Basketbalová hvězda měnila trendy. Teď se stala pákou Ruska na USA

Dvojnásobná olympijská vítězka se nestyděla veřejně přiznat, že je lesba nebo že jí štve „rasistická“ Amerika. Nehodlala také poslouchat hymnu USA, s tím, že není hymnou Afroameričanů. A když jí před časem rozčílila nastávající manželka, tak po ní prostě skočila a servaly se. Byl z toho průšvih, který hodně protřepávala i prestižní americká média.

Nebo si do letadla do Moskvy, kam směřovala v únoru, aby si přivydělala miliony dolarů v rozhazovačné ruské basketbalové lize, přibalila hašišové kouření. Možná to tak dělala pokaždé, když do Ruska jako velká celebrita mířila. Jenže časy se zničehonic změnily.

Rusko už nepotřebuje Grinerovou k tomu, aby osvěžovala jeho ženský basketbal a bavila bohaté Rusy. Teď se mu Američanka v nové světové konstelaci hodí jako nástroj v politické válce.

A tak absolutní superstar sedí v ruském vězení a doufá, že se dostane ven mnohem dřív než za 9 let, které jí ruské soudnictví napařilo.

Jaká vlastně 31letá Grinerová, dcera veterána a policisty, je? Jak stoupala ke slávě a co má všechno za sebou? Je toho hodně. Velká část světa ji vnímá jako průkopnici, velkou slavnou černošskou ženu, která se nebála přiznat, že je lesba.

Jako dívka asi zažívala nehezké chvíle, kdy se jí okolí posmívalo nejen kvůli její orientaci, ale i neobvyklé výšce. Zároveň si však neprošla tím, čím miliony jiných černošských dětí v USA, včetně mnoha známých sportovců. Na výsluní popularity a bohatství nemusela stoupat ze dna chudoby, tak jako před ní třeba Mike Tyson nebo LeBron James.

Dívka z Houstonu to měla snazší. Její rodinné poměry byly spořádané a rodina zabezpečená. Zatímco matka se starala o čtyři děti, otec Raymond byl zástupcem šerifa Harris County v Houstonu, k tomu respektovaným námořním veteránem, který sloužil v letech 1968 a 1969 ve Vietnamu.

Grinerová chodila do veřejné školy Nimitz High School v Houstonu. Je pravda, že to není žádné prestižní zařízení pro elity. Zatímco před deseti lety tu většinu tvořili Afroameričané, dnes už je předběhli Hispánci. Bílých studentů je tu méně než čtyři procenta. Škola si ale udělala celkem dobré jméno tím, že se v ní vždy hodně sportovalo a produkovala hlavně budoucí americké fotbalisty NFL.

Brittney Grinerová, kterou bůh obdaroval skvělými tělesnými parametry, na tom nebyla jinak. Kromě basketbalu zkoušela i volejbal. A protože už jako dorostenka udivovala výškou a rozpětím paží skoro 220 cm (dnes má 222 cm), počínaje druhým rokem trénovala dokonce s chlapeckým basketbalovým týmem. Zároveň pak začala spolupracovat se školním trenérem amerického fotbalu na rozvoji síly v nohách. Pilně tehdy trénovala zejména impozantní basketbalové smečování do koše s rozběhem. Šlo jí to nadmíru. Video z juniorské kariéry s tímto trikem mělo za první rok na YouTube více než 2,7 milionu zhlédnutí. Když ho uviděl hvězdný Shaquille O'Neal, souhlasil, že se s mladým talentem osobně setká.

Už tehdy měla Brittney v sobě něco ze svého otce – disciplínu a vysokou sebedůvěru. „Mé sebedůvěře napomáhá, když vím, že lidé ode mě mají velká očekávání,“ řekla Grinerová v pouhých 19 letech. „Sama mám vůči sobě velká očekávání.“

Ani když byla mimo palubovku, neztratila se. Byla studentkou, která se vyznala v počítačích, naučila se opravovat auta a stala se fandou televizního programu Military Channel. „Vždycky jsem chtěla být u letectva,“ řekla tehdy. „Ale myslím, že jsem ty stíhačky přerostla. Nedělají je pro mě dostatečně velké.“

V roce 2009 ji prestižní Rivals.com označil za nejlepší středoškolskou basketbalistku. Brzy si ji pak vybral tým Phoenix Mercury a hned získala cenu ESPY pro nejlepší vysokoškolskou sportovkyni. V roce 2013 přišel již zmíněný „comming out“ a vzápětí smlouva s globální firmou Nike. Byl to první případ, kdy společnost podepsala takovou spolupráci s otevřeně homosexuálním sportovcem.

