Esport liga středních škol letos nebude. Máme toho litovat?

U počátků středoškolské ligy v počítačových hrách stál před více než osmi lety učitel informačních technologií Lukáš Vobecký. Už v době studií na vysoké škole hrál soutěže ve hře StarCraft a později se pustil do organizace soutěžení středních škol na Českolipsku. Hrál se Hearthstone. „To je karetní hra pro chytré. Dnes by asi byl mezi středoškoláky populárnější třeba Counter-Strike (CS), ale s tím bychom vzhledem k obsahu hry u pedagogů nepochodili,“ vysvětluje Vobecký. Když se jeho liga v Hearthstone rozrostla až na Liberecký kraj, spojil síly s profesionální esportovou organizací eSuba. Postupem času změnili herní repertoár, Hearthstone ustoupilo do pozadí, hrálo se zmiňované CS, Valorant, ale nakonec, už pod taktovkou eSuby, se soutěžení středoškoláků ustálilo na League of Legends.

Lukáš Vobecký dnes pod svojí značkou LanCraft mimo jiné organizuje univerzitní ligu na Slovensku a ve Sloupu v Čechách provozuje herní vilu The Nest. A v České Lípě stále vyučuje na střední škole, kde před čtyřmi lety otevřeli maturitní obor zaměřený na počítačové hry. Na jaře z něj vyjdou první maturanti.

Loni se středoškolské esportové ligy účastnilo 75 škol, zhruba před třemi lety to ale byl i dvojnásobek. A dobrat se alespoň přibližného čísla, které by popisovalo, kolik lidí celkem esportová liga oslovila, není jednoduché. K samotným hráčům je totiž třeba připočítat i jejich podporovatele, většinou spolužáky, kteří utkání mezi školami s oblibou sledovali na platformě Twitch.

Takže úspěch a byznys?

„Úspěch ano, ale byznys ani náhodou. Esport ligu středních škol jsme dotovali. Měli jsme sice i partnery, kteří nám pomáhali alespoň částečně pokrývat náklady, ale ziskové to nikdy nebylo,“ vysvětluje Ladislav Dyntar, zakladatel a ředitel eSuby.

Motivací, proč puberťákům organizovat turnaje v počítačových hrách, je v jeho případě potřeba vychovávat kvalitní esportové hráče. Nakonec ti eSubu, stejně jako ostatní esportové organizace, živí. Podtrhnout je třeba slovo kvalitní. A možná i vysvětlit: Kdo jenom paří, ztrácí u hraní pojem o čase, tloustne a nedělá nic jiného, nevydrží. Pro esport jako takový není perspektivní. „Kdo chce hrát špičku a třeba se hraním i živit, musí to mít v hlavě dobře srovnané. Za léta v profesionálním esportu už vím, kdo může být pro tým přínosem a kdo ne,“ vysvětluje Dyntar. Kvalitní esporťák sportuje, vzdělává se, má nadstandardní komunikační schopnosti… Jak toho dosáhnout? „Kvalitním vedením hráčů, vzděláváním a tréninkem,“ shrnul ředitel eSuby.

Zájem středních škol o účast v esportové lize je velký. Ladislav Dyntar ale přiznává, že motivace pro účast a nakonec i samotné přístupy jednotlivých škol k hraní jejich žáků jsou různé. Silnou motivací, proč se počítačových bitev mezi školami účastnit, je jednoduše zvyšování atraktivity školy v očích žáků. Školy dnes o žáky většinou bojují a podpora gamingu je v tom, jak žáci školu hodnotí, jednoznačně plusovými body. Jindy je za přízní ředitele prostě potřeba získat nad hraním, jemuž žáci tak jako tak věnují významnou část svého volného času, alespoň nějakou kontrolu.

Připomeňme, že k tomu, aby mohli žáci Esport ligu středních škol hrát, je nutný souhlas vedení školy. A praxe zná jak případy, kdy škola hraní vyloženě podporuje, například tím, že v rámci školy pořádá kvalifikační turnaje o účast v lize, tak i ty, kdy žáci vytoužené svolení ředitele pouze obdrží, ale jinou podporu jim škola nedá.

