Pět témat duelu Sparta–Brest. Zvláštně klidný Friis přepnul do módu Priske

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sparta mohla obdržet šílený příděl, kdyby Brest proměnil všechny své šance v zápase Ligy mistrů na Letné. Letenští vystřelili na bránu poprvé až v nastavení, když skórovali. Stejně tak ale v závěru za skóre 1:2 sahali i po vyrovnání. Na jedné straně si Sparta v defenzivě sama vyráběla hrubku za hrubkou, na straně druhé ji k tomu přinutil důsledný presink Brestu.

Ačkoliv byli Letenští rozbití psychicky i fyzicky, měli na víc. V ideální formě by si s houževnatým, ale přece jen skromným francouzským soupeřem dost možná poradili podobně jako na úvod ligové fáze se Salcburkem.

Přitom v úvodu to vypadalo na podobný výkon i přístup. Sparta se sešikovala do úzkého bloku, chtěla se vrátit k defenzivním kořenům, být důsledná a postupně se dostat do zápasu.

A první půlhodinu se zdálo, že by to snad i mohlo vycházet. Albion Rrahmani se po nádherné kombinaci dostal do úniku na bránu. Byť z ofsajdu. Vypadalo to jako ten moment, kterým se Sparta může nakopnout.

Ale místo toho jako by z Letenských postupně vyprchala duše. Poprvé to bylo znát ve chvíli, kdy Ajorque přetlačil Panáka a dostal se do vyložené šance.

Po Baníku byl Brest dalším týmem, který si vytipoval Panáka jako základ konstruktivy. A útočník Ludovic Ajorque byl kapitánovi Sparty po celý zápas natěsno, fackoval ho, okopával, terorizoval.

Zkrátka působil jako ten silnější, drsnější – a Panák se nebyl schopen dostat ze své bubliny. „Je to pořádný útočník. Přál bych vám, abyste s ním svedli souboj,“ usmíval se hořce trenér Sparty Lars Friis po zápase. Trochu tím chránil kapitána Sparty, ze kterého zkrátka nepulzovala na zbytek týmu vnitřní síla a odhodlání, že zápas dokáže zvrátit.

Podobné nastavení jako z Panáka po změně stran čišelo z celého týmu. I když měla Sparta vyrovnání na dosah a přes všechnu mizérii držela míč v podobném poměru jako Brest, vůbec si nevěřila. V pozicích, kdy by hráči normálně prostrčili míč mezi řady a vymanili se z tlaku, volili pas dozadu. A další. A další.

Pokud balony vyloženě nekončily na kopačkách hráčů Brestu, vracely se jako bumerang k Peteru Vindahlovi. Dánský brankář se snažil tým nakopnout až přílišnou sebejistotou hraničící s bohorovností. Z čehož plynula i druhá, rozhodující branka Brestu. Vindahl byl jeden z mála, kdo riskoval, ale někdy to bylo zbytečně na škodu.

Spartě tak vůbec nefungovala tvorba šancí. Kairinen s Lacim šlapou do pedálů naprázdno. Zadní řada fatálně chybovala, Wiesner s Rynešem ukazují, že se svezou s dobrým i špatným výkonem.

Je to tedy až příliš jednoduché vysvětlení, ale ukazuje se, jak byli Letenští závislí na hvězdném obsazení ofenzivní trojice Birmančevič, Kuchta a Haraslín. To panovalo už za Priskeho a Sparta ani za dva roky nebyla schopna vybudovat adekvátní alternace hlavnímu trojzubci (původně tedy s Čvančarou). Uměl jí být v jistých fázích Victor Olatunji, ale teď ani on proti Brestu prakticky nebyl schopen vyhrát míč. A pokud ano, nerozdal ho přesně spoluhráčům.

Pomiňme, že nigerijský útočník byl strůjcem jediného gólu Sparty. Kdyby mohl, kouč Friis by Olatunjiho jistě dávno střídal. Jenže na lavičce nebyla dostatečně kvalitní náhrada.

Kryštof Daněk ani Indrit Tuci proti Baníku neukázali, proč by měli být volbou číslo jedna na křídle, kde se vytrápil Albion Rrahmani. Jakub Pešek měl v prvním poločase zajímavé průniky, ale i on šel výkonnostně dolů poté, co při rohu neuhlídal střelce gólu Edimilsona Fernandese.

K prvnímu tahu se tak Friis odhodlal až po hodině hry, kdy Rrahmaniho nahradil právě Daněk. A pak až pět minut před koncem. Přece jen alespoň Sadílek výbornou asistencí ukázal přínos. Vzhledem k důležitému zápasu v Mladé Boleslavi asi Kairinen a Laci mohli z trávníku pryč dřív. Je ale fakt, že jinak měl Friis při extrémní marodce Sparty svázané ruce.

I proto měl dánský kouč po zápase vůči svému týmu překvapivá slova chvály či pochopení. „Ukázali jsme, že máme pořád DNA Sparty, což bylo pro mě dnes velmi důležité vidět. Musím říct, že jsme nehráli s Mickey Mouse týmem. Brest je mužstvo, které má nyní deset bodů ze čtyř zápasů, to je třída. Hraje v jedné z top pěti lig, tak to je. Ale když se budeme bavit o kvalitě a rozhodování, tohle nebyla od nás úroveň Ligy mistrů,“ prohlásil na tiskové konferenci.

Ostatně, jak nabudit tým, který je psychicky v troskách? Po Plzni nepomohla studená sprcha od vedení a vyhrocené pohovory. Po Baníku následovala bouře emocí z Balkánu, která z tribun, sociálních sítí a fotbalových svazů protekla až do kabiny Sparty. To je výplach, který by se podepsal na nejednom týmu.

A Lars Friis i po neúspěších zůstává na tiskových konferencích až ve zvláštním, na české poměry nepřirozeném klidu. Pro někoho to může být odstřiženo od reality, pro jiného odstřiženo od hluku.

V tomto ohledu dánský kouč volí podobný postup jako jeho předchůdce Brian Priske. Ani ve vyhrocených situacích a psychických dekách neosciluje z extrému do extrému. Mluví prakticky stejně po postupu do Ligy mistrů jako po zdrcující porážce.

Málokdo by to do něj řekl, když si v minulé sezoně v roli asistenta vysloužil nálepku bouřliváka, který se veze po asistentech a čtvrtých rozhodčích. Sám si ale uvědomil, že jako hlavní trenér musí zvolit jiný komunikační přístup. „Kdy někdo řešil, že jsem o něco víc emocionální směrem k rozhodčím? Tuhle sezonu, nebo tu minulou?“ ptal se záměrně před časem v rozhovoru pro deník Sport.

Člověk, který trávil čas na tiskových konferencích Sparty, měl na začátku Friisova angažmá pocit, že dokáže být o něco přístupnější a osobnější než jeho předchůdce. Tak tomu je stále.

Ale v tom, že chce důležité a nepříjemné věci držet v kabině, je Friis stejný jako Priske. První dánský kouč nakonec ustál kritické momenty. Na rozdíl od Friise ale sbíral body, i když jen remízy. Teď je už však opravdu potřeba, aby Sparta prolomila trápení a odrazila se ode dna.