Článek
Kterého úspěchu si ceníte nejvíc? Mimochodem, víte, že jste od sezony 2005/2006 byl 16 sezon po sobě vždy nejméně v jednom závodě v první desítce?
Tak to jsem ani nevěděl. Pro mě víc než mistrovství světa byla vždycky olympiáda. A to zlato na MS v Kontiolahti 2015 mám ze smíšené štafety, což nechci nijak snižovat, ale není to individuální úspěch. Proto jsou pro mě asi víc medaile z olympiády v Soči 2014 – stříbro ze stíhačky a bronz z hromadného závodu.
Dokázal jste se často připravit na vrchol sezony…
Asi jsem na MS uměl často využít šanci, zatímco favorité mnohdy neuspěli nebo se od nich čekalo víc. Je to i tím, že MS je u nás v biatlonu každý rok, máte na úspěch víc šancí. Tlak na špičkové závodníky tam bývá enormní. Proto mi to možná vyhovovalo.
Ale stalo se, že jsem ani nevěděl, jak se mi to podařilo. Třeba v roce 2017 na MS v Hochfilzenu. Po svěťáku v Anterselvě jsme v Itálii zůstali tři týdny kvůli výškovému tréninku. Ale vůbec jsem se necítil dobře. Vypadalo to špatně, pak jsem přijel do Rakouska na šampionát a najednou se to úplně otočilo. Přitom nevím jak a proč. Celá ta sezona vlastně nebyla moc dobrá, měl jsem v kariéře mnohem lepší. Mohla tam sehrát roli i psychika, měl jsem od sebe menší očekávání, a tím mohl přijít dobrý výsledek.
Ona asi hlava a psychika v biatlonu hrají velkou roli?
Je to hodně důležité. V biatlonu děláte dva sporty v jednom, a přitom jsou diametrálně odlišné. Třeba u sportovní střelby dříve skoro nebyli diváci, aby střelce nerušili. A koukněte se, jak to vypadá při našich závodech, kde jsou tisíce fanoušků. Koncentrace je při střelbě velmi složitá, není to pro každého.
Jak se těšíte na MS v Oberhofu? Předpokládám, že ho budete podrobně sledovat?
Ano, budu komentovat pro ČT. Těším se, ale musím se trochu připravit. Na chlapské závody až tolik ne, protože tam ještě většinu závodníků pamatuji a hned je poznám, skoro nepotřebuji ani startovku. Ale u děvčat si tu přípravu musím udělat.
Mimochodem, německý Oberhof bývá velmi specifické místo, hlavně kvůli počasí…
Jsou to takové Krušné hory, je tam často dost ošklivo. V termínu, kdy mají světák, je pravděpodobnost špatného počasí vysoká. Často se tam i závody rušily. Ale poslední MS 2004 tam bylo nádherně. Tak snad se to bude opakovat. Sněhové podmínky budou dobré, to si určitě pohlídali, mohou použít i sníh z běžeckého tunelu.
A divácky je Oberhof určitě velmi atraktivní. Jezdí tam autobusy s fanoušky z celého Německa, třeba z Hamburku, a jsou výborní. Čekají půldne na závod, který se pak zruší, ale další den už jsou tam zase a mají dobrou náladu.
Kdo budou hlavní osobnosti?
Předpokládám, že Nor J. T. Boe bude velkým favoritem a to mistrovství bude s velkou pravděpodobností o něm. Přeji mu to, ale bylo by dobře, kdyby i někdo překvapil. Letos je fenomenální, což je pro ostatní těžké, často bojují až o druhé místo. A je to méně atraktivní i divácky.
V ženách to bude jiné. Tam může přijít překvapení, vítězky v letošní sezoně se hodně střídaly, není hlavní favoritka. A to je dobře. Těším se třeba, co nám předvede Norka M. O. Roiselandová, která se vrací po pauze. Uvidíme, jestli se ukáže i někdo nový.
Co vůbec říkáte J. T. Boeovi? Nejlepším biatlonistou historie asi ještě není, statistiky mají Björndalen a Fourcade stále lepší, ale letos dominuje…
Ano, a ta dominance je až neuvěřitelná. Jakým stylem vyhrává. Biatlon se posunul dopředu a konkurence je dnes větší, než bývala dřív. Ale stejně takto dominantní dříve myslím nikdo nebýval. Už to vypadá, že je schopen vyhrát závod i se dvěma chybami.
Byl by dobrý v sólo závodech na běžkách?
To by mě moc zajímalo, jak by jezdil běžky. Na bednu asi ne, úroveň je velmi, velmi vysoká, ale určitě by byl vidět.
Proč jsou Norové tak dobří? Vždy byli, ale ne až tolik jako v poslední době. Dělají něco jinak než ostatní země?
Mají velmi silný tým i zálohu. K tomu obrovskou mentální sílu. Celý ten jejich systém je vysoce funkční, už delší čas mají stejné trenéry, možná nejlepší, jaké kdy měli. A k tomu se říká, že až neomezené finance. Pak mají i skvělé tréninkové podmínky. Mohou lyžovat do konce června, dají si krátkou pauzu a pak už zase lyžují. Teď se jim to všechno sešlo. Mají teď skvělou generaci postavenou na dokonalém systému.
