Boj o nejmocnější funkci ve sportu vrcholí. Favorit je pro návrat Ruska na OH

Šlo o jeden z nejvýraznějších momentů loňské olympiády v Paříži. A taky o ten bezpochyby nejkontroverznější. Když italská boxerka Angela Cariniová odstoupila z ringu po 46 vteřinách boje s alžírskou boxerkou Imane Khelifovou, rozhořel se na sociálních sítích plamenný odpor.

Italka měla údajně říct: „To je nefér,“ což se však z žádných záběrů nepotvrdilo. Později vyšly najevo další nepotvrzené zprávy a fámy. Třeba že Khelifová měla být biologickým mužem, který prošel tranzicí. Tak pravil nepravdivý výrok z dílny Donalda Trumpa.

„Máme dvě boxerky,“ narážel prezident MOV Thomas Bach kromě Khelifové i na případ Tchajwanky Lin Yu‑ting, „které se narodily jako ženy, byly vychovávány jako ženy, mají ženské pasy a roky závodily jako ženy. A to je jednoznačná definice ženy. Nikdy nevznikla žádná pochybnost o tom, že byly ženy.“

Až na to, že diskuze o biologických odlišnostech Imane Khelifové i Lin Yu-ting vznesla i Mezinárodní boxerská asociace (IBA). Ta boxerky v roce 2023 diskvalifikovala z mistrovství světa za základě genderového testu, kvůli kterému měly mít obě sportovkyně „sportovní výhody oproti ostatním konkurentkám.“ Jenže IBA své teze, na základě kterých Khelifovou a Lin vyloučila z MS, nikdy nepodpořila důkazy.

Celá věc měla ještě další vykroucený rozměr. To proto, že Mezinárodní boxerská asociace sama byla ze strany MOV suspendována kvůli nesrovnalostem v řízení organizace a finančním problémům.

To bylo v roce 2019. O rok později vyhrál boj o post šéfa IBA ruský funkcionář Umar Kremljov. Na jedné straně posílil finanční toky Mezinárodní boxerské federace, zaplatil její dluhy a zapracoval na změnách ve stanovách a řídících funkcích.

Kromě toho dokonce požádal uznávaného kanadského právníka Richarda McLarena o nezávislou zprávu, která měla přispět k dalekosáhlým reformám v organizaci. Dřívější McLarenova zpráva WADA z roku 2016 byla mimochodem klíčovým důkazem o státním systému dopingu v Rusku.

Jenže prostředí boxerských organizací je notoricky velmi nestabilní a náchylné k rozepřím. A Kremljovovo působení je obestřeno řadou sporných rozhodnutí. To, že do IBA doputovaly nové prostředky, nový prezident zajistil díky společnosti Gazprom, která byla po určitou chvíli jediným sponzorem organizace. Zároveň přesunul sídlo IBA do Ruska. A zpochybňována byla i nezávislost rozhodčích, druhých prezidentských voleb, stejně jako rozhodnutí o diskvalifikacích Khelifové a Lin.

MOV stále neuznal IBA jako právoplatnou organizaci, která by mohla mít dohled nad sportem na olympijské půdě. A tak si vzal box pod přímou patronáž. I díky tomu nakonec obě boxerky mohly startovat na Hrách v Paříži.

A poté, co došlo k první sporné situaci s Italkou Cariniovou, případ Imane Khelifové překroutily dezinformační účty s vazbami na Rusko, jak informovala i agentura AP. Kauzu pak převzala celá řada médií, známých osobností, jako je J.K. Rowlingová, ale i konzervativních až ultrapravicových postav, které šířily neověřené či lživé informace.

Ostatně nešlo o jediný případ antiolympijské kampaně ze strany proruských účtů, které se během olympiády zaměřovaly na kriminalitu, imigraci či znečištění Paříže a zveřejňovaly často nepravdivé či zavádějící zprávy. Samotné ruské televizní společnosti olympiádu ani nevysílaly.

Celý případ okolo ženského boxu ilustruje, do jakého extrému některé světové sportovní organizace dospěly pod mohutným ruským vlivem. A jaký má země stále vliv na olympijské hnutí, třebaže dnes formálně stojí mimo jeho struktury.

