Článek
Jednoduchá otázka nemá úplně jednoduchou odpověď. Ruský sport vždy patřil ke špičce, zejména na letních a zimních olympiádách. Ruští atleti, gymnasté, úpoloví sportovci, hokejisté, basketbalisté, volejbalisté, běžci na lyžích nebo biatlonisté patří dlouhodobě k těm nejlepším.
Na letní olympiádě v Tokiu 2021 se ruští sportovci „pod neutrální vlajkou“ umístili celkově 5. se 20 zlatými a dohromady 71 cennými kovy. Na zimní olympiádě v Pekingu 2022 skončili na 9. místě se šesti zlatými a 32 medailemi celkem, což byl druhý nejvyšší počet cenných kovů na hrách.
Už z toho vidíme, že Rusové stále patří ke sportovním velmocem. Trochu jiný pohled však nabízí odpověď na otázku, zda dnes skutečně významně chybí světovému sportu. Všechny ty úspěchy totiž stály obrovskou cenu.
Rusové zůstali v tenisu a v NHL
Ještě než se pokusíme zjistit, jak to je, musíme zopakovat, proč zahájení ruské invaze na Ukrajině ruské sportovce tak drasticky postihlo. Byla to součást mezinárodních sankcí, které zdůrazňovaly – chápeme, že to poškodí ruské sportovní individuality, ale právě v tento okamžik není možné dát agresorovi do ruky další propagandistickou páku. Rusko v této situaci nesmí zneužívat sport pro své cíle.
Zároveň musíme zdůraznit, že ne všude Rusové ze světového sportu zmizeli. Zůstali v top tenisu i v hokejové NHL, kde stále hrají významnou roli a nikomu to zásadně nevadí.
Ale popravdě, špičkoví ruští tenisté jsou kosmopolité, kteří přijali určité zákonitosti mezinárodní tenisové komunity. Plynně mluví anglicky, chovají se „normálně“, otevřeně komunikují a občas mají i odvahu odsoudit válku na Ukrajině. Podobně to platí i pro ruské hokejisty v NHL. Obě soutěže mají tak přísná vnitřní pravidla, že nedovolují, aby jim Rusové přerostli přes hlavu a dělali si, snad s občasnou výjimkou Ovečkina, vlastní propagandu.
Tolik k ukrajinské krizi. Všichni ale vědí, že už před ní měli Rusové ve sportu vážný problém - doping. Ve sportovním zápolení nebyli standardní zemí už desítky let. Poznali jste to podle toho, že na zmíněných olympijských hrách, když vyhráli, nezněla jim ruská hymna. Kdo za to může? Vinu nenese nikdo jiný než Rusové sami.
Rusko bylo za opakovaná dopingová provinění vyloučeno na dva roky z velkých sportovních soutěží včetně olympijských her v Tokiu 2021, zimních olympijských her v Pekingu 2022 či fotbalového mistrovství světa v Kataru 2022. Sportovní arbitrážní soud (CAS) v Lausanne nicméně zkrátil na polovinu čtyřletý trest od Světové antidopingové agentury (WADA), proti němuž se Rusko odvolalo.
Nakonec to dopadlo tak, že sportovci aspoň mohou mít na oděvu jméno země a její barvy, pokud bude název „Rusko“ stejně dominantní jako slova „neutrální sportovec“ nebo „neutrální tým“.
Proč vznikl tento paskvil? Hned uvidíte, že věci nejsou tak jednoduché a radikální řešení nemusejí ihned být těmi nejlepšími. Kvůli opakovanému dopingu by Rusové bývali měli úplně vypadnout ze soutěží. Ale nestalo se tak ze dvou důvodů.
Všichni určitě nedopovali
Zaprvé, zdravý rozum říká, že není možné, aby všichni ruští sportovci byli dopingovými hříšníky. A také to určitě není pravda. Proto se mezinárodní sportovní orgány pokusily ruským sportovcům, kteří se zatím nedostali do dopingového soukolí, umožnit závodit.
Zadruhé, Západ nebo chcete-li zbytek světa, nechtěl být z různých důvodů na Rusy tak přísný, jak mohl a možná i měl ve skutečnosti být. Můžeme to nazvat hlubšími politickými zájmy.
Jak se tohle všechno mohlo Rusům stát? Je to dlouhá historie, která spadá až do počátků studené války. Význam sportu v Sovětském svazu a později i v Rusku dostal až zvrácenou podobu. Měl zvýšit prestiž a význam země za každou cenu. I za cenu neregulérních prostředků.
Díky tomuto nezdravému zvýraznění sportovních úspěchů se změnil i pohled na věc u samotných sportovců. Možnost reprezentovat, soutěžit na mezinárodním poli pro ně znamenal a znamená skok do úplně jiné, vyšší sféry. Zásadní průlom v životní úrovni a perspektivách. Je to i dramatický skok na společenském žebříčku.
Zvrácený pohled na význam sportu znamená i zvrácený přístup k němu samotnému. Pochopili jste dobře, je to například živná půda pro doping. Ruský sport je jím už mnoho let prolezlý a není to doping zdaleka individuální. Ona touha uspět jako země, proslavit se a ohromit svět, uspokojit státní politické špičky vedla k dopingu řízenému a organizovanému shora.
Ta situace je katastrofální, Rusové nedodržují základní antidopingová pravidla, a tak si už mnoho let zvykáme na to, že s odstupem dvou tří, ale třeba i deseti let ruští sportovci musejí ostudně vracet medaile, které vybojovali nedovolenými prostředky. Nejhorší je, že si doteď mnozí ruští sportovní činitelé, trenéři i sportovci myslí, že jsou na správné straně a že páchají dobro.
Rusům už nikdo nevěřil
Tušíte správně, ze všeho se vytratila důvěra, takže prakticky kdekoli se ruský sportovec objeví, už mnozí počítají s tím, že nemusí hrát fér. Pokud tam Rusové nejsou, všem se uleví, protože to znamená – ano, doping je vždycky možný, ale bez Rusů bude mnohem méně pravděpodobný a soutěž bude fér.
Aby někdo neřekl, že to je jen prázdná protiruská propaganda, připomeňme situaci ve světové profesionální cyklistice v době Lance Armstronga. Zlí jazykové říkají, že tehdy dopovali skoro všichni. K čemu to vedlo? K totální ztrátě důvěry v profi cyklistiku a ve výkony profi jezdců. Odcházeli sponzoři, ale i fanouškové. Nikoho to nebavilo, protože tušili, že příští vítěz bude jen dalším dopingovým podvodníkem.
Rozdíl oproti Rusům byl v tom, že samotné prostředí kolem cyklistických dopingových excesů přimělo celý systém, aby zlořád vypátral, zastavil a zjednal nápravu. Vznikl obrovský tlak na změnu. V ruském sportovním systému tyto „záchranné“ páky nevidíme.
Z této perspektivy najednou vypadají i ruské sportovní úspěchy jinak a jinak se pak pohlíží i na jejich účast na mezinárodních kláních.
Vezměte si, že navzdory všem protiruským opatřením se na olympiádě v Pekingu roztočil cirkus kolem dopingu ruské krasobruslařské hvězdy Kamily Valijevové. Ruska podle výsledků testů před olympiádou dopovala, pro image her to však celé bylo tak nestravitelné, že CAS nakonec rozhodl, že se může dál účastnit soutěží.
Brutální ruská válečná operace na Ukrajině tomu všemu nakonec udělala paradoxně rychlý konec. Ruští sportovci budou muset začít úplně od začátku, aby si znovu vybudovali důvěru a respekt.
