„Baníčku, dem rubat!“ Vášeň, co prostupuje Ostravou a přibližuje Ligu mistrů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dva tátové a dvě dcery kolem deseti let. Společná selfie před Městským stadionem ve Vítkovicích. Na památku. Široký úsměv. Napnout šály.

„Holky, co pro vás znamená Baník?“

„Podporu,“ odpoví vzorně otci.

„Zábavu,“ doplní druhá.

„A?“ zvedne obočí jeden z pyšných rodičů.

„Lásku!“

„Tak.“

Slunce je kdesi schované, ale to černé Ostravě nikdy na kouzlu ani náladě neubralo. Teplota lehce nad nulou. Z posílené tramvaje číslo 11 vystupuje nekončící špalír fanoušků. Řádně vystrojených. Je zjevné, že se něco chystá. Hrdě vynáší klubový merch s nápisy, „dem rubat“, „raději mrtvý než rudý“ nebo krátké a výstižné „Baník, pi**!!!“

Do výkopu ligové klasiky s Olomoucí, moravskoslezského derby, zbývá asi půlhodina.

Štěpán Kopecký vystupuje na nádraží ve Svinově. Na fotbal vyrazil vlakem ze Šumperka. Po otci má v srdci Baník, šálu kolem zápěstí. Na černé péřové bundě malý bílý nápis Chachaři. Je mu sedmnáct, blíží se maturita, ale to teď není téma ani v kontextu života, natož nedělního výletu.

Do mysli se mu vkrádá znělka, kterou si dnešní mládež na Spotify nepouští, avšak kdo miluje fotbal, má z ní husí kůži kdykoli zazní. Hymna Ligy mistrů.

Baník na druhé místo znamenající druhé předkolo elitní soutěže ztrácí jen čtyři body. Proč nesnít?

„Druhé místo je hodně blízko,“ nadechne se Štěpán, „ale fanoušci oproti minulé sezoně tolik nechodí. Teď se kolikrát stane, že na stadionu je jen šest tisíc. Nevím, čím to je. Na evropské poháry všichni chodili, myslel jsem si, že jak jsme vypadli, budou chodit i na ligu, ale ne,“ mrzí ho volná místa na tribuně.

Zčásti to přisuzuje Městskému stadionu s atletickou dráhou, tedy ne zrovna fotbalovému prostředí. Navíc v moravské části města. „A Baníček je přece slezský!“

Také se už nemůže dočkat Nových Bazalů. Snad za čtyři roky. Možnost navrhnout moderní stadion Baníku dostane deset architektonických studií z celého světa.

Stánek vyjde asi na 2,5 miliardy korun, počítá se s kapacitou kolem 20 tisíc míst. Většinovým investorem je město. Pak už Baníku s rozvášněnými fanoušky v zádech nebude nic bránit v tom, aby patřil mezi absolutní domácí elitu. „Tam by se průměr mohl klidně zvýšit na 15 tisíc na zápas,“ věří Štěpán.

Plní se i Městský stadion. „Desítku dáme,“ odhaduje návštěvu na Olomouc. Tedy na Baník. V Ostravě se chodí na Baník.

„Jsem úplně spokojený,“ pochvaluje si průběh sezony. „V Liberci jsme sice vyhráli jen 1:0, ale výkon se mi líbil. Zůstává Ewerton, Matěj Šín je teď zraněný, ovšem do konce sezony předvede ještě hodně. To je můj oblíbenec.“

K trenérovi Pavlu Hapalovi si hledal cestu obtížněji, teď uznale kývne: „Potřeboval čas na práci. Přesvědčil.“

O hlavním baníkovském hrdinovi má jasno – majitel klubu Václav Brabec. „To je zachránce Baníku,“ praví vděčně. „Dává tomu hodně – čas, energii, peníze. Chce Nové Bazaly. Ať v Baníku vydrží co nejdéle!“

Omluví se, volá kamarádovi: „Už máš lístky?“ Před mačem si domluví oběd v Karolině.

