Článek
Tiňkov, bývalý majitel kreditní banky Tinkoff, sítě domácích spotřebičů Technoshock nebo továren na mražené potraviny Daria, vlastnil v letech 2013 až 2016 profesionální cyklistický tým Tinkoff. Platil tehdy takové hvězdy cyklistiky jako Petera Sagana nebo vítěze Tour de France Alberta Contadora. A nejen platil, také s nimi slavil jejich vítězství, občas jim vynadal a sem tam se s nimi projel na kole. Cyklistikou žil a tým byl jeho hračkou, za níž prý utratil 50 milionů eur (přes miliardu korun).
Kontroverzní ruský boháč si nikdy nebral servítky. Kritizoval občas své svěřence, milovaný sport, jeho bafuňáře, organizaci… A stejně tak, jak to dělal vždycky, se teď pustil do ruské invaze vůči Ukrajině. Jeho slova byla doslova zdrcující kritikou. Ojedinělou z vrstvy ruských elit. Putina tím musel pořádně naštvat.
Nevidím nikoho, kdo by mohl mít prospěch z této šílené války. Umírají nevinní lidé. (Ruští) generálové, kteří se probudili s kocovinou, si uvědomili, že mají posranou armádu. A jak by taky ta armáda mohla být dobrá, když všechno ostatní v zemi je na hovno a utápí se v nepotismu, patolízalství a servilitě?
„Nevidím nikoho, kdo by mohl mít prospěch z této šílené války. Umírají nevinní lidé a vojáci,“ napsal Tiňkov na instagram. „(Ruští) generálové, kteří se probudili s kocovinou, si uvědomili, že mají posranou armádu. A jak by taky ta armáda mohla být dobrá, když všechno ostatní v zemi je na hovno a utápí se v nepotismu, patolízalství a servilitě?“ Čišela z toho frustrace chytrého chlapíka nad situací, která nejen poškozuje Rusko, ale i ruské elity včetně jeho samotného.
Ale právě na jeho příkladu je možná vidět, proč se zřejmě tolik Rusů – sportovců, boháčů i dalších – k tomu, co se teď děje, nerado vyjadřuje. Tiňkov tvrdí, že se po svém vystoupení nejen musel zbavit podílu v bance Tinkoff, ale začal se dokonce bát o život.
Ruský boháč hovoří o tom, že byl po kritice ruské invaze nucen prodat svůj 35procentní podíl v bance za zlomek jeho skutečné hodnoty. A také se po varováních svých přátel raději obklopil bodyguardy.
Kontroverzní majitel worldtourového týmu odešel v roce 2016 z profesionální cyklistiky lehce otráven ze špatné organizace sportu a nedokonalého toku peněz, jak sám říkal. A zaměřil se na to, aby se banka Tinkoff stala jednou z největších online bank v Rusku.
Za jeho působení v profi cyklistice vyhráli „jeho“ Alberto Contador Giro d'Italia, Peter Sagan se stal dvakrát mistrem světa a získával i bodovací dresy na Tour de France. Tiňkova však frustrovalo, že se týmu nepodařilo vyhrát Tour.
Nyní v rozhovoru pro New York Times tvrdil, že Putinova administrativa pohrozila znárodněním jeho banky, pokud s ní nepřeruší vztahy. Proto svůj 35procentní podíl ve společnosti Tinkoff prý musel prodat ruskému těžařskému miliardáři Vladimíru Potaninovi, který má blízko k Putinovi. Podle jeho slov to nebyl standardní prodej, ale „zoufalý výprodej“.
Peter Sagan byl jedním z klíčových jezdců v týmu Olega Tiňkova.
„Nemohl jsem diskutovat o ceně. Připadal jsem si jako rukojmí – berete, co je vám nabídnuto. Nemohl jsem jakkoli vyjednávat,“ citoval ho list New York Times. „Donutili mě to prodat kvůli mým prohlášením. Prodal jsem to za drobné,“ řekl Tiňkov. „Řekli: ‚Prohlášení vašeho akcionáře není vítáno a znárodníme vaši banku, pokud ji neprodá a nezmění se vlastník, a pokud nezměníte jméno.‘,“ uvedl.