Je právě Boe důkazem, že se biatlon mění?
Také. To, co momentálně předvádí po běžecké stránce, je extrém, ale i ta jeho střelba je rychlá. A vezměte si, že první desítka chlapů dnes střílí „stojky“ za 22 vteřin. Je to trend, a pokud nemáte tento dar, tak dnes těžko můžete konkurovat. To dřív určitě nebylo.
Vy jste byl významným článkem naší zlaté generace. To musela být skvělá doba…
Zažil jsem ve svých začátcích, kdy byl ten sport u nás ještě malý. Myslím, že právě až MS v Oberhofu 2004 se poprvé dávalo kompletně na ČT. Český divák se naučil sledovat biatlon později. A ten boom pak byl úžasný, jsem hrdý na tu dobu a vážím si, že jsem byl její součástí. Bylo to moc fajn.
Vzájemně se vytahujete nahoru a pomáháte si. Ten tým je pak jako rozjetý vlak a vy také. A nejen závodníci – i trenéři, servismani, všichni jedou jako hodinky a ta atmosféra je posouvá vzhůru. Teď to je vidět u Norů, jak skvělou mají atmosféru.
Jak jsme na tom dnes my?
Prošli jsme si generační obměnou, to je normální a zákonitý vývoj. Dnes to umí ustát asi jen dva státy – Norové a Francouzi. I když se jim závodníci mění, tak to skoro není znát. Když odešel Fourcade, objevili se Quentin Fillon Maillet a Émilien Jacquelin. Třeba Němci už to tak snadné nemají.
A to samé se děje u nás, chce to čas. Věřím, že to bude zas dobré. U holek už je. A v chlapech máme 21letého Jonáše Marečka, který je mistrem světa a Evropy v juniorech, Petra Háka a další. Na závodech mládeže vidím kluky, kteří koukali na nás, když jim bylo deset let. Věřím, že aspoň část z nich to dotáhne do velkého biatlonu.
Markéta Davidová obhajuje zlato z individuálu…
Ano, ona je velmi dobrá, teď se ještě zlepšila ve střelbě. Zrychlila o pět vteřin každou položku, možná to tak nevypadá, ale je to hodně. Pamatuji, když jsem měl zrychlit o vteřinu, jak to bylo těžké. A jí se to daří. Je tam vidět práce norského trenéra Egila Gjellanda. Určitě si dali takový cíl. Nejrychlejší děvčata dnes střílejí za 24 až 25 sekund. Přitom Markéta dávala ještě nedávno položku za 32 sekund. Je to o mentálním nastavení. Klobouk dolů, kam se dostala.
Pojďme k situaci kolem Rusů. Je dobře, že teď nezávodí?
Nechci je házet do jednoho pytle, ale nikdy jsem je neměl moc v lásce. A dnes je myslím správně, že tam nejsou. Co se týče atraktivnosti sportu, asi Rusové a Bělorusové částečně chybí. Někteří jsou v tom možná nevinně, ale ten plošný trest je správný. U jiných sportů jejich účast nechápu.
Co jste si o nich myslel, když jste s nimi závodil? Jací byli?
Oni mají hodně jazykovou bariéru a nesnaží se ji prolomit. A tak často působí, že jsou arogantní, nacionalističtí… Ale nejsou takoví všichni. S některými se šlo bavit, pamatuji se, že třeba Saíd Chalili nebo Anton Babikov působili normálně.
Jste ještě ve spojení s nějakým zahraničním biatlonistou? Napíšete si?
Píšu si s J. T. Boem, vycházeli jsme spolu výborně, psal jsem si i s jeho bratrem. Občas jsem s někým ve spojení. Všichni mluví anglicky a třeba Björndalen uměl navíc ještě německy.
Co teď děláte?
Momentálně mám zimu naplněnou. Jsem součástí vzdělávacího projektu „Skialp do škol“. Je to akreditované pod Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, chceme mladé generaci tento sport ukázat. Začali jsme s tím už loni a viděli, jaký je o to zájem. Školíme učitele na středních školách, aby pak sami učili děti. Dáváme jim návod, jak do toho děti zapojit, hledáme podporu na krajích, spolupráci s půjčovnami.
Vypomáhám v Letohradě s tréninkem malých dětí, moje dcerka teď sama začíná v první třídě s pohybem. Dobrovolníků je jako šafránu, tak pomáhám.
Vás už skialpy baví dlouho, byla to vaše velmi oblíbená aktivita…
To je i důvod, proč jsem to začal dělat. Přišlo mi to jako super nápad. Vypadá to nadějně, už jsme vyškolili 100 učitelů, někteří už berou děti do hor, někde se chystají. Příští rok ještě pořádně vyladíme, aby to celé bylo efektivnější.
Nelákají vás ještě někdy nějaké závody?
Závody na vysoké úrovni určitě ne. Co jsem skončil, tak jsem závodil asi dvakrát. Protože se na takový závod nemůžu dobře připravit, nevidím v tom logiku. Nevadí mi, že by mě kdekdo porazil, ale nedává mi to smysl.