A pak dvanáctkou ke staďáku. Něco se chystá. „Můj tip je 2:0 pro Baník,“ loučí se.

Do zápasu zbývají asi tři hodiny.

Jan Petrus, ostravský patriot, už čeká v hospůdce na bratrance z Olomouce. Před stadionem se rozdělí, každý hezky do svého kotle. Zase tak blízká rodina to není. Ne v hodinu zápasu.

„Baník je taková druhá rodina,“ prohodí Petrus. „Pro ty, co fotbal sledují a klubu fandí, je Baník neoddělitelnou součástí života a jejich identity.“

Kouknu a vidím. Mladí, staří, ženy, děti. Plno je i v malém fanshopu na stadionu. Bodyčko „Neřvu, fandím“ působí půvabně v každém věku.

Petrus vstřícně vypráví o tom, co Baník pro Ostravany znamená. A třebaže by návštěvy mohly být ještě větší, fotbal přináší místním tuze krásné pocity hrdosti, radosti, sounáležitosti.

„Zvýšený zájem o fotbal ve městě cítit je. Nejvíc to bylo znát na pohárových návštěvách proti Urartu a Kodani. Lidi se těšili, jak se Baník předvede v Evropě,“ líčí. „Pokud se Baník bude dál držet na příčkách zaručujících kvalifikaci pohárů, bude zájem určitě gradovat a vyvrcholí opět v létě v předkolech. A snad tentokrát i na podzim v pohárech. Pokud by to měla být kvalifikace Ligy mistrů, bude to nad plán.“

Baník nerube nad plán, ale konečně podle plánu. Usazuje se u ligové špičky. A fanoušci si cestu na něj najdou. I ve Vítkovicích. „Určitě je zlomek lidí, kteří do Vítkovic nepřijdou, ale většina chce vidět Baník hrát a vyhrávat, byť je to na půdě městského rivala. Naštěstí se to během pár let změní s výstavbou nových Bazalů, k čemuž se zavázalo město,“ podotýká Petrus.

Rovněž s vděkem zmíní Václava Brabce. „Dalo by se říci, že město Ostrava odkupem Bazalů resuscitovalo Baník v momentě, kdy byl klub ve stadiu klinické smrti. O uzdravení pacienta a postupný návrat mezi špičku ligy se pak staral Václav Brabec. Od počátku majitel jasně deklaroval, že to chce brát komplexně, a investoval nejen do A-týmu, nýbrž i do akademie a infrastruktury,“ oceňuje Petrus vizi. „Při pohledu zpět je neuvěřitelné, že se s trochou nadsázky podařilo vyvést Baník z druhé ligy až do evropských pohárů. B-tým postoupil do druhé ligy a úspěchy sbírá letos i U19, která bojuje o titul v juniorské lize.“

V hospodě Tankovna Baníček, 600 metrů od stadionu uprostřed betonového sídliště, visí Brabcova fotka na zdi hned vedle zarámovaného dresu Milana Baroše. Dalšího hrdiny. Dáme si z tanku malý ostravar. Na zdi je namalovaná také jedenáctka století Baníku.

V bráně chrabrý Luděk Mikloško, nynější sportovní ředitel klubu.

Mimochodem, v neděli to bylo přesně 35 let, co přestoupil z Baníku do West Hamu za 300 tisíc liber, za Kladiváře odchytal 374 utkání a stal se legendou.

Urostlý Ludo teď pomáhá vzhůru Baníku z kanceláře navzdory rakovině. Další léčbu odmítl, nikoli životní smysl. Tím je i fotbal. Baník.

„Osobně mě Baník baví, hraje kreativně dopředu, což lahodí oku fanouška a má s tím výsledky,“ chválí Petrus.