Tiňkov se ocitl ve složitých časech už před pár lety. Od roku 2019 bojuje s leukémií a nedávno zaplatil 507 milionů dolarů za urovnání případu daňových podvodů v USA. Vždy ale popíral, že by byl oligarchou a podporovatelem ruského prezidenta Putina. Byť se v jedné diskusi před časem ohradil, když kdosi ruského vůdce urazil. „Když lidé použijí moji národnost, aby mě urazili, reaguji rychle podobným způsobem. Jeden chlápek říkal, že Putin je… Začal mluvit o mém prezidentovi, tak jsem odpověděl. Myslím, že na to mám právo. Nemám ani rád politiku… Nechal jsem se vyprovokovat,“ řekl před časem v rozhovoru pro web Cyclingnews.
Dnes říká: „Věřil jsem, že Putinův režim je špatný. Ale samozřejmě jsem netušil, že to bude mít tak katastrofální rozsah. Dokud bude Putin naživu, pochybuji, že se něco změní… Nevěřím v budoucnost Ruska. A co je nejdůležitější, nejsem připraven spojovat svou značku a své jméno se zemí, která bez jakéhokoli důvodu útočí na své sousedy.“
Teď si prý najal bodyguardy. Stalo se tak poté, co kontakty z ruských bezpečnostních služeb sdělily jeho přátelům, že by se měl bát o život. Tiňkov vtipkoval, že když přežil leukémii, možná ho teď zabije Kreml.
„Řekli mi: ‚Rozhodnutí ohledně vás bylo učiněno.‘,“ uvedl Tiňkov pro New York Times. „Jestli to znamená, že mě ještě ke všemu zabijí, to nevím. Nevylučuji to.“
I Tiňkova, který žije s estonskou manželkou a třemi dětmi v jednom londýnském paláci, postihly mezinárodní sankce. Jak ale napsal časopis Forbes, není možné ho považovat za oligarchu, protože si sám vybudoval nezávislý byznys a nikdy nebyl propojen s nejvyššími ruskými politiky.
Zajímavě dnes hovoří o ostatních bohatých Rusech. Tvrdí, že mnozí z ruské elity jsou v šoku z války a nabídli mu podporu. „Chápou, že jsou svázáni se Západem, že jsou součástí globálního trhu,“ řekl Tiňkov. „Nelíbí se jim, že se rychle mění v jakýsi Írán. Chtějí, aby jejich děti trávily letní prázdniny na Sardinii.“
Tiňkov mimochodem není žádná „žoužev“. Narodil se na Sibiři v zemi nikoho, 250 km na východ od Novosibirska. Otec byl horník, matka švadlena. Patří ještě k těm Rusům, kteří sloužili na vojně. Sám byl až na Dálném východě v Nachodce a v Nikolajevsku na Amuru. Proto se asi tak rád vrací na Kamčatku, chtěl tam dokonce vybudovat lyžařský resort.
Od 12 let závodil na kole. A kolo ho vlastně přivedlo k byznysu. Na černo začal dovážet sportovní potřeby, které se v tehdejším Sovětském svazu na Sibiři nedaly sehnat.
Když po vojně v roce 1988 nastoupil na hornický institut v Petrohradu, který měl velký počet zahraničních studentů, automaticky se mu nabízely slibné obchodní příležitosti. Oleg obchodoval s jeansy, kosmetikou a parfumerií, kaviárem a vodkou. Prodával zboží z Petrohradu zákazníkům na Sibiři a odtud přivážel japonské domácí spotřebiče zakoupené od horníků. Šel i přes hranice SSSR. Do Polska přivezl elektrospotřebiče a vrátil se s kancelářským vybavením, plynovými kartušemi a dokonce i zbraněmi.
V roce 1999 pak poznal život v zahraničí. Odletěl studovat na kalifornskou univerzitu v Berkeley. A učil se asi dobře. Dnes má sídlo v Londýně, moderní jachtu „La Datcha“, soukromé dopravní letadlo a dvě luxusní chaty „La Datcha“ ve francouzských zimních střediscích Courcheval a Val Thorens.
Ale teď se mu dobře nedaří. Oleg Tiňkov se naučil být upřímný a říkat, co si myslí. Poprvé se mu to nemusí vyplatit.
