Český fotbal má stále lepší fanoušky. Ale v regionech bublá problém

Severní tribuna Androva stadionu je možná nejkrásnější ochoz v republice. A ikonický prstenec v této sezoně nabídl třikrát impozantní pohled. V podstatě stačilo jít na fotbal jen kvůli prezentaci fanoušků Baníku, Slavie i Sparty - a divák by odcházel spokojen.

Kouči Sparty Larsi Friisovi po utkání na konci tiskové konference zářily oči, když bouchal do stolu nadšením: „Tohle bylo k**va neskutečné, co naši fanoušci předvedli! Znovu ukázali, že jsou nejlepší příznivci v zemi.“

O tenhle primát samozřejmě fans v českém fotbale vehementně bojují. Není ale pochyb o tom, že prezentace fanoušků Sparty už snesla nejvyšší parametry. Letenští dlouho před začátkem duelu zaplnili celou severní tribunu. Představili se hned s několika vynikajícími choreografiemi. A po celý zápas fandili ve vizuálně působivém černém dresscodu v kombinaci s červenými čepicemi.

Dokonce po celých devadesát zápasových minut zápasu nebyl slyšet - což před derby bohužel bývalo častým koloritem - hanlivý pokřik na adresu Slavie s antisemitskými podtóny. Z tribuny se vlažně ozýval až po děkovačce. Ano, neměl by padat vůbec, zároveň konečně jde po desetiletích věřit tomu, že snad opravdu jednou vymizí.

Jaký to byl kontrast mezi tím, kdy se olomoucká Sigma trápí s chováním kotle. Někteří fanoušci mají zvláštní zálibu na venkovních stadionech, kde rozbíjejí záchody. Domácí prostředí zase ultras bojkotují kvůli dlouhodobým výtkám vůči vedení klubu.

Sektory fanoušků Sigmy ale byly zaplněné, zápas vyprodaný. Olomouckým divákům se rozdaly vlaječky, jimiž unisono zamávali. Hlasatel se několikrát snažil pokřikem „Sigma“ vyburcovat domácí fans k povzbuzování. Snaha byla, ale je jasné, co malého fanouška, který teprve propadá fotbalu, uhrane víc.

Kouč Olomouce Tomáš Janotka byl po utkání maximálně profesionální. „Pro Spartu, Baník i Slavii je to pecka, když fanoušci přijedou vyprodat severní tribunu. Jsme za to všichni rádi. Fotbal se hraje pro diváky a jsme rádi za tuhle kulisu. Naši příznivci se snažili držet krok, vnímal jsem jejich podporu,“ prohlásil na tiskové konferenci.

„To, že je vyprodáno, je skvělý počin. Je to ojedinělé, třikrát za sezonu, nemůžeme vůbec někomu vyčítat, že si tu tribunu vezme pro sebe. Vzhledem k průměrné návštěvě buďme rádi, že se oba tábory podílejí na zvýšení atmosféry. To každý chce. Kluci to musejí vstřebat, je to hnací motor. A je jedno, jestli je poměr fanoušků takový nebo makový,“ dodal Janotka.

Nicméně i brankář Sparty Peter Vindahl po utkání prohlásil, že hrát v Olomouci bylo jako hrát v druhém domově. Triumfální oslava Jana Kuchty, jehož extempore v klubu Belmondo už stačilo roztomile zlidovět, hovořila za vše.

Mohla se atmosféra podepsat na nejistotě olomouckého Filipa Zorvana před klíčovou penaltou, kterou mohl strhnout výsledek na stranu Olomouce? Pomohla Spartě takřka domácí atmosféra v závěrečných fázích, kdy se utkání lámalo? Každé procento ve výkonu hraje roli. A hráči tyto věci vnímají.

Všechna čest Olomouci, že sparťanským fanouškům umožnila přijet v tak vysokém počtu. Stejně tak příznivcům Baníku či Slavie. Chování vůči fanouškům hostů se ze strany klubů dramaticky zlepšuje. To proto, že se příznivci emancipovali, a i dříve nehostinná prostředí v Teplicích či Mladé Boleslavi jsou přívětivější. Jablonec je se svou ochotou pohostit fanoušky velkých klubů pověstný. A podobně je na tom čím dál víc klubů v Česku.

Ale na příkladu olomouckého prstence se jen vyjevuje, nakolik to má regionální fotbal stále těžší. Ekonomické nůžky mezi elitou a zbytkem byly vždy značné. Ale teď už prostou ekonomiku stále více následuje i výkonnost na hřišti a v kancelářích. „Morava je v katastrofálním stavu,“ bil na poplach v rozhovoru pro Seznam Zprávy šéf Baníku Michal Bělák. Jeho klub bezmála zachraňoval konkurenty v regionu, Vítkovice či Frýdek-Místek.

Nejlepší kluby v Česku mají skvělý skauting a výchovu hráčů. Díky tomu si stahují nejkvalitnější mladé fotbalisty v zemi. Stále více menších klubů se tak snaží alespoň navázat určitou formu partnerství s hegemony, aby udržely krok. Naposledy druholigový Prostějov se Spartou či třetiligové Živanice se Slavií.

