Spor o ruskou ambasádu: dědici vytáhli novou kartu

Velvyslanectví Ruské federace v České republice se kvůli kauze Vrbětice dostalo do hledáčku veřejnosti. Praha například tento týden požádala vládu, aby vyjednala vrácení pozemku ambasády, který v roce 1968 zabrali na úkor veřejného parku vojáci Varšavské smlouvy. Jak žádost dopadne, není jasné. Osud vily je ale i tak pohnutý.

Stěžejní část pozemku a hlavní budova velvyslanectví ve Vile Friedricha Petschka už je přitom dlouhé roky předmětem soudních sporů. Ruští diplomaté totiž sídlí v domě po židovském bankéři, který z Prahy utekl do Londýna před nacisty.

Georg Popper koupil reprezentační vilu od Friedricha Petschka v roce 1927, tedy nedlouho poté, co ji významný pražský bankéř nechal postavit. V roce 1938 ale v obavách před nástupem nacismu Popper emigroval a jeho rodina už se do Československa nikdy nevrátila. Prezident Edvard Beneš věnoval po válce vilu i s pozemkem a vybavením Sovětskému svazu pro vybudování nové ambasády. Původním majitelům Beneš slíbil náhradu, k té ale nikdy nedošlo.

V roce 2008 otevřela Popperova dcera Lisabeth soudní spor s Českou republikou o náhradu, kterou vyčíslila na miliardu korun. Jak zjistily Seznam Zprávy, tento soud loni skončil neúspěchem žalující strany, Popperovi dědici se ale upínají k nové žalobě.

Teprve loni v létě dospěl spor z roku 2008 do zdánlivého konce, a to až u té nejvyšší instance. Od městského soudu se žaloba dostala před Vrchní soud v Praze, následně Nejvyšší soud a nakonec až k Ústavnímu soudu. A ten žalobu zamítnul bez možnosti dalšího odvolání. Důvod přitom uvedl stejný jako všechny soudy před ním – žalující strana nezaplatila soudní poplatek.

„Nejdříve (to byl poplatek) ve výši 4 milionů korun, později ve výši 1 milion korun,“ popsala pro Seznam Zprávy právnička Irena Benešová, která u soudu zastupuje Popperovy dědice. „V zásadě jde o to, že stát ukradne majetek, a aby se vlastník nebo jeho potomek mohl domáhat u soudu náhrady, musí státu zaplatit soudní poplatek,“ dodává.

Výše poplatku se odvíjí od částky, kterou žalující strana požaduje. A náhradu za rozsáhlý pozemek v prestižní pražské čtvrti, navíc s cennou budovou a jejím vybavením, odhadli dědici na miliardu korun.

Usnesení Ústavního soudu z loňského června, pod kterým je podepsaný předseda senátu Jiří Zemánek, se vůbec nevěnuje věcné podstatě sporu. Veřejně dostupný verdikt rozebírá pouze téma soudních poplatků a to, v jakých případech je, či není nutné je platit.

Jako žalující strana už v tu chvíli figurují také další dva z potomků původního majitele. Popperovi vnuci Leslie James Koralek a Richard William Koralek se k žalobě připojili až v průběhu soudního řízení. Lisabeth Popperová už se loňského konce více než desetiletého kolečka u českých soudů nedožila.

Právní zástupkyně Popperových dědiců se netají názorem, že ze strany českých soudů šlo o účelové obstrukce. Soudy podle Ireny Benešové vůbec nechtěly rozhodovat o meritu věci. Na druhou stranu, žalující strana využila všech dostupných opravných prostředků, což soudní řízení také protáhlo. Podle Benešové ale soudy rozhodně nepospíchaly.

Ani po třinácti letech tak není sporům konec. Od roku 2018 leží na stole nová žaloba, která má české soudy přinutit k vydání klíčového rozhodnutí.

Nejdřív se ale vraťme o deset let zpět do roku 2008, k jádru samotného sporu. Lisabeth Popperová, dcera původního majitele Jiřího Poppera, tehdy zažalovala stát o náhradu, na kterou měla podle svého názoru právo podle Benešových dekretů. Přesněji 8. dekretu prezidenta republiky ze 2. června 1945.

Spor je v tomto ohledu skutečně výjimečný. Majetek totiž rodině židovského podnikatele nezabavili Němci ani komunisté, ale přímo prezident Beneš pomocí samostatného dekretu. Respektive nesebral, ale vyvlastnil, tedy odebral za podmínky náležité kompenzace.

