Článek
Koncem letošní cyklistické sezóny odešli do sportovního důchodu hned tři výjimečné cyklistické osobnosti – v 37 letech Ital Vincenzo Nibali, proslulý „žralok z Messiny“, ve 40 letech Belgičan Philippe Gilbert a dokonce ve 42 letech Španěl Alejandro Valverde.
Mimo všechna „světla ramp“, téměř v zapomnění však odešel ještě čtvrtý muž, který si možná zaslouží stejnou pozornost. Ital Davide Rebellin, fenomén jednodenních klasik z přelomu tisíciletí, dal teď své sbohem profi pelotonu v neuvěřitelných 51 letech.
Jeho profesionální kariéra trvala 30 let a mezi lety 2000–2010, kdy se mu dařilo nejvíce, nebyl žádným „nazdárkem“. Vítězil na mnoha slavných klasikách – třikrát na Valonském šípu, jednou vyhrál Lutych–Bastoň–Lutych, Amstel Gold Race a spoustu dalších.
Určitě budu ještě jezdit nějaké závody. Stále miluji šlapání do pedálů a chci v tom pokračovat, ale už jiným způsobem.
Osvědčil se také v týdenních etapových závodech. V roce 2001 vyhrál Tirreno–Adriatico, Paříž–Nice v roce 2008 a má i zářez z Grand Tour. V roce 1996 vybojoval etapu na Giro d’Italia a šest etap jel v růžovém dresu. Celkem si zapsal 61 vítězství.
Naposledy si připnul číslo v nedělním jednodenním závodě Veneto Classic na kopcovitém severovýchodě Itálie. „Cítím se dobře, jsem v dobré kondici a trasa se mi líbí. Má spoustou stoupání a klesání, dlažebních kostek a štěrku. Jsem šťastný, že mám tuto skvělou příležitost rozloučit se a poděkovat všem fanouškům závodem, který se odehraje na mých silnicích,“ řekl Rebellin. „Bude to 190 velmi výjimečných kilometrů, které pro mne budou velmi emotivní. Budu mít příležitost a čas ohlédnout se za dobrými i špatnými časy, jež charakterizovaly mou kariéru.“
Ještě teď dojížděl v popředí
Nakonec přijel do cíle na velmi slušném 30. místě, jen čtyři minuty za uznávaným vítězem Markem Hirschim. Jako nejlepší ze svého italského kontinentálního týmu Work Service Vitalcare Vega. Ještě týden před tím pak dojel 39. na prvním gravelovém mistrovství světa.
„Tím končí krásné dobrodružství plné silných emocí a úžasných vzpomínek, které budu navždy nosit s radostí v srdci,“ napsal později Rebellin na instagram.
Profesionální kariéru začal v roce 1992. Bylo to dlouho před tím, než se narodila velká část dnešního pelotonu. Jezdil s takovými jmény jako Lance Armstrong, Jan Ullrich nebo Marco Pantani.
A stejně jako u mnoha jezdců tehdejší generace ani jeho kariéra nebyla bez poskvrny. V dubnu 2009 dostal na dva roky stopku kvůli dopingovému testu z olympijských her v Pekingu v roce 2008. Ten odhalil v jeho těle přítomnost CERA, třetí generace EPO, látek stimulujících krvetvorbu. Byla to pro Rebellina těžká rána, přišel o stříbrnou olympijskou medaili ze silničního závodu v Pekingu, hrozilo, že bude muset zaplatit 500 tisíc eur jako náhradu škody, a dokonce jít na tři roky do vězení. Určitě to negativně poznamenalo jeho další kariéru.
Pohled sportovního lékaře a trenéra Karla Martinka
MUDr. Karel Martinek, který se stará o několik českých cyklistů i jako trenér, v případu Rebellina nevidí až tak něco mimořádného.
