Češkám opět uteklo Euro: Chybí krok. Vždy se něco pokazilo, mrzí Svitkovou

Kateřina Svitková je průkopnice, která si dává velké cíle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a také si je plní. Čtyřnásobná nejlepší domácí fotbalistka roku se jako první Češka dostala do anglické ligy, ve které s Chelsea získala titul. Jako první žena v České televizi spolukomentovala v létě mužský evropský šampionát. Leč ten ženský jí stále na hřišti uniká.

Už před třemi roky k němu reprezentace měla blízko, jenže v prodloužení proti Švýcarkám Svitková trefila břevno a pak následovalo penaltové zklamání. A teď silným Portugalkám v bitvě o Euro vstřelila gól venku i v odvetě, ale opět ji mrzí nastřelené břevno v samém závěru. Jít parádní rána o trošku níž, znovu by se prodlužovalo.

Osmadvacetiletá středopolařka Slavie udělala pro úspěch maximum. V reprezentaci v posledních šesti zápasech skórovala sedmkrát, zaokrouhlila počet gólů v národním dresu na třicítku, což je však slabá útěcha. „Velký smutek,“ hlesla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak moc to bolí den poté?

To se nedá popsat. Je to něco, co celý život chcete, chcete to už od mládeže a vždycky se něco pokazilo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zbytečné góly, zbytečné chyby, nebo prostě smůla.

Přehrával se vám v noci místo spánku konkrétní okamžik zlomu?

Bylo to víc věcí, co šlo pro to udělat víc, aby to tak nedopadlo. Nebyl to konkrétní moment.

Co šlo udělat víc?

Měly jsme využít šance. Anebo na začátku druhého poločasu, kdy jsme byly lepší, jsme měly ještě víc zatlačit. To je kdyby… Nikdy nevíte, jak se to bude odehrávat. Myslela jsem si, že je budeme tlačit celý poločas. Nečekala jsem, že přijde moment, který nás rozhodí a vypadneme ze hry. Bohužel se to stalo a prostě to tak je.

Mrzet vás může i břevno, které jste parádní střelou trefila v závěru.

Určitě, ještě jsem to ani neviděla na videu, ale byla to těžká situace. Že jsem z toho vůbec dokázala vytvořit takovou střelu, jsem byla ráda, jenže chyběl kousek. Netrefila jsem to úplně čistě. Možná i proto trajektorie míče byla taková. Centimetr rozhodl o tom, že to nebude gól.

Z osobního pohledu jste těžko mohla pro postup udělat víc. Skórovala jste v Portugalsku i v odvetě. Ale to je asi jen sotva útěcha, což?

Před zraněním jsem takhle hrála vždycky, jen se na to zapomnělo. Nemyslím si, že bych hrála nějak nadstandardně, hraji prostě svůj standard, bohužel to nestačí k postupu. Góly jsem taky dávala vždycky. Tohle od sebe očekávám.

Říkala jste, že jste čekala, že budete silné Portugalky tlačit celý poločas. Ukazuje to na změnu týmového myšlení, větší víru v úspěch i proti tak kvalitnímu soupeři?

Ano. Kolem 25. minuty, kdy jsme je zatlačily, jsme zjistily, že to jde, že vlastně samy nevědí, jak mají hrát, i terén tomu pomohl. Rozhodně známe svoji sílu, jen prostě chybí ten krok. Těžko říct, čím to je, jestli potřebujeme nový impuls, aby se to obrátilo konečně na naši stranu.

Blízko postupu na evropský šampionát jste byly i v minulém cyklu, když jste se Švýcarkami nezvládly až penaltový rozstřel. Posunuly jste se jako tým od té doby?

Švýcarsko bylo úplně stejné jako Portugalsko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v té době mělo kvalitu velkou a také jsme byly v tom dvojutkání spíš ten lepší tým. Zejména druhý zápas jsme je těžce tlačily i v prodloužení, kdy jsem také dala břevno. I Lucka Martínková trefila břevno. To jsme měly fakt obrovskou smůlu, penalty jsou loterie. Věřím, že jsme už zkušenější tým, že bychom to teď na penalty daly. Kdybychom vyrovnaly, Portugalky byly zlomené, ale to je zase to kdyby. Nepřijde mi to jako velký rozdíl, protože už minule jsme měly na to, abychom postoupily. Je spíš škoda, že se prokaučovalo to, abychom postoupily rovnou, že jsme musely do baráže, protože patříme mezi nejlepší v Evropě, ale nejsme na závěrečném turnaji.

Už je to k vzteku?

Ano. Nevím, čím víc to dokazovat, když dokážeme hrát s top soupeři… No, tak musíme věřit, nic jiného nám nezbývá. Těžko říct, co bude za čtyři roky, to je dlouhá doba. Teď máme před sebou mistrovství světa, kam je mnohem těžší se dostat. Je strašně málo míst, ale není to nereálné. Záleží i na zranění.

Ten nový impuls by měla dodat změna trenéra. Jak vnímáte letitou práci, kterou s reprezentací odvedl končící Karel Rada?

