Chce být chytřejší než sok, penze počká, porod také. A pedant Koubek líbá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to krásný snímek. Zachycuje fotbal a život. Výsledky a vztahy. Třiasedmdesátiletý trenér plzeňských fotbalistů Miroslav Koubek po vítězství 2:1 nad španělským San Sebastianem v Evropské lize drží oběma rukama za pokloněnou hlavu jednadvacetiletého ghanského střelce Prince Adua a líbá jej otcovsky na čelo. „Král s princem,“ trefně napsala do komentáře klubového profilu na síti X fanynka Eva.

Taktický vládce Koubek si poklonu zaslouží nejen od poddaných, nýbrž od celé fotbalové říše. Ač tentokrát nemohl kvůli trestu na lavičku, znovu se účinným herním plánem přičinil o prodloužení plzeňské neporazitelnosti v Evropě, jež čítá impozantních 24 zápasů. Nevídaný počin na český klub, nevídaný příspěvek do českého klubového koeficientu.

„Je to obdivuhodné. Prosazovat se v Evropě dlouhodobě je náročné - udržovat takto výkonnost a promítnout ji do výsledků,“ smeká někdejší Koubkův svěřenec z Plzně Tomáš Hořava. „I Slavia hraje velice dobrý fotbal, dělá dobrou reklamu, ale přesto prohraje. Zápasy v Konferenční lize mají trošku nižší kvalitu, ovšem v Evropské lize je to veliký úspěch,“ dodává trojnásobný mistr s Viktorií.

Koubek není obyčejný vitální senior, je kouzelný dědeček. Ovládá triky, které uzemní i těžší fotbalové váhy. „Je to přírodní úkaz. Moc trenérů v Evropě v takovém věku nekoučuje. Je to díky jeho temperamentu, díky tomu, že fotbal má rád. Cítil jsem z něj velkou touhu po úspěchu a ta tam stále je i v tomto věku,“ pozoruje Hořava.

„Klobouk dolů před jeho vitalitou. Je neúnavný, pořád stejný a takticky byl vždycky mimořádný,“ chválí kolegu trenér a sportovní manažer Pavel Hoftych.

Kvůli srdeční arytmii polyká Koubek dva prášky denně a kdyby mu doktoři nedali před čtyřmi lety zelenou k návratu do kolotoče profifotbalu, z něhož na čtyři roky vyskočil, nejspíš si doma v Kladně užíval penzi se svou paní a občas by si dopřál jedno sváteční cigárko. To by ovšem byla škoda, uznejte. Rozhodně pro Hradec, který po postupu etabloval v nejvyšší soutěži. Třebaže musel hrát v mladoboleslavském azylu, dostal votroky do první šestky.

„A to je velký úspěch, akorát nejste ve špičce, ale dostal jste mužstvo někam, kam ani nepatří. Odvedl tam velký kus práce,“ oceňuje Hoftych.

Škoda by to byla pro celý český fotbal. A hlavně pro Plzeň, kam se Koubek vrátil po osmi letech a potřetí v kariéře. Zažil s královnou Viktorií dobré i zlé časy. V letech 2000 a 2001 byl u sestupu do druhé ligy. Když se v roce 2014 objevil podruhé ve Štruncových sadech, skalní fanoušci na tréninku roztáhli transparent „Koubek ven!“ a prozářili ho pyrotechnikou.

Reakce trenérského barda?

„Chlapi, pojďme si to v klidu vyříkat.“

Na setkání se členy ultras pak skutečně došlo. Ukázal kuráž, odolnou mentalitu a vůli. I tím, jak coby silný kuřák omezil kouření na jednu úlevnou cigaretku na dva tahy, krátkou, silnou jako život, jak zpívá Richard Müller. Po utkání v ústranní, aby si srovnal tepovou frekvenci. Po sezoně to bylo spíš na doutníky, neboť Koubek s Plzní vyhrál titul, udobřil si fanoušky a na předloktí si nechal vytetovat: #1Viktoria2014-15.

Občas slýchává vtípky, že kvůli drobnému písmu je to kérka jako z Osvětimi, ale to bere s nadhledem. I když má pověst přísného pedanta, umí si udělat legraci i ze sebe. „Byla pod ním sranda, má svůj temperament. Naši ligu obohacuje svými zkušenostmi,“ povídá někdejší středopolař Hořava. „Pod ním jsme vyhráli titul, úspěšné období. Prožil jsem hezký rok, docela jsem hrával, i když mě na začátku vyndal ze sestavy, ale pak jsem se vrátil a byla to má první sezona, kdy jsem dal víc gólů.“

Hezký rok ovšem skončil poněkud drsně. Viktoria vypadla s Maccabi Tel Aviv v kvalifikaci Ligy mistrů, byť Západočeši v Izraeli na úvod 3. předkola zvítězili 2:1, leč doma Maccabi nečekaně podlehli 0:2 . Koubek krátce nato dostal padáka. Rána do vazu. Chlapského ega. Fotbalového srdce. „Konec v Plzni po titulu byl pro něj trpký, byl z toho špatný,“ dosvědčí Hořava, který Koubka zažil také v reprezentaci jako asistenta Karla Jarolíma.

