Naháněl krávy, zabil lva oštěpem. Nejvyšší hráč historie NBA zemřel předčasně

Byl prvním draftovaným africkým hráčem v NBA.

Ta jeho výška byla impozantní, asi už tušíte, v čem vynikal. Samozřejmě, se třímetrovým rozpětím paží byl vynikajícím blokařem střel, jedním z nejlepších v historii NBA. Když po deseti letech v roce 1995 končil kariéru, měl dokonce víc zblokovaných střel než získaných bodů v poměru 2 086 ku 1 599. To je dodnes unikátní.

Abychom byli přesní, prakticky stejně vysoký v NBA byl i rumunský hráč Gheorghe Muresanu. Nehrál ale tak dlouho a neměl takové výsledky.

Bol se navíc kromě basketu proslavil i jako politický aktivista, který se zasazoval o lidská práva v rodném Súdánu a pomáhal súdánským uprchlíkům.

Byla to pozoruhodná kariéra a život, který by vydal na životy tři. Ukončilo ho v 47 letech předčasné úmrtí, jehož příčinou bylo velmi vzácné onemocnění, Stevens-Johnsonův syndrom.

Manute Bol se narodil v dnešním křesťanském Jižním Súdánu. Jeho otec, stařešina kmene Dinka, mu dal jméno Manute, což znamená „zvláštní požehnání“. Za pozornost stojí, že Bol neměl žádný formální záznam o svém datu narození, a proto ono oficiální datum musíme brát s velkou rezervou.

Jestli etničtí Dinkové patří mezi nejvyšší populace světa, pak Bolova rodina byla vysoká i na poměry Dinků. „Moje matka měřila 208 cm, otec 203 cm a sestra 203 cm. Pradědeček byl ještě vyšší, měl 239 cm,“ vzpomínal Manute. Sám prý ale dlouho nevěděl, jak je skutečně vysoký. V rodné vesnici Turalei nebylo jak se změřit. „Že mám 231, jsem se dozvěděl až někdy v roce 1979.“

Když mu bylo 10 let, začal hrát fotbal, ale brzy přestal, protože na něj byl „moc vysoký“. Tak začal hrát basket, nejdřív ve městě Wau nedaleko rodiště a pak v Chartúmu.

Býval by asi hrál jen za súdánskou reprezentaci a po kariéře převzal farmu s kravami po otci, kdyby se v Chartúmu neobjevil v roce 1982 na měsíční stáži americký trenér Don Feeley. To už bylo Bolovi 20, ale kouče univerzitního týmu Fairleigh Dickinson zaujal natolik, že mladíka pozval do USA.

Za rok stál Manute Bol na letišti v Clevelandu. Na sobě měl tepláky a chybělo mu pár předních zubů, které si vytloukl o koš při nešikovném pokusu o smečování. V Súdánu už zabil oštěpem lva, ve škole však dlouho nepobyl a nikdy nepřečetl žádnou knihu. Jedinou řečí, kterou uměl, byl dialekt dinka a jedinou prací, kterou do té doby znal, bylo nahánění krav na otcově farmě.

Jeho kariéra v USA vůbec nezačala hladce. Učil se sice anglicky, ale pokroky nebyly natolik velké, aby se dostal do univerzitního týmu. Mimochodem Bol tam nebyl schopen doložit správné datum svého narození, tak mu zapsali 16. října 1962. Tušili přitom, že ve skutečnosti musí být o dost starší.

Ovšem to nebyla jediná disproporce v Bolových údajích. V pase měl třeba napsáno, že měří pouhých 158 cm. Napohled bylo vidět, že se někdo skoro o metr spletl. Súdánští úředníci ho prý měřili vsedě.

Opravdu pořádně začal Manute Bol hrát basket v univerzitním týmu Bridgeport Purple Knights v Connecticutu v roce 1984. Hned se mu dařilo. V průměru dával na zápas 22,5 bodu, měl 13,5 doskoku a 7,1 bloku. Tým, na který dříve chodilo maximálně 600 diváků, najednou vyprodával díky kurióznímu Súdánci tělocvičnu s kapacitou 1 800 míst. S Bolem se Bridgeport kvalifikoval na mužský basketbalový turnaj NCAA Division II.

