Článek
Vláda přiznala, že chytrá karanténa nefunguje. Pomoci s mapováním nakažených koronavirem má armáda, vláda sestavila speciální Radu pro bezpečnostní rizika.
Spolumajitel společnosti CleverMaps Ondřej Tomas byl před vypuknutím koronavirové krize a uvalením plošné karantény jedním z iniciátorů vzniku technologického systému chytré karantény, který bude mapovat nakažené a sníží šíření covidové infekce mezi lidmi.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomas vysvětluje, proč trasování infikovaných drhne a v čem by měli vládní politici zabrat.
Jak se vaše společnost dostala k chytré karanténě?
Bylo to ještě před plošnou karanténou, zhruba přelom února a března. Volal jsem si tehdy s Pavlem Doležalem a Petrem Šimečkem ze společnosti Keboola. Shodli jsme se, že situace ve světě se začíná jevit vážně. My jsme v CleverMaps mezitím vytvořili mapu, kde jsme ukázali, jaké budou ekonomické dopady covidu. Bylo vidět, že jde o masivní čísla, že ekonomické ztráty budou velké. Bylo jasné, že situace je krizová.
Na přelomu února a března politici nepůsobili příliš nervózním dojmem. Varovali jste je?
Bavili jsme se o tom nejdříve mezi sebou, dali jsme dohromady tým expertů, z čehož později vznikla platforma COVID19CZ. Společně jsme hledali způsob, jak bojovat či předcházet covidu. Důležité bylo, že jsme v týmu měli Jana Kulveita, špičkového epidemiologa z Oxfordu, který je datově orientovaný.
Měl predikční modely a výhledy, takže nás uvedl do reality. Viděli jsme, že země, které v minulosti stihl SARS, jsou organizované a připravené na covid mnohem lépe než ostatní. Zjistili jsme, že jednou z nejdůležitějších věcí je trasování nakažených. Takže jsme začali bít na poplach a uvědomili politiky.
Šli jste rovnou za premiérem?
Petr Šimeček a Honza Bárta se sešli u premiéra Babiše, kterému kluci přednesli, jak situaci vnímáme a s čím můžeme pomoci, jaké jsou technologické priority. Od té doby se to rozjelo.
Jaké byly prvotní reakce politiků?
Na přelomu února a března situaci brali docela na lehkou váhu, část z nich se ale začala bát vzhledem k tomu, co se dělo ve světě. Že to naši politici začali vnímat vážně, k tomu přispěl tlak zvenčí. Jako čím dál větší strašák se ukazovalo, jak rychle se nemoc šíří. Obrázky z Itálie, masové hroby z Íránu, to vyděsilo. Věděli jsme, že máme-li situaci ukočírovat a být schopni trasovat nakažené, nepůjde to bez analýzy dat.
Tehdy se začal používat termín chytrá karanténa, šlo ale hlavně o technologii. Stát to později uchopil šířeji, zahrnul do toho například testování a logistiku, čímž se z chytré karantény stal takový bezbřehý pojem.
Co jste tedy v začátcích politikům nabídli?
Domluvili jsme se s operátorem O2, který byl prostřednictvím Honzy Romportla velmi aktivní a nápomocný. Vytvořili jsme aplikaci, nalili do ní telco lokační data, která jsme měli k dispozici z dat od dobrovolníků zaměstnanců, na kterých jsme mohli systém testovat. Vytvořili jsme pohybovou mapu člověka na dvacet dnů zpátky. Bylo to oči otevírající, politikům jsme ukázali, jak důležité je v rámci ochrany lidí před koronavirem mapovat jejich pohyb na základě dat.
Dohodli jsme, že systém vyzkoušíme naostro. S Katkou Vackovou jsme vyškolili mediky, vysvětlili jsme jim princip hovorů a získávání souhlasů se získáváním dat z telefonních hovorů a během jediného dne byl tým připravený do akce.
Přemýšleli jste, že byste řešení systému státu prodali?
Ne, od začátku jsme systém nabízeli zdarma a dobrovolnicky. Vznikla smlouva, že systém s daty od bank a operátorů vyvineme zdarma. Až později jsme začali řešit peníze na provoz systému. Ministerstvo zdravotnictví poté rozhodlo, že aplikaci otestujeme v ostrém provozu na vybrané hygienické stanici.
Kde přesně?
