Česko jako cyklistická velmoc? Nová generace má světové parametry

Cyklistika je na tom v jistém ohledu lépe než jiné sporty, dá se s ní začít později. Když začne dítě na kole trénovat ve 12–14 letech, nic nezmešká. Přitom už ho netlačí vůle rodičů a může si sport najít skoro samo. Uvidí cyklistické soutěže v televizi, přečte si článek, spatří velkou soutěž na vlastní oči… Tak podobně začínal i národní trenér silniční cyklistiky Tomáš Konečný, bývalý profesionální závodník, který vyhrál etapu na Vueltě nebo dojel šestý na klasice Milán – San Remo.

Tomáš Konečný říká, že cyklistika je jen jedna, ale má několik odvětví, která odlišuje i infrastruktura. Horská kola, BMX, silnice, dráha, cyklokros… „Dráhová cyklistika a BMX potřebují dráhy. Silniční zase ne příliš frekventované silnice. Nejméně omezení mají horská kola a cyklokros, dají se provozovat hned za vesnicí nebo za malým městem. Pak stačí dětem nějaký kroužek nebo oddíl,“ vysvětluje Konečný.

Rozdělování na olympijské a neolympijské disciplíny podle něj nehraje až takovou roli. Absolutní královnou cyklistiky je nepochybně silnice, tam jsou největší peníze, konkurence i medializace. Taková Tour de France je po olympiádě a mistrovství světa ve fotbale třetí nejsledovanější sportovní podnik na světě.

Konečný zdůrazňuje význam největšího cyklistického podniku světa. Některé státy to pochopily a přitáhly si Tour k sobě domů. Sport pak boří hranice mezi státy a představí zemi, v níž se odehrává. Už to není jen o sportu, ale o kultuře a cestovním ruchu. „Abych to zjednodušil, když do Tour de France stát investuje, přitáhne lidi a má pak plné hotely… Představte si, že by Tour startovala u nás. Svět by viděl všechny ty úžasné obrázky, které díky TdF zná z Francie, i od nás,“ vysvětluje Konečný.

Státní podpora je důležitá i pro cyklistiku, peněz ale jde do sportu málo. I přesto je Česko podle Konečného de facto malou cyklistickou velmocí. Ne pro sportovní úspěchy, ale protože má ohromně širokou základnu. Amatérské soutěže, kam pravidelně vyrážejí celé rodiny. Závodí ti nejmenší, třeba jen symbolicky, až po kategorie dospělých a veteránů. Nakonec je na takové akci třeba 1 500 lidí. A to není samozřejmost. „Vezměte si, že taková rodina jede z Plzně do Ostravy. Musí tam dojet, ubytovat se, jíst, koupit startovné… To vyžaduje velké nadšení. A s tím se dá pracovat. Je třeba to cíleně podporovat, abychom ještě více dostali lidem sport pod kůži,“ zdůrazňuje Konečný.

Pokud jde o vrcholový sport, všechno samozřejmě musí začít v rodině. Je skvělé, když se společně jezdí závody, jako je třeba Kolo pro život. Následuje cyklistický oddíl a děti začnou závodit na městské, okresní a pak krajské úrovni. Na větších závodech se objeví trenéři z tréninkových středisek a vybírají si talenty. Na scénu nastupují střediska vrcholového sportu, která zachytávají talenty, rozšiřují jejich um a třeba je rozdělují do odvětví podle toho, co je jim bližší a pro co se víc hodí. Kdo je dobrý ve vytrvalosti, začne trénovat na silnici, kdo má předpoklady spíš pro rychlost, dá se na dráhu… „Důležité je, aby byl proces nasměrován tak, že vrchol přijde až v kategorii dospělých,“ upozorňuje český trenér.

Nejvyšší českou soutěží je Český pohár, tam se potkávají děti už celorepublikově. Ukáže se, kdo je jaký talent, vrcholová střediska s nimi komunikují, osloví trenéra, rodiče a ukážou jim další možnosti. Často se stane, že mladý závodník ještě ani není v žádném oddílu. I proto, že ne všude nějaký oddíl vůbec je. A pak může pomoci středisko. Dovést sportovce tam, kde jsou dráhy BMX nebo pro dráhovou cyklistiku, a posunout ho dál.

Systém výchovy mladých cyklistů tvoří krajská střediska a pro silnici a dráhu pak čtyři vrcholová střediska – Plzeň, Praha, Brno a Prostějov. Na dráze se dá dobře trénovat i pro silnici, ty disciplíny jsou hodně provázané. „V Prostějově jsme například zrekonstruovali celý areál. Dnes to tam funguje tak, že máme i pokoje, takový malý internát. K tomu šatny, mechanika, pro mladé sportovce velmi důležitý komfort. Nemusejí nikam cestovat a ztrácet čas. K tomu spolupracujeme i se školami, umíme dohodnout individuální plán,“ vysvětluje Konečný.

Možná pro někoho překvapivě není většinou velký problém s materiálem. Děti odmalička mají vybavení od rodičů a rodině, která má hlouběji do kapsy, mohou vrcholová nebo krajská střediska materiál zapůjčit. „Ale nemyslím si, že to v mladších kategoriích rozhoduje. Ne každý třeba ví, že v kategorii žáků nejsou v soutěžích pořádaných pod záštitou Českého svazu cyklistiky povoleny časovkářské speciály, právě proto, aby některé děti neměly nad těmi druhými materiální výhody,“ argumentuje národní trenér.