To je vlastně i případ Gymnázia Pacov na Pelhřimovsku. Zdejší žáci na škole sami vedou kroužek počítačových her. „Máme s tím dobré zkušenosti. Ti, co dané problematice rozumí, vzdělávají ostatní, kteří mají stejný zájem. V tomto případě jsou to počítačové hry, konkrétně hraní League of Legends,“ vysvětlil ředitel pacovského gymnázia Josef Novák. Sám fanouškem esportu rozhodně není, ale akceptuje ho jako zájem a možná i životní styl mladé generace. Věří, že hraní může mladé do určité míry i rozvíjet směrem, který bude v příštích letech žádoucí, svolení k účasti ve středoškolské lize tedy svým žákům dal. Studenti pacovského gymnázia hrají League of Legends v rámci svého kroužku už několik let a jsou v této hře velmi dobří. V posledním odehraném ročníku Esport ligy středních škol skončili až těsně pod vrcholem, tedy na druhém místě. Zvítězila Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň.

Hovořit o organizovaném hraní počítačových her na středních školách s lidmi, kteří gamingem žijí, je zábavné a téměř nakažlivé. I tak se ale na mysl dere úvaha o tom, zda podpora gamingu nejde tak trochu proti snaze přivést školou povinné děti zpátky na hřiště. Lamentovat, jak nám děti v pandemii ztloustly, rozumovat nad tím, zda za to může covid, anebo si za to spíš můžeme sami, a ve stejnou chvíli se podepsat pod organizované hraní počítačových her může být vnímáno jako kontroverzní krok.

„Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si samozřejmě uvědomuje potřebu podpory fyzických aktivit dětí a žáků a v této souvislosti chystá plán pohybových aktivit na školách,“ uvedla tisková mluvčí a ředitelka Odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT Tereza Fojtová. Ministerstvo udělovalo Esport lize středních škol záštitu. Mluvčí resortu však zároveň připomněla, že možnost výrazně vyniknout ve sportu má pouze určitá část fyzicky zdatné mládeže a je tedy třeba podporovat různou formou i talenty těch ostatních. „Jednou z možností je hraní her, které se dotýká velkého procenta mladé generace. V projektech, jako je Esport liga středních škol, se otevírá možnost herní tendence mladých lidí usměrnit k něčemu prospěšnému a umožnit i těm fyzicky méně zdatným jedincům stát se reprezentantem školy v celorepublikovém měřítku.“ Vyzdvihla fakt, že hraním počítačových her žáci trénují spolupráci a sociální dovednosti, strategické myšlení a plánování, řešení problémů pod tlakem, zvládání úspěchů i selhání, zvyšují si paměťové kapacity a v neposlední řadě se zdokonalují v anglickém jazyce. „A mohou také v žácích podporovat zájem o vědu, techniku, matematiku a další technologické a přírodovědné obory.“

S tím souhlasí i Ladislav Dyntar z eSuby. „League of Legends se nehraje náhodou, je to týmová strategická hra podporující komunikaci a další potřebné schopnosti. Vím, že s CS už bychom dnes u pedagogů těžko uspěli.“

Ty by česká ekonomika na každý pád potřebovala. Po expertech pracujících v oblasti IT volají snad všechny významné české firmy, do svých řad pak lákají zahraniční pracovníky. Namístě je tedy otázka: Existuje souvislost mezi hraním počítačových her a úrovní vědomostí využívaných v oboru informačních technologií?

„Existuje, ale v minulosti bývala větší. Mladí dnes dostanou všechno hotové, když chtějí hrát, nemusí se už vůbec o nic starat, prostě si hru koupí, maximálně si něco stáhnou. Po technické stránce je všechno maximálně jednoduché. To v úplných začátcích neplatilo,“ upozorňuje Dyntar. „Na duhou stranu herní vývojář, který nehraje, to asi možné není. Takže se ty mozky, bez nichž bychom si nové hry nezahráli, z herního prostředí určitě rekrutují,“ uvažuje.

Česká republika je na pomyslné gamingové mapě světa hodně významným bodem, hry českých vývojářů se hrají po celém světě, a co je jistě důležité, svým tvůrcům vydělávají obrovské peníze.

„Děti už dnes netráví zdaleka tolik času u televize, jako jsme to dělali my. Raději hrají a myslím, že to je posun k lepšímu,“ přemýšlí Dyntar. Gaming vnímá jako aktivitu, při níž je na rozdíl od sledování televize nutné přemýšlet, reagovat a komunikovat. Nepatří k lidem, kteří by esport chtěli na olympiádě. Ale zároveň poukazuje na skutečnost, že 77 procent esporťáků, tedy těch, kdo berou hraní počítačových her vážně, zároveň aktivně sportuje, tedy hrají nějaký sport na soutěžní úrovni. To je v každém případě vyšší procento než v celkové populaci. „Není pochyb o tom, že dobří esporťáci jsou duchem opravdoví sportovci,“ uzavřel debatu o prospěšnosti hraní počítačových her ředitel esportové organizace eSuba.