Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V únoru 2022 byla Ester Ledecká druhá ve sjezdu v Crans Montaně. Pak dva roky nic, jen smůla a klopotná práce, aby se znovu dostala vzhůru.
Až v neděli přišlo třetí místo v Kvitfjellu.
Hodně se toho za ty dva roky stalo a změnilo. Tehdy to byla vlastně úplně jiná doba. 26letá Ester se blížila vrcholu sil a užívala si zářné lyžařské kariéry. Po šokující zlaté medaili na olympiádě v Pchjongčchangu 2018 se zabydlela v širší špičce rychlostních disciplín alpského lyžování. Ve sjezdu skončila ten rok celkově třetí s bilancí 1., 2. a 3. místo.
K tomu naprostá dominance ve snowboardu, v Pekingu 2022 obhájila olympijské zlato z Jižní Koreje. Ta kombinace obou sportů byla obdivuhodná a pro mnohé odborníky nepochopitelná. Jen výjimečně tvrdili, například Ondřej Bank, že právě snowboard slouží Ester jako výborná průprava pro lyže.
Ester Ledecká letěla na vlně fantazie. Střídala Martinu Sáblíkovou a Evu Samkovou (Adamczykovou) na trůnu nejlepší české zimní sportovkyně. Svět nám ji záviděl, alpské země a Amerika kroutily hlavou a smiřovaly se s tím, že tahle neuvěřitelná Češka jim bude v každém závodu zatápět a krást medaile.
Její příběh popisovala velká zahraniční média včetně ikonického listu The New York Times. Kolem nestandardního rodinného týmu vířili významní sponzoři a nabízeli lukrativní smlouvy.
Vypadalo to, že Ester chystá definitivní průlom do absolutní světové špičky. Jenže to dopadlo úplně jinak.
Uprostřed letní přípravy jediný nešťastný okamžik všechno změnil. Zlomenina klíční kosti při jízdě na motorovém skateboardu. Klíční kost bývá tou nejbanálnější zlomeninou. Profi cyklisté by mohli vyprávět, mívají to několikrát za kariéru. Jdou okamžitě na operaci a za měsíc sedí znovu na kole.
Tak si to zprvu všichni mysleli i u Ester. Jenže banální to vůbec nebylo a všechno se začalo neuvěřitelně komplikovat. Úplně jí to zkazilo letní přípravu, během níž navíc vystřídala materiál - značku lyží. V okamžiku, kdy měla odlétat do Kanady na úvodní závody sezony 2022/23, šla na druhou operaci. Doufala, že snad aspoň stihne únorové MS na lyžích 2023.
Nestihla. Tu sezonu nakonec nejela jediný závod na lyžích. Aspoň jedno vítězství a druhé místo na snowboardu z konce sezony byly slabou náplastí.
Už to dávno nebyla legrace, ale pořádná polízanice. Aspoň se doléčí a perfektně se připraví na další sezonu, doufal její tým. Jenže ta nezačala ideálně. Počasí rozbombardovalo kalendář závodů. A v těch prvních Ester dojížděla ve třetí desítce.
Lepšila se pomalu, krůček po krůčku. Mezitím znovu udeřila nemoc, zdlouhavé nepříjemné nachlazení. Místo tréninků a závodů se Ester znovu léčila. Hrozilo, že se jí zhroutí i další sezona.
Ale pak se něco stalo. Ester ukázala velkou vnitřní sílu a bojovnost. V polovině února poprvé prolomila hranici desítky. V sobotu dojela čtvrtá a v neděli třetí.
To třetí místo je pro ni vítězstvím. Pro celý tým. Trenéři Tomáš Bank a Franz Gamper to nevzdali, konstruktér Rainer Nachbaur dodal rychlé lyže, kouzelník servisu „Tschunti“ je udělal ještě rychlejší.
Pro Ledeckou to celé musela být obří zkouška nervů, trpělivosti a víry v lepší zítřky. Zlato z olympiády před šesti lety získala skoro „zadarmo“. Víkendové pódium vykutala z mlžné hory v Kvitfjellu doslova v potu a krvi.
Finále Světového poháru v Saalbachu, kam se probojovala v obou disciplínách, teď bude moci odjet s vnitřním klidem a novým sebevědomím.
