Ať stárnou mladší. Fotbalista, který se vymyká českým zvyklostem

Přibývající léta zkrátka neřeší. „Když vidím, že nějaký fotbalista ještě po čtyřicítce je schopen podávat tak hodnotné výkony, má jenom můj obdiv,“ říká zkušený trenér několika prvoligových týmů Milan Bokša, jenž hrál v Matějovského kariéře významnou roli.

O nadání dané od boha však nemluví. „Naopak to vyžaduje obrovskou vůli, zanícení pro sport, vzorné starání se o tělo a vůbec všechno, co takovou fotbalovou dlouhověkost umožní,“ zdůrazňuje Bokša. „Marek je velký profesionál a užívá si každého tréninku, každého zápasu,“ potvrzuje trenér mladoboleslavského týmu Marek Kulič. „Svému tělu se nadstandardně věnuje, a proto vše zvládá a proto tak dlouho hraje,“ předkládá stejný názor.

A žádná privilegia svému někdejšímu spoluhráči neposkytuje. „Marek je zcela bez úlev!“ deklaruje Kulič.

Ač místní odchovanec, neměl to Matějovský při stoupání mladoboleslavského fotbalu vzhůru na přelomu tisíciletí jednoduché. Nepatřil mezi vyvolené. Trenér Vlastimil Petržela rozpoznal sice jeho schopnosti, ale v roce 2002 zamířil za lukrativní nabídkou do Zenitu Petrohrad.

Jeho nástupce Martin Pulpit místního mladíčka mezi vyvolené nezařadil. „Marek mi v kanceláři skoro brečel, jak byl z toho rozhozený,“ vzpomíná tehdejší sportovní ředitel středočeského klubu Zdeněk Kudela. „Doslova říkal, že buď pan Pulpit, který přes nesporné odborné znalosti skutečně neuměl vycházet s lidmi, odejde, nebo půjde on,“ dokresluje vážnost situace.

Nepomohl ani přestup do Jablonce, kde se neuchytil, a neustálé přebíhání mezi oběma kluby formou hostování a návratů k ničemu nevedlo.

Kariéru mu však prosvítil a nejspíš zachránil nový kouč, který převzal mladoboleslavský tým – zkušený Milan Bokša, jenž hodně stavěl i na mezilidských vztazích. „Jezdil jsem se na Boleslav před podpisem smlouvy dívat a překvapilo mě, že Marek nepatří mezi základní kameny sestavy,“ odhaluje. „Přitom jsem si jasně vyhodnotil, že je to nejcennější člen kádru, přestože jsem pochopitelně netušil, kam až se v kariéře posune,“ nehodlá ovšem ze sebe dělat jasnovidce.

Spojení se vydařilo. „Postoupili jsme poprvé v historii klubu do nejvyšší soutěže, Marek měl na tom velkou zásluhu,“ připomíná trenér Bokša pro klub kultovní ročník 2003/2004, v němž pronikl mezi elitu.

Stal se z něj lídr mužstva. „Přitom si mi ani slovem nepostěžoval, co předtím prožíval. To se dozvídám až teď,“ prozrazuje Bokša.

Vzlet šikovného záložníka byl pak raketový. V únoru 2007 si zapsal první mezistátní zápas proti Belgii, jeho výkony v české nejvyšší soutěži neunikly skautům zahraničních klubů, jeho jméno bylo spojováno s přestupem do anglického Liverpoolu, německého Hamburku či rumunské Steauy Bukurešť.

Nakonec zamířil do jednoho z nejstarších anglických klubů Reading FC (založen v roce 1871), kdy mu měl pomoci k udržení Premier League. Sportovní ředitel Nick Hammond ho několikrát v Mladé Boleslavi sledoval, v pondělí 7. ledna 2008 oznámilo vedení, že získalo českého reprezentanta za uváděnou cenu 1,42 milionu liber (přes 40 milionů korun) na tři a půl roku.

Na odborném portálu Transfermarkt však stojí nadále cena 1,9 milionu liber, což v přepočtu sumu navyšovalo asi o 13 milionů korun. Dodnes ve starých pověstech fotbalových kolují zvěsti o částce předávané na hranicích v igelitové tašce…

Přestože jeho stopa nebyla bezvýznamná – v jarní sezoně 14 zápasů a jedna gólová trefa –, udržet nejvyšší soutěž se týmu ani s českým legionářem nepodařilo. Následující dva roky nadále věrně anglickému týmu sloužil, v roce 2010 se vrátil do vlasti a na sedm let oblékl dres pražské Sparty. Vychutnal si v něm double v ročníku 2013/2014. „Věděl jsem, že se prosadí i na nejvyšší úrovni, měl to v sobě,“ nepochyboval Kudela.

Když se před šesti lety ve věku 35 let, což je oficiální věk sportovního veterána, vracel do Mladé Boleslavi, leckdo si uštěpačně přisadil, že je to jen za zásluhy a v klidu dožije sportovního důchodu. Jenže Matějovský zůstal rozdílovým hráčem. „On je jako víno, je to geniální fotbalista a hnací motor našeho týmu,“ pochvaluje si jeho přínos trenér Kulič.

Rozeným vůdcem však není. „Sice chytrý, uvážlivý a přemýšlivý kluk, ale na můj vkus byl málomluvný, v kabině i na hřišti,“ upozorňuje Bokša. „Introvert,“ nachází vhodný příměr. To není pro hráče, který má usměrňovat ostatní, nejpříhodnější vlastnost. „Ale on to nahrazoval výkony na hřišti. Obrovským přehledem, čtením hry, takže spoluhráče řídil, aniž by moc mluvil,“ odhaluje malou podivnost.

Není divu, že mladší kolegové k němu vzhlížejí s respektem. „Vzorem pro mladé určitě je,“ neváhá s touto klasifikací Kulič. „Sám sleduje utkání hráčů akademie a někdy se dokonce zapojí do tréninkových jednotek dorostenců. Pro klub toho dělá hodně, je to geniální hráč a skvělý člověk,“ nabízí jen pochvalná slova.

Co je Matějovskému vyčítáno, je poněkud prchlivá povaha. Hra ho tak strhne, že se nechává i vytočit, čehož protivník někdy záměrně využívá. Snaží se ho dostat pod tlak, rozhodit, z čehož plynou napomenutí a vyloučení. „Každý hráč, jako je Marek, je středem pozornosti soupeřů a někdy po něm jdou a on tak někdy reaguje,“ uznává Kulič. „Ale to prostě k fotbalu patří. Já byl něco podobného,“ dokáže se vžít do pocitů podřízeného.

Ke stejnému poznatku došel už před 20 lety trenér Bokša. „Marek je silně emotivní,“ přitakává. „U něj nebylo třeba navozovat nějakou motivaci, měl ji v sobě na každé utkání. „Nemusel se burcovat,“ vypozoroval.

Přehled, skvělá přihrávka, čtení hry. To jsou hlavní fotbalové přednosti mladoboleslavského kapitána. Nikdy však nepatřil mezi nebezpečné zakončovatele. Na 412 zápasů v nejvyšší české soutěži 21 přesných zásahů není mnoho. Přímých gólových asistencí nasbíral 67, k tomu je třeba připočíst předfinální tvorbu ofenzivních akcí, v níž je mistrem.

Kanonýr však není. „Přitom má velice dobrou střelu, přesnou a tvrdou,“ prohlašuje Bokša. „Často jsem se divil, proč ji v utkání nepoužije,“ vrací se do doby, kdy Matějovského vedl. „Ale on raději přihrává,“ smiřuje se s jeho povahou.

Jiný už zkrátka nebude.