Zrodila se hvězda. Chtěl být jako Messi, ale pak sedl na kolo a ohromil

Není důležité, že na letošní Vueltě nezůstal kvůli covid–19 a různým drsným pádům kámen na kameni. Že španělskou Grand Tour dokončilo jen okolo 130 jezdců z původních 180. Že z první desítky museli odstoupit favorité Slovinec Primož Roglič, Brit Simon Yates, Francouzský Rus Pavel Sivakov, že předčasně skončil nositel vrchařského dresu Australan Jay Vine a spousta dalších skvělých jezdců.

Stále teprve 22letý Remco Evenepoel ukázal naprostou konzistenci. Skvěle útočil a snad ještě lepší byl tehdy, kdy měl slabší chvilky. Dvakrát ztratil, ale jen minimum. S největší pravděpodobností by býval porazil i ty konkurenty, kteří museli odstoupit.

Byl to na letošní Vueltě trochu jiný Remco, než jsme byli zvyklí. Lehčí, hubenější, zkušenější a možná o chlup skromnější. I když s tou skromností to Remco nikdy moc nepřehání.

Remco byl donedávna sice neuvěřitelně bojovný a silný, ale chvilkami i překvapivě slabý. Občas ho totiž rozhodila i kravina. Na Vueltě ovšem ukázal, že se i v této disciplíně zlepšil. Dril supertýmu Quick-Step Alpha Vinyl ho zřejmě dokázala srovnat do latě. Nervy mu ruply jen jednou, kdy po pádu způsobeném vlastní chybou sepsul auto rozhodčích.

I pro tyhle své občasné výlevy, pro maximální soustředění, které kolem sebe demonstruje, není tak oblíbený, jako jiní jeho vrstevníci v pelotonu, třeba boží kluk Tom Pidcock. Přesto o něm říkají, že je to budoucí Eddie Merckx.

Je? Určitě je na dobré cestě. Ještě před Vueltou se o něm hovořilo jako o komplexním jezdci, který umí skvěle klasiky, časovky i týdenní etapáky. Na ty nejdelší, třítýdenní závody, mu ale mnozí nevěřili.

Šéf jeho stáje QuickStep-Alpha Vinyl Patrick Lefevere teď neskrývá zadostiučinění, že jeho svěřenec zvítězil. „Kolikrát jsme slyšeli… Remco tohle nezvládne, Remco nezvládne tři týdny, Remco nezvládne strmá stoupání,“ připomněl s ironií v rozhovoru pro vlámský deník Het Laatste Nieuws. „Teď si myslím, že Evenepoel je nezastavitelný, pokud zůstane zdravý.“

Lefevere neřekl nic nového. Svou víru v mladíka potvrdil už loni, kdy s ním prodloužil kontrakt o pět let až do roku 2026. Ve světě dnešní profesionální cyklistiky něco neobvyklého.

A jak se vlastně Evenepoel stal tak dobrým? Zdá se to jednoduché – má třeba skvělé geny. Je synem Patricka Evenepoela, bývalého závodního cyklisty, který v roce 1993 vyhrál Grand Prix Valonska.

Ovšem pozor, Remco nezačal sportovní kariéru jako cyklista, ale už v pěti letech jako fotbalista. Hrál za mládežnické týmy R.S.C. Anderlecht a PSV Eindhoven, stejně jako v mládežnických národních týmech Belgie. Hrál dobře, ale… Časem bylo zřejmé, že z něj belgický Messi nebude. V Anderlechtu končil na lavičce náhradníků a z reprezentace dokonce vypadl.

Remco ani jeho otec nepropadli iluzím. Když si uvědomili, že díky fyzickým schopnostem má kluk větší šance v cyklistice, nechal po 11 letech fotbalu a stal se cyklistou. Pozor, není to tak dávno, psal se rok 2017.

