Celá generace bez MS. Teď Česku nahrává nový formát, los, filozofie i síla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pamatujete, jak úchvatně se z dálky trefil Tomáš Rosický na fotbalovém mistrovství světa v zápase proti USA?

Jak nadšení vystřídaly chmury, když výběr ikonického trenéra Karla Brücknera následně zaskočili běhaví Ghaňané a to ještě Petr Čech lapil při milosrdné porážce 0:2 další tři góly?

Jak se nechal vyloučit stoper Tomáš Ujfaluši?

Anebo na kurážný výkon znovu v oslabení po zbytečné červené kartě Jana Poláka proti hvězdné Itálii, budoucím šampionům?

Jak Pavel Nedvěd z Juventusu odehrál ve třiatřiceti skvostný mač, napálil břevno Buffonovy branky tak, že se v Hamburku pořádně zatřáslo?

Naskočit vám mohou i jiné momenty, třeba kritizovaná nominace Karla Poborského z Českých Budějovic, zranění Jana Kollera i zdravotní neduhy Milana Baroše. To všechno se podepsalo na tom, že z toho byla jen základní skupina. Tedy jen…

Optikou let následujících počin, který celá jedna generace hráčů i fanoušků nezažila. Pokud jste zmíněné okamžiky tehdy v roce 2006 viděli, můžete si gratulovat, třebaže to znamená, že už nejste zrovna junáci.

„Pamatuju si to,“ usměje se současný reprezentant David Douděra.

Bylo mu osm, do knížky si vylepoval kartičky hráčů a hltal své předchůdce. Vybaví si, jak po výhře nad Amerikou za ním přišel táta a radostně pravil: „V pohodě postoupíme. Hrajeme proti Ghaně, to je v klidu.“

A jak pak těžko zastavoval slzy. „Slíbil mi, že postoupíme a nepostoupili jsme. Tenhle moment si moc dobře uvědomuju.“

Bylo to poprvé a bohužel stále i naposledy, co se česká reprezentace od rozdělení federace dostala na mundial, nejprestižnější fotbalovou akci planety. „Je to ta nejvyšší meta, co fotbalistu může potkat, protože je jednou za čtyři roky. Není to tak často jako třeba Liga mistrů,“ kývne Douděra.

„To už bude dvacet let? To je strašné,“ vydechne fotbalový expert stanice Canal+ Zdeněk Zlámal.

Na šampionát v Německu koukal jako brankář reprezentační jednadvacítky a snil, že by mohl být jednou nástupcem Petra Čecha. „Byl jsem v generaci Čecha, Drobného, Laštůvky, Kinského. Dostat se do reprezentace bylo velice těžké,“ ohlíží se s tím, že i jednoho startu za národní tým si považuje.

Víc jich nepřidal a především český fotbal nepřidal ani víc účastí na MS. Důvodů smutné bilance bychom našli hodně, v kostce se dá konstatovat, že v jiných krajinách dělali fotbal tak nějak od základu lépe.

„Konkurence v Evropě je obrovská,“ zmíní Zlámal neúprosné kvalifikační síto, mnohem náročnější než na evropské šampionáty, na kterých pro změnu Česko nechybí. „Jen si vzpomeňme, jak bylo těžké postoupit na mistrovství světa 2006 a to si dovolím tvrdit, že tam byli top hráči, ale šli jsme až přes baráž.“

Zamýšlí si nad dalšími příčinami trudné absence tuzemského fotbalu mezi světovými velmocemi. „Nechci říct, že to je smůla, to bychom jednou postoupili a jednou nepostoupili. Přijde mi, že jsme se netrefili do našeho vrcholu,“ přemítá. „Většinou náš peak vyšel na mistrovství Evropy, pak se dělaly generační změny a odneslo to mistrovství světa. Ale není to jednoduché.“

