Pitbull, co se nenechá zavřít. Český mladík nakročil do sprinterské elity

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jiří Kaňkovský, šéf a trenér olomoucké cyklistické stáje Mapei Merida Kaňkovský, kladl Pavlu Bittnerovi při rozloučení po deseti letech spolupráce na srdce: „Ty seš zvyklej z mladých kategorií, že vystrčíš lokty a oni uhnou, ale tady ti už neuhne nikdo. Respekt si musíš vypracovat.“

Když sledoval, jak si to Pavlík, jednadvacetiletý dravec, jehož cepoval od devíti roků, mašíruje kurážně na Vueltě ve spurtu 5. etapy v Seville a v napínavém finiši těsně předčí hvězdného Belgičana Wouta van Aerta, i ráznému Hanákovi s hurónským smíchem zvlhly oči.

„Špičkové, všechno vyšlo parádně. Už je to tady, ten respekt si vypracoval,“ kývne. „Musí s ním do budoucna počítat. Už vědí, že to není ‚blatíčko‘, na kterého někdo houkne a on se z nich podělá. Takhle ho znám. Je to pitbull ze železa, tvrdej ve finiši. Bylo u mě hodně dobrých kluků, on se však vyznačoval neskutečnou urputností.“

Bittnera, který jako pátý Čech v historii vyhrál etapu na Vueltě, což je obzvlášť v tak mladém věku fantastický počin, zná opravdu zevrubně, takže může zasvěceně vyprávět. Ale sotva začne, přeruší povídání z dob Bittnerových začátků hřmotný smích.

„Některé historky nejsou do novin,“ řehtá se. „Ta jeho urputnost, to bylo někdy až za hranou, jak se prosazoval, jak nesl neúspěchy, říkal jsem mu: Hele, tohle nemůžeš tak brát! Je houževnatý, morálkou, nasazením. Má v sobě soutěživost jako my všichni v naší stáji. Děláme maximum, abychom patřili ke špičce, a řešíme i relativní hlouposti. Nikdy ale nerozbíjel kola nebo nekopal do dveří, ovšem bylo vidět, jak to v něm vaří.“

Teď mu u televize mačkal palce, fandil a věřil, že se to povede. Už předchozí výsledky vypadaly tuze nadějně. Jezdec nizozemského týmu dsm-firmenich-PostNL se na podnik Grand Tour naladil dvěma etapovými vavříny na nedávném závodě Kolem Burgosu a také doma na Czech Tour druhým místem v úvodní etapě naznačil, že formu časuje ideálně.

„Je to pro nás neskutečná radost a úspěch, ale dalo se to čekat, protože jeho výkonnost šla nahoru a bylo jen otázkou času, kdy se to povede,“ říká hrdý Kaňkovský. „Pro olomouckou cyklistiku je to výsledek z kategorie snů. Pro celou Českou republiku. Pavla jsem vychoval od mladších žáků, ale tohle už je vysoká škola, my jsme byli přípravka.“

Rovněž Leopold König, dosud poslední Čech, co triumfoval na Vueltě a stejně jako Bittner rovnou při svém debutu, očekával, že na něj talentovaný krajan letos naváže. „Vážně jsem čekal, že minimálně jednu etapu na Vueltě vyhraje,“ zdůrazní. „Když jsem ho viděl na Burgosu, tak jsem si říkal, že je to otázka času. Mohli bychom mínit, že má ještě čas, že ho Grand Tour bude svazovat, ale trošku mu hraje do karet, že ty etapy jsou těžké a nejsou tam úplně ti nejrychlejší sprinteři. Pro něj ideální.“

Dobře zná ten nepopsatelný euforický stav po vítězství v etapě tak velkého závodu. Pro cyklistu se jedná o kariérní milník. „Mně se to na Vueltě povedlo v osmé etapě, která končila na kopci. Málem se mi to povedlo už tu první, která končila na kopci, ale jak jsme byli nováčci, zaplatil jsem tu daň, že jsme byli moc agresivní a pak nám došlo,“ vybavuje si König.

