Článek
Evropské zlato v lezení na obtížnost na mnichovské miniolympiádě mělo za mimořádné pozornosti fanoušků cenu zlata světového. Bylo vydřené, ale podívejte se na pořadí finálové skupiny. Ondra na prvním místě 37+ bodů, druhý Slovinec Luka Potočar 37+, avšak mnohem horší čas, ještě šestý Němec Yannick Flohé měl 29+.
Ta stěna na náměstí Königsplatz byla závratně příkrá a už na první pohled extrémně těžce postavená. Nikdo z finalistů netopoval – rozuměj, nedolezl až na vrchol.
29letý český sportovec navíc ke zlatu přidal i bronzovou medaili v boulderingu. Mimochodem, když se podíváte na pořadí obou disciplín, Adam Ondra byl jediný, kdo bral medaile v každé z nich. Ve finále obou disciplín už s ním byl jediný muž – Ital Filip Schenk. Jenže na rozdíl od Ondry skončil „jen“ 5. a 8. Tohle nejlépe ukazuje sílu a univerzalitu brněnského lezce.
Jsem si dobře vědom, že třeba za pět let v disciplíně bouldering už nebudu konkurenceschopný. Kluci, kterým je teď 15 a za pět let jim bude 20, v tomto stylu vyrůstají. Když mně bylo 15, tak vůbec neexistoval. Teď se z boulderingu stává jiný sport.
„Po semifinále jsem nevěřil, že budu mít sílu zvítězit. Byl jsem zničený, po těch čtyřech dnech jsem cítil bolest v každém svalu. Ale ta finálová cesta se mi líbila, tak jsem si řekl, že do toho dám všechno,“ říkal Ondra po vítězném závodě.
Ne náhodou ho už před 9 lety prestižní horolezecký časopis Rock & Ice popsal jako zázračné dítě a vůdčího lezce své generace. Už ve 12 letech se zařadil mezi deset nejlepších světových lezců na obtížnost a je čtyřnásobný mistr světa. Navíc je jediným sportovcem, který vyhrál tituly mistra světa v obou disciplínách ve stejném roce (2014) a zároveň jediným, který vyhrál sérii Světového poháru v obou disciplínách (lezení na vedoucí pozici v letech 2009, 2015 a 2019 a bouldering v roce 2010).
Ale to pořád není všechno. Adam Ondra je sice špičkový sportovní lezec v olympijských disciplínách, ale ještě lepší je asi v lezení skalním. Přes deset let vede žebříčky skalních lezců a mnozí ho považují za nejlepšího všech dob. Ačkoliv už byl ve třiadvaceti letech trojnásobným mistrem světa, opravdu se proslavil, až když v roce 2016 neuvěřitelně posunul hranice lidských možností. Vylezl během osmi dní v americkém masivu El Capitan jednu z nejtěžších yosemitských stěn Dawn Wall, a dokázal tak o neuvěřitelných jedenáct dní překonat rekord svých předchůdců.
Myslel si, že všichni lidé lezou
V září 2017 v norském Flatangeru pak přelezl čtyřicetimetrovou jeskynní stěnu a zavedl novou, zatím nejvyšší lezeckou úroveň 9c. Ale… „Lezecké klasifikace obtížnosti jsou subjektivní, dokud je jiný lezec neotestuje,“ rád říká Adam Ondra.
V letech 2007–2018 byl desetkrát nominovaný na prestižní lezecké ocenění Salewa Rock Award. Získal ho pětkrát.
Jako kluk si myslel, že lidský život se odehrává hlavně ve skalách a že všichni lidé lezou. Odmalička se batolil se starší sestrou pod stěnami, na nichž trénovali jejich rodiče, a škemral, aby mohl nahoru také. V šesti už na laně porážel mnohem starší kluky. V Rovinji v Chorvatsku tehdy vylezl cestu obtížnosti 6a. Rychle se proslavil a začal se objevovat v horolezeckých časopisech, protože jeho úspěchy byly působivější a častější.
Ty dlouhé roky na skalách se mu vyplatily. Vypěstoval si mimořádnou svalovou paměť, takže si hned zafixuje všechny kroky a nezdržuje se přemýšlením, jak postupovat dál.
„Vše mi připadá jasné, jako kdyby rukama a nohama za mě pohyboval nějaký automat a já to jen zpovzdálí jistil. Je skvělé pohybovat se po skalních stěnách v tomhle stavu beztíže,“ vyprávěl nedávno. „Je to jednoduché: buď lezu, nebo odpočívám.“
Vystudoval gymnázium v Brně, v roce 2016 získal titul bakalář v oboru podnikový management na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Plynně mluví čtyřmi jazyky – anglicky, italsky, španělsky a německy. Loni se oženil s lezkyní Ivou Ondrovou, rozenou Vejmolovou, a v květnu se jim narodil syn Hugo.
Nyní se začne pomalu připravovat na olympiádu v Paříži. Bude to jeho asi poslední velká olympijská šance. „Jsem si dobře vědom, že třeba za pět let v disciplíně bouldering už nebudu konkurenceschopný. Kluci, kterým je teď 15 a za pět let jim bude 20, v tomto stylu vyrůstají. Když mně bylo 15, tak vůbec neexistoval. Teď se z boulderingu stává jiný sport,“ říkal Seznam Zprávám přednedávnem.
