Američané George a Klaus: Lyžovat se dá i ve 100 letech

Jsou zřejmě nejstaršími lyžaři na světě. Oběma je přes 100 let a své superstáří si rádi užívají v horách nebo zpestřují přímo na lyžích. Mnohé je také spojuje. Jsou typickými občany Spojených států 20. století, tedy Američany přistěhovalci, selfmademany, kteří se postavili na vlastní nohy.

George, potomek ruské aristokracie, uprchl do Ameriky s rodiči z Ruska před bolševickou revolucí ještě v roce 1917. Klaus zas absolvoval napínavý útěk přes Alpy z Bavorska do Švýcarska před německými nacisty. Oba nakonec zakotvili v horách v USA a shodně říkají, že právě sport a silná vůle jim prodloužily život.

George Jedenoff, který se narodil 5. 7. 1917, je považován za nejstaršího člověka, který stále lyžuje nebo aspoň ještě nedávno lyžoval. Každý rok se jeho rodina a přátelé chlubí videi, jak brázdí svahy Alty v Utahu.

Narodil se ve městě Petrozavodsk nedaleko Petrohradu. Když byl batole, jeho rodiče uprchli před ruskou revolucí přes čínský Charbin a nakonec dorazili do USA. Jako mladík se stal horníkem v Kalifornii za 50 centů na hodinu. Byl však mužem štěstěny i pevné vůle. Vystudoval s vyznamenáním Stanfordovu univerzitu, sloužil ve druhé světové válce a vstoupil do ocelářského průmyslu. Nakonec se stal prezidentem a provozním ředitelem společnosti Kaiser Steel – předního výrobce oceli pro loďařský průmysl.

George Jedenoff ve skutečnosti lyžuje „pouhých“ 60 let. Naučil se to až ve 43 letech poté, co ho společnost poslala do závodu v Utahu. V dnes známém středisku Alta dostával lekce mimo jiné od vynálezce bezpečnostního vázání Earla Millera. Miller i se svými žáky předváděli pády ve vysoké rychlosti, aby ukázali, jak dobře vázání uvolňuje botu. A George prý uměl padat nejlíp.

Jedenoff využil lyžování k tomu, aby si udržoval optimistického ducha a byl stále v dobré kondici. I proto také stále denně cvičí. A jeho rada pro tisíce ostatních lyžařů? „Věk je pouze číslo. Nenechte se tím zadržovat. Buďte vždy laskaví k ostatním a nikdy se nevzdávejte.“

Klaus Obermeyer je o chlup mladší než George Jedenoff, narodil se „až“ 2. 12. 1919 v Oberstaufenu v bavorských Alpách. Před nacisty utíkal do Švýcarska, ale při cestě přes hory se zranil a zlomil si nohu. Na konci války pak utekl s 10 dolary do Ameriky.

V roce 1947 přijel do Aspenu v Coloradu, kde jeho přítel otevřel lyžařskou školu. V prvních letech byl dnes mondénní Aspen ještě trochu depresivním bývalým hornickým městečkem, kde toho moc nebylo. Věci se ale začaly rychle měnit.

Následujících 12 let působil Klaus Obermeyer jako lyžařský instruktor. Poměrně rychle si všiml, že vybavení, které lidé nosili, neodpovídalo horským podmínkám. „Speciální lyžařské oblečení nebylo v té době v USA běžně dostupné. Lidé lyžovali v saku a normálních košilích, možná měli svetr,“ říká. „Jezdili jsme jednosedačkovou lanovkou v dlouhých městských kabátech, abychom se zahřáli. Pak jsme je posílali lanovkou zpátky a lyžovali dolů bez nich. Lidem ale byla zima a cítili se nepříjemně. Chyběly také jakékoli sluneční krémy.“

To se Obermeyer rozhodl změnit. Přes den učil lidi lyžovat a po večerech začal v podkroví svého domu podnikat. Vyráběl teplé oblečení pro své klienty. Jedním z prvních kousků byla lyžařská parka. Ušil ji z péřové deky s husím peřím, kterou mu dala matka na cestu do USA. Brzy založil firmu Sport Obermeyer na lyžařské oblečení.

Nejprve dovážel lyžařské svetry z Německa. V roce 1961 otevřel v Aspenu první sklad a na řadu přišly vysokohorské opalovací krémy, roláky, nylonové větrovky, strečové lyžařské kalhoty a zrcadlové sluneční brýle nebo brýle s dvojitým zorníkem. Poté i lyžařské dvoudílné boty s oddělenou vložkou.

Ještě ve svých 100 letech chodil do kanceláře a dodnes je nadšený z čerstvého prašanu. „Lyžování je jednodušší než chůze,“ říká Obermeyer. „Lyžovat můžete všude tam, kde jsou hory a sníh.“

A jeho rada pro dlouhý život? „Udržujte si rovnováhu mezi příjmem kalorií a jejich výdejem.“ Sám dodržuje přísný cvičební režim, každé ráno plave a chodí do posilovny. „Vaše zdraví by mělo být prioritou číslo jedna, potom manželství a potom práce. Někdy se pořadí důležitosti mění, ale důležité je vaše zdraví. Vaše tělo nese váš mozek. Pokud je vaše tělo zdravé, pak má šanci být zdravý i váš mozek.“