Brankář ho zabil kolenem. Změní se fotbal po šílené smrti na hřišti?

I československý fotbal takovou tragédii zažil. V květnu 1972 hradecký brankář Václav Oplt sklouzl pod nohy útočníka. Na zákroku nebylo nic výjimečného, následky však byly fatální. František Hruška, útočník ze slovenského Martina, chtěl tři minuty před koncem vstřelit vítězný gól. Oplt mu hodlal zabránit za každou cenu, tak se klasicky vrhl po míči.

Došlo ke srážce. Koleno na hrudník.

Václav Oplt za dva dny zemřel.

„O mnoho let později jsem trénoval jeho dceru Gábinu, což bývala výborná basketbalistka. Jakmile jsem se dozvěděl, k jakému úrazu došlo ve druhé španělské lize, hned mi naskočily nepříjemné vzpomínky. Gábině ještě nebyly dva roky, když její táta umřel,“ vypráví sportovní lékař Josef Maurer, jehož specializací jsou kolenní klouby a třísla. Dekády se věnoval basketbalu a taky pracoval ve fotbalové Slavii, takže dobře ví, jak sport bolí.

Doktore, musel třicetiletý útočník Tenerife zemřít?

Jsou dva mechanismy, které mohly způsobit smrt. První se nazývá vagová smrt, kdy se nadměrně podráždí bloudivý nerv, který je zodpovědný za inervaci srdečního svalu. Nervus vagus. Někdy může srdeční zástavu způsobit i surové plesknutí přes ucho. Na anatomii nám docent Čihák při studiu lékařské fakulty vykládal: „Padne facka na sále a máte funus první třídy.“ Jakmile dojde k úderu na ucho, může to způsobit takovou tlakovou vlnu, že natolik podráždíte bloudivý nerv, až se srdce zastaví. Není to úplně časté, ale vzácné také ne.

Útočník Jesús de Miguel však dostal přímou ránu kolenem do hrudníku.

To se latinsky nazývá commotio cordis, neboli komoce srdce. Tupý nepronikající úder do hrudníku v oblasti srdce. Způsobí fibrilaci komor. Do těla přestane pumpovat krev a člověk může umřít. Takže buď to bylo zhmoždění, takzvaný otřes srdce, anebo vagová smrt.

Otázka pořád zní, jestli musel umřít.

Oba případy se často můžou zachránit rychlou resuscitací, ale tady bylo vidět, že navzdory rychlému zásahu lékařů a převozu sanitkou do nemocnice nebylo pomoci. Podobně kdysi zemřel právě hradecký brankář Václav Oplt. Býval to talent, dokonce ho srovnávali s Ivo Viktorem. Na nacucaném trávníku tehdy ve dvaasedmdesátém roce vletěl do nemilosrdného souboje s útočníkem a dostal kolenem přímo do hrudníku.

Oplta začali okamžitě oživovat na hřišti, dávali mu umělé dýchání. Pamětníci tvrdí, že to přitom ani nebyl faul.

Což je klidně možné, nebyl jsem u toho. V pondělí však brankář jednoznačně fauloval na půlící čáře a dostal červenou kartu.

A teď se musí cítit jako vrah. Článek 142 španělského trestního zákoníku se zabývá způsobením smrti jiné osoby z nedbalosti. Sice se uplatňuje především na dopravní nehody, ovšem Owonovi by mohly hrozit až čtyři roky vězení. Případem se zabývá oddělení vražd na Tenerife.

Nejsem právník ani policajt, ale lékař, celoživotní sportovec a především člověk. Jsem si jistý, že ten moment si v sobě ponese navždy. I když bude milionkrát tvrdit, že nechtěl ublížit, je to stejné jako neúmyslné zabití chodce při smyku na zledovatělé silnici. Nikdo vám to neodpáře a vy to z hlavy nevypudíte.

Ostatně i František Hruška, útočník ze slovenského Martina, vnímal cejch. Říkal: Ponesu si to v srdci až do smrti, kéž bych ten okamžik mohl vzít zpátky.

Vím, zní to hrozně, ale moc si neumím představit, že se brankář Owono někdy k zápasům vrátí a bude vykonávat svoji profesi.

Zkusil byste laikovi vysvětlit, jakou dal svému soupeři ránu?

Takovou, že se s vámi zatočí svět. Mohlo to skončit vyraženými zuby, otřesem mozku nebo zhmožděnou páteří. Fatální úraz s následkem smrti se po takovém souboji stává jednou za padesát let.

Vzpomínám, jak německý brankář Harald Schumacher na mistrovství světa 1982 sešrotoval francouzského útočníka Patricka Battistona.

Taky mě to napadlo. To byl brutální faul. Schumacher se rozhodl, že Francouze sundá za každou cenu. Bez ohledu na míč. Battiston zůstal v bezvědomí, měl otřes mozku, vyražené zuby, tři zlomená žebra, poraněnou páteř.

A Schumacher nedostal ani žlutou kartu.

Brankáři se odmalička učí, že se musí chránit, když jdou ven. Jakmile chytají míč, vytrčují proti útočníkům koleno. A někdy to přeženou, což leckdy přináší ošklivé následky. Teď bohužel i jeden smrtelný.

Co to znamená pro fotbal? Změní se?

Nemyslím si. Neumím si představit organizační pokyny, které by podobným hrubým zákrokům zabránily. Nebo jim předcházely. Tady nezapůsobí represe ani tvrdé tresty. Brankáři pořád budou chodit do soubojů s kolenem napřed, protože vědí už od žákovských trenérů, že tím chrání sami sebe.

Mimochodem, když jste na začátku mluvil o fackované, což je podivuhodný sportovní hybrid, kdy se dva lidi mlátí u stolečku, neměla by se zakázat?

Z lékařského hlediska okamžitě. Než dojde k vagovému reflexu, po kterém se navždy zastaví srdce. Moje manželka učila celý život na pražském gymnáziu Voděradská, specializace zeměpis – tělocvik. Kdysi mi vyprávěla, jak kluci blbnuli na chodbě, jeden bouchl druhého zezadu oběma dlaněmi přes uši a okamžitě museli resuscitovat. Vůbec jsem se nedivil: Vždyť ti klidně mohl umřít pod rukama. Bloudivý nerv je strašně nebezpečná věc.