I velké týmy si brzy velečahouna ze Súdánu všimly, ale skauti radili, aby se ještě rok, dva rozehrával na univerzitní úrovni. Bůh ví, kam by se byl býval s univerzitní přípravou propracoval. Jenže do toho zasáhla vyšší moc. Manute Bol životně potřeboval vydělat peníze, aby ze Súdánu zmítaného politickými nepokoji dostal svou sestru do Ameriky. A tak si vymohl v roce 1985 draft. Ve druhém kole ho „koupili“ Washington Bullets.

Jeho celkový počet 397 bloků za sezonu hned stanovil nováčkovský rekord NBA. „Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by tak druhému týmu zkazil hru. Každého totálně rozhodil,“ řekl o něm tehdy generální manažer Washingtonu Bob Ferry.

Přesto na sobě musel hodně pracovat. Byl moc hubený a slaboučký. Brzy proto přibral skoro deset kilo na konečných 91 kg a začal také posilovat s trenérem University of Maryland Frankem Costellem, aby pořádně zesílil.

Za pozornost stojí, že v roce 1987 angažovali Bullets i 160 cm vysokého rozehrávače Muggsyho Boguese. Na palubovce tak měli jednu sezonu historicky nejvyššího a zároveň nejnižšího hráče celé ligy. Pozor, Muggsy nebyl žádné ořezávátko, v NBA vydržel 14 let. A s americkým národním týmem vyhrál zlatou medaili na mistrovství světa v basketbalu 1986 ve Španělsku.

Ale rychle zpět k Bolovi. Jeho kariéra v NBA trvala deset let až do roku 1995. A jeho schopnost blokovat střely byla neuvěřitelná. Ofenzivní schopnosti měl omezené štíhlou konstitucí, ale uměl se parádně trefovat z větší dálky. Kromě Washingtonu působil v Golden State, Filadelfii a Miami. Nakonec si ještě zahrál rok v nižší lize CBA, pak v Itálii a kariéru ukončil v Qataru. V roce 1998 musel skončit kvůli postupujícímu revmatismu.

Jenže basketbal, to byla jen část jeho až neuvěřitelného života. Většinu peněz, které vydělal během své kariéry v NBA, utratil za podporu válkou zpustošeného Súdánu. Samozřejmě, že hlavní pomoc směřovala křesťanskému obyvatelstvu a zejména kmeni Dinka. Často navštěvoval súdánské uprchlické tábory, kde s ním zacházeli jako s příslušníkem královské rodiny. V roce 2001 mu dokonce súdánská vláda nabídla post ministra sportu. Křesťan Bol ale odmítl, protože by býval musel konvertovat k islámu.

Možná i díky tomu odmítnutí si pak prožil s rodinou docela peklo. Súdánská vláda mu bránila opustit zemi a obvinila ho z podpory křesťanských rebelů. Díky pomoci příznivců v USA včetně senátora Josepha Liebermana nakonec odletěl i s rodinou do Káhiry. Po dalším dlouhém vyjednávání s Američany konečně dostal status uprchlíka a mohl se vrátit do Ameriky. Usadil se ve West Hartfordu v Connecticutu.

Kvůli penězům pro potřebné v Súdánu absolvoval i různé bizarní akce a televizní show. Účastnil se boxerského utkání, zahrál si hokej, i když neuměl bruslit, nebo zkusil být žokejem.

Peníze, které vydělal, si vlastně nikdy moc neužil. A jeho sebeobětování ho nakonec skoro zabilo. V  červenci 2004 si vážně poranil páteř při nehodě taxíku. Protože však neměl žádné zdravotní pojištění, léčba ho téměř zruinovala. Když se zotavil, přestěhoval se do Olathe na kraji Kansas City, kde žil v relativním klidu až do své smrti.