Box není jediné odvětví s velkým vlivem Rusů. Stačí se podívat na nejpopulárnější sport - fotbal. Dlouhá léta byl jedním z jeho nejvlivnějších mužů člen výkonného výboru FIFA a ruský ministr sportu Vitalije Mutka. I díky jeho úsilí a konexím se uskutečnilo MS 2018 v Rusku. Sepp Blatter měl blízko přímo k Vladimiru Putinovi.

Výmluvné ale bylo i nedávné vyjádření Gianniho Infantina krátce po setkání Donalda Trumpa s Volodymyrem Zelenským. Šéf FIFA mezi řádky vyjádřil přání, aby se Rusové brzo vrátili na světová kolbiště. Třeba už na MS v roce 2026 v USA. „Jakmile nastane mír, budeme konat. Fotbal může hrát svou roli a my se těšíme na to, až ho budou moct hrát všechny země světa,“ řekl Infantino.

Vliv Ruska na světový sport je však vidět i na drobných svazech, jako je ten boxerský. Šerm, šachy, vzpírání… Celá řada světových sportovních federací (fotbal a hokej nevyjímaje) byla prostoupena mocnými ruskými funkcionáři. Ti měli často v zádech politickou, ale i ekonomickou podporu. A díky nim si upevňovali moc dovnitř organizací, ale stejně tak mohli tlačit i na směřování celého Mezinárodního olympijského výboru.

Vazby Ruska na olympijské hnutí jsou i přímé. Vladimir Putin byl první, kdo Thomasi Bachovi gratuloval po prvním zvolení do čela MOV. Německý šermíř a následně funkcionář pak dlouho žil v iluzi, že by snad olympijské hnutí mohlo přispět k dlouhotrvajícímu míru.

Ale byly to olympiády za Bachova předsednictví, po kterých Rusko bezprostředně zaútočilo původně na Krym a poté i na celou Ukrajinu. Byla to rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, který Hry přidělil dvěma autoritářským zemím v Soči i v Pekingu.

A byla to i zhrzenost čínského prezidenta Si Ťin-pchinga z bojkotu olympiády v Pekingu ze strany západního světa v roce 2022, která přispěla k ještě většímu sblížení s Vladimirem Putinem. A ve výsledku dopomohla k tomu, že Peking neměl proti invazi na Ukrajinu zásadní námitky.

Navzdory slovům šéfa Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala okolo Evropských her v Baku, že olympijské hnutí může být katalyzátorem změn v autoritářských zemích, se tedy posledních dvanáct let odehrával pravý opak.

Právě Kejval ale bude s kolegy v Mezinárodním olympijském výboru v dalších dnech řešit dvě zásadní otázky. Volí se nový prezident MOV. A jeho jméno ovlivní směřování, jaké olympijské hnutí zaujme vůči Rusku.

Tedy - sportovci původem z Ruska mohli už i na olympiádu v Paříži. Ale pouze ti, kteří prošli přísnými kritérii. Nesměli být spojeni s armádními složkami a museli projít nezávislým antidopingovým programem.

I kdyby ale konflikt na Ukrajině skončil a světové sportovní hnutí by Rusy připustilo zpět do mezinárodního zápolení, je masové vpuštění ruských sportovců na nejbližší olympiádu v Miláně a Cortině d'Ampezzo zcela nerealistické hned z několika důvodů.

Zaprvé z časových důvodů. Kvalifikace na olympijské turnaje jsou letos v plném běhu a projít sítem bude složité jak pro individuální, tak kolektivní sporty, v nichž figurují Rusové. V mnohých odvětvích jsou určující výsledky z posledních let. A ty ruské reprezentace zkrátka nemají, protože nemohou zápolit v mezinárodních soutěžích. A tak nemají dostatečný počet bodů.

Druhý problém je neméně palčivý. Ruské antidopingové agentuře (RUSADA) byla v roce 2015 pozastavena akreditace u WADA. Ruští sportovci, kteří chtějí startovat na olympiádě, se tak musejí testovat u nezávislých kontrolorů a zároveň už od Her v Riu nesmějí startovat pod svou vlajkou.