Bittner už v předchozích etapách s hromadnými dojezdy ukázal potenciál; dojel pátý a šestý. Tentokrát byl ve dlouhém spurtu po 177 kilometrech na pásce o několik centimetrů před Van Aertem. „Je to neuvěřitelné. Já jsem získal své první vítězství mezi profesionály pár dní zpátky. Vyhrát na Vueltě, tomu vlastně pořád nevěřím,“ jásal v televizním rozhovoru.

„Jak se mu to otevřelo po levé straně, jak v týmu spolupracovali, tak jsem věřil, že tu koncovku zvládne,“ líčí Kaňkovský. „Je tvrdej v koncovkách, to dokáže málokdo. Posledních pět set metrů je to už vyloženě na něm, ta jeho rychlost, tvrdost a chuť do závěru je neuvěřitelná.“

König oceňuje Bittnerovu kuráž, mentální nastavení. „Je hodně klidný, je vidět, že to má v hlavě srovnané, ví své priority, za čím jde. A má sebevědomí, jak jde do souboje s van Aertem, to člověk musí mít sebevědomí, když vidíte ta hvězdná jména,“ dodává. „Můžete mít jakoukoliv formu, ale když nemáte sebevědomí, tak tam nebudete. Tělo, energie, hlava vám to nedovolí. Jestli mu něco nechybělo před Vueltou, tak je to sebevědomí, což je na tak mladého závodníka velmi ojedinělé.“

Kaňkovský zase vyzdvihuje těžko představitelnou Bittnerovu odvahu.

„Je to o odvaze. Pojmenoval jsem to po tom triumfu tak, že má kolem sebe tým, který se nejméně bojí. Má na to čich, nenechává to na náhodu, v hlavě to má pečlivě připravené, je taková kalkulačka. Když jedete 75 kilometrů v hodině a kolem vás jsou úzké ploty, hromada lidí, co do vás šťouchá, ono to v televizi nevypadá, ale to chce totální odvahu. Také si to první roky vyžral, když byl víc na zemi než na kole,“ opět se rozesměje. „Tým mladých kluků, co má k sobě, fakt ví, co má dělat. Neuhnou. Normální smrtelník si vůbec nedokáže představit, jak to funguje. 99,9 procenta lidí, kdyby jelo v pelotonu jen na skútru a nemuselo šlapat, tak by se z toho podělalo. Je to šílená mela. Ale ti borci to už umí, nepodcení to. To je ohromná devíza sprinterů.“

Třebaže Bittnera, který žije část roku v Nizozemsku a část v Hlušovicích, nemá v týmu už tři roky, zůstávají v úzkém kontaktu. O vřelém vztahu svědčí i detail při představování jezdců na Czech Tour v rodné Olomouci. Jakmile na pódium vystoupil místní odchovanec, dav spustil nejsilnější aplaus a také Kaňkovský se svými kumpány byl pořádně slyšet.

„Je to pěkné. Byl jsem překvapený, kolik lidí přišlo,“ těší Kaňkovského. „Olomouc je taková naše Mekka cyklistiky - kvalitními závody i závodníky. Popularita toho sportu je na Olomoucku obrovská. Hlavně na etapu ve Šternberku dorazila spousta fanoušků.“

König coby ředitel Czech Tour pozorně sledoval, jak si Bittner doma počíná. „V závěru byl trošku pomalejší než Američan Lamperti. Byla to rovinatá etapa, bylo ale vidět, že má rychlost a je na dobré cestě. Má ohromnou vytrvalost a jde do spurtu relativně odpočinutý. Čím je etapa pro sprintery těžší, tím víc mu vyhovuje,“ vypozoroval.