Bylo to rozumné rozhodnutí. Brzy se ukázalo, že bude mnohem lepším na dvou kolech. Prakticky hned začal sbírat jeden úspěch za druhým. Na Mistrovství světa UCI 2018 vyhrál silniční závod a časovku v juniorských kategoriích. Mimochodem, rozdíl mezi ním a druhým jezdcem v silničním závodě byl naprosto propastných 9 minut a 44 sekund.

Vzápětí se stal profesionálem v týmu Deceuninck–Quick-Step a v podstatě přeskočil kategorii do 23 let. Jeho šéf Patrick Lefevere se ho snaží od začátku držet při zemi, co to jde. Ale Remco je pořád trochu napřed před očekáváními.

V první sezóně měl soutěžit v kratších etapových závodech a vynechal dlážděné jednodenní klasické závody. V srpnu 2019 už zaznamenal své první vítězství na World Tour, když zvítězil v klasice San Sebastian. Stal se třetím nejmladším jezdcem, který kdy vyhrál cyklistickou klasiku v historii tohoto sportu.

Ale to nebylo všechno, krátce na to zvítězil v časovce na Mistrovství Evropy 2019. Na zářijovém mistrovství světa by býval mohl stále jezdit v kategorii do 23 let, ale startoval v elitních mužských disciplínách. Určitě nelitoval, v časovce získal stříbro.

Následující rok dál vyhrával. Jenže přišla katastrofa. Prudký rozlet zastavila vážná nehoda na klasice kolem Lombardie. Při sjíždění z Muro di Sormano to Remco neodhal a narazil v ostré zatáčce do nízké zídky na mostu. Místo aby se odrazil zpět do silnice, přepadl několik metrů z prudkého srázu. Utrpěl zlomeninu pánve a pohmoždění pravé plíce. Měl obrovské štěstí, mohlo to dopadnout i mnohem hůř.

Evenepoel se vrátil do boje v následujícím roce docela odvážně rovnou svou první Grand Tour - Giro d'Italia. Nebylo to špatné, ale poté, co strávil prvních 15 etap v Top 10 celkové klasifikace, odstoupil ze závodu v 17. etapě.

Letos na jaře začal Evenepoel řádit. Vyhrál svůj první cyklistický monument Lutych-Bastoň-Lutych po 29,6 km sólového úsilí s náskokem 48 sekund na druhého. Přitom to byla jeho první účast na této cyklistické klasice. Pak zvítězil i na klasice San Sebastián úspěšným sólovým útokem na 44 kilometrů. V cíli byl téměř dvě minuty před druhým Pavlem Sivakovem.

Teď Remco zařídil vítězství na Vueltě, první belgické po 44 letech. První vítězství na Grand Tour pro stáj Quick-Step Alpha Vinyl. Hned začínají všichni řešit, co bude dál. Před Remcem se otevřely nové obzory. Výborný klasikář bude zvažovat jak rozdělit sezonu mezi jednorázové závody a třítýdenní etapáky. Kdy přijde na řadu Tour de France? A má šanci na ní konkurovat nejsilnějším jezdcům planety Jonasu Vingegaardovi nebo Tadeji Pogačarovi?

„Doufám, že toto je začátek mnoha dalších krásných věcí, ale ‚jen Bůh ví‘ co se stane,“ komentoval to jeho šéf Lefevere. „Nejprve si to užijme. Jsem v branži starý, nenechme se unést. Plán byl jet na Tour s ambicemi v roce 2025. Jsme teď o pár let před plánem, ale v mé hlavě to bude příští rok zase Giro.“

To by byla dobrá zpráva pro českého jezdce Jana Hirta, který od příštího roku nastoupí v řadách „Vlčí smečky“, aby pomáhal Evenepoelovi v kopcích. Giro je to, co Hirtovi sedí. A teď už ví, co se od něj bude v nejbližší době očekávat. Pomáhat sebevědomému belgickému mladíkovi dosáhnout dalších triumfů.