Na krajské hygienické stanici (KHS) v Brně. Tehdy vznikl zmatek v tom, jak vlastně celý systém uvést do celostátní praxe. My jsme čekali, že vznikne centrální call centrum, které bude dobře škálovat, ale ministerstvo se přiklonilo k decentralizovanému modelu přes jednotlivé KHS. Tím se celý proces začal natahovat a komplikovat, hlavně co se týká školení pracovníků hygieny, jak s naším systémem pracovat. Týdny plynuly, než jsme se vůbec dostali k proškolení. Začali jsme měnit jejich proces „tužka a papír“, což bylo časově náročné. Chyběl někdo, kdo by bouchl do stolu a rozhodl, co se má dělat.
Tak to mělo být nejspíš úlohou politiků, kteří měli v krizové situaci dát návod, jak by decentralizované hygieny měly jednotně postupovat.
Jenže to se nestalo, chyběla projektová exekutiva, která by řekla a koordinovala přesně co a jak. Naštěstí do procesu později naskočilo několik externistů do rolí projektových vedoucích a koordinátorů. Brněnská KHS v té době také nebyla nijak přetížená, vyzkoušet se to mělo spíše v Praze, kde se covid šířil rychleji. No, a když už jsme měli šanci vyzkoušet si naše řešení na ostrém případu, trefili jsme se zrovna do čísla od virtuálního operátora. Zrovna u takového čísla se nám nenačetla lokační data ze sítě. Takže první zkouška a data se neobjevila, prostě zákon schválnosti. Takže si umíte představit, jak se zvýšila důvěra hygieniků v náš systém…
Bylo podle vás klíčovou komplikací to, že neexistovalo jasné a direktivní řízení nad hygieniky?
Spíše bych řekl, že se celá situace podcenila z pohledu standardů implementace nového technologického řešení. Kdekdo si myslel, že jen vezmeme nějaká lokační data, nalijeme je do systému a rázem bude vše samo fungovat. Epidemiologové a hygienici se ale v postupech liší kraj od kraje, pak se proces nasazení například jednotných call skriptů pochopitelně brzdí a táhne.
Je vůbec v lidských silách, bez analýzy dat, zvládnout mapování nakažených?
Víte, pracovali jsme s následující rovnicí. Jeden nakažený má průměrně 30 návazných kontaktů, které je potřeba otrasovat kvůli vysoké pravděpodobnosti nákazy. Čili když máte 100 denních přírůstků, nevoláte 100 lidem, ale zhruba 3000 lidem. Příklad: z trasování zjistíte, že když byl nakažený již infekční, byl se psem u veterináře, kde strávil hodinu v čekárně s deseti lidmi. Krásné místo přenosu.
V prvním hovoru musíte identifikovat čekárnu s deseti lidmi. Následně musíte zmapovat u každého z těch zhruba 30 lidí, se kterými se mohli potkat. To je šílená práce. Abyste během jednoho až 2 dnů našel a obvolal 3000 lidí, potřebujete minimálně 500 operátorů.
A to se bavíme o jednom případu zdroje nákazy.
Přesně. Teď si vezměte, že budete mít denní přírůstek 300 nakažených. To znamená, že bude potřebovat prověřit a varovat zhruba 9000 lidí. To není v silách manuálního a decentralizovaného systému. Je potřeba mít systém, který bude škálovat, posílat lidi urychleně a v zárodku do karantény. To je cíl chytré karantény. Chytrá znamená rychlá a cílená.
Jaký vývoj chytré karantény následoval po ne úplně úspěšné zkoušce v Brně?
Proces pokračoval, testovali jsme v Liberci, Ostravě a tak dále. Ukázalo se, že vždy nejvíc záleží na lidech - na vedoucích krajských hygien, na jejich týmu, na koordinátorech. Kolik jim je let, jakou mají techniku. V současnosti mají krajské hygienické stanice celkem zhruba 300 operátorů či trasovačů. K tomu bylo vyškoleno několik desítek armádních mediků, takže se pohybujeme kolem čísla 400 vyškolených trasovačů. Potřebovali bychom jich mít ale víc. Za mě osobně je pro boj s covidem zásadní, abyste uměli rychle určit, koho a kde je třeba umístit do karantény, a také to provést. Je důležité, aby se při mapování nakažených netvořily fronty čekajících případů. Jakmile přestanete trasovat, ztratíte přehled a nákaza poroste.
