Článek
V českém cyklistickém světě je angažmá zahraniční hvězdy ojedinělou záležitostí a skutečným průlomem. 34letá Slovinka závodí v u nás oblíbené kategorii MTB XC, v níž získal pro ČR olympijské zlato Jaroslav Kulhavý v Londýně v roce 2012. Měla by vytvořit silný tandem s nejlepší českou bikerkou posledních let Jitkou Čábelickou i směrem k blížící se olympiádě v Paříži v roce 2024.
Tanjo, máš za sebou už bohatou kariéru. Jak jsi vlastně s kolem začínala?
Začínala jsem jako juniorka v roce 2005, takže už mám za sebou na kole hodně let. Od té doby jezdím disciplínu XC. Ale nezačínala jsem hned s kolem.
Snad ne podobná kariéra, jakou měl tvůj krajan Primož Roglič, který před cyklistikou velmi úspěšně skákal na lyžích?
Ne, to ne, ale já začínala s orientačním během. Byla jsem na tom dobře, účastnila jsem se i mezinárodních závodů. Učitel zpozoroval můj talent, viděl, že jsem na tom dobře, že mi nestačí ani kluci. A tak jsem se dostala nakonec k horskému kolu. Bylo mi 15 let.
Asi je dobře, když má špičkový závodník za sebou i jiný sport, že není odmalička úzce specializovaný…
Myslím, že to pro mne bylo dobře, že jsem měla jinou průpravu, že jsem nebyla odmalička zaměřená jen na jeden sport. To je obecně dobře. A to jsem ještě neřekla, že jsem ráda hrála i fotbal.
Na co jsi ve své dosavadní kariéře nejvíc pyšná?
Určitě na celkové vítězství ve Světovém poháru v roce 2013, k tomu mám dvě vítězství v poháru a co je možná zajímavé, tak ten první závod jsem vyhrála u vás v Česku v Novém Městě na Moravě. Pak jsem dvakrát získala i titul mistryně Evropy.
Jaká máš nyní očekávání od sezony 2023 v novém týmu?
Nerada mluvím o očekáváních. Jsem ráda, že jsem v týmu, kde všechno funguje velmi dobře. Znám vaši nejlepší českou závodnici Jitku Čábelickou, protože jsme už spolu jely přednedávnem etapový závod dvojic na Kypru. A znám i šéfa týmu Pavla Čábelického, takže docela vím, kam jdu.
Ale stejně je to pro mne velká výzva a velký krok kupředu. Od roku 2013 jsem jezdila za slovinský tým, kde jsem byla sama. Teď jsem dostala tuto nabídku, tak jsem ji vzala, zkusím to a uvidíme.
Budeš v týmu s Jitkou Čábelickou, budete se moci vzájemně táhnout k lepším výsledkům?
Myslím, že určitě. Dlouho mi něco takového chybělo. Věřím, že to pomůže mně, Jitce i celému týmu. Už teď vím, že budeme spolu rády v jedné stáji.
Velkým cílem bude asi pro vás obě olympiáda v Paříži v roce 2024?
To určitě, obě bychom si rády vzájemně pomohly, abychom se tam nominovaly a uspěly. Pro mne by to byly navíc už čtvrté olympijské hry.
Kde žiješ a trénuješ?
Bydlím v malé vesnici ve Slovinsku, kde máme farmu. Nejbližší městečko se jmenuje Idrija, všude kolem jsou kopce vysoké až 1000 m a kousek od nás už začínají Julské Alpy. Takže ideální, přirozený terén pro horská kola.
Dřív jsem trénovala prakticky jen doma, teď se to s novým týmem hodně změnilo, protože mám víc tréninkových kempů v zahraničí, kam jezdíme za teplem.
Ještě někdo v rodině sportoval nebo sportuje?
Ne závodně, ale jsme dost zdatná rodina. I díky tomu, že všichni pracujeme na farmě. Pro mne je navíc ta práce skvělý relax.
Který sport je ve Slovinsku vlastně ten hlavní?
V létě určitě cyklistika díky Tadeji Pogačarovi a Primoži Rogličovi, pak basketbal zásluhou Luky Dončiče, který je velkou hvězdou v NBA. A teď v zimě určitě skoky na lyžích a také sjezdové lyžování díky Ilce Štuhecové a Žanu Kranjecovi.