Fotbal však píše poutavé příběhy a tak přišel návrat do Plzně číslo tři. Těžko předvídat pointu předem. Viktorka v Lize mistrů by byla ta nejsladší tečka.

Faktem ovšem je, že po první působivé sezoně pod Koubkem obvykle přichází sezona horší. Ani ne tak výsledkově. To se dostáváme ke druhé tváři holohlavého kouče s pověstí, jež své majitele předchází. Jednou ji dostanete a už vás nepustí. Druhé sezony bývají pod ním těžší, vztahy s hráči i zaměstnanci klubu se povážlivě opotřebovávají. Jen se zeptejte aktuálně nejlepšího ligového střelce a reprezentanta Jana Klimenta, proč raději prchl do Olomouce.

„Pan Koubek je fotbalový fanatik. Někdy to bylo pro mě až za hranou, třeba když měl problém pustit hráče k porodu, pokud se kryl se zápasem,“ vybavuje si Hořava.

„Občas to skřípalo v tom smyslu, že je náročný a vztahy se někdy opotřebovávaly. Ale všude kde byl, vědělo jeho mužstvo, co má hrát. Bylo na soupeře takticky připravené,“ doplňuje Hoftych.

Koubek je vůdčí osobnost, která nad sebou potřebuje ještě silnější osobnost. Vypadá to, že přesně to se v Plzně děje. Klubový boss Adolf Šádek to s ním umí, jako to uměl i se svérázným Pavlem Vrbou. Přes Maccabi se zjevně přenesli. Dobře věděl, proč si Koubka vybral znovu. Možná sice jako překlenovacího kouče, jenž má však takové výsledky, že je velmi obtížné a zatím i zbytečné řešit datum dočasné mise. Stále trvá.

„Vztahy se opotřebují tím, jaký je Míra Koubek lídr,“ míní Hoftych. „Ale říkal jsem si, že v Plzni by to fungovat mohlo, když část energie nechá na dobře poskládaném realizáku. Nad sebou má silného hráče. Aďa Šádek ví, proč na něj ukázal. Myslím, že s ním počítal jen na rok, ale úspěchy celé Plzně jsou daleko nad realitou toho, co očekávali. Funguje to tam velmi dobře.“

Šádkovu úlohu Hoftych zdůrazňuje: „Áďa Šádek, který klubu vládne, dokáže Míru Koubka uhlídat tam, kde je zranitelný, kde ho překročí vlastní ego. Je zvyklý si to koučovat z nejvyššího patra. Míra už má nějaké roky, tak některé věci nehrotí jako dřív.“

Větší prostor tak dostávají Koubkovi pobočníci. „V realizačním týmu má pod sebou mladé kluky s energií - Jana Trousila, který už byl hlavní kouč. Miru Bakoše, kterého jsem měl v Trnavě, a Matúše Kozáčika. Sedlo si to tam. Je to vynikající práce celého klubu,“ říká Hoftych.

Koubek vyniká především tím, jak precizně dokáže ušít taktiku na soupeře, přechytračit svého protivníka. Rozhodně si nepředstavujte trenéra ze staré školy, co zaspal dobu. Naopak. Vystudoval Fakultu tělesné kultury, má rád data, podrobně analyzuje hru. U videa hráčům detailně třeba ukazuje, jak mají hrát 3-4-3: „Vidíte, jako Conte!“

Potrpí si na kázeňské a taktické disciplinovanosti. „Video u něj hrálo velkou roli. Klidně nám pustil celý poločas od první vteřiny do poslední, to nás zase tolik nebavilo, jiní trenéři to měli nastříhané,“ usměje se Hořava.

„Rád analyzoval a dneska má víc možností než dřív. Dají se na to použít analytické skupiny, pokud nemáte vlastní. Vždycky chtěl být chytřejší než ten druhý. A teď je díky zkušenostem schopný z toho vycucnout to pravé ořechové,“ uznale kývne Hoftych.

Tréninky Koubka mají dobrou intenzitu. Pokud se tedy neřeší taktické přesuny. „Dbal na to, aby tréninky byly odježděné. Byly hodně herní, zábavné. Mělo to hlavu patu,“ chválí Hořava.

