Češi jsou vicemistři světa v méně známé odrůdě fotbalu

Jejich sportovní odvětví se nazývá walking football, v překladu fotbal v chůzi. Nejde však o zesměšnění borců, kteří se mu oddávají, jen o přizpůsobení jejich věku.

Chodecký fotbal se provozuje pouze ve veteránských kategoriích a český výběr uspěl na prvním světovém měření sil v prestižní kategorii do 60 let.

I pravidla jsou uzpůsobena. Hraje se 2 × 20 minut na čtvrtině fotbalového hřiště v počtu pěti hráčů v poli a jednoho brankáře s hokejovým střídáním. Akce se odvíjejí jen v chůzi, což je hlídáno, liší se i další ustanovení. Nesmí se například vstoupit do vápna před branku. Odlišnosti tu jsou, i dosti výrazné. Jde však o fotbal. S veškerým jeho půvabem, nasazením, technickým uměním a dramatičností.

Vznikl a mohutně se začal rozvíjet v letech 2010–2012 v Anglii a letos v srpnu se konalo první mistrovství světa, které hostilo anglické národní fotbalové tréninkové centrum St. George’s Park.

Akce řídí světová organizace FIWFA, která však nedospěla k dohodě s FIFA, aby i toto zvláštní odvětví stejně jako futsal, beach soccer a další alternativy fotbalu vzala pod svou záštitu. Přesto pozvánky na premiérový ročník šly do celého světa, jedna dorazila i do Prahy a byla přijata.

Český výběr se mohl zúčastnit naprosto oficiálně. „Podepsali jsme s FAČR memorandum o spolupráci, mohli jsme tak reprezentovat český fotbal i se státními symboly,“ odkrývá vztah k nejvyššímu fotbalovému českému orgánu Pavel Červený, manažer veteránských výběrů. „Asociace zaplatila za nás účastnický poplatek a rovněž měla v delegaci svého zástupce,“ přidává další podporu.

Na šampionát mohl každý z účastníků nominovat 12 hráčů, čehož ovšem český tým nevyužil, odjel s 11 vyvolenými. „Dost se hledí na výkonnost,“ vysvětluje Červený. „Angličané vybírali asi z tisíce uchazečů, byli spolu už rok a půl a hráli dost přípravných zápasů. Pojali šampionát velice prestižně,“ odhaluje přístup domácího týmu. „My se sešli na pár srazech a šli na to,“ prozrazuje.

V nominaci mohli být tři hráči, kteří měli při aktivní kariéře uzavřenou profesionální smlouvu. „Do anglického týmu neprošel například bývalý ligový brankář Sheffieldu Wednesday,“ odkrývá Červený.

Český výběr plně využil možnost nominovat tři bývalé profesionály. A cestoval do Anglie s vírou ve vlastní schopnosti. „Vytvořila se výborná parta, na hřišti i mimo něj, všichni věděli, že fotbal hrát umí,“ prohlašuje jeden z bývalých profesionálů obránce Aleš Bažant, jenž hrál nejvyšší českou soutěž i bývalou federální za Duklu, Spartu a Vítkovice.

Představa, že hvězda aktivní kariéry bude automaticky zářit i v pozdějším věku a lehce zastíní amatéry, je totiž mylná. „Především fyzická kondice se dost mění,“ říká Červený, bývalý hráč mládežnických družstev Slavie a Viktorie Žižkov, jenž převzal i úlohu trenéra.

Rovněž se vyplatilo spoléhat se na touhu vybraných něco dokázat. „Mnozí fanoušci si myslí, že po skončení aktivní kariéry by se měl fotbalista odsunout do ústraní a nic už nedělat,“ přemítá Bažant. „Ale fotbal je celoživotní náplní. Jsme proto hrozně rádi, že se takové akce pořádají pro nás dříve narozené i na nejvyšší úrovni. Bylo to mistrovství světa!“ vypichuje význam akce.

Český výběr na něm nepropadl. Získal nejen stříbrnou medaili, ale Roman Gibala se s devíti přesnými zásahy stal i nejlepším střelcem šampionátu a převzal hodnotnou cenu.

O největší triumf možná připravily českou reprezentaci právě jeho zdravotní potíže ve finále proti Anglii. „Bohužel jsem si na jeho začátku natáhl sval a nemohl hrát naplno,“ posteskl si smutně kanonýr šampionátu.

Pouze bývalý pravý obránce Aleš Bažant věděl, co znamená nastoupit za reprezentační A-tým v mezistátním utkání. V nevydařené kvalifikaci o postup na mistrovství světa 1986 v Mexiku zažil porážku ve Švédsku 0:2.

Teď si mohl krásný okamžik připomenout. „Beru to, že jsem opět reprezentoval český fotbal, a jsem na to náležitě hrdý,“ přijímá tuto poctu. A zápasy měly veškeré náležitosti – státní vlajku, hymnu. „Nikdy takový zážitek nezevšední,“ přiznává Bažant.

Bylo to úspěšné vystoupení. „Souboje s Anglií, Itálií či Španělskem jsou na všech úrovních prestižní a vítězství nad některým z nich se cení,“ prohlašuje s hrdostí v hlase. Šlo však o světový šampionát a na něm mužstvo narazí i na exotické protivníky. Například africkou Rwandu. „Nevíte, co máte od ní čekat, předešlé zkušenosti nejsou žádné,“ přiznává Bažant. „Před vámi stojí 195centimetroví chlapi, myslíte, že je jim 20 let, ale jsou na prahu šedesátky,“ odlehčuje zajímavý souboj.

Český tým došel až do finále, kde opět narazil na domácí Anglii, s níž v úvodním duelu základní skupiny prohrál. Tentokrát skončil zápas smírně. „Vedli jsme, škoda,“ lituje Bažant, že nedotáhli dobře rozjetý zápas do vítězství.

Přišly střely ze značky pokutového kopy, v nichž jsou čeští (i bývalí českoslovenští) hráči přeborníky. Na reprezentační úrovni na vrcholných akcích nikdy neselhali. Až nyní, v boji o veteránské zlato. Po úvodní sérii tří pokusů se nerozhodlo, následoval rozstřel.

A v něm jediný bývalý reprezentant neuspěl. Narušil tak historickou tradici. „Já bych to ovšem nesrovnával,“ říká Bažant. „Jsou to docela odlišné podmínky, kope se na branku o rozměrech 5 × 2 metry, navíc z místa, žádný rozběh, jen jeden krok,“ upozorňuje, že Panenkova kulišárna (vršovický dloubák) je nepoužitelná. „Nedal jsem,“ povzdechne si Bažant.

Mistry světa se stali Angličané, Češi skončili druzí. „I to je obrovský úspěch,“ zdůrazňuje Bažant.