Dvojčata z písku. Hlavně opatrně, říká trenér velkých talentů beachvolejbalu

V kategorii do 18 let vloni vyhrály mistrovství Evropy, v Česku v rámci své kategorie prakticky nemají konkurenci a prosazují se i na nejkvalitnějších turnajích dospělých. Mají vše, co světový volejbal vyžaduje. Jsou výborné somatotypy, mají skvělé fyzické předpoklady a podle trenéra také dobře nastavené životní a morální hodnoty, správné rodinné zázemí, dobrý vztah ke škole.

„A co se řekne, to platí. Jsou pracovité. Mají i talent, ale pracovitost je ještě důležitější,“ pochvaluje si Aleš Nečesaný, který sestry v Dobřichovicích trénuje. Na podzim chtějí jet do Thajska na mistrovství světa jednadvacítek a všichni budeme s napětím očekávat, jak Pavelkovy v extrémně silné konkurenci uspějí. Pravdou je, že takové talenty český volejbal už dlouho neměl.

Volejbal patří ke slavným českým/československým sportům. Celá desetiletí reprezentanti vozili v šestkovém volejbalu medaile z olympijských her a světových a evropských šampionátů. Jenže ty časy jsou pryč.

„Tehdy nebyl volejbal tak rozšířený jako dnes. Nyní ho hrají výborně asijské i americké týmy, objevila se obrovská konkurence,“ říká Radomír Vinkler, vedoucí realizačního týmu mládeže dívek v beachvolejbalu do 18 a do 20 let, který pro Seznam Zprávy vybíral největší talent českého volejbalu.

Jak jsme postupně ustupovali z čelných pozic v šestkovém volejbalu, stoupali jsme vzhůru v moderní odnoži tohoto sportu - beachvolejbalu. „Pořád jsme měli v šestkovém volejbalu výborné jednotlivce v nejlepších ligách. Například Helena Havelková nebo Jan Štokr byli světové hvězdy. V Česku se nesešlo tolik hráčů, aby uhráli skvělý výsledek, což ale nahrávalo beachvolejbalu. Před pár lety tu byly Markéta Sluková s Kristýnou Kolocovou, to byly světové jedničky. Na ně navázali kluci Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem. Ti jsou dnes šestí v žebříčku,“ vysvětluje Vinkler.

Vinkler věří, že o budoucnost českého beachvolejbalu se bát nemusíme. Roste nám nadějná nastupující generace. V mužích máme talentovanou dvojici Tomáš Semerád a Jakub Šépka (20 a 21 let), kteří už byli čtvrtí na MS do 21 let. Další mladí, Kryštof Oliva a Václav Kůrka loni přivezli čtvrté místo z ME U20.

V děvčatech pak má český beach supertalentované sestry Pavelkovy, které mají zlato z ME U18. „Jsou velkou nadějí českého beachvolejbalu. Jen musíme postupovat opatrně, pořád jsou mladé, mají velký úspěch za sebou, ale před sebou pořád ještě dost práce. My jim v tom vzestupu musíme pomoc a vytvořit jim co nejlepší podmínky, aby se mohly rozvíjet, to je klíč k úspěchu,“ zdůrazňuje Vinkler.

Dvojčata mají vzory nejen v rodičích. Jejich babička hrála dokonce v reprezentaci. Teď je už šestým rokem trénuje Aleš Nečesaný, majitel klubu SVBC na Praze-západ, který hrál volejbal už s jejich otcem. Sám začínal se šestkovým volejbalem a byl dlouholetým hráčem 1. i 2. ligy. Účastnil se i vrcholných evropských akcí v beachvolejbalu, spoluzakládal krytý areál Beach klub Pankrác, Beach Radotín a pomáhal při výstavbě mnoha kurtů pro plážový volejbal.

Jak si jeho svěřenkyně stojí?

„Výborně. Loni vyhrály titul na mistrovství Evropy, a proto jsme řešili, jak pokračovat dál. V Čechách v rámci své kategorie prakticky nemají konkurenci. Proto je začleňuji do kategorie žen a teď máme za sebou šest turnajů nejen v ČR. Získaly první a druhá místa a o prvním srpnovém víkendu se staly mistryněmi republiky do 20 let,“ říká Nečesaný.

Kvůli vyšší razanci začaly trénovat i s mladšími kluky a velký důraz kladou na kondiční přípravu. „Ale musíme opatrně, v mezích normy, protože Anička, ta vyšší, ještě nemá ukončený vývoj růstové chrupavky. Nechceme ji zatížit příliš. Zatím jsme se přihlásili na dva turnaje světové série, v srpnu do Varšavy a do Brna. Máme před sebou i áčkový turnaj žen na Slovensku, pak Slovinsko. V listopadu bychom rádi na MS U21 v Thajsku.“

Sport musí být propojený i s dalšími aktivitami, hlavně se školou. Obě dívky jsou ve druhém ročníku gymnázia a Kačka studovala pět měsíců v Rakousku němčinu. Chodila na sportovní gymnázium v Klagenfurtu. Anička mezitím hrála šestkový volejbal, druhou ligu v týmu SVBC.