Krajská střediska oslovují mladší děti, vrcholová pak fungují pro juniorské kategorie (17–18 let) a pro přechod do kategorie do 23 let. Například v Prostějově mají krajské a vrcholové středisko v jednom – dvanáct juniorů, tři juniorky, s mladšími kadety je to asi 30 dětí.

Samozřejmě že v počáteční fázi mohou dobře fungovat i varianty individuálních, to znamená rodinných tréninkových týmů, ostatně jako v jiných sportech. I tak ale musí později nastoupit regulérní závodní tým.

Příkladem jsou třeba bratři Vackové, kteří díky rodičům odmalička závodili v Rakousku a pak v Itálii: „Svaz se takovým závodníkům také snaží hodně pomoci. Jsme schopni zajistit „worldtourový“ program pro juniorskou kategorii, účast na všech národních pohárech a směřujeme je k ME, MS… A ta kvalita pak závodníka zvedá. Čím kvalitnější soupeři, tím lepší výkony a sportovec se posouvá dál,“ říká Konečný. Odcházet brzy do zahraničních týmů má ale podle něj i svá rizika, hrozí, že se všechno uspěchá. „V zahraničních týmech bývá velký tlak a mladý závodník se může takzvaně zlomit,“ říká Konečný.

„Cyklistika, zejména ta silniční, je zvláštní v tom, že je to individuální sport, který je ale zároveň kolektivní. Od juniorů hraje taktika velkou roli a snažím se tohle kluky učit. Kdo bude lídrem, kdo bude spurtovat, na koho se pojede atd. A chceme, aby to kluci plnili. Brzy poznají, že když si nepomůžou, tak se v tom ztratí všichni a výsledek ze závodu nebude. Naopak když se podaří, raduje se celý tým,“ dodává Konečný.

Vypadá to, že se zatím výchova talentů daří. Čeští junioři se od roku 2017 umísťují v první desítce zemí světa a to bez dobře fungujícího týmu prakticky není možné. „Velmi se nám povedl rok 2020. Mathias Vacek se stal juniorským mistrem Evropy v časovce a Pavel Bittner byl druhý v silničním závodě. Málem jsme měli dva mistry Evropy – to je skoro neuvěřitelné. K tomu byl Vojta Řepa bronzový v silničním závodě v kategorii do 23 let. MS pro tyhle kategorie tehdy kvůli covidu nebylo, ale já dávám mezi MS a ME rovnítko, protože Evropa má dnes nejsilnější jezdce. Loni jsme navíc byli v kategorii U23 celkově šestí, to je další velký úspěch,“ vysvětluje trenér.

Největšími českými nadějemi jsou právě Vacek s Bittnerem, oba ročník 2002, kteří jsou druhým rokem v kategorii mužů. Vacek začal závodit v Gazpromu, tam měl první dva roky na rozjetí, od příštího roku bude jezdit za Trek-Segafredo. „Letos už vyhrál worldtourový závod – zvítězil v 6. etapě UAE Tour. Škoda že měsíc a půl vypadl ze závodního rytmu, protože Gazprom dostal stopku v rámci sankcí proti Rusku. Ale je to strašně pohodový kluk, hodí to za hlavu, půjde na ryby a bude v klidu. Dokáže trable odfiltrovat, pak přijde na závody a bude v pohodě. Ostatně říkám, že právě hlava hraje v celkovém projevu sportovce 50 % výkonu,“ říká Konečný.

V červnu bude Mathiasi Vackovi 20 let. Na co podle Konečného má? „Možná do čtyř pěti let by mohl patřit k nejlepším na světě. Je výborný vrchař a časovkář, dokáže i slušně zaspurtovat. Je hodně podobný Pogačarovi. Teď bude záležet na Treku, aby s ním ideálně pracoval a dostal z něj to nejlepší. Má velký potenciál překonat rekordy Romana Kreuzigera na Tour (5. místo celkově).“

Komplexním závodníkem je i Pavel Bittner, jen má podle Konečného trochu limit v kopcích. „O to je však rychlejší, bude z něj excelentní klasikář, vidím ho jednou na Flandry, na Amstel Gold Race. To budou závody pro něj.“

Také v kategorii juniorů má Česko dva dobré cyklisty, kterým bude letos 18 let. Milan Kadlec mladší, syn reprezentačního trenéra dráhy Milana Kadlece. Loni zvítězil na ME na dráze v bodovačce. Nebo Štěpán Telecký, který je hodně podobný Mathiasi Vackovi, má výbornou časovku a letos měl dobré testy. Na nich by měla letos juniorská reprezentace stavět.

V děvčatech je podle Konečného situace méně přehledná. Máme dvě juniorky, jimž bude letos 18 let, obě jsou ročník 2004. Eliška Kvasničková byla loni 11. na MS a 8. na ME. Přitom začala se silnicí teprve nedávno. Julie Kopecká ještě kombinuje cyklokros a silnici. „Má velkou výhodu oproti ostatním, že má odmalička „mentalitu Holanďanek“. Umí jezdit závody, ví, kde má v pelotonu být,“ uzavírá český národní trenér.