Článek
Zlaté časy české atletiky ustoupily. Už tři světové šampionáty jsme bez nejcennějších medailí. Přesto nemůžeme Budapešť hodnotit špatně. Získali jsme dva cenné kovy a pár umístění v první desítce nebo na její hraně.
Absolutorium zaslouží 32letý oštěpař Jakub Vadlejch, který už zachraňoval českou výpravu bronzem na předchozím MS v Eugene. On je vůbec velkým medailovým „držákem“. Bilanci má úctyhodnou – stříbro na MS 2017, stříbro na LOH v Tokiu 2021, bronz na MS 2022, stříbro na ME 2022. Za šest let pět velkých medailí, jen ta zlatá mu stále uniká.
K němu se v Budapešti překvapivě připojila i smíšená štafeta na 400 m. Ve složení Krsek, Petržílková, Šorm a Vondrová vybojovala cenný bronz, který nesnižuje ani závěrečný kiks nizozemské favoritky Femke Bolové.
Je to i čtvrtkařský příslib do budoucna. Ladě Vondrové a Matějovi Krskovi je teprve 23 let a mohou se dál zlepšovat.
Radek Juška skončil ve finále dálky na výborném sedmém místě, Tereza Ďurdiaková v chůzi na 35 km desátá, Amálie Švábíková ve finále tyčky jedenáctá. K tomu jsme zaznamenali i pár slušných semifinálových umístění. Třeba 22leté Nikolety Jíchové na překážkách 400 m nebo dvoustovkaře Ondřeje Macíka, kterému je také teprve 22let.
Češi tedy skončili o něco lépe než v Eugene. Přesto není čas na sebeuspokojení. Za 10 let, od roku 2007 do roku 2017, naši posbírali na světových šampionátech sedm zlatých a pět dalších medailí. Od té doby máme medaile jen tři.
Uvidíme, jak se bude dařit generaci, která teprve číhá na svou velkou světovou příležitost. Třeba nesmírně talentovaný junior osmistovkař Jakub Dudycha.
