Chladné setkání Sparty s Priskem připomnělo staré rány

Byli to dva parťáci, kteří ve Spartě vytvořili skvělý tým. Brian Priske jako bývalý vynikající obránce od začátku angažmá na Letné dbal na dobrou defenzivní organizaci. A příchodem Larse Friise zase Sparta získala nové nápady směrem dopředu a přestala být tak předvídatelná.

Překotný Priskeho odchod do Feyenoordu ale zanechal na obou stranách stopy. Oficiální cestou na sebe minimálně oba trenéři neřekli vůbec nic špatného, vše se vedlo ve zdvořilostním tónu.

Ale z obou stran, tedy části té sparťanské a na druhé straně Priskeho, byl znát chlad, až lehká odtažitost. Nejde ani tolik o to, že oba trenéři spolu od léta nekomunikovali. Nebo že před zápasem úplně nevyhledávali kontakt. Ale že se neplánovali setkat alespoň po utkání, to už trochu o něčem svědčí.

„Co jste si řekli před zápasem a po něm?“ ptal se reportér Sport.cz. „Během zápasu? Hodně štěstí,“ odvětil lakonicky Friis.

„Nic jsem neplánoval, taky záleží na tom, kdy odlétají. Vím, že přes noc zůstávají v Rotterdamu, tak uvidíme, co se stane. Ale teď chci jít za svými hráči a štábem ve Feyenoordu,“ prohlásil Priske. „Pro mě a Dávida tento zápas znamenal o něco víc než jindy,“ dodal.

To i pro fanoušky Sparty, kteří jinak obdivuhodně podporovali svůj tým po celý zápas a ve druhé půli přehlušili domácí. Svého kouče Larse Friise nechtěli dostávat pod tlak, a tak vyvolávali jméno Briana Priskeho až po utkání.

Uznání pro Priskeho práci je pochopitelně velké. Ale stále panuje i hořkost z Dánova odchodu do Feyenoordu. Ten byl pro mnohé fanoušky nečekaný. Zvlášť když Priske na poslední tiskovce jakožto trenér Sparty prohlásil: „Když vyhráváte tituly, vždycky se objeví drby, spekulace. Jsem hrdý, že jsem koučem Sparty, a nemyslím si, že to byl poslední zápas ve Spartě.“

Byl. Pár týdnů nato už Priske trénoval Feyenoord.

Sparta přitom kouče původně pustit nechtěla a minimálně navenek to dělalo dojem, že je z Priskeho neoblomnosti odejít dost zaskočená.

Priske se v úterý už jako kouč nizozemského týmu vrátil ke svému odchodu a poskytl trochu jiný náhled na věc, než jaký panoval doposud. A sice že Sparta věděla o jeho ambicích na možný odchod do Feyenoordu už před koncem minulé sezony.

Ani před utkáním neprobíhaly mezi Priskem a Spartou nějaké srdceryvné vzkazy, jako tomu bývá v některých jiných případech. Z velké části z pochopitelných důvodů. Za současného trápení Sparty by nostalgie po Priskem příliš nepomohla Friisově pozici.

Nicméně u celého vztahu mezi Priskem a Spartou se mezi fotbalovou veřejností řeší ještě další nevyjasněné záležitosti. Zaprvé, kdo byl tedy primárním strůjcem sparťanského úspěchu – Priske, nebo Friis? Tady je to možná úplně jednoduché – oba, protože se tak dobře doplňovali. A Friis přišel ve správný čas, kdy Sparta začala být díky Priskemu pevnější v obraně.

A zadruhé, kdo je zodpovědný za to, že se poslední dvě přestupová okna nepovedla? A proč Spartě nebyli dost dobří čeští hráči, zatímco přivedla zahraniční alternativy, které toho doposud moc nepředvedly?