Prozrazuje také něco z taktického smýšlení Koubka: „Velký důraz kladl na to, abychom stále přemýšleli, v jakých pozicích jsme, abychom udržovali zbytkovou obranu - když útočíme, abychom pořád byli v určitém počtu za míčem ve správných prostorech a dokázali sbírat druhé balony, popřípadě se hned dostali do represinku. Na něj dával velký důraz.“

Základem Koubka, bývalého brankáře, je defenzivní činnost. „Má vždy velmi dobře poskládanou defenzivu, v Hradci to bylo úplně typické. Umí využít slabin soupeře. Umí použít různé zbraně. Ale jako bývalý brankář chce mít před sebou jistotu. Jeho mužstva jsou velmi pevná do obrany,“ vyzdvihuje Hoftych.

I když Koubek svou brankářskou kariéru vnímal v trenérské roli jako kouli u nohy, neboť slýchával pochyby, že přeci gólman tomu tolik nemůže rozumět, udělal z brankářského pohledu, který má celou hru před sebou, svou přednost. „Z brány se naučíte číst hru,“ tvrdí.

Sice mu trvalo sedmnáct roků usilovné práce, než se z divize, třetí a druhé ligy dostal s Kladnem v padesáti do první ligy, ale když trenér začíná od píky a nemá nic zadarmo, projeví se to jako velká síla, ze které může čerpat. Na postup do ligy byl i s Čáslaví. Řemeslo si vyzkoušel také v Německu nebo v Číně. O titul usiloval už s Baníkem, udělal si jméno.

„Znám ho z roku 2008, kdy trénoval Čáslav, já Bohemku a potkávali jsme se v boji o postup do první ligy,“ vzpomíná Hoftych na vyhrocené souboje. „Už tenkrát to byl zkušený chlap, obrovsky takticky vyspělý. Často jsme se štengrovali. Velký válečník. Pak jsme se potkávali v lize. V roce 2013 jsem po něm přebíral reprezentační devatenáctku, když odcházel do Slavie.“

A teď se zase řeší, co dál. Co po sezoně, až Koubkovi skončí smlouva v Plzni. Jeho odcházení je velkolepé a budí obdiv.

„To je hudba budoucnosti. Trenér si práci užívá, je plný sil a elánu. Za to, jak působí na tým, koučuje a pracuje, má můj velký obdiv. Má energii, nasazení a poctivou pracovní morálku, pro mě jsou velké zkušenosti,“ pověděl po triumfu nad San Sebastianem Marek Bakoš, který za barda zaskočil. „Jako asistent i jako hráč jsem zažil podobné velké zápasy, ale tohle je premiéra na pozici, kdy jsem se dostal jako hlavní trenér na lajnu blízko hráčům. Není to vůbec jednoduché, emočně. Obdivuji trenéra Koubka, že to takhle zvládá v jeho úctyhodném a krásném věku.“

Přidá mistr Koubek ještě nášup? Odejde jako vítěz do jiné role? Klubového či reprezentačního šéftrenéra? Nahradí ho v Plzni volný Martin Svědík?

„Dobře se mi ty spekulace neposlouchají, protože mám respekt vůči panu Koubkovi,“ řekl Svědík nedávno v rozhovoru pro Seznam Zprávy. „Panu Koubkovi je 73 let a zraje jako víno. Takticky byl vždycky na úrovni, jak dokáže tým připravit na každý zápas, to se mi hrozně líbí.“

Rozhodnutí bude na Koubkovi a hlavně Šádkovi. „Áďa Šádek je natolik chytrý, aby věděl, co s tím dělat. Míra Koubek po fotbalové stránce ukazuje, že končit by ještě byla škoda. Nám mladým, je mi teprve 57, ukazuje, že se to dá dělat déle,“ mrkne Hoftych. „Řešili to už loni, ale to jsem absolutně neviděl důvod, proč by měla být změna. U Míry Koubka to bylo o tom, aby se neopotřebovaly vztahy, ale když to tam dál bude takhle poskládané, bude to fungovat i lidsky, tak jednoznačně bych mu smlouvu znovu dal. Takticky je vynikající. V tom byl vždy mimořádný,“ zopakuje.

Mimochodem, Koubek byl variantou i pro reprezentaci, kterou nakonec převzal Ivan Hašek. „Myslím, že by mu to sedělo. Je to o vztazích s hráči. Ty kluky trénoval v mládeži. V Česku není moc trenérů, kteří by mohli trénovat národní tým. Mohl by to být Jindra Trpišovský, to by byla logická první volba, kdyby nebyl ve Slavii,“ zamýšlí se Hoftych. „Ale Míra Koubek je trenér, který mohl, anebo ještě může trénovat národní tým.“