A zdůrazní: „Jiné reprezentace byly zkrátka lepší.“

Výhled do krátké budoucnosti má však nejen on optimistický. „Vidím to tak, že postoupíme. Mám takové vnitřní tušení,“ říká Zlámal na startu kvalifikace o MS 2026 v USA, Kanadě a Mexiku. „Tvoří se nám dobrá parta a pokud budou zdraví, jsou to zajímaví hráči.“

Kromě toho větší naděje i očekávání vzbuzuje především schůdnější systém šampionátu, na němž se premiérově představí hned 48 zemí místo 32. Mezinárodní federace FIFA návrh svého prezidenta Gianniho Infantina jednomyslně schválila na zasedání výkonného výboru v Curychu před osmi roky. Rozšíření světového šampionátu patřilo k hlavním cílům Infantina od jeho zvolení. Formát s 32 mužstvy platil od MS ve Francii 1998.

Rozšíření Fotbalová asociace ČR podporovala, stejně jako osobnosti José Mourinho či Diego Maradona. „Jsme země, která na mistrovství světa těžko postupuje, takže rozšířený formát se nám samozřejmě líbí,“ pravil tehdy předseda FAČR Miroslav Pelta.

Proti byly některé svazy zejména z Evropy v čele s Německem, podle nichž utrpí kvalita turnaje. Samozřejmě nejde primárně o fotbal jako takový, ale o peníze. Kromě rozšíření do dalších zemí přinese nový formát více sponzorských peněz a větší balík bude rovněž z televizních práv. Časy výkopů by se mohly přizpůsobit hlavním mediálním trhům. Zisk by podle tehdejší analýzy mohl vzrůst až o 20 procent na 6,5 miliardy dolarů (asi 168 miliard korun).

Český fotbal na této party nemíní chybět.

„Určitě budeme chtít tuhle kletbu zlomit a dostat se tam. Navíc všichni víme, kde to je. V Americe to bude velkolepé a Česká republika by u toho neměla chybět,“ prohlásil obránce Vladimír Coufal. „Pro některé z nás to bude poslední možnost, jak si zahrát na mistrovství světa a nechceme ji propásnout. Takže uděláme všechno pro to, abychom se tam dostali a aby i Češi se mohli podívat za velkou louži na fotbal. Je to náš společný cíl už vlastně od doby, co přišel trenér Hašek s realizačním týmem. “

Ivan Hašek ihned po svém nástupu zdůraznil, že světový šampionát je hlavní úkol, kterému uzpůsobil i nominace perspektivních hráčů. „Trenér Hašek se díval do budoucnosti, což je správně,“ chválí Zlámal tuto koncepci.

„Cesta začala už před rokem. Když jsme nastoupili k týmu, jasně jsme vyhlásili, že se chceme porvat o postup na mistrovství světa. Brali jsme hodně nováčků. Tým má budoucnost a věříme, že teď je čas, kdy se to projeví. Že nabyté zkušenosti zúročíme v kýžený postup,“ doplnil Haškův asistent Jaroslav Köstl.

Hašek ví, jak silný zážitek je ve hře. V roce 1990 se coby kapitán zúčastnil světového šampionátu v Itálii, kde Československo dovedl až do čtvrtfinále.

„Jako první si vybavím atmosféru v úvodním zápase ve Florencii. To bylo nejvíc, co jsem kdy viděl, to se nedá zapomenout. Právě proto, že probíhají ty vzpomínky, je to obrovská motivace,“ vyznal se. „Hráčům to taky pořád říkám, že jsem prošel dost turnaji a zápasy, ale zápasy na mistrovství světa jsou pro nás, co tenhle sport děláme, opravdu to nejvíc, co můžeme v kariéře dosáhnout. Takže pro nás je to vrchol.“

Opatrnému nadšení přispěl rovněž los protivníků. Češi mají ve skupině Faerské ostrovy, které na úvod kvalifikace porazili 2:1. V úterý hrají v Portugalsku proti Gibraltaru. Dále je čekají Černá Hora a Chorvatsko. Přímo postoupí dvanáct vítězů skupin. Týmy na druhých místech budou hrát play off.

