Zemřel O. J. Simpson. Jeho americký sen se změnil v noční můru

Zesnulý fotbalista Orenthal James Simpson, známý spíše jako O. J. Simpson, miloval sport. V mládí zahořel pro baseball, kvůli zlomenině ruky s ním ale musel přestat. A tak začal běhat, což nakonec vyústilo v jeho legendární fotbalovou kariéru.

Ať už šlo o univerzitní, nebo profesionální zápasy, patřil Simpson mezi nejaktivnější hráče. Byl rychlý a vytrvalý – i z toho důvodu je dodnes držitelem rekordu americké Národní fotbalové ligy (NFL) v počtu naběhaných yardů za zápas. „Běhání je to, co dělám,“ řekl v roce 1975, když byl jedním z nejlépe placených hráčů amerického fotbalu a hvězdou týmu Buffalo Bills.

„Byl jsem součástí herní historie. I kdybych v životě nic jiného neudělal, dokázal jsem alespoň tohle,“ řekl kdysi Simpson, když vzpomínal na slavnou éru. V roce 1985 byl také uveden do Síně slávy profesionálního fotbalu.

Simpsonova rodina ve středu oznámila, že zemřel. „Dne 10. dubna náš otec Orenthal James Simpson podlehl boji s rakovinou. Byl obklopen svými dětmi a vnoučaty. V tomto přechodném období vás jeho rodina žádá, abyste respektovali její přání o soukromí a milost,“ uvedla rodina na Simpsonově účtu na sociální síti X.

Simpsonův život byl na jedné straně zalitý sluncem, na straně druhé byl ale temný, plný bolesti a neštěstí. Jako kojenec trpěl křivicí způsobenou nedostatkem vápníku – několik let proto nosil na nohou ortézu. Simpsonův otec navíc opustil svou ženu a jejich čtyři děti, fotbalová legenda tedy pocházela z chudých poměrů. Veřejnost proto Simpsona vnímala jako pravý americký idol, který se ze dna dostal až na vrchol.

Součástí „amerického snu“ byla i svatba v roce 1967, kdy si Simpson vzal svou lásku ze střední školy Marguerite Whitleyovou. S ní měl tři děti – dcery Arnelle a Aaren a syna Jasona. Nejmladší Aaren se ale v roce 1977, krátce po svých druhých narozeninách, utopila. Simpson o neštěstí mluvil pouze výjimečně. Manželství s Whitleyovou následně procházelo krizí a fotbalista se už tou dobou začínal scházet se svojí druhou ženou Nicole Brown Simpsonovou.

Právě jejich manželství, rozvod a následná násilná smrt Brown Simpsonové sportovce proslavily víc, než by si přál. Jeho druhá žena totiž během společného soužití s fotbalovou hvězdou opakovaně zažívala domácí násilí. Po telefonátu na policii na Nový rok 1989 ji policisté našli těžce zbitou a polonahou, jak se schovává v křoví před jejich domem. „Chce mě zabít,“ vzlykala. Simpson byl následně zatčen a odsouzen za týrání manželky, nakonec ale vyvázl jen s pokutou a podmínkou, popisuje The New York Times.

Manželé se v roce 1992 rozvedli, ale konfrontace mezi bývalými partnery pokračovaly dál. Když pak 12. června 1994 Simpsonová a její o deset let mladší přítel Ronald Goldman zemřeli násilnou smrtí, policie logicky podezírala Simpsona. Prokuratura měla následně k dispozici seznam 62 případů násilného chování vůči jeho manželce. Vyšetřovatelé měli zároveň jasno v tom, že vražednou zbraní byl nůž.

Ten se ale nikdy nenašel. Místo něj však policie disponovala zakrvácenou golfovou rukavicí. Ta se shodovala s rukavicí, kterou pak kriminalisté našli i u Simpsona doma. Pět dní poté, co jeho žena zemřela, Simpson utíkal policii v bílém fordu – několikahodinovou honičku tenkrát podle CNN sledovalo asi 90 milionů lidí po celých Spojených státech. Simpson následně dojel domů, kde ho policie zadržela.

Poté následovala dlouhá soudní líčení. Celý případ, kterému se přezdívá také proces století, sledovaly miliony lidí. Důvodem byla silná medializace, ale také průběh vyšetřování. Ukázalo se totiž, že policie opakovaně postupovala špatně – například domovní prohlídka proběhla bez souhlasu a vyšetřovatelé nakládali špatně se vzorky DNA. Hlavním esem v rukávu Simsponových prominentních právníků byl ale rasismus a golfová rukavice, která obžalovanému sportovci neseděla.

Poté, co se obhajobě podařilo prokázat, že někteří policisté mají rasistickou minulost, měla velká část veřejnosti jasno – O. J. Simpson je nevinný. Před soudem se tak začínaly objevovat davy fotbalistových příznivců s transparenty, které upozorňovaly na rasovou diskriminaci. Porota následně 3. října 1995 nechala Simpsona odejít domů s tím, že je nevinný. A zatímco část společnosti se radovala, ta druhá byla zděšená tím, že bohatsví, sláva a osočení z rasismu mohou pustit zločince zpět na svobodu.

„Myslím, že většina Ameriky nevěří, že jsem to udělal,“ řekl Simpson v roce 1995 deníku The New York Times. Případ ale pokračoval i pár let poté, co byl Simpson prohlášen za nevinného. Rodiny Goldmana a Brownové totiž podaly občanskoprávní žalobu. Převážně bělošská porota s volnějším důkazním standardem uznala Simpsona vinným a přiznala rodinám odškodné 33,5 milionu dolarů, což dnes odpovídá zhruba necelým 792 milionům korun. Podle soudních záznamů však zaplatil jen malou část z dlužného zůstatku.

Vedle obvinění z vraždy si Simpson odseděl i necelých deset let za ozbrojenou loupež. V roce 2017 byl podmínečně propuštěn, zcela svobodným se tak stal až v roce 2021. „V podstatě jsem prožil bezkonfliktní život,“ tvrdil.

Ve volném čase hrál rád golf a po všech svých skandálech se více upnul na rodinu. Zbytek života žil z důchodu od NFL, herecké asociace a z dalších postranních zdrojů, popisuje The New York Times. O jeho životě a „procesu století“ vzniklo mnoho dokumentů, knih nebo podcastů.

Kontroverzní sportovec byl zároveň i oblíbeným bavičem. Mnoho fanoušků i osobností se shodovalo na tom, že měl příjemné vystupování a líbivý hlas. Proslavil se tak i působením v desítkách televizních pořadů a filmů. Mezi nejznámější patří pravděpodobně Bláznivá střela. Byl i komentátorem pořadu Monday Night Football, připomíná server ESPN.

I když měl hraní rád, nikdy nepředstíral, že je vážným hercem. „Jsem realista. Bez ohledu na to, kolik lekcí herectví jsem absolvoval, publikum by mi roli Othella prostě nesežralo,“ smál se v jednom z rozhovorů, což pro něj bylo typické. S novináři komunikoval otevřeně, zároveň ale působil skromně. Nikdy prý neváhal poskytnout autogram a popovídat si s fanoušky.

V roce 1985 se Simpson svěřil známému americkému moderátorovi Larrymu Kingovi, že si díky fotbalu uvědomil svou sílu i to, co je v životě důležité: „Zjistil jsem, že se nevzdávám. Když se mi v Buffalu nedařilo, byl jsem pořád odhodlaný dokončit zápas a makat. Díky tomu jsem začal i víc rozumět sám sobě. A hlavně mi došlo, že to, na čem skutečně záleží, je charakter.“