Ekonomiku může obezita brzo ochromit jako covid, varuje šéf NSA Šebek

Kdo sleduje sport na nejvyšší úrovni, musí získávat pocit, že v Česku všechno kvete. Hokej si užil svoje zlaté jaro při mistrovství světa. Mladí hráči vozí úspěchy z vrcholného turnaje juniorů. Do fotbalu přitekly díky účasti v evropských pohárech stamiliony.

Takže hurá, zlatý věk je tady! „Odvážné tvrzení. Já slyším právě spíš opak,“ zpraží hned podobnou náladu šéf Národní sportovní agentury (NSA) Ondřej Šebek.

Jeho úřad má na starosti financování sportu, vidí čísla u mládeže, jak se hýbají členské základny. Tady počty dobré nejsou ani trochu.

Šebek ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy rozebírá rozpočet svého úřadu, který sice roste, ale k avizovaným 20 miliardám má pořád daleko. A transformace v ministerstvo sportu se také nepodařila. Vyšláplo se, ale k plánu se dojít nepodařilo.

Úspěchy reprezentantů i sledovanost nejvyšších soutěží ve fotbale i v hokeji se promítají do nálady, že sport je v Česku zase na vrcholu. Vy jste na tom tedy s optimismem jak?

Pravda je, že sport je dlouhodobě podfinancovaný. Je potřeba oddělit profesionální sport a zbytek.

Sem také chceme zamířit. Jen na fotbalové poháry nebo úspěchy hokejistů svítí největší světlo. Logicky se dá svézt s tím, že sportu se u nás daří, jako už dlouho ne.

Asi poprvé za dva roky teď slyším, že je někde zlatý čas. Finance z Národní sportovní agentury jdou na podporu mládeže, reprezentace, všesportovní akce a podporu infrastruktury. V profesionálním sportu se třeba daří a dají se najít subjekty, které jsou v plusu. Moc jich nebude, většina majitelů do sportu spíš prostředky vkládá, ale jednotky se najít dají. Když se bavíme o celkových možnostech pro sportování, infrastruktura je podfinancovaná. Totéž, když se zaměříme na situaci v klubech. Velký problém je vidět třeba u trenérů.

V čem?

Pokud nezaměstnáváte profesionály, nemůžete po nich chtít naplňování metodických novinek. Trenéři to dělají třeba 20 let nějakou formou, jak jsou zvyklí. Fungují ale v režimu, že na závody si berou dovolené a na víkendy odjíždějí od rodin, aby se starali o děti jiných lidí. Těžko po nich můžete důsledně vyžadovat něco, s čím nejsou ztotožnění, protože je i živí něco úplně jiného.

Jasně, vlastně se shodujeme. Chodíte na fotbal nebo na hokej a díky přísunu peněz od miliardářů tu může zavládnout pocit, že sportu se daří víc a víc. Ale pokud se bavíte s lidmi mimo profi sport, prakticky každý mluví o alarmující situaci. Takže pomáhají vám velké úspěchy při lobbování za finance, nebo třeba paradoxně překáží, protože na problémy je pak vidět hůř?

Úspěchy jsou nádherné vždycky. Ale spíš mi pomáhají data, jak se snižuje tělesná zdatnost obyvatel. Tím se dají podložit argumenty. Dobře měřitelný je třeba dopad na zdravotnictví. Náklady spojené s léčbou obezity nebo kardiovaskulárních chorob, které jsou řešitelné prevencí a zdravým životním stylem, dělají 100 miliard. Kdyby se desetina částky dala na navýšení podpory sportu, stát ušetří násobky.

Máte tuto tezi opřenou o data? Existuje studie, co způsobí peníze vložené do podpory sportu a kolik jich bude potřeba oproti výlohám za léčbu nemocí spojených s nadváhou?

Studie existují celosvětově. Je tady třeba obecné pravidlo, které razí WHO (Světová zdravotnická organizace), že každá koruna vynaložená do podpory pohybu šetří státu čtyřnásobek.

Dobrý argument. Podnikáte s ním něco?

