Báječný ročník pro Slavii. Dá se vyhrát liga bez porážky? Už se to stalo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O možnost vyrovnat historický počin přišli svěřenci trenéra Jindřicha Trpišovského už v úvodním duelu letošního ročníku Chance Ligy, kdy bez branek remizovali na půdě 1. FC Slovácko. Ztratili dva body, „čistá jízda“ už to nebude. Přesto ničí jednoho soupeře za druhým.

Může však odstrčit některé rekordy v české lize, která vznikla v roce 1993 rozpadem federální soutěže. Bez porážky si ji podmanila rivalská Sparta v ročníku 2009/2010 (14 remíz), o mnoho úspěšnější v tomto ohledu byla Slavia v ročníku 2020/2021, kterého se po úpravách způsobených covidovou pandemií zúčastnilo 18 týmů, kdy remizovala jen osmkrát.

Tyhle zápisy mohou červenobílí, kteří se nyní nacházejí v obdivuhodné formě, vylepšit. Unikátní z předválečného ročníku ovšem už ne. Ten se ani nedá překonat, jenom vyrovnat.

Ročník 1929/1930 je unikátním a nevymazatelným zápisem v ligové kronice, skvostem ve slávistické. Červenobílí jím projeli jako pověstný parní válec, válcovali jednoho soupeře za druhým, 64 vstřelených branek hovoří samo o sobě: Zápasový průměr je 4,6 gólu!

A tomu odpovídaly i příděly – dvouciferné výprasky si odnesla dvakrát ČAFC (10:0 a 11:0), osm kusů slízli bronzoví klokani, srdnatě vzdorovala jen Sparta (porážky 0:2 a 3:4).

Ač to zní neuvěřitelně, korunu krále střelců si však nasadila legenda kladenského fotbalu František Kloz, který skóroval patnáctkrát. Vedení mistra zaujal natolik, že ho „vejboři“ přivábili na Letnou, kde tehdy Slavia sídlila. Kladenskému patriotovi se však v hlavním městě nedařilo, i vinou zdravotních potíží v následujícím ročníku nastoupil jen čtyřikrát a vstřelil tři góly. Ještě hůře dopadlo jeho sparťanské angažmá (1933/1934), kdy se netrefil ani jednou.

Teprve za Klozem se napáskovali slávističtí šutéři: Antonín Puč (14), Franci Svoboda a František Junek (oba 13), přes dvouciferný počet se překlenul Bohumil Joska (11).

Přitom nejslavnější a neúspěšnější slávističtí kanonýři v ligové historii Josef Bican (417 zásahů) a Vlastimil Kopecký (252) oblékli červenobílý dres až později.

Unikátní jízda uzavřela účinkování skotského trenéra Johna Williama Maddena, zvaného Dědek, který v 65 letech odešel na odpočinek. Dobové prameny popisují tento okamžik docela emotivně. „Když se s hráči loučí, má podezřelou vláhu v očích a říká: Sorry, vy rošťaky, víc už vám nemohu dát. Dal jim hodně, stejně jako jejich předchůdcům v sešívaném dresu,“ vypichují se jeho zásluhy.

Byly obrovské a nejen ve slávistickém klubu. Vedl jako reprezentační kouč český výběr na mistrovství Evropy amatérů ve francouzském Roubaix v roce 1911, tedy ještě za rakousko-uherské monarchie.

Po Velké válce, kdy vzniklo samostatné Československo, vedl v roce 1919 v Paříži fotbalový výběr na tzv. Pershingově olympiádě, což bylo sportovní klání konané na počest vítězství států Dohody. Tým složený z hráčů Sparty a Slavie turnaj vyhrál.

O rok později se jeho svěřenci dostali až do finále olympijského turnaje v Antverpách, ale po opuštění hřiště byl český tým diskvalifikován a stříbrná medaile mu udělena nebyla.

Nejvíce práce však rodák ze skotského Dumbartonu odvedl ve Slavii, kterou převzal v roce 1905 a vydržel na její lavičce dlouhých 25 let. Je považován za „otce českého fotbalu“, zavedl do něj metody, které se osvědčovaly v profesionálním prostředí v Anglii či Skotsku.

Nebylo to jednoduché. „Český plejers nou gud,“ traduje se jeho názor na české fotbalisty, který pronášel úsměvnou jazykovou směsicí s anglickými výrazy. „Šecko mysli moc umi. Málo trénink end samý cholka end hospoda. Šecko for legrac end hev nou enerží for plej…“

Se Slavií získal tři mistrovské tituly, stal se legendou klubu. V červenci 2017 byla po Johnu Williamu Maddenovi pojmenována hlavní tribuna stadionu v Edenu a na chodníku slávy před stadionem byla odhalena trenérova hvězda.

Ročník, v němž Slavia dobyla titul bez ztráty jediného bodu, byl přelomový pro celou soutěž i z hlediska předpisů a legislativy. „Asociace vnesla do celého průběhu dosud nevídaný pořádek, a to jak z hlediska dodržování termínů jednotlivých utkání, tak nominace rozhodčích, nezbytné a minimální vybavení hřišť,“ připomíná uznávaný historik Lubomír Král. „V neposlední řadě i novum – schvalování výsledků,“ upozorňuje na zvláště důležité opatření.

Dosud při nich panoval chaos, až anarchie. „Minimalizace případných odvolávání, reklamací, opakování zápasů atd.,“ vypočítá Král potíže, které vznikaly. „Byla tak zajištěna a zaručena regulérnost soutěže,“ zdůrazňuje.

I tehdy mělo umístění v domácí soutěži vliv na vystoupení na mezinárodní scéně. „Slavia v červnu odjela do Ženevy na turnaj, který z hlediska sportovních aspirací a kvalit byl daleko významnější než populární Středoevropský pohár a který se do jisté míry podobal dnešnímu Poháru mistrů evropských zemí,“ píše se v knize Věčná Slavia vydané v nakladatelství Olympia v roce 1970.

Nazýval se Pohár národů a účastnilo se ho deset vyvolených zástupců z deseti států: Újpest (Maďarsko), Bologna (Itálie), First Vienna (Rakousko), RU Irun (Španělsko), Servette FC (Švýcarsko), FC Sète (Francie), SV Fürth (Německo), RSC Bruggy (Belgie) a Go Ahead (Nizozemsko). Skvělá společnost pro Slavii.

Český vyslanec ostudu neudělal, Slavia se probojovala až do finále, po cestě porazila týmy RSC Bruggy (4:2), RU Irun (2:1) a First Vienna (3:1). V bouřlivém duelu s rakouským šampionem se však zranili Kratochvíl, König (posila z Viktorie Žižkov) a Ženíšek, který dostal kamenem do hlavy od diváků. Se třemi náhradníky podlehla Újpesti 0:3.

A odměna na ni může čekat i nyní. Když vyhraje probíhající ročník české nejvyšší soutěže, postoupí rovnou do Ligy mistrů.