Grinerová je jedinou americkou basketbalistkou NCAA, která dosáhla 2000 bodů a zablokovala 500 střel. V roce 2012 byla jmenována AP hráčkou roku a nejvýraznější osobností Final Four. Získala dvě zlaté olympijské medaile (2016 a 2021), je šampionkou NCAA, má zlatou medaili ze Světového poháru FIBA ​​a z mistrovství WNBA. Všeobecně se má za to, že právě ona zvýšila popularitu ženského basketbalu v USA.

Doma byla superhvězdou, ale platy ženských basketbalových hvězd jsou v USA nesrovnatelné s mužskými. Grinerovou to štvalo. I proto s mnoha špičkovými kolegyněmi z Ameriky začala hrát od roku 2014 basketbal v mimosezóně také v Rusku. Zatímco její základní plat ve Phoenix Mercury činil maximálně 227 900  dolarů ročně (cca 5,5 milionu korun), v Jekatěrinburgu inkasovala za sezonu závratný milion dolarů (24 milionů korun). I díky tomu je dnes Grinerová dolarovou milionářkou.

V srpnu 2014 se Grinerová zasnoubila s další hráčkou WNBA Glory Johnsonovou. Vypadalo to na velkou lásku, jenže měly spolu trochu „italskou“ domácnost. Po půl roce byly zatčeny kvůli tomu, že se pohádaly a popraly. Police musela tehdy zasahovat v  jejich domě na předměstí Phoenixu v Arizoně poté, co několik lidí kolem nich nebylo schopno šarvátku ukončit. Obě utrpěly lehčí zranění a skončily na den v cele okresní věznice Maricopa County. Mělo to dohru i na sportovním poli, protože vedení americké ligy obě hráčky suspendovalo na sedm zápasů. Grinerová musela navíc absolvovat i 26týdenní terapii v oblasti domácího násilí.

Navzdory incidentu se obě ještě v květnu ve Phoenixu vzaly a brzy navíc oznámily, že Johnsonová díky umělému oplodnění otěhotněla. Jenže zase to nedopadlo dobře. Hned následující den po necelém měsíci manželství Grinerová podala žádost o rozvod kvůli údajnému podvodu a nátlaku Johnsonové. Ta v říjnu porodila dvojčata a Grinerová dostala nařízeno platit jí na děti výživné.

Další vztah Grinerové s Cherelle Watsonovou se od roku 2018 vyvíjel mnohem nadějněji. Obě ženy se vzaly, a když byla Brittney zadržena v Rusku, její manželka jí vyjadřovala silnou podporu a zasazovala se o její propuštění.

Odpor k americké hymně se datuje do roku 2020 a souvisí s protesty kolem smrti Afroameričana George Floyda. Grinerová tehdy se spoluhráčkou Briannou Turnerovou vyzvaly WNBA, aby před zápasy přestala hrát hymnu USA. Hlavním argumentem bylo, že ji vytvořili běloši, a proto nemůže být plnohodnotnou hymnou Afroameričanů.

„Nemyslím to v žádné neúctě k naší zemi. Můj táta byl ve Vietnamu a 30 let byl právníkem. Před basketbalem jsem chtěla být policistkou. Jsem hrdá na svou zemi. Bez ohledu na to ale budu protestovat. Osobně si myslím, že do sportu nepatří,“ řekla deníku Arizona Republic. „Když se národní hymna stala národní hymnou (v roce 1931), černoši v té době neměli práva. Je těžké respektovat píseň, která ani nereprezentovala všechny Američany, když byla poprvé vytvořena.“