„Náš los je velmi příznivý, proto jsou vyrovnaní a i takoví, se kterými jde národní tým do zápasů jako favorit. Cesta k mistrovství je reálná. V případě, že tým zvládne zápasy pod tlakem a dokáže začít kvalifikaci výsledkově dobře, což ho může nastartovat, tak má kvalitu na to, aby na mistrovství postoupil,“ řekl Petr Čech, účastník šampionátu z roku 2006. „I konstelace toho, že týmů na mistrovství světa je víc, než tomu bývalo v minulosti, taky nahrává do karet. Myslím, že v téhle kvalifikaci český národní tým tuto možnost využije.“

Stejnou víru sdílí pro Seznam Zprávy rovněž Čechův spoluhráč z mistrovství světa v Německu David Rozehnal: „Věřím v postup a budu fandit. Skupina je hratelná.“

Týmu kolem kapitána Tomáše Součka z West Hamu a čarostřelce Patrika Schicka z Leverkusenu věří i Zlámal. „Když se podívám na soupisku, kvalitu máme,“ nepochybuje. Těší ho růst domácí soutěže, které přispívají i rostoucí rozpočty díky financím od UEFA a za vysílací práva. „České týmy jsou konkurenceschopné i v evropských pohárech. Vzpomenu Plzeň, proti které se strachovalo Lazio Řím, věhlasný tým,“ oceňuje Zlámal.

S úsměvem zdůrazní: „Jsme dobří fotbalisti. Jen si musíme připomínat, že máme i na ty největší hvězdy.“

Rozehnal i přes kolísavou výkonnost národního týmu pozoruje jeho rostoucí sílu. „Líbí se mi,“ kývne. „Jsou tam lepší i horší zápasy, ale trenér s realizačním týmem to uchopili dobře. Mají vizi, která se propisuje do zápasu.“

Svým následovníkům přeje bývalý stoper PSG, Lille či Lazia zážitky, které si z velkých turnajů sám odnesl. „Jsou skvělé. Atmosféra je fantastická. Dýchne na vás už na soustředění. Mistrovství světa je to nejvíc, co může fotbalista zažít. Je to něco výjimečného.“

Účast na mundialu je pro současnou generaci reprezentantů velkým hnacím motorem. „Postup je asi ta největší motivace od té doby, co v nároďáku jsem,“ souhlasí Souček. „I jako kapitán jsem chtěl dotáhnout tým na Euro, ale spíš jsem cítil, že musím, že je to povinnost. Ovšem tohle je motivace, dvacet let je obrovská doba, o to je větší chuť se tam dostat. Jenom se tam dostat bych bral jako největší úspěch reprezentační kariéry. Teď tomu dávám maximální prioritu,“ vyznal se třicetiletý středopolař.

Podobně to vnímá i Schick, který se vrátil do národního týmu po pauze, v níž upřednostnil návrat do formy a boj o místo v Leverkusenu, což vyšlo báječně. Za poslední tři měsíce si připsal 14 soutěžních branek. Aktuálně má v bundeslize na kontě 17 gólů, jeho maximem je 24 tref z ročníku 2021/22. A proti Faerům zařídil dvěma zásahy vydřené tři body.

„Mistrovství světa je taky milník v kariéře, který nejenom já, ale i ostatní hráči chtěli dosáhnout. Určitě bych si na něm chtěl zahrát. Kdyby se mi tam podařilo třeba dát i nějaký gól, to by byl takový bonus,“ dodal autor dvaadvaceti reprezentačních branek.

Tak daleko ovšem ještě český tým není. Teď je potřeba neklopýtnout ani s Gibraltarem.

Rozehnal závěrem připomene další blahodárný efekt účasti na největší fotbalové akci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to přesah do celé společnosti. „Uděláte radost milionům lidem v republice, což je taky důležité. V těžkých chvílích je sportovní vzpruha skvělá, dokážeme se pak semknout jako fanoušci, jako lidé a neřešíme malichernosti všedních dní.“