Už to říct můžu. Na vašem místě seděli týden před vámi zástupci Vysoké školy ekonomické, kteří nám zpracují studii o dopadu pohybu na zdravotnictví. Půjde o měřitelné věci a vznikne tam i predikce, co by se stalo, kdyby klesající trend sportujících lidí pokračoval. Následky by byly dramatické.

Co znamená dramatické?

Nastala by situace srovnatelná s covidem. Jak ekonomiku zastavil virus, tak třeba už za deset let by stát mohl vydávat stejné prostředky na léčbu věcí, které se dají řešit. Nebavíme se tady o tom, aby lidé začali jezdit na olympiádu, ale abychom se začali hýbat.

No a jak je tedy těžké přesvědčit politickou reprezentaci?

Náš rozpočet narostl o miliardu.

Peníze pro NSA vyskočily z 6,9 na 7,9 miliardy. Pokud se ale mluví o těžkém podfinancování sportu, je to jen miliarda navíc. Rozpočet se navíc zvedl až po dvou letech vysoké inflace.

Na druhou stranu je to navýšení o 14 procent, kromě armády žádná instituce takový nárůst nemá. Miliarda se může zdát málo, beru. A veřejně říkám, že naším cílem je, aby se narovnala podpora sportu s kulturou. Ministerstvo kultury dostává přes 20 miliard.

Jen tam téměř polovina míří k péči o památky.

A my bychom zase podobné prostředky potřebovali na výstavbu nových sportovišť a jejich renovaci. Princip je podobný.

Ale opravdu je to úspěch, když v roce 2019 rozpočet NSA dělal 9,6 miliardy, což znamená přes inflační kalkulačku dnešním pohledem 13,5 miliardy? Dnes jste na 7,9 miliardy. Peníze do sportu zdaleka nemíří tak, jak očekávala koncepce z roku 2016, kdy se mluvilo o jednom procentu rozpočtu. Teď to není ani 0,5 procenta.

Ano, to je koncepce, o které třeba často mluví pan Jansta (předseda České unie sportu). Existují ale i třeba koncepce říční plavby, rozvoje výstavby fotovoltaických elektráren a další. Koncepcí jsou mraky, ovšem pořád to není zákon. Pokud se to zákonem stane, vzniká z toho mandatorní výdaj státu. Koncepce je nějaká cesta, neznamená závazek.

Ale přece je právě špatně, že není, vždyť i sám mluvíte o chybějících prostředcích.

Jsme ve shodě, že by sport měl mít nějakých 20 miliard, což procentu rozpočtu odpovídá. Je to náš cíl. Ale jak jste mluvili o 9,6 miliardy ve sportu, tyhle peníze ve sportu nikdy nebyly.

Pardon, ale oficiální zdroje hovoří o tom, že v roce 2019 stát poskytl na sport dotaci 9,6 miliardy (zdroj ZDE).

Číselnou řadu znám a na těchto číslech sport nikdy nebyl. Nechci nic personifikovat, ale jak Národní agentura pro sport vznikala, nedařilo se jí peníze vyčerpat. Když jsem sem přišel, byly tady tři miliardy nespotřebovaných nákladů na investiční projekty.

Jak je to možné?

Nečerpaly se investice.

Města neuměla naplnit dotační podmínky?

Přesně tak. A trvalo nějakou dobu, než se agentura a žadatelé naučili spolu všechno komunikovat. Za poslední dva roky jsme měli na investice rozpočtovánu miliardu, ale dařilo se nám uspokojit investice i za 1,7 miliardy. Spotřebovali jsme, co tady bylo nahromaděné. Byl to jeden z problémů faktické diskuze na Ministerstvu financí. Chodili jsme tam, že potřebujeme přidat peníze, a oni se divili proč, když neutratíme, co máme. Zaměstnancům agentury patří velký dík, že nespotřebované výdaje už nemáme.

Touhle optikou tedy mohlo být od státu posláno do sportu 9,6 miliardy, ale nedařilo se je dopravit na správná místa?

Může to tak být.

Co se stalo tak průlomového, že se peníze nyní vyčerpají?