Trenér Rada udělal neskutečný kus práce, straně posunul náš fotbal. Když k nám přicházel, nedokázaly jsme porazit ani Rumunsko a takovéto týmy. Od všech vyspělých soupeřů jsme dostávaly strašné dardy, neuměly jsme bránit. Posunul nás úplně jinam. Patří mu poděkování.

Jen moc nestřídal. Ani proti Portugalsku do toho dlouho nesáhnul. Měla jste ze hřiště pocit, že tým potřebuje osvěžit?

To, že nestřídáme, bylo vždycky, to není žádná novinka, to se nezměnilo. Jako hráčka jsem cítila, že na lavičce máme kvalitní fotbalistky. Čekala jsem, že přijdou a zlomí to na naši stranu. To pořád nepřicházelo a mezitím jsme dostaly gól. Ale to neznamená, že kdybychom se vystřídaly, že by se to změnilo. Nikdy nevíte, co by bylo.

Posouvají se podmínky v českém ženském fotbale? Jde domácí soutěž nahoru, byť pořád jsou časté vysoké rozdíly ve skóre?

Vysoké rozdíly máte v každé lize. V ženském fotbale není ještě dostatek tak kvalitních hráček, aby měl každý vyrovnané výsledky. Ale i v Premier League dostávají dardy a jsou tam skvělí hráči. O tom to úplně není. Jde o to, aby se to celkově posouvalo, aby byli v klubech kvalitní trenéři, hráčky se rozvíjely a na to navazovaly kvalitní zápasy. To pak může pomoct nároďáku dostat se na závěrečný turnaj.

Blíží se tuzemská liga k profesionálním podmínkám vyjma Sparty a Slavie, kde už jsou?

Nemyslím si, že by se mělo v blízké budoucnosti stát, že bude plně profesionální liga. Kluby do toho musí dát peníze, aby ženský tým zezačátku podpořily. Pak by se to dalo možná nabalovat, ale dokud to nebude, tak FAČR na to nestačí, aby to mohl zaštítit. A žádné sponzory bohužel nemáme.

To zní celkem pesimisticky na rozdíl od pohledu do světa, kde jde ženský fotbal nahoru, ať už v číslech sledovanosti na stadionu, ale i televize. Ostatně i v Portu byl na zápas s Českem vyprodaný stadion pro 40 tisíc diváků.

Jenže jde o to, že je to v televizi, za kterou v Anglii platí každý člověk spoustu peněz, potom snadno přichází peníze do asociace i do klubů. Tady je to nastavené úplně jinak. Nemůžeme se porovnávat s takovými zeměmi, protože ani na mužský fotbal tady nechodí tolik lidí.

Když jsme dělali rozhovor po mužském mistrovství Evropy, které jste spolukomentovala jako první žena v České televizi, tak jste mi říkala, že jste se dostala do fáze, kdy je vám vlastně jedno, jakým směrem se bude ubírat vaše fotbalová kariéra a že je to špatně. Jak to máte teď?

V té době jsem nevěděla, jak na tom budu herně, jak se budu cítit, jestli tělo vydrží. Naštěstí mám okolo sebe skvělé fyzioterapeuty a další lidi, kteří mi pomáhají, aby mé tělo fungovalo. Cítila jsem se dobře. Naopak teď jsem do toho měla velkou chuť. Věděla jsem, že tělo drží. Takže velké zklamání. Chtěla jsem se dostat na Euro za každou cenu.

Oheň v sobě udržíte i do další kvalifikace?

Rozhodně.

Nadále si plníte na stanici Canal+ Sport práci televizní expertky. Jak vás naplňuje?

Je to skvělé, úžasné prostředí, to mě dobíjí. Je to práce snů, za kterou jsem strašně vděčná. Večer tam zrovna jdu a těším se, že se odreaguji.

Jak to kloubíte s profesionální kariérou fotbalistky?

Je to náročné, ale to by byla každá práce skloubená s fotbalem. Je to pro mě jednodušší v tom, že mě to extrémně baví.

Taková bude vaše cesta, až pověsíte kopačky na hřebík, a využijete tak i vaše vzdělání datové analytičky?

Dobře se to kloubí. Pokud bude o mě zájem, tak bych v tom ráda pokračovala.

V reprezentaci jste dala už třicítku gólů. Snila jste o tom jako holka?

Já si dávám velké cíle, takže už jako malé dítě jsem se dívala na statistiky a věděla jsem, že Chlumecká je nejlepší střelkyně v historii. Má 52 gólů. Jeden z mých snů byl se jí přiblížit. Že jsem v žebříčku už za ní, je pro mě neskutečné. Byl to velký milník. I když jsem si říkala, že 52 gólů je něco, co ani nepůjde asi překonat. V hlavě to trošku mám. Jsem ale ráda za jakýkoli počet gólů hned pod ní, protože ona byla jinde. Mrzí mě, že jsem ji nikdy neviděla hrát.

A bližší cíl?

Vyhrát titul, mít double. Uděláme pro to všechno.