Bittner není ryzím spurterem, což ovšem může být jeho zbraň. „Už na Závodě míru byl tehdy druhý v etapě, nebyl nejlepší sprinter, ani jím není, ale jeho výhody jsou jinde. Je podobný typ jako van Aert, nebo Peter Sagan v pozdní fázi, kdy měl lepší vytrvalost a nebyl tak rychlý,“ srovnává König. „V kalendáři máme pořád strašně moc závodů, které nejsou ani pro sprintery, ale přesně pro takové typy jako on. Bude mít na této Vueltě ještě další dvě tři příležitosti,“ věří.

Zásadní pro další vývoj Bittnera bude týmová strategie.

„Jestli si řeknou, že má potenciál se ještě zrychlit, měli by toho rozhodně využít,“ míní König. „Probojovat se mezi klasikáře není jednoduché, to musíte mít v sobě, kdežto ve sprintu se dá poměrně dobře pracovat, ale nemůžete pracovat na sprintu, když jsou okolo lidé typu Biniam Girmay a další, kteří jsou mnohem rychlejší. I když právě Pavel Bittner je dost podobným typem jako Girmay. Jestli si mám představit jeho vývoj, tak jít ve šlépějích Girmaye. Je odskočený vytrvalostně, a to Bittner také.“

Sám Bittner po triumfu přemítal: „Nevidím se jako spurter, vidím se spíš jako klasikář. Ale uvidíme.“

O tom, že se má v jednadvaceti letech kam posouvat, nikdo z branže nepochybuje. „Pořád má čtyři pět let čas do vrcholné formy, což je neskutečné,“ pokračuje König.

„Když ho loni vytížili klasikama, takhle mladého kluka, nejelo se mu nejlíp, ale to jsou zkušenosti, které využije,“ nepochybuje Kaňkovský. A vypálí: „Je to otázka několika málo roků, kdy bude mezi nejlepšími sprintery. Konkurence mladých je veliká, záleží to na spoustě okolností. Sprinter může být superrychlý, ale když ho někdo přivře v zatáčce, je po všem. Když to vyjde, tak jak to vyšlo teď, je to paráda,“ dodává.

Dobře si vybaví ten den, kdy začal Bittnera trénovat, okamžitě poznal, jak nadaný cyklista mu přišel pod ruce. „To jsem viděl hned. Od starších kluků se učil, poslouchal s otevřenou hubou, o čem se baví, kde udělali chyby a proč se tak stalo. Měl obrovský zájem,“ vzpomíná. „Má zdravou podporu od rodiny. Netlačili ho, ale stáli za ním. Jeho táta byl také cyklista.“

A po konci cyklistické kariéry jezdil na motorce, takže to vypadalo, že z mladého Pavla bude spíš motokrosař, neboť v něm závodil i bratranec a strýc motokros trénuje. Dělal také atletiku, plaval, lyžoval. Nakonec však vyhrály cyklistické geny. Ještěže!

S Mathiasem Vackem, druhým krajanem v pelotonu Vuelty, jsou českými generačními talenty, neúprosnými rivaly už od žákovských roků, zároveň také dobrými kamarády. „Máme dva vynikající mladé závodníky, na které se fanoušci těší,“ hřeje Kaňkovského.

Mimochodem, ve své stáji Mapei Merida Kaňkovský trénuje Bittnerova mladšího bratra Jana. „Honza začal závodit o hodně později. Pavel je neskutečný talent od přírody, ale tím nechci říct, že to má zadarmo, spíš naopak. Trénoval poctivě. Honza to má totálně vydřené. Každý ho srovnává s bráchou, nemá to jednoduché. Ale je to snaživý kluk, poctivý v tréninku, nechá si poradit v taktice. Také je zarputilý jako Pavel,“ chválí.

Z Pavla už je pitbull ze železa, co se nenechá zavřít v zatáčce ani mezi světovou elitou. „Ale takových pitbullů je tam patnáct,“ opět se Kaňkovský hlasitě rozesměje.

Má dobrý důvod, byť čtvrteční etapu zakončil Bittner na 132. místě. Chvíle pro tvrďáka však znovu přijde.