Projekty, které existovaly, nesplňovaly podmínky dotace. My jako nové vedení NSA jsme podmínky stabilizovali, že v nich děláme minimum změn. Například pokud někdo dělá investici, dotace je podmíněná, že musí existovat projekt na stavbu, který už dostal stavební povolení a má zajištěné spolufinancování, které v tuto chvíli dělá 30 procent.

Které musí být už v době žádosti pokryté?

Ano, nefunguje to tak, že peníze se shánějí až po udělení dotace. Tohle mohl být nejdřív problém, že žadatelé neměli třeba hotové stavební řízení. Teď je každý projekt, který podpoříme, ve fázi, že do dvou měsíců se staví.

Pokud se ještě trochu vrátíme, tak máte 7,9 miliardy. Sám víte, že potřebujete téměř třikrát tolik. Existují studie, které tenhle záměr podporují, prokazatelně se sníží zátěž na zdravotnický systém. Děti sportují méně, populace tloustne. Proč se z vašeho pohledu tedy odsouvá razantní zvýšení peněz pro sport a podporu pohybu?

Tyhle argumenty jsou v pořádku, ale podle mě se růst prostředků děje. Rozpočet se posouvá v rámci možností. Dokázali bychom si představit, že by peněz mělo být víc. Druhá otázka je, kde prostředky vzít. Beru to tak, že se nám daří. Před rokem se skoro všem škrtalo, nám prostředky zůstaly. Teď vzrostly o 14 procent. Pokud progres bude pokračovat, dostaneme se na dobrou hodnotu.

Až se váš úřad transformuje v ministerstvo sportu, jak zní plán, bude snazší ke 20 miliardám dojít?

O ministerstvu se vedou řeči poměrně dlouho, ale v tuhle chvíli existuje NSA. Vnímám to tak, že je dobře, když zde funguje nějaký úřad, který má sport jako svou hlavní prioritu.

To nerozporujeme. Od jedné složky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy až sem je to posun. Ale pořád to není plnohodnotné ministerstvo, které se plánovalo zavést.

Sportovní prostředí volá po vzniku ministerstva sportu a ještě nejspíš něčeho. Jsou země, které mají ministerstvo sportu a kultury, sportu a mládeže a tak dál. Slovensko a Polsko mají třeba ministerstvo sportu a cestovního ruchu. Když budu mluvit obecně, sportovní prostředí by chtělo dát své oblasti větší váhu. A ministr má politicky i společensky větší moc než předseda sportovní agentury. Ale jinak by byly agendy velmi podobné. Jen ministr je členem vlády, která rozhoduje ve sboru. Každý ministr má právo rozhodovat i o jiných resortech. Když přijdu na vládu, tak spíš proto, abych vysvětloval různé detaily, ale rozhodovací pravomoc nemám. Na druhou stranu gesčně spadáme pod premiéra. Tím pádem, pokud přijde návrh a přednáší ho premiér, má zase větší váhu, než když ho přednáší řadový ministr.

Premiér si myslí, že ministerstvo sportu potřeba spíš není. Respektujete jeho postoj?

Premiér je můj nadřízený, takže jeho názor respektuji. Vnímám ale tlak a zájem sportovního prostředí, aby ministerstvo vzniklo.

Takže jste trochu mezi mlýnskými kameny.

Nejsem, zastávám neutrální postoj. Budu rád, pokud NSA bude fungovat dál. Ale jestli bude vůle založit ministerstvo sportu? Nebudu proti. Jen se rozhodně nebavíme o současném volebním období. Bude spíš tématem voleb, protože pokud strany budou mít ve svém programu sportovní blok, tak se k tomu nějakým způsobem postaví. Pokud by se ministerstvo sportu zřizovalo, tak by to šlo transformací NSA v jinou instituci. Výhodou je, že by zůstali úředníci, kteří dobře vědí, jak fungovat.

Tušíte, které strany kopou za ministerstvo sportu?

To ode mě vědět nechtějte. Tady se jedná o věc politických stran, jak se k tomu postaví.