Hlavní problém ale spočívá v suspendaci Ruského olympijského výboru (ROV), kterému je pozastaveno členství v MOV. Rusko podle olympijského hnutí po Pekingu porušilo olympijské příměří. A porušilo Olympijskou chartu ve chvíli, kdy si vzalo pod svou správu doněcké, chersonské, luhanské a záporožské regionální sportovní organizace. ROV tím porušil teritoriální integritu Ukrajinského olympijského výboru.

Na olympiádě může být přístup každé sportovní federace vůči Rusku autonomní. Ve skutečnosti má ale reálnou autonomii jen atletická IAAF. Ta jako jediná není zásadně závislá na příjmech z Mezinárodního olympijského výboru, podobně jako třeba tenis či fotbal.

Atletika je však z prominentních svazů nejvíc provázaná s olympijským hnutím. O to vážnější byl její krok zakázat start Rusů plošně už od olympiády v Riu. Ostatní sporty naopak v podstatě přebírají rozhodnutí MOV.

Mezinárodní olympijský výbor se vůči Rusku choval dlouhodobě velmi opatrně, předcházel si ho. Ostatně i radikální postoj šéfa IAAF Sebastiana Coea směrem k Rusům měl být jeden z důvodů, proč mezi Coem a prezidentem MOV Thomasem Bachem z Německa nastal rozkol. Mimochodem britský šéf atletiky dnes kandiduje na post šéfa MOV uvolněný po Bachovi. A Němec zase otevřeně podporuje Coeovu protivnici, Zimbabwanku Kirsty Coventryovou.

Oba patří mezi největší favority celého volebního klání. Nejžhavějším kandidátem je však někdo jiný. Jeho jméno je všem velmi povědomé, ostatně stejné už jednou Mezinárodní olympijský výbor mezi lety 1980-2001 vedlo. Jednalo se o otce dnešního uchazeče o prezidentský post Juana Antonia Samaranche.

Pětašedesátiletý španělský funkcionář a investiční bankéř nastoupil do vedení MOV hned poté, co jeho otec ve funkci skončil. A dlouholeté kontakty mezi funkcionáři i světovými elitami teď chce zúročit v boji o nejvyšší post v olympijském hnutí.

Mezi jeho hlavní přednosti podle odborníků na dění v olympijském hnutí patří obratné diplomatické schopnosti. Zároveň jej vnímají jako muže, který je schopen zajistit ekonomickou udržitelnost olympiády v měnící se době dominance sociálních sítí.

Právě Samaranchův postoj vůči Rusku je ale spolu s dalším kandidátem, šéfem cyklistické UCI Davidem Lappartientem, alespoň verbálně nejvstřícnější a nejotevřenější. „Co nejdřív bychom chtěli přehodnotit reintegraci Ruského olympijského výboru. Nevybrali jsme si jako MOV strany, když jsme ho suspendovali. Ve chvíli, kdy si vyberete nějakou stranu, vyloučíte druhou stranu světa,“ prohlásil v srpnu 2024.

Insideři z prostředí olympijského hnutí jeho slova čtou spíše jako diplomatickou frázi, sám Samaranch své výroky později trochu krotil. Jakékoliv řešení by muselo zahrnovat i vyřešení otázky teritoriální integrity Ukrajiny či novou akreditaci pro RUSADA. A obojí je v nedohlednu.

Zjistit však bližší postoje všech kandidátů je velmi složité. Volby prezidenta MOV provází až bizarně tajemné ticho připomínající papežské konkláve. Kandidáti nesmějí poskytovat rozhovory a provádět kampaň či se nechávat veřejně podporovat. Stejně tak se nesmějí vyjadřovat k jednotlivým kandidátům ani jejich volitelé z členských zemí MOV.

Ve volbách se hraje i o další podstatné záležitosti. Klíčové bude přerozdělení osmi miliard dolarů v rámci jednoho olympijského cyklu, které má MOV k dispozici. Před Mezinárodním olympijským výborem stojí i rozhodnutí, jak naložit s lukrativními smlouvami o televizních právech. Platnost těch současných se blíží ke svému konci.

Zásadní změna kurzu ve směřování MOV se ale čekat úplně nedá. Už jen proto, že většina členů výkonného výboru zůstává ve funkci, stejně tak i čtyři viceprezidenti organizace.