Celá komplexní záležitost se často smršťuje k jednomu konkrétnímu příkladu. Sparta se před necelým rokem rozhodovala, zdali do středu pole angažovat Lukáše Červa, anebo Markuse Solbakkena.

Často opakovanou verzí, ostatně publikovanou i serverem inFotbal.cz, je, že Priske měl místo příchodu Červa navrhnout transfer norského hráče. Mnozí si tento krok vyložili jako údajnou Dánovu nedůvěru vůči schopnostem českých hráčů dostupných na trhu.

Jenže to by byl dost zjednodušený pohled na věc. Důležitou roli v celém transferu mohla hrát celá řada okolností, včetně Červovy případné pozice v kádru a návazností na přestupovém trhu.

Zároveň posilování mimo český trh pokračovalo i v létě, kdy už Priske v klubu nebyl. Sám Tomáš Rosický v lednu zmiňoval, že v zahraničí „je možnost sáhnout si na vyšší kvalitu“, byť už tehdy upozorňoval, že se tým dostává na hranu mixu domácích a zahraničních hráčů.

Při Solbakkenově příchodu to vypadalo, že si Priske s Rosickým chtěli vyměnit komplimenty. Současný vývoj ale na kolektivní proces výběru hráče vrhá trochu jiné světlo. A sice že veřejně není zřejmé, stejně jako u některých dalších transferů, kdo byl hlavním hybatelem.

Ale zpět k samotnému duelu. Sparta nezačala špatně – ostatně stejně jako v utkáních proti Brestu či Atlétiku Madrid. Tentokrát si přímočarostí a důrazem vypracovala dva slušné střelecké pokusy.

Jenže než se zápas stačil vůbec rozehrát, přišly dva dobře známé údery. Jeden (zase) po nezvládnuté standardce, kdy (zase) úplně volný a nebráněný hráč, Gernot Trauner, dostal míč do sítě. Hned po rozehrání Kaan Kairinen předržel míč. Priske věděl, že zvlášť při absenci Panáka byl finský záložník jasný kreativní středobod týmu, a sesypali se na něj hned tři napadající protivníci. Kairinen o balon přišel a Igor Paixao vzápětí skvělou ranou k tyči zvýšil na 2:0. 

Od té doby Sparta honila stíny. Nechala se nachytat do pasti Feyenoordu, když se neustále pouštěla do vysokého napadání, na které ale neměla součinnost a kvalitu.

Hrála tím do karet soupeři. Ostatně u Feyenoordu jde o Priskeho rukopis, který mu pomohl vnést i Friis – stopeři rozehrávají hluboko, aby roztahali řady soupeře, a pak udeří rychlou přímočarou kombinací. Nepomáhalo, že obranné řady Sparty měly nahnáno z kvality hráčů Feyenoordu. A tak stoperská trojice couvala, hřiště natahovala ještě víc. Tím pádem šikovná záloha soupeře měla víc prostoru tvořit…

Když už Sparta hrála hodně dlouhých nákopů směrem dopředu, bylo neefektivní do role dvou hrotů obsadit zrovna Albiona Rrahmaniho s Veljkem Birmančevičem. Vzrůstově menší hráči se dostávali do soubojů pozdě, prohrávali je. Poté, co na poslední čtvrthodinu dostal prostor Victor Olatunji, dokázal nadělat soupeři v soubojích víc problémů.

Možná si ale nigerijského forvarda Olatunjiho Friis šetřil na důležitý nedělní ligový zápas s Jabloncem. Právě proti Severočechům potřebuje Sparta bodovat především, aby neztratila ještě víc v boji s Plzní o druhé místo zajišťující předkolo Ligy mistrů.

Nešlo jen o svalnatého útočníka. Do základní sestavy se nedostali ani kapitán Filip Panák nebo Qazim Laci. Byl to odklon od dosavadní Friisovy praxe vytáhnout na soupeře v Lize mistrů to nejsilnější k dispozici.

