Saúdské Arábie či Kataru vlastnit fotbalové kluby či robustním sponzoringem a reklamami je podporovat. V případě diktátorů je to možná trochu jiný příběh a souvisí s nynějším zhoršováním geopolitické situace, ale ani zde se nedomnívám, že by se případné sankce dotkly Saúdské Arábie; v případě Kataru s ohledem na propojenost s hnutím Hamás si lze představit jisté hypotetické možnosti, ale jak řečeno, UEFA a zejména FIFA si v tomto ohledu žijí dosti autonomním životem, a zvláště v globálním kontextu není pohled Evropy, či spíše EU pohledem většinovým, ať už se týká zelené transformace, tak pozice na stranách jednotlivých válečných konfliktů.

Miroslav Soukup: Odklon od fosilních paliv vnímám zejména snahou o elektrifikaci automobilového průmyslu. Zatím je ta snaha opravdu jen v zemích EU. V Africe a na Arabském poloostrově jsem tento trend zatím nezaznamenal. Letadla a velké nákladní lodě však působí mnohem negativněji na klimatické změny. Zásoby fosilních paliv jsou minimálně ještě na 40 let, a tak asi v nejbližší době nehrozí odliv peněz ze sportu obecně (viz saúdskoarabská liga, LIV Golf…).

Luděk Mádl: Konkrétně důsledky Green Dealu si v tomto ohledu odhadovat netroufnu, obecně ale platí, že peníze do fotbalu pumpuje obvykle ten, kdo touží po slávě a společenském uznání, ten, kdo chce dát na odiv svou ekonomickou úspěšnost, ať už v jakémkoli oboru, ten, jehož ego polechtá jásání davů, jimž královsky pokyne pravicí, a ten, jehož postup na společenském žebříčku potvrdí kredit osobností, jež se začnou scházet ve VIP prostorách stadionu.

Otázku, zda ty prostředky vygeneroval prodej ropy, kokainu, uzenin, telekomunikačních služeb nebo kancelářských židlí, ve kterých se kokain pašuje, vždy spolehlivě přehluší jásot při oslavách vítězného gólu.

Co se týče arabských peněz: i kdyby ropu nikdo nekupoval, nebo kdyby vyschla, zůstanou saúdské či katarské panovnické rody i nadále pohádkově bohaté, protože už nyní v řadě zemí skupují do vlastnických fondů nejen fotbalové kluby, ale i luxusní soubory nemovitostí, obchodní domy a řetězce, atp.

Dokud zůstane fotbal nejpopulárnější lidovou zábavou, pak do něj peníze od těch, kteří je mají a zároveň chtějí, aby se o tom vědělo, potečou, ať už je jejich zdroj jakýkoli.

V příštím díle: Je současné financování světového fotbalu udržitelné?