„Jsou takoví jedinci, bohudík. Měl štěstí, že nebyl opotřebovaný, že měl motivaci a možná měl štěstí v tom, že nebyl takový vítězný tip. Vyhrál sice spoustu závodů jako profík. Ale patří k těm, které to neomrzí. Nesmějí se stát 3× mistrem světa, jako třeba Sagan a další. Určitě měl i štěstí na to, že jeho fyzická schránka je hodně pevná, že neměl problémy s tolika těžkými úrazy.
Je pravda, že patří i do éry, kdy se jezdilo jinak. Cyklistika té dlouhověkosti nahrávala. Dnes jsou tu větší intenzity a mnohé se změnilo. On ten sport určitě strašně miloval a vnější okolnosti, zdravotní stav a rodinné prostředí ho v tom podporovaly.
Nehledal bych v tom žádné zázraky. Je něco jako Jágr v hokeji, bratři Aucklandové nebo Řezáč v běhu na lyžích či Pechsteinová v rychlobruslení. Určitě tu kariéru neprodlužoval kvůli penězům. Mimochodem mám pocit, že byl i takovým rádcem našemu dnes nejlepšímu cyklistovi Janu Hirtovi. Že spoustu věcí spolu řešili.“
Po dopingu začínal od nuly
Dvouletý trest mu připadal jak osmiletý. A začínal prý znovu od nuly. Zatímco do té doby jezdil většinou ve vrcholných týmech, když se v roce 2011 vrátil po dopingové kauze k závodění, už se vlastně nikdy nedostal zpět na nejvyšší úroveň.
Od roku 2013 do 2016 ještě jezdil za polský tým CCC a od 2017 až do své poslední sezóny byl členem řady kontinentálních stájí. Při závodech už potkával syny svých největších soupeřů.
Poslední větší vítězství zaznamenal v královské 3. etapě Kolem Turecka 2015, ve věku 43 let. Ale ještě v roce 2018 vyhrál etapu závodu v Alžírsku. Ani jeho pozdější výsledky však nebyly ostudné. V minulé sezóně se mu podařila tři umístění v top 10 v etapových kláních vyšší kategorie UCI 2.1.
Bez trenéra, jen se svými zkušenostmi
Celá jeho kariéra potvrzuje, že je hodně houževnatým chlapíkem, který se nikdy nenechal zlomit. Svědčí o tom i událost z loňského září, kdy si v 50 letech způsobil frakturu nohy při pádu na memoriálu Marka Pantaniho. Po dlouhém rehabilitačním procesu se letos v červnu znovu vrátil do profesionálního pelotonu. „Nechtěl jsem ukončit kariéru dvojitou zlomeninou nohy… Jsem nejen cyklista, ale také druhý otec svých spolujezdců. Chtěl jsem jim pomoci a předat zkušenosti.“
Uvědomoval si dobře, že jeho tělo v padesáti nefunguje tak jako ve dvaceti. „Musíte na něj brát větší ohled. Ale třeba v tréninku jsem nic moc nezměnil. Udělal jsem nějaké úpravy, ale v podstatě trénuju stejně jako na začátku kariéry. Nemám trenéra, nemám výživového poradce. Mám mnoho zkušeností a znám se,“ říkal ještě loni podle webu WeLoveCycling.com.
Téměř vegetarián už roky nejí červené maso. V roce 1997 přešel na bezlepkovou stravu a cítí se díky tomu líp. Když je doma, žije s manželkou obyčejný život. Vstávají v půl sedmé a on si dá nějaké posilovací cvičení. Pak se nasnídají a jde na kolo. Večeří kolem šesté a v devět jdou oba spát.
Pro některé bude už navždy dopingovým podvodníkem, jehož kariéra nestojí za zmínku. Pro ostatní kuriozitou – jezdcem, kterému láska ke sportu umožnila závodit do 51 let v době, kdy ti nejlepší jsou dnes mladší a mladší.
U cyklistiky mimochodem zůstává. Chce se věnovat vývojovému projektu se sponzorem týmových kol Dynatek a gravel závodům na šotolině. „A určitě budu ještě sám jezdit nějaké závody. Stále miluji šlapání do pedálů a chci v tom pokračovat, ale už jiným způsobem.“
