Brněnská legenda Kroupa do VIP nechodí. Koupil si permanentku

Pohodlně se usadil do křesílka a bedlivě sledoval mistrovství světa v Kataru. „Byl jsem zvědavý hlavně na jihoamerické týmy, co předvedou, speciálně na Argentinu a Brazílii,“ prozradila legenda brněnského fotbalu, nejlepší kanonýr v klubové historii, jenž svými góly vlastně vystřílel Zbrojovce jediný titul v ročníku 1977/1978.

Argentinci v čele s králem Lionel Messim dosáhli až na vrchol, což pozorného televizního diváka potěšilo.

Při pohybech – například při oslavě přesné trefy – musel být ovšem obezřetný a opatrný. Jeho obávanou pravou nohu ještě obepínala sádra. „Moje chyba,“ přiznává. „Před lety jsem si myslel, že mám výron, léčil jsem tak i nohu. Měl jsem však v nártu zlomenou kůstku, už jsem se jenom belhal, musel jsem nyní na operaci,“ líčí.

Chirurgický zákrok ve Fakultní nemocnici Brno v Bohunicích se povedl. Pacient však v domácím prostředí ještě požíval zvláštní domácí péče. A hlavně měl klid na fotbal.

Smutný je pohled na rozvaliny kultovního brněnského stadionu Za Lužánkami, kde se psaly nejslavnější stránky historie Zbrojovky. Nedaleké Boby Centrum však zašlými nádhernými časy pravidelně zavoní. „Schází se tam na kafe hráči mistrovského týmu z roku 1978,“ odhaluje Petr Švancara, současný mediální guru brněnského klubu, odchovanec a bývalý ligový útočník. „Pepa Hron, Karel Jarůšek, Karel Kroupa,“ vypočítává legendy, které je možné potkat. „Probírají, co bylo, jak by mělo být,“ vytahuje z jejich rozhovorů. „Je krásné je poslouchat, ale je to vzpomínání na minulost,“ snaží se Švancara víc hledět na roky příští.

Stadion Za Lužánkami naposledy hostil ligový zápas v září 2001 proti Hradci Králové. „Město hodně podcenilo péči o sportoviště pro kolektivní sporty,“ stěžuje si Kroupa na nečinnost místních orgánů. „Zbrojovka teď hraje na malém stadionu v Králově Poli, na periferii, někdo ani pořádně neví, kde to je, a není kde zaparkovat,“ nenalézá v novém azylu zalíbení. „Podpora diváků chybí, za Lužánky chodilo i padesát tisíc diváků,“ zdůrazňuje.

Na ligové duely ovšem dorazí, v předsádrovém období se snažil nevynechat ani jeden. „Koupil jsem si permanentku,“ sděluje, že i jako důchodce přispívá na provoz klubu. Fakt, že by on jako jedna z nejvýraznějších postav historie měl mít VIP vstupenku, nijak nekomentuje. „Zeptejte se Karla Jarůška či Pepíka Hrona, zda ji mají,“ poukazuje na spoluhráče ze slavné éry.

Mistři z roku 1978 nepatří mezi vzácné hosty. „Něco jsem kritického řekl a to se vedení nelíbilo. Nevím, jestli sportovnímu manažerovi Tomáši Požárovi, nebo přímo majiteli Václavu Bartoňkovi, ale nezkoumám to,“ nehodlá se narušenými vztahy zabývat. „Koupil jsem si permanentku,“ opakuje, že se na zápasy milovaného týmu dostane.

Rodák z Bosonoh, nyní městské jihomoravské metropole, se nezapsal do kroniky pouze jako hráčská osobnost, ale i jako schopný šéf. Po společenských změnách v roce 1989 převzal odpovědnost za chod klubu. „Ředitel, manažer, předseda něčeho – já byl funkcionář,“ nezkoumá, jak přesně znělo jeho pověření.

Za jeho vedení se klub transformoval z občanského sdružení v obchodní společnost, ale hlavně byly výsledky na hřišti. Třetí místo v ročníku 1994/1995, čtvrté o dva roky později, ale především účast v evropských pohárech. „Hráli jsme proti Bayeru Leverkusen, španělským týmům Villarreal a Espanyol Barcelona, proti Rapidu Vídeň,“ připomíná památné dny.

Ambice byly velké. „Já snil o tom, že se Zbrojovka dočká dalšího titulu!“ odtajňuje svá přání. Zatím nesplněná. Z vedení odešel v roce 2005, od té doby klub třikrát spadl do nižší soutěže.