Velkokluby si díky předkupním právům na mladé hráče upevňují pozici na trhu. Málokterý mladý hráč jim tak podklouzne pod prsty. To znamená, že menší kluby mají stále méně způsobů, jak se vyšvihnout nahoru. Když si hráče nevychovají samy, jen velmi složitě prodají hráče za částky, kterými by si nafoukly rozpočet.

Je dobře, že tuto ekonomickou rovnici noví investoři do českého fotbalu silně vnímají. Rozvoj mládeže a infrastruktury byl jednou z priorit už pro majitele Baníku Václava Brabce. Stejně tak se jednalo o důležitý bod pozornosti pro Ondřeje Kaniu v Liberci či nové vlastníky v Brně. A plány má v tomto směru i miliardář Milan Kratina s Teplicemi v případě, že přece jen finalizuje koupi klubu.

Liberci se vyčítá, že marketing předsadil před sportovní úspěch. Ale zaprvé to tak úplně není a zadruhé se Slovanu není co divit, že se v tomto ohledu taky činí. Už delší dobu se v českém fotbale odehrává bitva o fanouška, teď ale vrcholí. Velká část diskuzí na sítích ohledně posunu klubů se odehrává spíš právě okolo marketingu než z pohledu infrastruktury, rozvoje mládeže či samotné ekonomiky jednotlivých celků. Tedy - jak tedy nalákat nové fanoušky na fotbal.

Samotný produkt, tedy fotbal, se v Česku rozvíjí a posouvá taky. Ale Liberec je jen křiklavý odraz toho, co dnes regionální kluby musejí dělat, aby na trhu zaujaly nové mladé fanoušky. A tím i získaly více peněz ať už ze samotného ticketingu, anebo díky zásahu na sítích třeba potenciální nové partnery.

Nebojují přitom jen s českými, ale i zahraničními kluby. Ty mohou nabídnout ten nejblyštivější úspěch. Největší kluby světa se staví jako globální brandy, jejichž identita je přenositelná do všech částí světa. Nejlepší české kluby mohou nabídnout úspěch, ale i lokálnost a dosažitelnost. Něco, s čím se lze ztotožnit.

Regionální kluby mají všude na světě dvakrát tolik práce. Vymyslet strategii, která zafunguje na lokálního fanouška, vyžaduje výbornou znalost regionu a poučené místní odborníky. Počet talentovaných lidí se tedy zužuje. A poučky z učebnic, které mohou kopírovat úspěšné a velké kluby, stejně tak.

Regionální kluby ale zápolí ještě s jedním protějškem. To je vidět právě na příkladu Liberce. Jde o hokejové kluby. Zvlášť na malých městech může hokej nabídnout oproti fotbalu ještě jednu zásadní výhodu. Sáhnout si v něm na úspěch proti těm nejlepším je mnohem realističtější. Ať už v jednotlivém zápase, anebo v rámci celé sezony.

A dosažitelnost úspěchu má obrovský vliv na návštěvnost. Stačí se podívat na zaplněné tribuny z Opavy, Brna, Teplic či Drnovic v 90. letech. Sparta sice sbírala tituly jako na běžícím pásu, ale i ostatní kluby byly ve hře.

Ať už se dnes třeba Teplice snaží sebevíc, výsledky jsou pro fanoušky zkrátka důležité, dodávají jim naději. Je pochopitelné, že návštěvy v této sezoně klesly zhruba o tisícovku, byť svou roli hrála i termínová listina. A hned sedm klubů má průměrnou návštěvnost do 3500, přičemž reálně je na tribunách diváků možná o polovinu méně.

Rozhodně není všechno ztraceno. Naopak situace v Česku je ještě relativně zdravá. Je tu extrémně silná Plzeň, jež se netají tím, že pracuje jako regionální klub s evropským sportovním přesahem. A svou práci dělá perfektně, oslovuje řadu fanoušků v místě působiště.

Viktoria je vzor pro ostatní, třeba pro Liberec. A také Hradec Králové se dere dopředu. Díky novému stadionu dnes diváci chodí na Votroky, nejen na zvučné soupeře, návštěvy jsou velmi povzbudivé. A sportovně jde klub také postupně nahoru, s novým majitelem může zamířit mezi špičku. I Slovácko poslední roky přesahovalo své možnosti.

A je třeba maximálně vyzdvihnout, nakolik soutěživý je stále český fotbal oproti zbytku Evropy. Titul realisticky mohou před sezonou vyhrát tři kluby - to je mnohem lepší stav než třeba v sousedním Rakousku, Slovensku nebo blízkém Maďarsku. Český fotbal je díky tomu konkurenceschopnější v Evropě.

Ale i tady je vidět, jak se česká realita posouvá. První čtyřku stále pevněji tvoří Baník, Plzeň, Slavia a Sparta. Do top trojky mimo Viktorii a pražská ‚S‘ naposledy pronikl Jablonec v sezoně 2020-21. Předtím se mu to podařilo v roce 2018. A za posledních deset let, včetně této sezony, to zopakoval jen Liberec v sezoně 2016.

Špička v Česku se tak brutálně uzavřela. Za prvních devatenáct let existence ligy se trojice klubů v čele tabulky nezopakovala ani jednou. Pokud pořadí zůstane stejné jako teď, za posledních deset let včetně tohoto ročníku se může hned sedmkrát na vrcholu zopakovat trojice Plzeň, Slavia a Sparta. To je hegemonie, kterou bude čím dál těžší prorazit.