Jak je možné, že se neustále objevují případy trasování metodou „tužka a papír“?
Myslím, že takové případy vznikají a vznikat budou i nadále, ale my nevíme, kolik jich je v porovnání s trasováním digitálním.
My jsme sice autory technologického systému, ale my do dat volání, trasování, počtu hovorů a front nevidíme. Je to jedna z věcí, kterou bych uvítal, aby Ministerstvo zdravotnictví začalo jasně a transparentně komunikovat na veřejnost. Do médií vždycky propadnou případy, kdy systém nezafungoval. Je ale spousta případů, kdy se to naopak povedlo. A o tom je ještě důležitější mluvit, stát by se tím měl umět pochlubit. Přece nemůžete reagovat jen na to, co se nepodařilo. Když ukážete transparentně údaje a zveřejníte klíčová čísla - kolik lidí mapujete, jak velké jsou sítě jejich kontaktů, jak dlouho čekají ve frontě - veřejnost to uklidní.
Je nedostatečná komunikace vlády kolem chytré karantény tou zásadní chybou?
Myslím, že ano. Z nedostatku informací a dat totiž plyne nervozita, přitom možná úplně zbytečná.
Musíte oddělit zrno od plev. Systém jako takový technologicky funguje, používá se ve stovkách případů denně, to zaplať bůh nejsou špatná čísla. Veřejnost ale nemá oficiální detaily, což je škoda, pro všechny by bylo dobré, kdyby se čísla z chytré karantény transparentně komunikovala. Chytrá karanténa je dnes nepřehledný konglomerát mnoha činností a agend, rozdělil bych to. Spadá pod to jak testování, tak trasování - a když se objeví problém, neznamená to, že vše je špatně a že chytrá karanténa nefunguje.
Po různých zmatcích vláda oznámila vznik Rady vlády pro bezpečnostní rizika vedené premiérem Babišem, pod kterou má chytrá karanténa spadat. Může tento krok něčemu pomoci?
Myslím, že ano. Máme zkušenosti, že kdykoliv se do věci vložila armáda, bylo to ku prospěchu věci. Jsou zvyklí plnit úkoly, mají jasnou strukturu, jsou systematičtí. Takže by bylo super, kdyby se armáda stala jednotícím a řídícím prvkem. Armáda má kapacity pro krizové řízení.
Zanedlouho to bude půl roku, co jste se začali koronavirovou situací zabývat a vyvíjet trasovací systém. Nepřijde vám, že stát po aktivním začátku zaspal a nevyužil prostor několika měsíců na přípravu efektivního mapování nákazy a umisťování lidí do karantény?
Když jsme na začátku systém spouštěli, říkali jsme, že to je cílené na dobu, do které pomalu vstupujeme. Tedy dobu, kdy se rozvolnila bezpečnostní opatření, přestala platit různá nařízení a virus se začal zase rychleji šířit. Když byla plošná karanténa, lidé byli zavření a trasování nebylo natolik potřebné. Měl tím ale vzniknout čas na přípravu systému, který bude fungovat v situaci, kdy lidé budou moci z karantény ven a začnou se objevovat na konci srpna a začátku září ohniska nakažených.
Teď je přesně ta situace, kterou jsme na začátku března popisovali - vznik ohnisek, přelívání se nakažených. Když máte data, stovky nakažených denně zvládnete otrasovat a nad covidem zvítězíte. Hlavně se nesmí tvořit fronty nevyřízených případů.
Jaký trend pozorujete - zvládáme trasovat?
To neumím říct, jsme teprve na začátku. Především ale, jak už jsem říkal, veřejnost do statistik chytré karantény nevidí. Jako občan bych chtěl ty informace znát, chci vědět, jestli to stát zvládá. Kolika lidem se volá, kolik lidí čeká ve frontě, jak dlouho čekají, kolik je návazných kontaktů. Toto je potřeba dát do kontextu s reprodukčním číslem.
Když budete znát tato čísla, budeme vědět, v jakém časovém horizontu umíme ohnisko vyřešit, poslat lidi urychleně do karantény a zamezit šíření nákazy. Pro všechny by bylo dnes uklidňující, kdyby stát začal čísla komunikovat, protože si myslím, že se opravdu nemá za co stydět. Naopak. Je potřeba se dostat do reálných a nehysterických měřítek.