Nyní však znovu patří mezi elitu a může se pochlubit znovu nejlepším střelcem soutěže – po podzimní sezoně vede Jakub Řezníček s jedenácti zásahy. „Moc mu fandím,“ drží Kroupa palce svému následovníkovi.

Má však obavy, že na jaře bude všechno složitější. „Už jsem slyšel zvěsti, že má do Sparty odejít šikovný záložník Michal Ševčík,“ nelíbí se mu oslabování kádru.

Po trase Brno–Praha–Letná už putovalo vícero talentů, kteří mohli mateřskému klubu odevzdat víc: Adam Hložek, Ladislav Krejčí. „Neustálý výprodej k vytvoření velkého týmu nevede,“ upozorňuje Kroupa.

Čtyřmi góly v jednadvaceti zápasech se zapsal do kroniky československé reprezentace. Mohl však přispět mnohem víc. O výstupu na nebesa či zapadnutí do hlubin mnohdy ve fotbale rozhoduje jediný okamžik. Tak jako v Kroupově případě.

Na jaře 1976 hrál československý tým čtvrtfinále mistrovství Evropy proti Sovětskému svazu. V prvním duelu doma v Bratislavě vystřídal v 17. minutě místní idol zraněného Ladislava Petráše. Do sítě protivníka se trefil Jozef Móder, krátce po přestávce přidal druhý úder Antonín Panenka. A zkázu soka mohl dokonat brněnský kanonýr, jenže z vyložené pozice přestřelil branku.

Za tento kousek sklízel výsměch. „Stal jsem se symbolem nekopy,“ připouští. „Přitom když si po letech pustím záznam utkání, můj výkon nebyl špatný, spíš kvalitní. Jednou míč po mé střele tancoval na brankové čáře,“ přibližuje utkání, od něhož uplynulo 46 let. Ale nevyužitá šance na něm stále leží jako stín.

Mužstvo postoupilo na závěrečný turnaj do Jugoslávie, kde porazilo v semifinále Nizozemsko a ve finále Spolkovou republiku Německo na památné střely ze značky pokutového kopu, vyšperkované Panenkovou kulišárnou. Brněnský drak u toho ovšem nebyl, nevešel se do závěrečné nominace.

Následek nevyužité šance? „Říkalo se i to,“ netají Kroupa. Příčinu však vidí jinde. „Tehdy košický Dušan Galis měl jít z VSS do Slovanu Bratislava, potřeboval se zviditelnit,“ odkrývá Kroupa pozadí. „Při nominaci mě trenér Václav Ježek chtěl, ale jeho slovenský asistent Jozef Vengloš řekl: ‚Ne, pojede Galis,“ povzdechne si. Přestup vysokého košického útočníka se uskutečnil následující rok, kdy šel do Slovanu jako evropský šampion.

Jméno Kroupa však z brněnského fotbalového prostředí jen tak nevymizí. Starší syn Michal chytal za juniorku moravskoslezskou soutěž, kvůli zranění však musel slibné kariéry zanechat. Mladší Karel se potatil v řemesle koncového útočníka, prošel více kluby, v dresu Zbrojovky Brno si zapsal v letech 2012–2014 tři prvoligové góly.

Dcera Barbora Kašpárková, neteř mistryně světa v trojskoku Šárky, se vydala na dráhu basketbalistky, reprezentovala Česko v juniorské kategorii.

Slavný děda teď dohlíží na sportovní růst vnoučat. „Dvanáctiletý Daniel, Michalův syn, hraje za brněnskou přípravku. Rád se jdu na něj podívat, je po mně – útočník,“ chlubí se hrdý prarodič. Výchova je přísná, má na koho navazovat. „Dostává od syna docela zabrat,“ zlobí se na potomkovu přísnost. Nedocenitelné zkušenosti nyní pokračovatel rodu nabírá v žákovská interlize, které se účastní i polské a maďarské týmy.

Vnučka Laura od dcery Barbory se po mámě vydala na basketbalovou palubovku. „Nastupuje do přípravky Žabiny Brno,“ hlásí děda. „Tam už je to složitější, musím se zapojit,“ přijímá povinnosti. „To už není na tramvaj nebo autobus, je třeba vzít vůz,“ nenechá vnučku přepravovat se šalinou.

Před katarským šampionátem byl však těchto dědečkovských úkolů ušetřen. Ležel s nohou v sádře a těšil se na televizní přenosy.