Článek
Ten příběh je plný pachuti a sporů, byl silně zpolitizován a pozitiva se na něm hledají obtížně. Příběh Caster Semenyaové.
Jihoafrická atletka se stala první velkou sportovní osobností, která široce otevřela choulostivé genderové téma ve sportu. Tedy otázku, kdy je žena ještě ženou a může soutěžit s ostatními ženami tak, aby to byl spravedlivý boj a nikoli diskriminace absolutní většiny sportujících žen.
Problém je však bohužel v tom, že toto téma na sklonku prvního desetiletí druhého milénia bylo pouze otevřeno. Za 15 let diskuzí a soudních sporů se dodnes nic nevyřešilo a sportovní instituce ani soudy nenašly spravedlivý recept, který by rozhodl, jak se věci mají a jak dál postupovat.
Ani úterní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, že Caster Semenyaová byla diskriminována pravidly, která ji nutila snížit hladinu testosteronu, aby mohla závodit, vlastně nic finálně neřeší. Je to jen další kousek mozaiky do případů, s nimiž si nevíme rady. Otevírá branku k dalším diskuzím a soudním přetahováním.
Za pozornost stojí i pohled na hlasování soudu, které dopadlo ve prospěch atletky v poměru 4:3. Nebylo tedy vůbec jednomyslné.
Jihoafričanka se narodila s tzv. rozdíly v sexuálním vývoji (DSD), které podle zdravotnických statistik nejsou až tak vzácné, jak většina lidí soudí, a mohou postihnout přibližně jednoho ze 100 novorozenců.
Semenyaová proto nesmí soutěžit na žádných závodech na dráze mezi 400 m a 1500 m, aniž by užívala léky na snížení testosteronu. To ale atletka odmítá s tím, že jejich užívání by mohlo ohrozit její zdraví a odporuje principu přirozeného vývoje. O to vedla spor s řídícími orgány Světové atletiky (WA), které v roce 2018 zavedly předpisy vyžadující hormonální léčbu.
Nejprve Caster v soudních sporech o zrušení rozhodnutí dvakrát neuspěla. Mohlo se zdát, že vlastně může být vůbec ráda, že o velké olympijské medaile nepřijde.
Nejnovější rozhodnutí ve prospěch Semenyaové ale může atletce umožnit napadnout rozhodnutí Nejvyššího švýcarského soudu, který odmítl zrušit rozhodnutí Sportovního arbitrážního soudu (Cas), jenž potvrdil pravidla Světové atletiky.
Těsné hlasování 4:3
Pozorně sledujte s námi, jak je to zamotané. WA celkem pochopitelně označila komoru Evropského soudu kvůli poměru hlasování 4:3 za hluboce rozdělenou a uvedl, že požádá švýcarskou vládu, aby případ postoupila velké komoře soudu ke konečnému a definitivnímu rozhodnutí. Mezitím zůstanou v platnosti současná nařízení ohledně DSD.
Semenyaová bez léčby nemohla například obhájit svůj titul na 800 m na olympijských hrách v Tokiu. Může ale soutěžit na delších tratích. Loni například běžela závod na 5000 m na mistrovství světa v Oregonu, ale nedokázala se kvalifikovat do finále.
Caster se narodila v jihoafrické vesnici Ga-Masehlong blízko Pietersburgu. Má starší tři sestry a bratra. I díky sportovní kariéře vystudovala sportovní vědy na Pretorijské univerzitě. K běhání se dostala přes fotbal, který ráda hrála už od šesti let. Miluje ho dodnes. V roce 2019 se k němu dokonce vrátila, když začala trénovat s jihoafrickým ženským fotbalovým týmem a JVW - klubem se sídlem v Gautengu.
5 velkých zlatých na 800 m
Už v 17 letech vyhrála Hry Commonwealthu v běhu na 800 m. Za rok měla zlato z „půlky“ na MS v Berlíně 2009 a pak přidala ještě další zlata ze světových šampionátů - dohromady tedy pět velkých zlatých. Paradoxně dvě z nich získala až po dodatečné diskvalifikaci Rusky Marie Savinovové pro doping.
Kromě toho do roku 2018 získala další medaile, vesměs zlaté, na Hrách Commonweathu, Afrických hrách a mistrovstvích Afriky. Má i zlato na 800 metrů z Ostravy.
Je velkou a zároveň i trochu smutnou sportovní celebritou. Vzhledem k tomu, že je černoška, dostal její příběh dokonce podivnou pachuť rasové diskriminace, o kterou ale vůbec nešlo. Třeba americká transgender plavkyně Lia Thomasová je běloška a řeší se kolem ní to samé v bleděmodrém. Za stejně vypjatých okolností.
Prominentní jihoafričtí občanští vůdci, komentátoři, politici a aktivisté se chytli rasové linky, kontroverzi kolem svého „národního idolu“ označili jako rasistickou a také jako urážku soukromí a lidských práv Semenyaové.
Byla jen ukřižována
V září 2010 byla magazínem New Statesman zařazena do každoročního žebříčku výrazných osobností 50 People That Matter za rozproudění mezinárodních debat o genderu, feminismu a rase a za její aktivismus v oblasti intersexuálních práv. V roce 2012 byla vyhlášena nejlepší jihoafrickou sportovkyní roku, ve stejném roce obdržela prestižní jihoafrický řád Ikhamanga.
Caster přirozeně využívala každou možnost, aby si pomohla a mohla závodit. Proto přišla s vyostřenými proklamacemi jako například v jihoafrickém časopisu YOU: „Bůh mě stvořil takovou, jaká jsem, a já se přijímám.“ Nebo pro BBC v roce 2019: „Byla jsem ukřižována, ale nikdy nepřestanu bojovat.“
Sportovní sláva už je dnes nepochybně pryč. Teď čeká Caster Semenyaovou zřejmě další období soudních sporů, kdo vlastně byla a je. Zda jí různá omezení neublížila v kariéře nebo naopak nezachovala aspoň částečně určité spravedlivé principy ve sportu.
Hluboký hlas? A co?
Ona sama má jasno.
Když byla jednou právně identifikována jako žena, pak by měla být schopna závodit v ženských soutěžích, i když její hladina testosteronu je vyšší než u jejích konkurentek. A i když je „jiná“ než většina ostatních žen.
„Nechápu, když říkáte, že mám nějakou výhodu, protože jsem žena. Když čůrám, čůrám jako žena. Nerozumím, když říkáte, že jsem muž, protože mám hluboký hlas,“ řekla jednou v jihoafrickém sportovním televizním kanálu SuperSport.
Mimochodem, se svou ženou Violet Raseboyaovou založila Masai Athletics Club, aby pomohla rozvíjet začínající mladé běžce z rodného regionu Limpopo.