Trenér Nečesaný záměrně nejde cestou úzké specializace. Je zastáncem toho, že volejbal je pořád jeden sport. Děti by podle něj obecně měly dělat oboje do té doby, dokud nejsou kvalitní na mezinárodní úrovni. Pak teprve přijde specializace podle toho, kdo co chce hrát. Tak postupují například ve státech kolem nás – v Rakousku, Německu, Belgii, Nizozemsku.

„U nás se to zatím kastuje dřív, což si myslím, že není dobré. V šestkovém volejbalu totiž děti získávají spoustu dovedností, jako rychlost a dynamiku. V beachvolejbalu je zase strašně náročná odolnost. Jste na to jen dva. Tam nevystřídáte, nikdo se za nikoho neschová, musí využít všechny dovednosti. Je také fyzicky náročnější. Člověk se musí vždycky naučit nejprve v písku chodit. My se nejprve snažíme děti naučit patřičné dovednosti na šestkovém volejbale a pak je teprve posíláme na písek. Takhle to bylo i s holkami,“ vysvětluje Nečesaný.

Dnes se dvojčata už samozřejmě víc orientují na beachvolejbal a trenér řeší i s rodinou, jak to co nejlépe zorganizovat celoročně, jak zvládat turnaje. „Anička měla třeba přetížené koleno, museli jsme zvolnit. Ony by chtěly hrát hlavně plážový volejbal, ale vnímají, že šestkový je dobrý i pro jejich rozvoj. Teď jsme ale na hraně, zda budou zapojené i v šestkách nebo ne,“ říká trenér.

Každá je trochu jiná. Kačka je zvědavá, má široký záběr, zajímá se o kulturu v jiných státech, ráda cestuje. Anička je trochu rebelka, vždy má oponenturu, což je ale také dobré. Na hřišti jsou pak podle kouče obě lvice, nedají nikomu nic zadarmo.

„Naše motto zní: musí nás to bavit, ale bez práce nejsou koláče. Vždy jim také říkám, že i odpočinek je součástí tréninku, máme dobrého kondičního trenéra a fyzioterapii a využíváme i vysokoškolské centrum pod Ministerstvem školství a mládeže,“ říká Nečesaný.

Ve hře pak chce, aby obě děvčata zvládala blok i pole. „Směřujeme to k tomu, aby vyšší Anička byla nakonec blokař, ale stále zkoušíme, aby hrály na obou stranách. Dávám jim do toho spoustu úkolů, které soupeři ani nevnímají. Proto, abych jim to ztížil, aby to neměly jednoduché,“ vysvětluje kouč.

Nečesaný má přístup k videím světové série a stále hlídá vývoj hry. Chce vidět trénink nejlepších hráček a mít kontakt s trenéry. Vzájemně si tak s nimi často pomáhá.

Radomír Vinkler je přesvědčen, že vzestup talentovaných sester Pavelkových jen dokazuje, že beachvolejbal je i v Česku stále populárnější. „Je to vidět třeba jen na tom, jak se rozšiřují české soutěže – dříve existovala jen kategorie dospělých a jedna kategorie mládeže do 20 let. Dnes máme kategorie do 16, 18, 20 let a všechny se zaplňují do limitu. Po republice je spousta areálů, které se stále rozšiřují, další se budují.“

Dřív se beachvolejbal bral jako individuální sport a dvojice fungovaly individuálně. Dnes je snaha dát klubům i celému beachvolejbalu podporu. Aby hráči nehráli jen sami za sebe, ale zaštítily je kluby. Snažíme se pomoci, aby se tento sport zprofesionalizoval a dostal týmovější směr. Příprava je systematičtější, je tu určitě posun kupředu.

Podle Vinklera je však třeba zlepšit propojenost mládeže a dospělého beachvolejbalu. „Vychováme spoustu mladých hráček na dobré úrovni, ale při přechodu do kategorie dospělých jim nemáme teď co nabídnout. Hráčky proto dávají před volejbalem často přednost studiu, případně odcestují do USA, kde jim jsou univerzity schopné nabídnout vysoká stipendia. My jim musíme představit ucelenou koncepci, která je bude motivovat k tomu, ať zůstanou součástí reprezentace u nás a sportu se věnují dál tady. Věřím ale, že i toto se nám během následujících let podaří vytvořit a kvalita českého beachvolejbalu půjde ještě výše.“