Do výkopu zbývá asi 37 minut. Upozorňují nás na to speciální fotbalové hodiny v Tankovně Baníček, jež budou ukazovat také stav zápasu se Sigmou.

Štamgasti ještě poručí usměvavým servírkám další škopek. My vyrážíme.

Něco se chystá. Těšíme se.

Obě mužstva jsou na hřišti. A fanoušci spustí z plna hrdla klubovou hymnu:

„Baníčku my jsme s tebou,

neopustíme tě,

nikdy tě nezradíme,

bo my ti věříme.“

Husí kůže. Skoro jako z hymny Ligy mistrů. Prostoupí to vámi.

Baníku chybí kvůli viróze dost opor, leč to nemá smysl moc zmiňovat, ani hostující Sigma není kompletní. Postrádá útočníka číslo jedna, dvě, tři i čtyři. A stejně chce znovu přesvědčit, že na ekonomicky lépe disponovaného rivala sportovně stále stačí. I vzájemné bitvy v mládežnických kategoriích mají grády. Také tohle bude bitva na morál.

Fotbalová krása ustupuje kamsi stranou za atletickou dráhu. Ve výhledu občas překáží železné sloupy stadionu. Nevadí. Stejně se to s krásou, o které Richard Müller zpívá, že bývá vždy trochu smutná, má v nejsilnějších a nejkratších okamžicích tak, že ji nejlépe vidíte, když zavřete oči.

Krása ustoupila do ochozů. Je všudypřítomná.

A hráče pohání jako motor pilu. Ostravský zadák Michal Fukala dostává direkt do hlavy, po ošetření jej rozpumpovaný trenér Hapal plácne u lavičky po zadnici: „Dem rubat!“

Ostravská posila Michal Kohút se uvádí dobře, pošle z pravého křídla do malého vápna ostrý centr a David Buchta do prázdné brány dává jediný gól zápasu.

Chorály znějí stále hlučněji:

„Co vy zpíváte?

Baníček milujeme!

Co vy zpíváte?

Za Baník bojujeme!

Co vy zpíváte?

Ostravu v srdci máme!“

V 56. minutě se za pomoci pyrotechniky a dělobuchů ozývá také hostující kotel čítají asi sto olomouckých hlav. Mezi nimi i bratranec Jana Petruse.

V tu chvílí má před sebou rozhodnutí a prázdnou bránu domácí Filip Kubala, jenže ležérně mine. Výrazy diváků se nedají publikovat. Nelepí mu to dlouho.

Baník nakonec nelituje, cennou výhru ukopal.

Návštěva: 10 039.

Desítka je, Štěpáne, trefil jsi to. A výsledek skoro taky.

To už se tribuny znovu vlní a skáčou:

„Jedno místo je v černé Ostravě,

v Slezsku domov má – Baník Ostrava.“

Trenér Hapal na tiskové konferenci vyzdvihne „neskutečnou morálku“ mužstva.

V neděli se zavřelo přestupové okno v Egyptě, to si Mikloško uvědomil nejspíš více než svůj dávný krok za ostrovním dobrodružstvím. Vypadá to, že brazilský kouzelník, kapitán týmu Ewerton, zůstane do konce ročníku. „Jsem rád, že takového hráče tady máme,“ kvituje Hapal. „Kádr je silný.“

Čtvrtá výhra v řadě je výsledkem týmového rubání. Podíl na ní mají všichni. Brazilec, odchovanec, legendy, ikony, spasitelé visící na zdech v místních hospůdkách, zaměstnanci v kancelářích. Tátové s dcerami, Štěpán ze Šumperka, Jan z Ostravy. Všechny příběhy se prolínají do jednoho.

„Konkurence na špičce ligy je obrovská a Baník se k Plzni, Spartě a Slavii dotáhl teprve letos. Budeme muset být trpěliví, ale snad se znovu dočkáme mistrovské sezony,“ přeje si Jan Petrus. „Všichni v to doufáme!“

Něco se chystá.