Za tento přístup byl dánský kouč kritizován zvlášť kvůli nezvládnutému duelu s Plzní, kterému předcházela plná palba v sestavě v Manchesteru proti Guardiolovým City. Podobně Sparta ztratila body i s Mladou Boleslaví či Duklou. Ne že by Letenští zápas s Feyenoordem předem vzdali, nicméně priority byly určeny jasně. Teď jde o to je naplnit.

I když ale Sparta zápas s Jabloncem zvládne, není žádná jistota, že si díky tomu Lars Friis udrží pozici hlavního trenéra. Jestli tedy byl duel s Feyenoordem pro Spartu důležitý, pak právě pro dánského kouče, který mohl proti vyspělému soupeři ukázat, že má Letenským stále co dát. Nebo aspoň umí dolovat body i z nepříznivých situací.

Herní projev Sparty ve druhém poločase nebyl zdaleka tak strašidelný jako před přestávkou. Držela míč, nebála se hrát, vyhrávala souboje. Možná i proto Friis hráčům v kolečku po zápase řekl: „Jste dobří fotbalisté! Ukázali jste to v důležitých momentech zápasu. Nestačilo to. Ale můžeme a potřebujeme takhle hrát nadále.“

Ano, jedná se o motivační řeč, trenér cítí, že musí hráčům dodat sebevědomí. Je těžké být stoprocentně otevřený, když se nedaří – některé problémy by se tím mohly ještě zhoršit. Ale mohlo by to svádět k interpretaci, že Sparta s protivníkem držela krok a položily ji dva rychlé góly a pár dalších chyb.

Ostatně v tomto duchu hovořil kouč i na pozápasové tiskovce. „Dnes jsme ukázali, že se můžeme měřit s týmy v Lize mistrů. Feyenoord má třiapůlkrát větší rozpočet než my, ale nemyslím si, že byl dnes třiapůlkrát lepší. Jenže když chybujeme tak, jako jsme chybovali, a oni mají takovou individuální kvalitu, tak je to velmi těžké,“ prohlásil Friis.

Pokud by si však Sparta doopravdy zápas takto vyhodnotila i interně, pak má možná ještě větší problémy.

Feyenoord ke konci trochu znejistěl, bránil se v bloku proti sparťanským závarům. Když hlasatel oznámil pět nastavených minut, v publiku to vyvolalo nervózní lomoz. Ale přece jen hráli domácí prakticky celý druhý poločas údržbu s pohodlným náskokem, Sparta se nedostala k mnoha opravdu nebezpečným příležitostem. Myslet si tedy, že Letenští hráli s Feyenoordem doopravdy vyrovnanou partii, by bylo bláhové.

Svědčil o tom průběh prvního poločasu. Pochopitelně Feyenoordu pomohly první dva góly – ale zkrátka si je vypracoval a šance proměnil. A pak domácí kotel drtil Spartu takovým způsobem, že na hřišti vypadala školácky.

Střední záložníci se nestačili otáčet a pomalu ani faulovat své soupeře. Matěj Ryneš bohužel opakovaně propadá v soubojích jeden na jednoho s elitními křídly soupeře. Letenští tak v první půli nestačili ani v základních aspektech, které většinou zdobí české kluby a reprezentace. Chybělo jim všechno – dobrá organizace hry směrem dozadu, kompaktnost, negace zbraní soupeře, důraz v soubojích.

I kdybychom chtěli pominout technické schopnosti hráčů soupeře, tohle byly naprosto rozdílné herní projevy po silové, běžecké i taktické stránce. Má to své pochopitelné důvody. Feyenoord začal soutěž de facto o měsíc později oproti Spartě. Díky tomu jeho hráči jsou po Euru odpočatější, odehráli o deset zápasů méně (21 oproti 31 sparťanským). Ale nizozemský celek bude hrát takřka celou zimu, také se musel vypořádávat se zraněními – a Sparta zkrátka měla rotovat ještě víc.