V prvním paragrafu dekret přivlastňuje nemovitosti ve prospěch Československého státu. Ve druhém ho věnuje Svazu sovětských socialistických republik pro účel vybudování nové ambasády. A ve čtvrtém z pěti paragrafů přisuzuje původním vlastníkům náhradu, kterou má určit pozdější zákonná úprava. Na tu ale nikdy nedošlo.

Jiří Popper byl tou dobou v Mexiku, kam se uchýlil v roce 1938 pod hrozbou druhorepublikové protižidovské diskriminace a nástupu nacismu. Jeho rodina včetně vnuka a vnučky tam ostatně žije dodnes, a v Mexiku také před několika lety zemřela jedna ze dvou Popperových dcer Lisabeth Popperová. Právě ona požádala po více než šedesáti letech od vydání dekretu, aby český stát její rodině vyplatil slíbenou náhradu.

Velký soud o miliardové odškodné sice loni v létě skončil neúspěchem, žalující strana ale vymyslela trik, jak přinutit české soudy, aby konečně rozhodly o jádru sporu. Tedy zda za nemovitosti odebrané Benešovým dekretem náleží Popperovým dědicům odškodné.

Novou žalobu podali v roce 2018 vnuci Jiřího Poppera, a to synové jeho druhé dcery Anitty Popperové-Koralekové, která již zemřela. Na rozdíl od Lisabeth Popperové, která vlastnila český pas, mají pouze americké občanství. Syn a dcera Lisabeth Popperové mají pro změnu mexické občanství a účastníky sporu v tuto chvíli nejsou, podle advokátky Benešové je to hlavně proto, aby právních složitostí dědického řízení na ose Česká republika – Mexiko nevyužily české soudy. K žalobě se ale ještě mohou připojit.

Nový soudní spor popsala pro Seznam Zprávy advokátka Benešová. „Vzhledem k tomu, že jsme již očekávali zastavení řízení v důsledku nezaplacení soudního poplatku, vzali jsme žalobu zpět ve výši 170 000 korun. Touto částkou jsme ocenili jeden nejmenší pozemek č. 1793, který je součástí celého objektu. Řízení v této výši tak bylo zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby a to ještě dříve, než bylo zastaveno celé řízení o náhradu celého objektu v důsledku nezaplacení soudního poplatku,“ říká Benešová.

„Následně jsme podali 31. 10. 2018 žalobu o zaplacení 20 000 korun, touto částkou jsme ocenili podíl na pozemku č. 1793, pouze podíl 11,7647 % z ceny 170 000 Kč. Tento postup jsme zvolili tak, aby soud věc projednal a mohl být zaplacen nízký soudní poplatek. Jde o to, aby se soud věcí meritorně zabýval a neřešil neustále procesní věci,“ říká právnička.

Nové soudní řízení ale podle žalující strany znovu provázejí obstrukce. Kvůli rozdělení Československa na dva suverénní státy například soud nařídil případ rozdělit do dvou různých žalob, a to zvlášť proti České a Slovenské republice. Městský soud v Praze už žalobu na Slovensko zamítnul s tím, že odpovědná je jen Česká republika.

Žalobu proti České republice projednává Obvodní soud pro Prahu 2, zatím se ale podle Benešové probírají pouze procesní záležitosti. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) například namítl nepříslušnost soudu.

„Opět z našeho pohledu jde o obstrukce, aby soud věcně žalobu neprojednával,“ říká Benešová.

Úřad odmítá, že by v tomto případě šlo o účelovou obstrukci. „V tomto soudním řízení byla původně druhou žalovanou stranou Slovenská republika – Ministerstvo financí Slovenskej republiky. Vzhledem k tomu, že se tedy jednalo o soudní řízení s mezinárodním prvkem, ÚZSVM zastával názor, že příslušný k projednání této věci je Městský soud v Praze (místo Obvodního soudu pro Prahu 2, pozn. red.). Následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020 bylo řízení vůči ČR vyloučeno k samostatnému řízení. To znamená, že v řízení se dále pokračuje jen s Českou republikou zastoupenou ÚZSVM, kde je dána příslušnost Obvodní soud pro Prahu 2,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí ÚZSVM Michaela Tesařová.

Žaloba nyní znovu leží u Obvodního soudu pro Prahu 2. Zda Popperovi dědici mají nárok na odškodné, které jim slíbil Edvard Beneš, zatím nerozhodl.