Fanatici na bruslích. Nizozemci už 28 let čekají na Godota

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kvůli dlouhodobě teplému počasí se ikonická akce v Nizozemsku už 28 let nemohla konat, a proto její fandové jezdí za ideálními podmínkami do zapadlého údolí uprostřed Alp. Alternativní „Elfstedentocht“ (Závod 11 měst) měří 200 km a elitní bruslaři ho na jezeře Weissensee dávají pod sedm hodin. Za elitou krouží na 20 cm silném ledu další stovky hobíků. Kolem trati pak fandí tisíce Nizozemců s vlajkami.

Bruslařský festival trvá 14 dní, tisícovky Nizozemců si na něj berou dovolenou a stěhují se do Rakouska s dětmi, babičkami, psy a kočkami. Když ten blázinec koncem ledna skončí, vracejí se všichni zase zpět do Nizozemska.

Jenže pozor, Elfstedentocht je v zemi tulipánů takovou národní posedlostí, že v okamžiku, kdy udeří zima, v celé zemi se konverzace obvykle rychle stáčí k ledu. Mohlo by se to letos konečně uskutečnit u nás doma?

První oficiální závod se konal v roce 1909 na kanálech a vodních plochách Fríska v širokém okruhu kolem města Leeuwarden. Do dneška se akci doma podařilo uskutečnit jen šestnáctkrát, naposledy v roce 1997.

Přesto skupina fandů připravuje každoročně slavný závod, aby se mohl konat ve Frísku. Co kdyby byly podmínky příznivé a mohl se uskutečnit. Hlavním organizátorem je jakýsi Wiebe Wieling, který už dopředu ví, že má velmi neobvyklý úkol. Vede organizaci akce, jež se téměř jistě neuskuteční.

Wieling je předsedou „Koninklijke Vereniging de Friesche Elf Steden“ (Královské společnosti 11 fríských měst). Je to naprosto seriózní orgán odpovědný za pořádání slavného „Závodu 11 měst“. Nizozemci ho berou naprosto vážně a v duchu se modlí, aby jim dřív nebo později tento orgán oblíbenou akci uspořádal.

Za regulérních podmínek to funguje tak, že účastníci vyrazí ještě za tmy z města Leeuwarden a téměř 200 km dlouhou trať musejí dokončit před půlnocí. V každém z 11 měst, kterými závod projíždí, si musejí orazítkovat závodní kartu.

Wieling a jeho kolegové dobrovolníci dělají rok co rok bez ohledu na dlouhodobou předpověď počasí vše, co je potřeba, aby se připravili na to, kdyby bylo možné závod v Nizozemsku uspořádat. Všichni vědí, že by to byla nepochybně jedna z největších událostí země v tomto století.

Ty přípravy jdou do nejmenších detailů. „Chystáme vše každý rok. Máme plán rozepsaný na cca 500 stran, v němž je každý detail domluvený a připravený už k 1. prosinci dané zimy,“ vysvětlil Wieling pro BBC Sport.

Proč to tak dělá? „Protože něco takového nemůžeme zorganizovat za pár dní. Pokud by se to podařilo uskutečnit, víme moc dobře, že by přijely dva miliony diváků, 25 000 účastníků, 3000 novinářů. Celá země by se rázem zbláznila. Chceme být připraveni každý rok už v prosinci, kdyby přišla šance, abychom ji mohli využít.“

Vše musí být dopředu naplánováno. Zabezpečení, bezpečnost, stravování, ubytování, řízení dopravy, zdravotní péče…. Vše pro případ, že by bylo možné závod uskutečnit. Navíc v kterýkoli okamžik zimy.

To jediné, co organizátoři nemohou ovlivnit, je však to nejdůležitější. Pořádná zima.

„Samozřejmě, že to je frustrující,“ řekl Wieling. „Víme, že šance je malá, ale musíme tyto podmínky akceptovat.“

Závod potřebuje dva týdny teploty kolem -10 °C nebo nižší, ve dne i v noci, navíc ideálně bez sněhu. To by mělo zajistit minimálně 15 cm tloušťky ledu v místech závodní dráhy, dost na to, aby to uneslo váhu 25 000 lidí v krátkém 24hodinovém okně.

Wieling a jeho tým se za dlouhé roky jen jedinkrát přiblížili možnosti, že by se závod mohl konat. Bylo to v roce 2012 a Nizozemsko tehdy doslova zachvátila „horečka Elfstedentocht“. Dlouhé období chladného počasí způsobilo, že velké části vodních ploch zamrzly, jenže na jihu Fríska led nedosáhl požadované tloušťky. Wieling musel tehdy miliony lidí zklamat. Blížilo se to národní katastrofě.

Přesto se dodnes nevzdal naděje, že se jednou podaří závod doma uskutečnit. Je však stále méně optimistický, když vidí, jak se ve světě vyvíjí počasí, jak postupují klimatické změny.

„Rádi říkáme, že potřebujeme pouhé dva týdny vysokého tlaku nad severní Evropou a můžeme pak mít závod. Na celém světě přece existují výjimky v počasí i klimatu. A protože stále existuje malá šance, musíme být připraveni ji využít. Takže všichni každý rok stále pracují na přípravě závodu.“

Celou zemí se nesou vzpomínky na rok 1963, kdy se 18. ledna konal historicky nejtěžší ročník Elfstedentocht. Podmínky byly tehdy naprosto šílené, byla to extrémní zkouška fyzické a duševní odolnosti.

