Článek
„Jestli tohle nebyl akt válečné povahy, pak mám problém s tím pochopit, co by za něj mělo být považováno,“ uvedl v sobotu britský konzervativní poslanec Tom Tugendhat k oznámení českých státních představitelů o podílu ruské tajné služby GRU na výbuchu ve Vrběticích. Podle Tugendhata šlo o „vraždu dvou českých občanů a přímý útok na členskou zemi NATO“. Britský poslanec navrhuje, aby všechny členské státy Severoatlantické aliance vyhostily ruské velvyslance.
„Severoatlantická aliance podporuje Českou republiku, která vyšetřuje zlovolné aktivity Ruska na svém území,“ uvedla v neděli Aliance. Česká republika jako člen Aliance a signatář Severoatlantické smlouvy je tak součástí konceptu společné obrany, podle kterého pokud dojde k útoku na jeden stát NATO, jde o útok na celou Alianci.
Co znamená článek 5?
Signatáři Severoatlantické smlouvy se v článku 5 dohodli na tom, že dojde-li k ozbrojenému útoku proti jednomu nebo více členům Aliance, budou tento útok považovat za útok proti všem. Členové NATO také odsouhlasili, že pokud k takovému útoku dojde, každý z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, pomůže napadeným a neprodleně podnikne akci s cílem obnovit a udržet bezpečnost v severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, uvádí znění článku 5 web NATO.
Co je považováno za ozbrojený útok?
Ozbrojený útok proti někomu ze členů NATO pak definuje článek 6 Severoatlantické smlouvy. Podle něj lze za ozbrojený útok proti jednomu nebo více členům Aliance považovat ozbrojený útok na území nebo na ozbrojené síly, lodě či letadla členského státu, které se nacházejí na nebo nad územím svého státu, případně oblast, kde byly tyto síly před začátkem platnosti smlouvy.
Jaká může být forma pomoci?
Pomoc spojencům v NATO nemusí být nutně vojenská, každý členský stát může poskytnout jakoukoli formu pomoci, kterou považuje za nezbytnou. Článek 5 také nijak nespecifikuje její rozsah, ten vždy závisí na „materiálních zdrojích každé země“, stojí v článku. Každá země má pak pomoc konzultovat s ostatními členy Aliance. Ať už je ale pomoc jakákoliv, cílem musí být vždy obnovení a udržení bezpečnosti severoatlantického prostoru.
Jak probíhá aktivace článku?
Aby mohl být článek 5 aktivován, musí existovat důkazy, že útok na území členského státu nebo jeho ozbrojené síly pochází ze zahraničí, a požádat o aktivaci. O uplatnění článku 5 rozhoduje Severoatlantická rada, ve které každý členský stát reprezentuje jeden jeho zástupce. Rozhodnutí Rady, které předsedá generální tajemník NATO, jsou přijímána jednomyslně.
Kdy byl článek 5 uplatněn?
K aktivaci článku jednomyslným rozhodnutím Severoatlantické rady zatím došlo pouze jednou, a to po 11. září 2001, kdy došlo k útokům teroristické organizace al-Káida na Světové obchodní centrum a Pentagon v USA. Spojené státy tehdy doložily, že původ útoku byl na základně v Afghánistánu.
Ještě večer 12. září 2001, tedy necelých 24 hodin po útocích, se členské státy shodly, že by mělo dojít k posouzení, zda je možné aktivovat článek 5. Severoatlantická rada souhlasila s tím, že pokud se zjistí, že útok pochází ze zahraničí, bude považován za akci, na kterou se vztahuje článek 5. Tehdejší generální tajemník NATO George Robertson o tomto rozhodnutí následně informoval generálního tajemníka OSN. Rada 2. října 2001 po obdržení výsledků vyšetřování událostí z 11. září dospěla k závěru, že v případě útoku šlo o akci, na kterou se vztahuje článek 5.