„Nebyl jiný způsob jak přežít, než se hýbat. Spousta lidí skoro zmrzla – měli zmrzlé oči, prsty u nohou, na rukách, vlastně cokoli,“ vyprávěl tehdejší účastník závodu Leffert Oldenkamp.

Dodnes vzpomíná, jak se vydal temným, mrazivým a mlhavým ránem na nerovném přírodním ledu ponurou zimní krajinou Fríska na 200km jízdu. Teplota padala k -18 °C a ledový vítr mu prořezával oblečení. Ročník 1963 byl tak brutální, že z tisíců bruslařů na startu se do cíle dostala jen hrstka. Vítězný Reinier Paping se stal nadosmrti nizozemským národním hrdinou. A Oldenkamp byl jedním z mála, kteří dorazili s odstupem za ním do cíle.

Během dalších šedesáti let se uskutečnily pouze tři ročníky této úžasné události, která fascinuje všechny Nizozemce. Naposledy v roce 1997.

Onoho lednového dne roku 1963 Oldenkamp a dalších asi 500 bruslařů elitní skupiny vyrazilo ještě za tmy v časných ranních hodinách. Za nimi pak jelo téměř 10 000 „hobíků“, členů Královské společnosti, nadšených amatérů, kteří se snažili závod prostě jen dojet.

„Profíci“ to měli organizované tak, že nejprve běželi ve stylu „Le Mans“ asi kilometr k prvnímu vodnímu toku, kde si teprve nazuli brusle. I pro Oldenkampa, zkušeného závodníka, to bylo extrémně těžké. Po kruté zimě, kdy panovaly nízké teploty, ale také napadl sníh a duly silné východní nebo severní větry, byly sice vodní cesty Fríska důkladně zamrzlé, jenže led nebyl zdaleka hladký. Často to bylo spíš klopýtání než bruslení.

Trať zpočátku mířila z Leeuwardenu na jih přes město Sneek, poté zatočila na západ k pobřeží do Stavorenu, pak na sever podél moře do měst Harlingen a Dokkum. Nakonec se otočila zpět na jih do hlavního města provincie.

Bylo už denní světlo, když Oldenkamp najel v jednom místě omylem na tenčí led a probořil se do mrazivé vody. Překvapivě ho to skoro vůbec nezdrželo. „Mou jízdu to prakticky nepřerušilo. Byl jsem už dost zkušený bruslař, takže jsem dál pokračoval. I když jste měli mokrou závodní kombinézu, nebyl to problém. Začali jste se hýbat a bylo to v pořádku. Nejhorší by bylo zastavit a převléknout se.“

Oldenkamp pokračoval, ale časem se za ním pro další tisíce bruslařů podmínky rychle zhoršovaly. Blížila se tma a tisíce účastníků ztrácely šanci na dosažení cíle. Mnozí ujeli sotva polovinu vzdálenosti. Hrozila tragédie a tak organizátoři závod zastavili. „Už byla tma, šest hodin a vítr stále zesiloval. Myslím, že většina z nich by nikdy neskončila včas, mohli se i ztratit. Z bezpečnostních důvodů tak bylo nejlepší stáhnout je z ledu,“ vysvětlil Oldenkamp.

O závodě byl před pár lety natočen film Peklo ‚63‘. Ze zhruba 500 závodníků a 10 000 turistických bruslařů jich dokončilo jen asi 120. V cíli byl první Paping. Dojel oslepený sněhem na hraně vyčerpání, sotva mohl bruslit. V cíli ho vítal obrovský dav včetně královny Juliany a princezny Beatrix.

Až hodinu a 20 minut po něm dojel Oldenkamp na 44. místě. Královská rodina už odešla, přesto bylo přivítání velkolepé. „Bylo tam hodně lidí, pomáhali mi a byli nadšení. Cítil jsem se, jako bych ten závod vyhrál. Byl jsem zlomený, ale šťastný.“

Papingovi vítězství přineslo dlouhotrvající celonárodní slávu. Jeho žena prý ale říkala, že to byla ta nejhorší věc, která je mohla potkat, protože ztratili soukromí. Nikdy neřekl ne novinářům, neodmítl pozvání na různé akce. Vítěz z let 1985 a 1986 Evert van Benthem se údajně raději přestěhoval do Kanady, částečně proto, aby unikl neustálé pozornosti.

Kromě bruslařského festivalu na Weissensee se dnes konají i jiné alternativy. V roce 2019 bývalý olympijský vítěz v plavání na otevřené vodě Maarten van der Weijden celou trasu uplaval. V mládí měl leukémii a získal tím miliony eur na výzkum. Loni pak zvládl tři okruhy tratě formou triatlonu. Každý rok se koná i cyklistická jízda „Jedenáct měst“.

Ztvárnit Elfstedentocht se pokouší i muzikál, který se hraje ve speciálně postaveném divadle v Leeuwardenu. Otáčivé, ledem pokryté jeviště umožňuje hercům bruslit před publikem.

Mimochodem i letošní hlavní závod v Rakousku musel být kvůli teplému počasí přesunut z víkendu na čtvrtek. A ročníky 2021 a 2022 se zas nekonaly kvůli covidu.